Kybernetika: Porovnání verzí

m
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Kybernetika''' (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda zabývající se teorií řízených pochodů v živé hmotě, společnosti, automatizovaných výrobních zařízeních a matematických strojích.
 
'''Kybernetika''' (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda zabývající se teorií řízených pochodů v živé hmotě, společnosti, automatizovaných výrobních zařízeních a matematických strojích.
 +
 
Alespoň tak kybernetiku definuje [[Norbert Wiener]], nalézt můžeme spoustu jiných definic, jedná se o široký pojem.  
 
Alespoň tak kybernetiku definuje [[Norbert Wiener]], nalézt můžeme spoustu jiných definic, jedná se o široký pojem.  
 
Funkční podobnost mezi stroji a živými organismy je známa již dávno. Byl to však teprve Wiener, který poprvé tuto skutečnost hlouběji analyzoval a stal se tak iniciátorem nového směru ve vědě, jemuž dal název kybernetika. Je tedy často pokládán za jejího zakladatele. Své prvotní myšlenky vyložil v knize ''Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích.''
 
Funkční podobnost mezi stroji a živými organismy je známa již dávno. Byl to však teprve Wiener, který poprvé tuto skutečnost hlouběji analyzoval a stal se tak iniciátorem nového směru ve vědě, jemuž dal název kybernetika. Je tedy často pokládán za jejího zakladatele. Své prvotní myšlenky vyložil v knize ''Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích.''
Řádek 43: Řádek 44:
  
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
−
[[Kategorie:Zpracování informací a informační servis]]
+
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]
 
[[Kategorie:Duplicity UISK]]
 
[[Kategorie:Duplicity UISK]]

Aktuální verze z 29. 3. 2020, 14:10

Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda zabývající se teorií řízených pochodů v živé hmotě, společnosti, automatizovaných výrobních zařízeních a matematických strojích.

Alespoň tak kybernetiku definuje Norbert Wiener, nalézt můžeme spoustu jiných definic, jedná se o široký pojem. Funkční podobnost mezi stroji a živými organismy je známa již dávno. Byl to však teprve Wiener, který poprvé tuto skutečnost hlouběji analyzoval a stal se tak iniciátorem nového směru ve vědě, jemuž dal název kybernetika. Je tedy často pokládán za jejího zakladatele. Své prvotní myšlenky vyložil v knize Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích.

Základní myšlenka tkví v tom, že u procesů řízení ve strojích a v živých organismech má základní význam přenos, zpracování a zachování informace. Právě tato základní idea umožňuje budovat teorii společnou problematikám různých oborů přírodních a technických věd. [1]

Principy kybernetiky

Kybernetika umožňuje:[2]

  • řešit kvantitativní problém informací,
  • vyjádřit působení informací na uživatele,
  • modelovat systémy včetně zpětné vazby, tlumivé i růstové,
  • řešit zákonitosti v řízení a regulaci IS,
  • používat nové metody zobrazení a poznání IS,
  • zdokonalit a urychlit informační proces,
  • interaktivní přístup k odborným informacím,
  • pracovat v on-line režimu a s multimédii,
  • využívat on-line služeb internetu, elektronické konference,
  • aplikaci metod modelování a simulace IS.

Disciplíny

Kybernetika je široká věda a hraničí se spousty jinými vědními oblastmi nebo je jejich výchozí vědou. Jedna z takových je například biokybernetika.

Biokybernetika zvaná také jako biologická kybernetika, je aplikací kybernetiky v přírodních vědách (fyziologii, farmakologii nebo v neurovědách). Biokybernetika hraje klíčovou roli v systémové biologii, jež se snaží zahrnout různé úrovně informací o biologickém objektu do modelu umožňujícího pochopit funkci objektu. Jedná se o praktickou aplikaci kybernetiky do přírodních věd.

Jedna ze stěžejních disciplín biokybernetiky je neurokybernetika.

Neurokybernetika studuje neurony, neuronové sítě, jednotlivé analyzátory i nervový systém jako celek z hlediska vzniku, přenosu, transformace a uchování informace. Důležitým metodickým prostředkem neurokybernetiky je modelování a simulace. Modely nervového systému můžeme dělit podle různých kritérií. Nejčastější je dělení podle rozlišovací úrovně a umístění zkoumaného systému v hierarchické struktuře nervové soustavy. Ta se zabývá studiem neurofyziologických problémů z hlediska kybernetiky, kterou svými poznatky zpětně ovlivňuje.

Kybernetiku ale můžeme využít i v oblastech ekonomiky a managementu, informatiky, matematiky nebo také v sociologii.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ WIENER, Norbert. Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1960.
  2. ↑ KÖNIGOVÁ, Marie. Vybrané kapitoly z informační vědy. Dostupné z: http://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/108870/mod_resource/content/0/vseobecne_materialy/vybrane_kapitolyIV_konigova.pdf
  3. ↑ Cybernetics. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Cybernetics

Použitá literatura

Klíčová slova

informace, teorie řízení, komunikace, společnost, Norbert Wiener

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kybernetika&oldid=59249“