Konflikty: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 19 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
Tématem konfliktů se primárně zabývá [[Sociální psychologie|sociální psychologie]]. Konflikt představuje '''rozpor''', je to současné střetávání protichůdných tendencí. Konflikty souvisí s procesem '''volby''', tzn. v jaké směru jednat - s [[Rozhodování|rozhodováním se]].
+
'''Konflikt''' představuje '''rozpor''', je to současné střetávání protichůdných tendencí. Konflikty souvisí s procesem '''volby''', tzn. v jaké směru jednat - s [[Rozhodování|rozhodováním se]].<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref>. Jedná se o setkání snah dvou jedinců, kdy splnění přání jednoho z nich částečně či zcela znemožňuje splnění tužby druhého jedince.<ref name="křivohlavý">Křivohlavý, J. (1973). Konflikty mezi lidmi. Praha: Avicenum</ref>. Konflikt je situace, kdy dojde k '''narušení rovnováhy''', představuje '''destabilizující aspekt''', který způsobí změnu ve fungování systému.<ref name="plamínek">Plamínek, J. (1994). Řešení konfliktů a umění rozhodovat. Praha: Argo.</ref>Tématem konfliktů se primárně zabývá [[Sociální psychologie|sociální psychologie]].
 +
 
 
== Dělení konfliktů ==
 
== Dělení konfliktů ==
 
=== Základní dělení konfliktů ===
 
=== Základní dělení konfliktů ===
−
# '''Interpersonální konflikty''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob
+
# '''Interpersonální konflikty''' - konflikty [[Představy|představ]], názorů, [[Sociální postoje|postojů]], [[Zájmy|zájmů]]
−
# '''Intrapersonální konflikty''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ  
+
# '''Intrapersonální konflikty''' - střet dvou neslučitelných tendencí nebo cílových představ, skupinové konflikty, meziskupinové konflikty<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref>
 
=== Dělení konfliktů dle Kurta Lewina ===
 
=== Dělení konfliktů dle Kurta Lewina ===
−
[[Kurt Lewin|Kurt Lewin]], americký sociální psycholog, vypracoval svou koncepci dělení konfliktů na základě [[Teorie pole|'''teorie pole''']]. V poli jedince se vyskytují motivy, které ho přivádějí do tenze, jež je pro člověka nepříjemná, a proto cítí potřebu se tohoto napětí zbavit.
+
[[Kurt Lewin|Kurt Lewin]], americký sociální psycholog, vypracoval svou koncepci dělení konfliktů na základě [[Teorie pole|'''teorie pole''']]. V poli jedince se vyskytují [[Motivace|motivy]], které ho přivádějí do tenze, jež je pro člověka nepříjemná, a proto cítí [[Potřeby|potřebu]] se tohoto napětí zbavit.
−
# '''Apetence - apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantám (viz Buridanův osel)<ref name="osel">Buridanův osel. (2013). Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buridan%C5%AFv_osel </ref>.
+
# '''Apetence - apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantám (viz Buridanův osel)  
 
# '''Averze - apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který je pro něho atraktivní, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt  
 
# '''Averze - apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který je pro něho atraktivní, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt  
 
# '''Averze - averze''' - výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
 
# '''Averze - averze''' - výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
−
== Zdroje ==
+
== Výzkumy konfliktů ==
 +
* '''[[Ivan Petrovič Pavlov|I.P.Pavlov]]''' - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy psychologické stržení jejich nervové soustavy
 +
* '''Lurija''' - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení 
 +
* '''[[Leon Festinger|L. Festinger]]''' se věnoval se konfliktům v myšlení, nejznámější je teorie [[Kognitivní disonance|'''kognitivní disonance''']]
 +
* dále se konflikty zabývali [[Dollard_a_Miller#Neal_E._Miller_.281908-2002.29|Miller]], [[Orval Hobart Mowrer|Mowrer]]'''
 +
 
 +
== Řešení konfliktů ==
 +
'''Řešení konfliktu může být:'''
 +
# '''tvůrčí''' - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
 +
# '''obranné''' - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti
 +
'''Styly řešení konfliktu:'''
 +
# '''individualistický styl''' - co nejvíce na sebe orientovaný
 +
# '''soutěživý''' - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
 +
# '''rovnostářský''' - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
 +
# '''korporativní''' - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
 +
 
 +
* '''Mikšík''' uvádí následující styly:
 +
# '''únikový'''
 +
# '''kompetetivní'''
 +
# '''přizpůsobivý'''
 +
# '''kooperativní'''
 +
# '''kompromisní'''<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref>
 +
== Konflikt a frustrace ==
 +
Důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je '''frustrace''' - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení jeho dosažení.<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref>. Stupeň frustrace závisí na důležitosti neuspokojené potřeby či nedosaženého cíle. Míra frustrace je tedy '''individuální''', jedná se o subjektivní vnímání té které potřeby nebo cíle.<ref name="paulík">Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing a.s. </ref>
 +
* charakter překážky, bránící dosažení cíle, může být:
 +
# '''vnitřní''' - pocity viny, stydlivost
 +
# '''vnější''' - jednání druhé osoby
 +
* dle [[Karen Horneyová|'''Karen Horneyové''']] vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a [[Altruismus|altruismem]], potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
 +
 
 +
* reakce na frustraci je závislá na '''vnitřních dispozicích jedince''', mezi nejčastější reakce patří:
 +
# '''regrese''' - návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
 +
# '''fixace''' - stereotypní forma chování redukující úzkost
 +
# '''růst hladiny [[Motivace|motivace]]'''
 +
# [[Agrese a násilí|'''agrese''']] - nejtypičtější případ
 +
# '''kompenzace''' - nalezení náhradního objektu
 +
# '''bagatelizace''' - znehodnocování nedosažitelného ("kyselé hrozny")
 +
# '''racionalizace''' - ("logické") zdůvodnění neúspěchu <ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref>.
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 
=== Reference ===
 
=== Reference ===
 
<references />
 
<references />
−
 
+
=== Použitá literatura ===
−
=== Podněty pro další studium ===
+
*Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..
 +
=== Doporučená literatura ===
 +
* Buridanův osel. (2013). Retrieved from: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buridan%C5%AFv_osel
 +
[[Kategorie: Sociální psychologie|*]]

Aktuální verze z 15. 11. 2014, 11:31

Konflikt představuje rozpor, je to současné střetávání protichůdných tendencí. Konflikty souvisí s procesem volby, tzn. v jaké směru jednat - s rozhodováním se.[1]. Jedná se o setkání snah dvou jedinců, kdy splnění přání jednoho z nich částečně či zcela znemožňuje splnění tužby druhého jedince.[2]. Konflikt je situace, kdy dojde k narušení rovnováhy, představuje destabilizující aspekt, který způsobí změnu ve fungování systému.[3]Tématem konfliktů se primárně zabývá sociální psychologie.

Dělení konfliktů

Základní dělení konfliktů

  1. Interpersonální konflikty - konflikty představ, názorů, postojů, zájmů
  2. Intrapersonální konflikty - střet dvou neslučitelných tendencí nebo cílových představ, skupinové konflikty, meziskupinové konflikty[1]

Dělení konfliktů dle Kurta Lewina

Kurt Lewin, americký sociální psycholog, vypracoval svou koncepci dělení konfliktů na základě teorie pole. V poli jedince se vyskytují motivy, které ho přivádějí do tenze, jež je pro člověka nepříjemná, a proto cítí potřebu se tohoto napětí zbavit.

  1. Apetence - apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantám (viz Buridanův osel)
  2. Averze - apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který je pro něho atraktivní, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
  3. Averze - averze - výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)

Výzkumy konfliktů

  • I.P.Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy psychologické stržení jejich nervové soustavy
  • Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení
  • L. Festinger se věnoval se konfliktům v myšlení, nejznámější je teorie kognitivní disonance
  • dále se konflikty zabývali Miller, Mowrer

Řešení konfliktů

Řešení konfliktu může být:

  1. tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
  2. obranné - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti

Styly řešení konfliktu:

  1. individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
  2. soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
  3. rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
  4. korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
  • Mikšík uvádí následující styly:
  1. únikový
  2. kompetetivní
  3. přizpůsobivý
  4. kooperativní
  5. kompromisní[1]

Konflikt a frustrace

Důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení jeho dosažení.[1]. Stupeň frustrace závisí na důležitosti neuspokojené potřeby či nedosaženého cíle. Míra frustrace je tedy individuální, jedná se o subjektivní vnímání té které potřeby nebo cíle.[4]

  • charakter překážky, bránící dosažení cíle, může být:
  1. vnitřní - pocity viny, stydlivost
  2. vnější - jednání druhé osoby
  • dle Karen Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
  • reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, mezi nejčastější reakce patří:
  1. regrese - návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
  2. fixace - stereotypní forma chování redukující úzkost
  3. růst hladiny motivace
  4. agrese - nejtypičtější případ
  5. kompenzace - nalezení náhradního objektu
  6. bagatelizace - znehodnocování nedosažitelného ("kyselé hrozny")
  7. racionalizace - ("logické") zdůvodnění neúspěchu [1].

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..
  2. ↑ Křivohlavý, J. (1973). Konflikty mezi lidmi. Praha: Avicenum
  3. ↑ Plamínek, J. (1994). Řešení konfliktů a umění rozhodovat. Praha: Argo.
  4. ↑ Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing a.s.

Použitá literatura

  • Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..

Doporučená literatura

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Konflikty&oldid=8366“