Henry Murray: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
||
| (Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Život == | == Život == | ||
| − | Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.<ref>Engler, B. (2013). Personality theories. Nelson Education.</ref> | + | [[Soubor:MA14 042 001.jpg|thumb|267x267px|Henry A. Murray v roce 1962. Zdroj: Harvardmagazine.com]] |
| + | Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.<ref name=":1">Engler, B. (2013). Personality theories. Nelson Education.</ref> | ||
| − | Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný Tematický apercepční test (TAT). Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.<ref>https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray</ref> | + | Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný [[Tematický apercepční test|Tematický apercepční test (TAT)]]. Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.<ref>https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray</ref> |
| − | == | + | == Personologie == |
| − | + | Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace [[Sigmund Freud|psychoanalýzy]] (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie. | |
| − | + | ||
| − | + | Jeho personologie je v jeho pojetí brána jako široká multidisciplinární věda o člověku, uvažující celou osobnost a nikoli pouze subjektivní prožitky. Personologie dle něj tak uvažuje jak vnitřní faktory člověka, tak i faktory interakce mezi lidmi. Sám se ani neuzavíral před jednotlivými metodami - kupř. Murray sám o sobě napsal kvalitativní studii. Murrayho komplexnímu přístupu k psychologii odpovídají i jeho zájmy - kromě psychologie se zabýval i mytologií, vydal velkou studii rozebírajícího Melvillova Moby Dicka a byl jedním z význačných vědců stojících za založením Institutu víry ve vědecké době (Institute of Religion in an Age of Science).<ref name=":0">Thetford, W., & Walsh, R. (1985). Theories of Personality and Psychopathology: Schools Derived from Psychology and Philosophy. Kaplan, H. L, and Sadock, B, 1.</ref> | |
| − | + | : | |
| − | + | ||
| − | + | == Murrayho pojetí osobnosti == | |
| − | + | Osobnost je dle Murrayho hypotetickým konstruktem kloubícím vnitřní (fantazie, úsudky, pocity) a vnější procesy (srovnávání se s požadavky okolí). Osobnost je pod neustálým tlakem plynoucím z konfliktu vnitřních a vnějších požadavků - je tak jistým kompromisem mezi oběma.<ref name=":0" /> | |
| − | : | + | |
| − | : | + | === Struktura osobnosti === |
| − | === Osobnost | + | Murrayho struktura osobnosti vychází zejména z Freudovy práce, kterou částečně obohacuje: |
| − | + | * '''ID '''je zdrojem energie a místem, z kterého vycházejí impulzy, které nelze akceptovat takové, jaké jsou (Freud); Dle Murrayho však tato složka osobnosti může obsahovat rovněž konstruktivní a akceptovatelné impulzy. | |
| − | * ''' | + | * '''EGO '''kromě potlačování a aktivizace impulzů v Murrayho pojetí disponuje vlastní energií, díky které pomáhá najít vhodnou formu vyjádření impulzům z ID. |
| − | + | * '''SUPEREGO '''jakožto interní regulátor chování, založený zejména na předchozích zkušenostech, může být dle Murrayho i později ovlivněn kupř. zkušenostmi peerů a sociálním prostředím, ve kterém se člověk pohybuje. Ovlivňovat jej mohou i fiktivní (literární, mytologické) postavy. | |
| − | + | * '''EGO-IDEAL '''je Murrayho vlastním konceptem blízkým SUPEREGU. Ideální ego se skládá ze všech sebeobrazů člověka v jejich ideální podobě. | |
| − | * ''' | + | |
| − | + | === Vývoj osobnosti === | |
| − | + | Osobnost se dle Murrayho vyvíjí obdobně jako u Freuda. '''Orální''', '''anální '''a '''falické''' stadium rozšiřuje ještě o '''klaustrální '''(claustral) a '''uretrální''' (urethral) stadium. Klaustrální stadium je klidným stadiem probíhajícím v průběhu prenatálního vývoje dítěte. Uretrální stadium se vyskytuje mezi orálním a análním stadiem a vyznačuje se příjemnými pocity plynoucími z uretrálního eroticismu. Obecně jsou Murrayho vývojové fáze pojímané o něco více šíře než u Freuda.<ref name=":0" /> Sám Murray ve své biografii má problém identifikovat se kupř. s [[Oidipovský komplex|Oidipovským komplexem]].<ref name=":1" /> | |
| − | + | ||
| − | + | Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. [[Ikarův komplex|Uretrální komplex]] pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž [[Ikarův komplex|Ikarovým komplexem]].<ref name=":0" /> | |
| − | === | + | |
| − | + | == Murrayho pojetí motivace == | |
| − | + | Základním termínem v Marruayho pojetí motivace je '''potřeba '''(need). Potřeba reprezentuje sílu, kterou lze aktivovat jak interní, tak externí stimulací. Vyvolaná potřeba pak vede k ativitě, která danou sílu redukuje či uspokojuje. Za normálních podmínek za nejvíce uspokojivé považoval snížení vyvolané tenze redukcí. | |
| − | + | ||
| − | + | Ve své práci potřeby dělí na '''psychické''' (mental), '''viscerogenní''' (viscerogenic), a '''sociálně-vztahové''' (sociorelational) potřeby. Obecně Murray následně začal rozlišovat''' reaktivní '''a '''proaktivní '''potřeby. Ve své pozdější práci na toto navazuje svým zaměřením na kontext. Potřeby tak vycházejí ze spouštěčů - '''tlaků '''(press). Tyto tak lze následně rozdělit na:<ref name=":0" /> | |
| − | + | * '''ALFA TLAK''' | |
| − | + | * Tlak vyvolaný objektivní okolností, daností. | |
| − | + | * '''BETA TLAK''' | |
| − | + | * Subjektivní prožitek dané objektivní danosti - síla daného tlaku přisuzovaná člověkem. | |
| − | + | ||
| − | + | Potřeby a tlaky se tak dle Murrayho střetávají a sjednocují. Dominantní tlaky a potřeby pak v dětství i pozdějším věku mohou vést k uspokojujícím anebo traumatickým zážitkům. Právě poodkrytí pro daného člověka klíčových témat: tlaků a potřeb, se věnuje [[Tematický apercepční test|Tematický apercepční test (TAT)]].<ref name=":0" /> Na TAT a Murrayho práci navazuje kupř. i Jacksonův projektivní [[Personality Research Form (PRF)]], který převádí 20 potřeb na 20 škál osobnosti. Výhodou projektivní metody v obou případech by měla být nezatíženost testu jazykem - takovýto test by měl být relativně kulturně přenositelný.<ref>Allen, B. P. (2015). Personality theories: Development, growth, and diversity. Psychology Press.</ref> | |
| − | + | ||
| − | + | == Zdroje == | |
| − | + | ||
| − | :: | + | <references/> |
| − | * | ||
| − | |||
| − | * | ||
| − | |||
| − | |||
| − | : | ||
| − | : | ||
| − | : | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | ||
[[Kategorie: Psychologie osobnosti|*]] | [[Kategorie: Psychologie osobnosti|*]] | ||
Aktuální verze z 7. 2. 2017, 00:13
Obsah
Život
Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.[1]
Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný Tematický apercepční test (TAT). Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.[2]
Personologie
Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace psychoanalýzy (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie.
Jeho personologie je v jeho pojetí brána jako široká multidisciplinární věda o člověku, uvažující celou osobnost a nikoli pouze subjektivní prožitky. Personologie dle něj tak uvažuje jak vnitřní faktory člověka, tak i faktory interakce mezi lidmi. Sám se ani neuzavíral před jednotlivými metodami - kupř. Murray sám o sobě napsal kvalitativní studii. Murrayho komplexnímu přístupu k psychologii odpovídají i jeho zájmy - kromě psychologie se zabýval i mytologií, vydal velkou studii rozebírajícího Melvillova Moby Dicka a byl jedním z význačných vědců stojících za založením Institutu víry ve vědecké době (Institute of Religion in an Age of Science).[3]
Murrayho pojetí osobnosti
Osobnost je dle Murrayho hypotetickým konstruktem kloubícím vnitřní (fantazie, úsudky, pocity) a vnější procesy (srovnávání se s požadavky okolí). Osobnost je pod neustálým tlakem plynoucím z konfliktu vnitřních a vnějších požadavků - je tak jistým kompromisem mezi oběma.[3]
Struktura osobnosti
Murrayho struktura osobnosti vychází zejména z Freudovy práce, kterou částečně obohacuje:
- ID je zdrojem energie a místem, z kterého vycházejí impulzy, které nelze akceptovat takové, jaké jsou (Freud); Dle Murrayho však tato složka osobnosti může obsahovat rovněž konstruktivní a akceptovatelné impulzy.
- EGO kromě potlačování a aktivizace impulzů v Murrayho pojetí disponuje vlastní energií, díky které pomáhá najít vhodnou formu vyjádření impulzům z ID.
- SUPEREGO jakožto interní regulátor chování, založený zejména na předchozích zkušenostech, může být dle Murrayho i později ovlivněn kupř. zkušenostmi peerů a sociálním prostředím, ve kterém se člověk pohybuje. Ovlivňovat jej mohou i fiktivní (literární, mytologické) postavy.
- EGO-IDEAL je Murrayho vlastním konceptem blízkým SUPEREGU. Ideální ego se skládá ze všech sebeobrazů člověka v jejich ideální podobě.
Vývoj osobnosti
Osobnost se dle Murrayho vyvíjí obdobně jako u Freuda. Orální, anální a falické stadium rozšiřuje ještě o klaustrální (claustral) a uretrální (urethral) stadium. Klaustrální stadium je klidným stadiem probíhajícím v průběhu prenatálního vývoje dítěte. Uretrální stadium se vyskytuje mezi orálním a análním stadiem a vyznačuje se příjemnými pocity plynoucími z uretrálního eroticismu. Obecně jsou Murrayho vývojové fáze pojímané o něco více šíře než u Freuda.[3] Sám Murray ve své biografii má problém identifikovat se kupř. s Oidipovským komplexem.[1]
Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. Uretrální komplex pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž Ikarovým komplexem.[3]
Murrayho pojetí motivace
Základním termínem v Marruayho pojetí motivace je potřeba (need). Potřeba reprezentuje sílu, kterou lze aktivovat jak interní, tak externí stimulací. Vyvolaná potřeba pak vede k ativitě, která danou sílu redukuje či uspokojuje. Za normálních podmínek za nejvíce uspokojivé považoval snížení vyvolané tenze redukcí.
Ve své práci potřeby dělí na psychické (mental), viscerogenní (viscerogenic), a sociálně-vztahové (sociorelational) potřeby. Obecně Murray následně začal rozlišovat reaktivní a proaktivní potřeby. Ve své pozdější práci na toto navazuje svým zaměřením na kontext. Potřeby tak vycházejí ze spouštěčů - tlaků (press). Tyto tak lze následně rozdělit na:[3]
- ALFA TLAK
- Tlak vyvolaný objektivní okolností, daností.
- BETA TLAK
- Subjektivní prožitek dané objektivní danosti - síla daného tlaku přisuzovaná člověkem.
Potřeby a tlaky se tak dle Murrayho střetávají a sjednocují. Dominantní tlaky a potřeby pak v dětství i pozdějším věku mohou vést k uspokojujícím anebo traumatickým zážitkům. Právě poodkrytí pro daného člověka klíčových témat: tlaků a potřeb, se věnuje Tematický apercepční test (TAT).[3] Na TAT a Murrayho práci navazuje kupř. i Jacksonův projektivní Personality Research Form (PRF), který převádí 20 potřeb na 20 škál osobnosti. Výhodou projektivní metody v obou případech by měla být nezatíženost testu jazykem - takovýto test by měl být relativně kulturně přenositelný.[4]
Zdroje
- ↑ 1,0 1,1 Engler, B. (2013). Personality theories. Nelson Education.
- ↑ https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 Thetford, W., & Walsh, R. (1985). Theories of Personality and Psychopathology: Schools Derived from Psychology and Philosophy. Kaplan, H. L, and Sadock, B, 1.
- ↑ Allen, B. P. (2015). Personality theories: Development, growth, and diversity. Psychology Press.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
