Autocenzura: Porovnání verzí
m (Změna citace. Citovaná bakalářská práce pouze citovala knihu Úvod do studia médií) |
(→Odkazy) |
||
| (Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
[[Soubor:Pompeii - Osteria della Via di Mercurio - Erotic Scene - Print 2.jpg|náhled|vpravo|V knize z roku 1877 již ale nalezneme tento.]] | [[Soubor:Pompeii - Osteria della Via di Mercurio - Erotic Scene - Print 2.jpg|náhled|vpravo|V knize z roku 1877 již ale nalezneme tento.]] | ||
| − | '''Autocenzura''' je druh [[Cenzura|cenzury]], kterou provádí autor na základě ''vědomé a spontánní sebereflexe'' - jedná se o cenzurování '''vlastní autorské tvorby'''. | + | '''Autocenzura''' je druh [[Cenzura|cenzury]], kterou provádí autor na základě ''vědomé a spontánní sebereflexe'' - jedná se o cenzurování '''vlastní [[Autorské dílo|autorské tvorby]]'''. |
| − | + | Může být vedena snahou předejít cenzorním zásahům zvenčí, především v autoritativních režimech. Druhou motivací je uvědomovaná odpovědnost médií a jejich pracovníků vůči veřejnosti. Autor tedy schválně zmiňuje témata, která čtenáře upoutají a vyhne se těm, která by mohla vyvolat kritiku.<ref name="burton">BURTON, Graeme. Cenzura. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6.</ref> Tyto dva typy rozlišujeme jako autocenzuru '''veřejnou''' a '''soukromou'''.<ref>COOK, Philip a Conrad HEILMANN. Two Types of Self-Censorship: Public and Private. Political Studies. 2013, 61(1), 178-196. DOI: 10.1111/j.1467-9248.2012.00957.x. ISSN 0032-3217. Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1111/j.1467-9248.2012.00957.x</ref> | |
== Autocenzura kolem nás == | == Autocenzura kolem nás == | ||
| − | + | Podle ''Listiny základních práv a svobod''<ref>Listina základních práv a svobod. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Praha [cit. 2018-12-02]. Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html</ref>, která je součástí Ústavy České republiky, v naší zemi platí svoboda projevu. Setkáváme se tedy s autocenzurou soukromou. | |
| − | |||
| − | |||
| − | == | + | === '''Příklady autocenzury v našich médiích'''=== |
| + | |||
| + | === Reportéři ČT === | ||
| + | |||
| + | Členové redakce pořadu Reportéři ČT například uvádí, že se dnes nejedná o autocenzuru ve vlastním slova smyslu, pouze o '''výrobní proces''' v rámci uvažování každého jednotlivého autora. Důležitá je především neutralita a ověření [[Pravdivost|pravdivosti]] všech [[Informace|informací]]. Je třeba nezaměřovat se pouze na určitá témata, či politické strany. Členy Rady ČT však vybírá Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - v Radě se tedy mohou objevit osoby spřízněné s parlamentními stranami. Na pořad Reportéři ČT ale v dnešní době nemá v tomto smyslu vliv. Reportér musí svůj nápad obhájit před dramaturgem, kde musí dokázat, že o tématu hodně ví a vše doloží přesvědčivými fakty.<ref>KLIMEŠOVÁ, Pavla. Pořad Reportéři ČT, autocenzura a situační etika v investigativním pořadu. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd.</ref> | ||
| + | |||
| + | === Přemysl Svora === | ||
| + | |||
| + | Dalším typem autocenzury v dnešní době je taková, která pouze inscenuje zákaz a slouží jako '''marketingový tah'''. Knihy ''Sedm týdnů, které otřásly hradem'' Přemysla Svory se prodalo v prvním vydání 20 000 výtisků. Tomu značně přispěly bulvární i seriózní deníky citující nelichotivé pasáže o Dagmar Havlové a první zprávy se spekulacemi, že kniha by mohla být zakázána. 30. října 1998 byla soudem zakázána další distribuce titulu z důvodu autorskoprávního sporu se Svorovou spolupracovnicí. Mnoho lidí si zákaz spojovalo s žalobou podanou manželi Havlovými. Této záměně vyšel vstříc i sám Svora a využil ji k inscenaci cenzurního zásahu. | ||
| + | |||
| + | Dříve, než došlo k projednávání žaloby, vydal upravené vydání své knihy. Pasáže, které Havlovi požadovali vypustit, byly začerněné a obálka knihy nesla symbolické razítko "CENZURA". K soudu s Dagmar a Václavem Havlovými nakonec nikdy nedošlo (před začátkem procesu svou žalobu stáhli), Přemysl Svora se však i v další své knize nazývá "zakázaným autorem". Knihy ''Sedm týdnů, které otřásly hradem'' nakonec prodal 400 000 kusů.<ref>JANÁČEK, Pavel. V zájmu jednotlivce. Literární cenzura v období neoliberalismu a postmoderny. WÖGERBAUER, Michael et al. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015, s. 1453-1455. ISBN 978-80-200-2491-6.</ref> | ||
| + | |||
| + | == Různé formy autocenzury v průběhu dějin == | ||
| + | |||
| + | Básník Publius Vergilius Maro uvedl ve své závěti, že požaduje spálení svého díla ''Aeneis''. Básník zemřel v přesvědčení, že jeho dílo není úplné. Epos se však zachoval, sám císař Octavius Augustus prý zničení zakázal. Dokonce i Ovidius přiznal, že v době exilu pálil své básně, které ho zklamaly. | ||
| − | + | William Collins, jeden z nedoceněných spisovatelů anglické literatury, spálil mnoho výtisků svého díla ''Odes on Several Descriptive and Allegoric Subjects'' (Zpěvy na různá popisná a alegorická témata, 1747), kvůli špatnému prodeji. | |
| − | + | Adam Smith, autor ''Pojednání o podstatě a původu bohatství národů'' (1776), zničil řadu svých textů včetně spisů o rétorice. Důvodem byla obava, aby se nedokonale redigované rukopisy nedostaly náhodou ke čtenářům. | |
| + | Skotský básník Robert Tannahill spálil téměř všechny své rukopisy, když po vydání své první sbírky ''The soldier's Return. A Scottish Interlude in Two Acts, with other poems and songs'' (Vojákův návrat. Skotské intermezzo o dvou aktech s dalšími básněmi a písněmi, 1807) nenašel pro své další básně nakladatele. | ||
| − | + | Franz Kafka požádal o spálení jeho sešitů svého přítele Maxe Broda. Ten to však naštěstí neudělal. O totéž Kafka žádal i Doru Diamantovou, ta ale jeho přání vyhověla a spálila celou závěrečnou část Kafkova deníku. | |
| − | + | Giovanni Papini nechal shořet celé vydání své ateistické knihy ''Le mémorie d'Iddio'' (Vzpomínky na Boha, 1913), když se obrátil ke křesťanství.<ref>BÁEZ, Fernando. Soudobá cenzura a autocenzura v literatuře. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. Brno: Host, 2012, s. 387-398. ISBN 978-80-7294-697-6.</ref> | |
| − | + | == Odkazy == | |
| − | + | === Reference === | |
| + | |||
| + | <references /> | ||
=== Použitá literatura === | === Použitá literatura === | ||
| + | # BÁEZ, Fernando. Soudobá cenzura a autocenzura v literatuře. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. Brno: Host, 2012, s. 387-398. ISBN 978-80-7294-697-6. | ||
# BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6. | # BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6. | ||
| + | # JANÁČEK, Pavel. V zájmu jednotlivce. Literární cenzura v období neoliberalismu a postmoderny. WÖGERBAUER, Michael et al. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015, s. 1453-1455. ISBN 978-80-200-2491-6. | ||
=== Externí odkazy === | === Externí odkazy === | ||
| Řádek 36: | Řádek 53: | ||
# [https://www.reflex.cz/clanek/komentare/80628/autocenzura-uz-je-jak-za-normalizace.html Autocenzura dnes očima Jiřího X. Doležala] | # [https://www.reflex.cz/clanek/komentare/80628/autocenzura-uz-je-jak-za-normalizace.html Autocenzura dnes očima Jiřího X. Doležala] | ||
# [http://forum24.cz/jaromir-stetina-kde-konci-svoboda-slova-zacina-konec-demokracie/ Autocenzura novinářů Lidových novin a MF DNES] | # [http://forum24.cz/jaromir-stetina-kde-konci-svoboda-slova-zacina-konec-demokracie/ Autocenzura novinářů Lidových novin a MF DNES] | ||
| + | # [https://www.youtube.com/watch?v=BrpFQOdSFcU Noam Chomsky a autocenzura] | ||
| + | # [https://cs.wikipedia.org/wiki/Publius_Vergilius_Maro Publius Vergilius Maro] | ||
| + | # [https://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Kafka Franz Kafka] | ||
=== Související články === | === Související články === | ||
| Řádek 48: | Řádek 68: | ||
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] | ||
| − | |||
Aktuální verze z 25. 1. 2019, 12:18
Autocenzura je druh cenzury, kterou provádí autor na základě vědomé a spontánní sebereflexe - jedná se o cenzurování vlastní autorské tvorby.
Může být vedena snahou předejít cenzorním zásahům zvenčí, především v autoritativních režimech. Druhou motivací je uvědomovaná odpovědnost médií a jejich pracovníků vůči veřejnosti. Autor tedy schválně zmiňuje témata, která čtenáře upoutají a vyhne se těm, která by mohla vyvolat kritiku.[1] Tyto dva typy rozlišujeme jako autocenzuru veřejnou a soukromou.[2]
Obsah
Autocenzura kolem nás
Podle Listiny základních práv a svobod[3], která je součástí Ústavy České republiky, v naší zemi platí svoboda projevu. Setkáváme se tedy s autocenzurou soukromou.
Příklady autocenzury v našich médiích
Reportéři ČT
Členové redakce pořadu Reportéři ČT například uvádí, že se dnes nejedná o autocenzuru ve vlastním slova smyslu, pouze o výrobní proces v rámci uvažování každého jednotlivého autora. Důležitá je především neutralita a ověření pravdivosti všech informací. Je třeba nezaměřovat se pouze na určitá témata, či politické strany. Členy Rady ČT však vybírá Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - v Radě se tedy mohou objevit osoby spřízněné s parlamentními stranami. Na pořad Reportéři ČT ale v dnešní době nemá v tomto smyslu vliv. Reportér musí svůj nápad obhájit před dramaturgem, kde musí dokázat, že o tématu hodně ví a vše doloží přesvědčivými fakty.[4]
Přemysl Svora
Dalším typem autocenzury v dnešní době je taková, která pouze inscenuje zákaz a slouží jako marketingový tah. Knihy Sedm týdnů, které otřásly hradem Přemysla Svory se prodalo v prvním vydání 20 000 výtisků. Tomu značně přispěly bulvární i seriózní deníky citující nelichotivé pasáže o Dagmar Havlové a první zprávy se spekulacemi, že kniha by mohla být zakázána. 30. října 1998 byla soudem zakázána další distribuce titulu z důvodu autorskoprávního sporu se Svorovou spolupracovnicí. Mnoho lidí si zákaz spojovalo s žalobou podanou manželi Havlovými. Této záměně vyšel vstříc i sám Svora a využil ji k inscenaci cenzurního zásahu.
Dříve, než došlo k projednávání žaloby, vydal upravené vydání své knihy. Pasáže, které Havlovi požadovali vypustit, byly začerněné a obálka knihy nesla symbolické razítko "CENZURA". K soudu s Dagmar a Václavem Havlovými nakonec nikdy nedošlo (před začátkem procesu svou žalobu stáhli), Přemysl Svora se však i v další své knize nazývá "zakázaným autorem". Knihy Sedm týdnů, které otřásly hradem nakonec prodal 400 000 kusů.[5]
Různé formy autocenzury v průběhu dějin
Básník Publius Vergilius Maro uvedl ve své závěti, že požaduje spálení svého díla Aeneis. Básník zemřel v přesvědčení, že jeho dílo není úplné. Epos se však zachoval, sám císař Octavius Augustus prý zničení zakázal. Dokonce i Ovidius přiznal, že v době exilu pálil své básně, které ho zklamaly.
William Collins, jeden z nedoceněných spisovatelů anglické literatury, spálil mnoho výtisků svého díla Odes on Several Descriptive and Allegoric Subjects (Zpěvy na různá popisná a alegorická témata, 1747), kvůli špatnému prodeji.
Adam Smith, autor Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776), zničil řadu svých textů včetně spisů o rétorice. Důvodem byla obava, aby se nedokonale redigované rukopisy nedostaly náhodou ke čtenářům.
Skotský básník Robert Tannahill spálil téměř všechny své rukopisy, když po vydání své první sbírky The soldier's Return. A Scottish Interlude in Two Acts, with other poems and songs (Vojákův návrat. Skotské intermezzo o dvou aktech s dalšími básněmi a písněmi, 1807) nenašel pro své další básně nakladatele.
Franz Kafka požádal o spálení jeho sešitů svého přítele Maxe Broda. Ten to však naštěstí neudělal. O totéž Kafka žádal i Doru Diamantovou, ta ale jeho přání vyhověla a spálila celou závěrečnou část Kafkova deníku.
Giovanni Papini nechal shořet celé vydání své ateistické knihy Le mémorie d'Iddio (Vzpomínky na Boha, 1913), když se obrátil ke křesťanství.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ BURTON, Graeme. Cenzura. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6.
- ↑ COOK, Philip a Conrad HEILMANN. Two Types of Self-Censorship: Public and Private. Political Studies. 2013, 61(1), 178-196. DOI: 10.1111/j.1467-9248.2012.00957.x. ISSN 0032-3217. Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1111/j.1467-9248.2012.00957.x
- ↑ Listina základních práv a svobod. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Praha [cit. 2018-12-02]. Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
- ↑ KLIMEŠOVÁ, Pavla. Pořad Reportéři ČT, autocenzura a situační etika v investigativním pořadu. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd.
- ↑ JANÁČEK, Pavel. V zájmu jednotlivce. Literární cenzura v období neoliberalismu a postmoderny. WÖGERBAUER, Michael et al. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015, s. 1453-1455. ISBN 978-80-200-2491-6.
- ↑ BÁEZ, Fernando. Soudobá cenzura a autocenzura v literatuře. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. Brno: Host, 2012, s. 387-398. ISBN 978-80-7294-697-6.
Použitá literatura
- BÁEZ, Fernando. Soudobá cenzura a autocenzura v literatuře. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. Brno: Host, 2012, s. 387-398. ISBN 978-80-7294-697-6.
- BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6.
- JANÁČEK, Pavel. V zájmu jednotlivce. Literární cenzura v období neoliberalismu a postmoderny. WÖGERBAUER, Michael et al. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Praha: Academia, 2015, s. 1453-1455. ISBN 978-80-200-2491-6.
Externí odkazy
- Autocenzura dnes očima Jiřího X. Doležala
- Autocenzura novinářů Lidových novin a MF DNES
- Noam Chomsky a autocenzura
- Publius Vergilius Maro
- Franz Kafka
Související články
Klíčová slova
- Autocenzura, cenzura, literatura, média, svoboda projevu, umění
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
