21. Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte, interakce a komunikace učitele se žáky, styly výchovy ve školním prostředí; Osobnost učitele a jeho profesní kompetence; Možnosti psychologické intervence pro školní interakci: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte == Na vývoj jedince má vliv mnoho proměnných, které mu mohou pomáhat, ale také ho brzdit. Z h…“)
 
 
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
== Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte ==
+
==Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte==
−
Na vývoj jedince má vliv mnoho proměnných, které mu mohou pomáhat, ale také ho brzdit. Z hlediska vnějšího prostředí na žáky působí mnoho vlivů, k nimž patří škola a školní třída. Ve vývoji žáka sehrává neopomenutelnou roli vliv pedagoga. Podílí se na učení, socializaci, rozvoji komunikaci, přijímání sociálních rolí a k zvnitřnění norem společnosti.
+
Na vývoj jedince má vliv mnoho proměnných, které mu mohou pomáhat, ale také ho brzdit. Z hlediska vnějšího prostředí na žáky působí mnoho vlivů, k nimž patří škola a školní třída. Ve vývoji žáka sehrává neopomenutelnou roli '''vliv pedagoga'''. Podílí se na učení, [[Socializace jedince|socializaci]], rozvoji [[komunikace]], přijímání [[Sociální role|sociálních rolí]] a k zvnitřnění norem společnosti.<ref name=":0">Čáp, J., Mareš, J.: Psychologie pro učitele. Portál, Praha 2001.</ref>
−
=== Učitel jako důležitý dospělý ===  
+
===Učitel jako důležitý dospělý===  
−
Pro příznivý vývoj jedince je podstatný kvalitní emoční vztah i s dalšími osobami mimo rodinu. Dítě ve svém okolí potřebuje tyto důležité dospělé, jedním z nich by měl být pedagog.
+
Pro příznivý vývoj jedince je podstatný kvalitní emoční vztah i s dalšími osobami mimo rodinu. Dítě ve svém okolí potřebuje tyto důležité dospělé, jedním z nich by měl být pedagog.<ref name=":0" />
−
Kladný emoční vztah posiluje příznivé chování dítěte a podílí se na jeho celkovém osobnostním růstu. Díky čemuž dospělý vnímá dítě v pozitivním světle, což zpevňuje jeho vztah k němu. Záporný emoční vztah má naopak negativní vliv na chování dítěte a snižuje jeho výkony, což opět ovlivňuje vztah dospělého k němu ale negativním způsobem.
+
 
 +
'''Kladný emoční vztah''' posiluje příznivé [[chování]] dítěte a podílí se na jeho celkovém osobnostním růstu. Díky čemuž dospělý vnímá dítě v pozitivním světle, což zpevňuje jeho vztah k němu. '''Záporný emoční vztah''' má naopak negativní vliv na chování dítěte a snižuje jeho výkony, což opět ovlivňuje vztah dospělého k němu ale negativním způsobem.<ref name=":0" />
 +
 
 +
===Výchova a vzdělávání===
 +
Pedagog ovlivňuje vývoj žáka prostřednictvím vzdělávání a vychovávání. Předává mu tak znalosti, dovednosti, návody k [[myšlení]] či činnostem ale také rozvíjí jejich zájmy, [[postoje]], [[charakter]] a potenciál.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Někteří učitelé kladou důraz na výchovu, jiní na vzdělávání. Soustředí-li se pedagog převážně na vzdělávání, jedná se o '''„logotropa“'''. Pokud naopak učitel vzdělání nepřikládá příliš velkou váhu a jsou pro něj důležitější porozumění žákům, jejich specifika a potíže, jedná se o '''„paidotropa“'''.<ref name=":0" />
 +
 
 +
'''„'''''Děti a mladiství potřebují učitele jako celého člověka, osobnost s lidským vztahem, s porozuměním pro třídu i pro osobní problémy jednotlivých žáků. Děti vítají, když učitel pomůže s obtížemi učení a v případě potřeby i s jinými starostmi; v některých případech učitel či učitelka nahradí i chybějící model, třeba otce nebo laskavou matku.''"<ref name=":0" />
 +
 
 +
===Učitelova interakce a komunikace s žáky===
 +
Učitel na žáky působí výchovnými prostředky ale i stylem [[komunikace]] a [[interakce]].<ref name=":0" />
 +
 
 +
Je-li pedagog při vzájemné [[Interakce|interakci]] schopen analyzovat projevy dítěte a vhodně na ně reagovat, může tím významně ovlivnit proměnu žákova [[chování]]. <ref name=":1">Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Portál, Praha 2003.</ref>
 +
 
 +
Kvalitní komunikace působí na celkový vývoj dítěte i na jeho aktuální psychofyzický stav. Pro kvalitní komunikace nestačí jen vhodné užití slov, ale také proměnné jako je vyjadřování přízně, podpory a důvěry.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Pro rozvoj konverzačních schopností žáka je účinným nástrojem využití '''proaktivní konverzace'''. Jedná se o rozhovor, kdy pedagog rozvíjí [[rozhovor]] tím, že každé sdělení předloží tak, aby na něj byl žák nucen reagovat.<ref name=":1" />
 +
 
 +
====Otázky při výuce====
 +
Součástí vyučování je pokládání otázek a to jak ze strany pedagoga, tak ze strany žáků. Otázky, které by žáky podněcovali k vytváření kreativních odpovědí či k vyjádření vlastních názorů bohužel bývají opomíjeny. Při tázání pedagoga převažují věcné otázky. To má za důsledek, že žáci mají tendenci k memorování.<ref name=":1" />
 +
 
 +
====Vývoj řeči====
 +
Vývoj [[Řeč|řeči]] ovlivňuje vývoj dalších proměnných například schopnost složitě [[Myšlení|myslet]] či popsat své prožitky. Pedagog, který příznivě ovlivňuje rozvoj řeči jedince, by měl být schopen identifikovat jedince, kteří pochází z řečově chudého zázemí. Tato informace mu ukáže jakým způsobem s žákem pracovat, aby se jeho řečový vývoj ubíral správným směrem. Důležité je vést s žákem často [[Rozhovor|rozhovory]], vyslechnout si a podporovat v růstu. Žáci, kteří mají slabší řečové schopnosti, se sdružují s vrstevníky, kteří jsou v rozvoji řeči na stejné úrovni. Účinné je, aby pedagog při skupinové práci vytvářel skupiny, jejichž členové budou v rozvoji řeči na různých úrovních. Měl by je vést a povzbuzovat v zapojování do třídních diskuzí a často je zapojovat do [[Verbální komunikace|verbálních]] interakcí. Někteří pedagogové mohou automaticky zaměňovat žáky pocházející z řečově chudého zázemí za méně nadané, což vede k nesprávnému přístupu k práci s daným jedincem.<ref name=":1" />
 +
 
 +
====Naslouchání====
 +
S rozvojem řečí je spjato naslouchání. Učitel by měl věnovat [[pozornost]] jak vlastní řeči, tak řeči žáků. Aby se mohly jazykové kompetence žáků zlepšovat neměl by pedagog zapomínat na několik podstatných podmínek.  Děti se mohou plně rozvíjet v takovém klimatu, kde je každá otázka vítána a kde je dostatečně bezpečné prostředí na to, aby mohly vyjádřit nepochopení.  Překážkou je tomu, pokud je na žákovu otázku reagováno jejím přerušením, dokončením či kritikou. Aby došlo k příznivému vývoji  je důležité žákům naslouchat, nechat prostor pro kladení otázek, následně je zodpovídat a vyzývat k dalším dotazům.<ref name=":1" />
 +
 
 +
====Jazyk učitele====
 +
Jazyk, jenž učitel při výuce užívá, významně ovlivňuje vývoj jazykových schopností žáků. Měl by být na takové úrovni, kterou je žák schopen bez problému chápat. Součástí jeho projevu by mělo být takové množství nových výrazů, aby posouval jazykové schopnosti žáků. Při definování slov je funkční užívat vysvětlení, které je blízké úrovni žákovu porozumění.<ref name=":1" /> 
 +
 
 +
Rozvoj řečových schopností nespočívá pouze ve správném užívání jazyka. Žáci by měli být vědomi toho, že řeč má i své nedostatky. Je důležité učit žáky o řeči kriticky uvažovat a vést je k uvědomění, že ne vše je pomoci ní možné vyjádřit.<ref name=":1" />
 +
 
 +
====Vývoj postojů a morálky====
 +
Při vytváření kladných postojů k určitým činnostem je účinné, pokud žák vidí osobu, kterou považuje za vzor či autoritu, jak je vykonává.  Učitelovo chování by proto mělo vždy být v souladu s postoji, které jim předává. Užívání odměn za pokroky žádoucích projevů je posiluje.<ref name=":1" />
 +
 
 +
Při vývoji [[Morálka|morálky]] hraje stěžejní roli, aby šel učitel žákům příkladem. Učitel by se měl chovat tak, aby nebyl v rozporu s tím, co děti z hlediska morálního jednání učí. <ref name=":1" />
 +
 
 +
===Osobnost pedagoga===
 +
To jaký zaujmou žáci vztah k pedagogovi a to jak je pedagog ovlivní nejvíce ovlivňuje jeho [[osobnost]], postoj k žákům a celkový vztah k dětem a mladistvým. Jeho vzdělanost a didaktické schopnosti jsou až druhořadé. Výchovu a vývoj žáků negativně ovlivňují pedagogové, kteří jsou nejistí, [[Neurotické poruchy|neurotičtí]], [[Agresivita|agresivní]], podezíraví,  ale také silně dominantní pedagogové. Žáky pozitivně ovlivňují učitelé s vyzrálou osobností, kteří s žáky jednají s rozvahou a zároveň s autoritou.<ref name=":0" /><br />
 +
 
 +
==Styly výchovy ve školním prostředí==
 +
Výchovný styl zahrnuje především '''emoční vztah''' mezi vychovatelem a vychovávaným, styl '''komunikace''', volbu '''požadavků''' ale také výběr '''výchovných prostředků'''.<ref name=":0" /> <ref name=":3">Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Karolinum, Praha 1993,1996.</ref> Odvíjí se také od toho, jaký má učitel vztah k dětem obecně a jaké panuje celkové [[Sociální klima ve škole a školní třídě. Možnosti poznávání a intervencí. Sociální vývoj jedince a jeho význam pro výchovu a vzdělávání. Rozvíjení sociálních dovedností žáků ve škole.|klima ve školní třídě]] či škole. Výchovné působení na žáka bývá záměrné i bezděčné. Výchovný styl ovlivňuje osobnost žáků, jejich psychický stav a chování.<ref name=":3" />
 +
 
 +
===Dimenze Emoční vztah a výchovné řízení===
 +
Kladný emoční vztah a střední kontrola žáka souvisí s respektem k žákovi a s vírou učitele v možnost příznivého vývoje jedince. Záporný emoční vztah a silné kontrola značí pesimistický názor na žákovi možnosti.<ref name=":0" /><ref name=":3" />
 +
 
 +
====Emoční vztah (kladný - záporný postoj)====
 +
Emoční vztah učitele k dítěti hraje zásadní roli ve stylu výchovy. Díky projevům sympatie, důvěry, pochopení a respektu může pedagog efektivně ovlivňovat své žáky. Je však důležité, aby pedagog uměl dát žákům svůj kladný emoční vztah najevo. To lze pomocí udržování očního kontaktu, užití vlídného tónu řeči, naslouchání a parafrázování, spoluprožívání emocí, pojmenování chování žáka, pozitivního hodnocení (i snahy a malých pokroků), navození harmonické atmosféry při společných aktivitách.<ref name=":0" />
 +
 
 +
'''Kladný emoční vztah''' má pozitivní vliv na potřeby žáka, jako je potřeba porozumění, péče, sociálního kontaktu a jistoty. Naopak '''záporný emoční vztah''' je frustruje. <ref name=":3" />
 +
 
 +
====Výchovné řízení (autonomie – přísná kontrola)====
 +
Příznivé řízení je spojeno s vírou ve schopnosti jedince. Žáky pozitivně ovlivňuje takové řízení, které je spojené s kladným emočním vztahem. Pro rozvoj dítěte je ideální '''střední míra řízení s kladným emočním vztahem'''. Žáky negativně ovlivňuje řízení spjaté se záporným emočním vztahem, jehož součástí jsou zákazy, příkazy a výhrůžky. <ref name=":0" />
 +
 
 +
Způsob řízení může žáka podněcovat k činnosti a k pokroku, ale také narušovat jejich vývoj. Pro žáka je pozitivní, jsou-li požadavky na něj přiměřené jeho možnostem. Negativní jsou požadavky příliš náročné nebo příliš jednoduché.<ref name=":3" />
 +
 
 +
===Styly učitelova výchovného působení===
 +
 
 +
====Integrační styl====
 +
Základem je '''kladný emoční vztah''' a '''střední až zesílené řízení'''.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Učitel klade důraz na samostatnost a iniciativu žáků. Působí klidným a chápajícím dojmem.  Při [[Komunikace|komunikaci]] využívá otázek a návrhů. Dává jim najevo, že věří v jejich [[schopnosti]] splnit požadavky. Ty jsou adekvátní a postupně se zvyšují. Jejich plnění kontroluje přívětivým způsobem. Ve výchově voli vliv formativního vlivu činností, malých sociálních skupin a vlastního modelu. Zajímá se i o problémy žáků, které přímo nesouvisí se školou.<ref name=":0" />
 +
 
 +
====Laskavý liberální styl====
 +
Základem je '''kladný emoční vztah''' a '''slabé řízení'''.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Učitel žákům dává najevo žákům sympatie a pochopení jejich [[Potřeby a zájmy|potřeb]] a problémů. Učitel nekontroluje plnění požadavků, ty jsou nízké. Žáky často ospravedlňuje.<ref name=":0" />
 +
 
 +
====Liberální styl s nezájmem o dítě====
 +
Základem je '''záporný emoční vztah''' a '''slabé řízení'''. <ref name=":0" />
 +
 
 +
Učitel se projevuje apaticky vůči žákům i jejich chování i výkonům. Klade na žáky nízké požadavky a jejich kontrole nevěnuje [[pozornost]]. Někdy působí nejistě.  <ref name=":0" />
 +
 
 +
====Autokratický styl====
 +
Základem je '''záporný emoční vztah''' a '''silné řízení'''. <ref name=":0" />
 +
 
 +
V autokratickém stylu učitel často užívá příkazy, zákazy, výčitky, výhrůžky. Mluví převážně on. Je kladen velký důraz na výkon a poslušnost. Vychovatel nedbá na samostatnost, iniciativu, přání a potřeby žáků. Ve výchově často aplikuje tresty. Jeho humor bývá sarkastický a zesměšňující.<ref name=":0" />
 +
 
 +
====Rozporný autokraticko-liberální styl  ====
 +
Základem je '''záporný emoční vztah''' s '''rozporným řízením'''. <ref name=":0" />
 +
 
 +
Dochází ke kombinaci nebo střídání autokratického stylu se stylem liberálním s nezájmem o dítě.<ref name=":0" />
 +
 
 +
===Vlivy stylu výchovy===
 +
Styl výchovy ovlivňuje řada proměnných, patří mezi ně: [[vlastnosti]] a zkušenosti učitele, vzájemné vztahy mezi učitelem a žákem, vlastnosti a zkušenost žáků, události a změny v okolí dítěte, širší sociokulturní podmínky.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Při výchově by měl učitel brát ohled na vývojový stupeň žáků, na jejich problémy i na individuální vlastnosti a zkušenosti. <ref name=":0" /> Žáci svými projevy ovlivňují reakce učitele, tedy i jejich výchovný styl.<ref name=":3" /><ref name=":0" /> Pokud jsou zvyklí na určitý styl výchovy z minulosti, podněcují nového učitele právě k takovému stylu. Styl výchovy ovlivňují ekonomická a politická situace. <ref name=":3" />Také tradice a postoje, které jsou typické pro danou dobu, kulturu, zemi či sociální vrstvu.<ref name=":0" /><ref name=":3" />
 +
 
 +
====Vlastnosti a zkušenosti učitele====
 +
Volbu stylu výchovy ovlivňují [[vlastnosti]] učitele. Jedinců, kteří volí nevhodné styly výchovy, bývají nezralí, labilní, [[Agresivita|agresivní]], nesamostatní, závislá, pasivní. Mívají problémy s rolí učitele a se sebehodnocením. Styl výchovy ovlivňuje také [[temperament]] učitele.  <ref name=":0" />
 +
 
 +
Na styl výchovy mají vliv také zkušenosti učitele. Záměrně či nevědomě může užívat stejný styl výchovy, jaký byl užíván v jeho škole. Jindy mu jeho zkušenosti mohou sloužit jako negativní model, chce tedy využívat jiný styl výchovy.<ref name=":0" /><ref name=":3" /> Na učitele také působí styl výchovy preferovaný školou, ve které působí či jeho kolegy.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Styl výchovy bývá poměrně stálou charakteristikou. Avšak není zcela neměnný, mění s vývojem učitele, ale také v závislosti na vztahu žákovi. <ref name=":3" />
 +
 
 +
====Důsledky stylu výchovy====
 +
Styl výchovy ovlivňuje jak žáky, tak učitele. Ve třídě, kde působí učitel s kladným emočním vztahem a středním řízením panuje pozitivní a klidné klima. Kdežto autokratický či liberální styl výchovy působí neustálou zátěž a má negativní vliv na duševní pohodu žáků i učitele.<ref name=":0" />
 +
 
 +
Setkává-li se dítě s nevhodným stylem výchovy v rodině, může jeho důsledky vynahradit příznivý styl výchovy zvolený důležitým dospělým, například učitelem. <ref name=":0" />
 +
==Osobnost učitele a jeho profesní kompetence==
 +
V průběhu vývoje na jedince působí řada vlivů. Podstatným vnějším vlivem, který na žáka působí ve školním prostředí je '''pedagog'''. Jaký bude mít na žáka vliv ovlivňuje jeho '''osobnost'''.<ref name=":1" />
 +
 
 +
===Úspěšný učitel===
 +
Na to jaký je a čeho dosahuje typický úspěšný učitel, neexistuje jednotné stanovisko. Existují ale určité [[vlastnosti]] a způsoby [[chování]], kterých si žáci na učiteli cení. Patří mezi ně vlídnost, pochopení, zodpovědnost, originalita, nadšení, stálost, přátelskost. Pro žáky i rodiče je významné, aby pedagog k výkonu žáka nepřistupoval přehnaně kriticky. Častá kritika má totiž významný vliv na [[sebevědomí]] a [[Sebedůvěra|sebedůvěru]] žáků. Jedním z důsledků je právě zhoršení výkonů žáka. Pro úspěšné učitele je typická rozsáhlejší a podrobnější příprava než pro jejich méně úspěšné kolegy. Dále také věnují větší [[pozornost]] jednotlivcům. Pedagog by zároveň neměl překračovat profesionální úroveň a zapomínat na své zájmy.<ref name=":1" />
 +
 
 +
Úspěšný učitel je neustále otevřen novým zkušenostem a vědomostem. Přílišná rigidita v přístupu k výuce brání v rozvoji jak žáků, tak samotného učitele.<ref name=":1" />
 +
 
 +
===Identita učitele===
 +
[[Identita]] pedagoga znamená jeho smýšlení o sobě samém. Jeho identitu tvoří několik menších identit, které se snaží udržet ve shodě. V průběhu života se identity učitele pozměňuje ať už díky cílené práci na sobě samém nebo v důsledku neovlivnitelných událostí.  Day et al. rozlišují u pedagoga tři identity. '''Osobní identitu,''' která se týká jeho jedinečnosti jako člověka. Dále '''sociální identitu''', která souvisí s jeho [[Sociální role|sociálními rolemi]] ve společnosti. '''Profesní identita''' se vztahuje se k jeho profesi.<ref name=":2">Mareš, J.: Pedagogická psychologie. Portál, Praha 2013. </ref>
 +
 
 +
====Vnímaná vlastní zdatnost učitele====
 +
Vnímaná vlastní zdatnost učitele je způsob smýšlení o sobě jako pedagogovi. Jak moc se považuje za schopného či neschopného zvládnout výchovu, vzdělávání a dalších nároky práce pedagoga. Pohled na sebe ovlivňuje vlastní hodnocení sebe sama, jeho pedagogické a odborné vzdělání, pedagogické zkušenosti a zážitky, ale také srovnávání s ostatními či hodnocení od ostatních.<ref name=":2" />
 +
 
 +
Učitelé s vysokou vnímanou zdatností mají tendenci během vyučování přijímat větší výzvy v podobě složitějších pracovních postupů, jsou vytrvalejší a emočně více stabilní. Také se umí vyrovnat s náročnějšími situacemi.<ref name=":2" />
 +
 
 +
=====Druhy=====
 +
Z hlediska druhů učitelské zdatnosti lze rozlišovat několik druhů. Prvním typem může být '''učitelská zdatnost obecná''', ta říká jak moc je jedinec vhodný pro práci pedagoga jako takovou. Druhým typem je '''zdatnost specifická''', ta se může jednat například kompetence v určitém předmětu nebo v určité oblasti profese.<ref name=":2" />
 +
 
 +
Cherniss rozlišil tři typy učitelovy vnímané profesní zdatnosti. Jedná se o jeho pedagogické kompetence, schopnosti v interpersonálních vztazích a účast na organizačních záležitostech školy.<ref name=":2" />
 +
 
 +
===Postoje učitele===
 +
Učitelovy [[postoje]] k jeho povolání, k oboru, žákům, ke kolegům, k výuce, či k rodičům výrazně ovlivňují jeho způsob práce.<ref name=":2" />
 +
 
 +
Pro úspěšného pedagoga znamená [[učení]] něco více než jen práci. Povolání učitele pro něj posláním. Takový pedagog zaujímá pozitivní vztah k předmětům, které vyučuje.<ref name=":1" />
 +
 
 +
Avšak ideály, kladnými postoji a nadšením pedagoga mohou otřást ne příliš příznivé podmínky pro jeho práci. Mezi ty patří příliš početné kolektivy, nedostatečné vybavení, složité osnovy, neshody s kolegy a další. Pedagog se dostává do řady situací, kdy je pod [[Stres|stresem]]. Jedná se o četné požadavky ze stran žáků, rodičů, kolegů ale i široké veřejnosti nebo například médií. Na snižování stresu má pozitivní vliv kladný vztah pedagoga k dětem, pocit smysluplnosti profese, nadšení ve své aprobaci.<ref name=":1" />
 +
 
 +
Úspěšný pedagog je ochoten odsunout své [[Zájem|zájmy]] stranou pro udržení pozitivního klimatu ve třídě či škole. Naproti tomu neúspěšný učitel je příliš orientovaný na sebe a prosazování svého zájmu, v jeho projevech je cítit [[Agrese a násilí|agrese]] a dominance.<ref name=":1" />
 +
 
 +
===Styl učitele===
 +
Vyučovací styly učitele jsou neuvědomované o postupy, které pedagog volí při vzdělávání a výchově. Na jejich výběr má vliv osobnost pedagoga, jeho vzdělání, zkušenosti a další.<ref name=":2" />
 +
 
 +
===Učitelovo pojetí výuky===
 +
Učitelovo pojetí výuky způsob, jakým pedagog nahlíží na svoji profesi. Jaké jsou jeho [[postoje]], názory a přesvědčení. Jeho pojetí výuky ovlivňuje jeho profesní jednání i vztahy na pracovišti. Má vliv na jeho [[chování]], [[Motivace|motivaci]], [[rozhodování]], hodnocení, cíle a další. Pojetí výuky je subjektivní a každý z pedagogů si ho vytváří jiným způsobem. Někteří pouze převezmou koncepci určité autority a tou se bez výjimek řídí. Jiní k pojetí výuky přistupují eklekticky, což v praxi vypadá tak, že si z každé koncepce převezmou něco, ale nesnaží se z nich utvořit jednotné pojetí. Další přístup se snaží zkoušet různé pojetí a aplikovat je dle toho jak vyhovují jim osobně, koncepci školy i poznatkům [[Pedagogika|pedagogiky]] a [[psychologie]]. <ref name=":2" /> 
 +
 
 +
===Citová zralost učitele===
 +
Úspěšný pedagog je citově zralý. Takový jedinec je schopen stabilně a s rozmyslem reagovat na problémy při práci pedagoga potkávají. Ať se týkají jednání s žáky, rodiči či například kolegy. Dokáže si udržet si dostatečný nadhled nad rozepřemi mezi žáky. A zachovat klidnou hlavu při náročných situacích, které jej při práci potkají.<ref name=":1" />
 +
 
 +
===Výklad učitele===
 +
Ve vyučování je důležité nejen co pedagog říká, ale také jak to říká. Úspěšný učitel má poutavý výklad, během kterého dokáže v žácích vzbudit zvědavost, [[tvořivost]] a [[Aktivita|aktivitu]]. Je účinné při směřování výkladu umět přizpůsobit téma aktuálnímu zájmům třídy. Součástí výkladu by měl být dostatek otázek, které žáky motivují k tvořivosti i kritickému myšlení. Také je důležité, aby svůj výklad uzpůsobil aktuální situaci ve třídě a úrovni, kterou jsou žáci schopni pochopit. Měl by umět pracovat s dotazy žáků a umět jim pečlivě naslouchat.<ref name=":1" />
 +
 
 +
==Odkazy==
 +
 
 +
===Reference===
 +
<references />
 +
 
 +
===Klíčová slova: pedagog, učitel, vývoj, žák, dítě, osobnost, vývoj, styl, vztah, řízení, požadavek, výchova===

Aktuální verze z 17. 4. 2020, 16:44

Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte

Na vývoj jedince má vliv mnoho proměnných, které mu mohou pomáhat, ale také ho brzdit. Z hlediska vnějšího prostředí na žáky působí mnoho vlivů, k nimž patří škola a školní třída. Ve vývoji žáka sehrává neopomenutelnou roli vliv pedagoga. Podílí se na učení, socializaci, rozvoji komunikace, přijímání sociálních rolí a k zvnitřnění norem společnosti.[1]

Učitel jako důležitý dospělý

Pro příznivý vývoj jedince je podstatný kvalitní emoční vztah i s dalšími osobami mimo rodinu. Dítě ve svém okolí potřebuje tyto důležité dospělé, jedním z nich by měl být pedagog.[1]

Kladný emoční vztah posiluje příznivé chování dítěte a podílí se na jeho celkovém osobnostním růstu. Díky čemuž dospělý vnímá dítě v pozitivním světle, což zpevňuje jeho vztah k němu. Záporný emoční vztah má naopak negativní vliv na chování dítěte a snižuje jeho výkony, což opět ovlivňuje vztah dospělého k němu ale negativním způsobem.[1]

Výchova a vzdělávání

Pedagog ovlivňuje vývoj žáka prostřednictvím vzdělávání a vychovávání. Předává mu tak znalosti, dovednosti, návody k myšlení či činnostem ale také rozvíjí jejich zájmy, postoje, charakter a potenciál.[1]

Někteří učitelé kladou důraz na výchovu, jiní na vzdělávání. Soustředí-li se pedagog převážně na vzdělávání, jedná se o „logotropa“. Pokud naopak učitel vzdělání nepřikládá příliš velkou váhu a jsou pro něj důležitější porozumění žákům, jejich specifika a potíže, jedná se o „paidotropa“.[1]

„Děti a mladiství potřebují učitele jako celého člověka, osobnost s lidským vztahem, s porozuměním pro třídu i pro osobní problémy jednotlivých žáků. Děti vítají, když učitel pomůže s obtížemi učení a v případě potřeby i s jinými starostmi; v některých případech učitel či učitelka nahradí i chybějící model, třeba otce nebo laskavou matku."[1]

Učitelova interakce a komunikace s žáky

Učitel na žáky působí výchovnými prostředky ale i stylem komunikace a interakce.[1]

Je-li pedagog při vzájemné interakci schopen analyzovat projevy dítěte a vhodně na ně reagovat, může tím významně ovlivnit proměnu žákova chování. [2]

Kvalitní komunikace působí na celkový vývoj dítěte i na jeho aktuální psychofyzický stav. Pro kvalitní komunikace nestačí jen vhodné užití slov, ale také proměnné jako je vyjadřování přízně, podpory a důvěry.[1]

Pro rozvoj konverzačních schopností žáka je účinným nástrojem využití proaktivní konverzace. Jedná se o rozhovor, kdy pedagog rozvíjí rozhovor tím, že každé sdělení předloží tak, aby na něj byl žák nucen reagovat.[2]

Otázky při výuce

Součástí vyučování je pokládání otázek a to jak ze strany pedagoga, tak ze strany žáků. Otázky, které by žáky podněcovali k vytváření kreativních odpovědí či k vyjádření vlastních názorů bohužel bývají opomíjeny. Při tázání pedagoga převažují věcné otázky. To má za důsledek, že žáci mají tendenci k memorování.[2]

Vývoj řeči

Vývoj řeči ovlivňuje vývoj dalších proměnných například schopnost složitě myslet či popsat své prožitky. Pedagog, který příznivě ovlivňuje rozvoj řeči jedince, by měl být schopen identifikovat jedince, kteří pochází z řečově chudého zázemí. Tato informace mu ukáže jakým způsobem s žákem pracovat, aby se jeho řečový vývoj ubíral správným směrem. Důležité je vést s žákem často rozhovory, vyslechnout si a podporovat v růstu. Žáci, kteří mají slabší řečové schopnosti, se sdružují s vrstevníky, kteří jsou v rozvoji řeči na stejné úrovni. Účinné je, aby pedagog při skupinové práci vytvářel skupiny, jejichž členové budou v rozvoji řeči na různých úrovních. Měl by je vést a povzbuzovat v zapojování do třídních diskuzí a často je zapojovat do verbálních interakcí. Někteří pedagogové mohou automaticky zaměňovat žáky pocházející z řečově chudého zázemí za méně nadané, což vede k nesprávnému přístupu k práci s daným jedincem.[2]

Naslouchání

S rozvojem řečí je spjato naslouchání. Učitel by měl věnovat pozornost jak vlastní řeči, tak řeči žáků. Aby se mohly jazykové kompetence žáků zlepšovat neměl by pedagog zapomínat na několik podstatných podmínek.  Děti se mohou plně rozvíjet v takovém klimatu, kde je každá otázka vítána a kde je dostatečně bezpečné prostředí na to, aby mohly vyjádřit nepochopení.  Překážkou je tomu, pokud je na žákovu otázku reagováno jejím přerušením, dokončením či kritikou. Aby došlo k příznivému vývoji  je důležité žákům naslouchat, nechat prostor pro kladení otázek, následně je zodpovídat a vyzývat k dalším dotazům.[2]

Jazyk učitele

Jazyk, jenž učitel při výuce užívá, významně ovlivňuje vývoj jazykových schopností žáků. Měl by být na takové úrovni, kterou je žák schopen bez problému chápat. Součástí jeho projevu by mělo být takové množství nových výrazů, aby posouval jazykové schopnosti žáků. Při definování slov je funkční užívat vysvětlení, které je blízké úrovni žákovu porozumění.[2] 

Rozvoj řečových schopností nespočívá pouze ve správném užívání jazyka. Žáci by měli být vědomi toho, že řeč má i své nedostatky. Je důležité učit žáky o řeči kriticky uvažovat a vést je k uvědomění, že ne vše je pomoci ní možné vyjádřit.[2]

Vývoj postojů a morálky

Při vytváření kladných postojů k určitým činnostem je účinné, pokud žák vidí osobu, kterou považuje za vzor či autoritu, jak je vykonává.  Učitelovo chování by proto mělo vždy být v souladu s postoji, které jim předává. Užívání odměn za pokroky žádoucích projevů je posiluje.[2]

Při vývoji morálky hraje stěžejní roli, aby šel učitel žákům příkladem. Učitel by se měl chovat tak, aby nebyl v rozporu s tím, co děti z hlediska morálního jednání učí. [2]

Osobnost pedagoga

To jaký zaujmou žáci vztah k pedagogovi a to jak je pedagog ovlivní nejvíce ovlivňuje jeho osobnost, postoj k žákům a celkový vztah k dětem a mladistvým. Jeho vzdělanost a didaktické schopnosti jsou až druhořadé. Výchovu a vývoj žáků negativně ovlivňují pedagogové, kteří jsou nejistí, neurotičtí, agresivní, podezíraví,  ale také silně dominantní pedagogové. Žáky pozitivně ovlivňují učitelé s vyzrálou osobností, kteří s žáky jednají s rozvahou a zároveň s autoritou.[1]

Styly výchovy ve školním prostředí

Výchovný styl zahrnuje především emoční vztah mezi vychovatelem a vychovávaným, styl komunikace, volbu požadavků ale také výběr výchovných prostředků.[1] [3] Odvíjí se také od toho, jaký má učitel vztah k dětem obecně a jaké panuje celkové klima ve školní třídě či škole. Výchovné působení na žáka bývá záměrné i bezděčné. Výchovný styl ovlivňuje osobnost žáků, jejich psychický stav a chování.[3]

Dimenze Emoční vztah a výchovné řízení

Kladný emoční vztah a střední kontrola žáka souvisí s respektem k žákovi a s vírou učitele v možnost příznivého vývoje jedince. Záporný emoční vztah a silné kontrola značí pesimistický názor na žákovi možnosti.[1][3]

Emoční vztah (kladný - záporný postoj)

Emoční vztah učitele k dítěti hraje zásadní roli ve stylu výchovy. Díky projevům sympatie, důvěry, pochopení a respektu může pedagog efektivně ovlivňovat své žáky. Je však důležité, aby pedagog uměl dát žákům svůj kladný emoční vztah najevo. To lze pomocí udržování očního kontaktu, užití vlídného tónu řeči, naslouchání a parafrázování, spoluprožívání emocí, pojmenování chování žáka, pozitivního hodnocení (i snahy a malých pokroků), navození harmonické atmosféry při společných aktivitách.[1]

Kladný emoční vztah má pozitivní vliv na potřeby žáka, jako je potřeba porozumění, péče, sociálního kontaktu a jistoty. Naopak záporný emoční vztah je frustruje. [3]

Výchovné řízení (autonomie – přísná kontrola)

Příznivé řízení je spojeno s vírou ve schopnosti jedince. Žáky pozitivně ovlivňuje takové řízení, které je spojené s kladným emočním vztahem. Pro rozvoj dítěte je ideální střední míra řízení s kladným emočním vztahem. Žáky negativně ovlivňuje řízení spjaté se záporným emočním vztahem, jehož součástí jsou zákazy, příkazy a výhrůžky. [1]

Způsob řízení může žáka podněcovat k činnosti a k pokroku, ale také narušovat jejich vývoj. Pro žáka je pozitivní, jsou-li požadavky na něj přiměřené jeho možnostem. Negativní jsou požadavky příliš náročné nebo příliš jednoduché.[3]

Styly učitelova výchovného působení

Integrační styl

Základem je kladný emoční vztah a střední až zesílené řízení.[1]

Učitel klade důraz na samostatnost a iniciativu žáků. Působí klidným a chápajícím dojmem.  Při komunikaci využívá otázek a návrhů. Dává jim najevo, že věří v jejich schopnosti splnit požadavky. Ty jsou adekvátní a postupně se zvyšují. Jejich plnění kontroluje přívětivým způsobem. Ve výchově voli vliv formativního vlivu činností, malých sociálních skupin a vlastního modelu. Zajímá se i o problémy žáků, které přímo nesouvisí se školou.[1]

Laskavý liberální styl

Základem je kladný emoční vztah a slabé řízení.[1]

Učitel žákům dává najevo žákům sympatie a pochopení jejich potřeb a problémů. Učitel nekontroluje plnění požadavků, ty jsou nízké. Žáky často ospravedlňuje.[1]

Liberální styl s nezájmem o dítě

Základem je záporný emoční vztah a slabé řízení. [1]

Učitel se projevuje apaticky vůči žákům i jejich chování i výkonům. Klade na žáky nízké požadavky a jejich kontrole nevěnuje pozornost. Někdy působí nejistě.  [1]

Autokratický styl

Základem je záporný emoční vztah a silné řízení. [1]

V autokratickém stylu učitel často užívá příkazy, zákazy, výčitky, výhrůžky. Mluví převážně on. Je kladen velký důraz na výkon a poslušnost. Vychovatel nedbá na samostatnost, iniciativu, přání a potřeby žáků. Ve výchově často aplikuje tresty. Jeho humor bývá sarkastický a zesměšňující.[1]

Rozporný autokraticko-liberální styl  

Základem je záporný emoční vztah s rozporným řízením. [1]

Dochází ke kombinaci nebo střídání autokratického stylu se stylem liberálním s nezájmem o dítě.[1]

Vlivy stylu výchovy

Styl výchovy ovlivňuje řada proměnných, patří mezi ně: vlastnosti a zkušenosti učitele, vzájemné vztahy mezi učitelem a žákem, vlastnosti a zkušenost žáků, události a změny v okolí dítěte, širší sociokulturní podmínky.[1]

Při výchově by měl učitel brát ohled na vývojový stupeň žáků, na jejich problémy i na individuální vlastnosti a zkušenosti. [1] Žáci svými projevy ovlivňují reakce učitele, tedy i jejich výchovný styl.[3][1] Pokud jsou zvyklí na určitý styl výchovy z minulosti, podněcují nového učitele právě k takovému stylu. Styl výchovy ovlivňují ekonomická a politická situace. [3]Také tradice a postoje, které jsou typické pro danou dobu, kulturu, zemi či sociální vrstvu.[1][3]

Vlastnosti a zkušenosti učitele

Volbu stylu výchovy ovlivňují vlastnosti učitele. Jedinců, kteří volí nevhodné styly výchovy, bývají nezralí, labilní, agresivní, nesamostatní, závislá, pasivní. Mívají problémy s rolí učitele a se sebehodnocením. Styl výchovy ovlivňuje také temperament učitele.  [1]

Na styl výchovy mají vliv také zkušenosti učitele. Záměrně či nevědomě může užívat stejný styl výchovy, jaký byl užíván v jeho škole. Jindy mu jeho zkušenosti mohou sloužit jako negativní model, chce tedy využívat jiný styl výchovy.[1][3] Na učitele také působí styl výchovy preferovaný školou, ve které působí či jeho kolegy.[1]

Styl výchovy bývá poměrně stálou charakteristikou. Avšak není zcela neměnný, mění s vývojem učitele, ale také v závislosti na vztahu žákovi. [3]

Důsledky stylu výchovy

Styl výchovy ovlivňuje jak žáky, tak učitele. Ve třídě, kde působí učitel s kladným emočním vztahem a středním řízením panuje pozitivní a klidné klima. Kdežto autokratický či liberální styl výchovy působí neustálou zátěž a má negativní vliv na duševní pohodu žáků i učitele.[1]

Setkává-li se dítě s nevhodným stylem výchovy v rodině, může jeho důsledky vynahradit příznivý styl výchovy zvolený důležitým dospělým, například učitelem. [1]

Osobnost učitele a jeho profesní kompetence

V průběhu vývoje na jedince působí řada vlivů. Podstatným vnějším vlivem, který na žáka působí ve školním prostředí je pedagog. Jaký bude mít na žáka vliv ovlivňuje jeho osobnost.[2]

Úspěšný učitel

Na to jaký je a čeho dosahuje typický úspěšný učitel, neexistuje jednotné stanovisko. Existují ale určité vlastnosti a způsoby chování, kterých si žáci na učiteli cení. Patří mezi ně vlídnost, pochopení, zodpovědnost, originalita, nadšení, stálost, přátelskost. Pro žáky i rodiče je významné, aby pedagog k výkonu žáka nepřistupoval přehnaně kriticky. Častá kritika má totiž významný vliv na sebevědomí a sebedůvěru žáků. Jedním z důsledků je právě zhoršení výkonů žáka. Pro úspěšné učitele je typická rozsáhlejší a podrobnější příprava než pro jejich méně úspěšné kolegy. Dále také věnují větší pozornost jednotlivcům. Pedagog by zároveň neměl překračovat profesionální úroveň a zapomínat na své zájmy.[2]

Úspěšný učitel je neustále otevřen novým zkušenostem a vědomostem. Přílišná rigidita v přístupu k výuce brání v rozvoji jak žáků, tak samotného učitele.[2]

Identita učitele

Identita pedagoga znamená jeho smýšlení o sobě samém. Jeho identitu tvoří několik menších identit, které se snaží udržet ve shodě. V průběhu života se identity učitele pozměňuje ať už díky cílené práci na sobě samém nebo v důsledku neovlivnitelných událostí.  Day et al. rozlišují u pedagoga tři identity. Osobní identitu, která se týká jeho jedinečnosti jako člověka. Dále sociální identitu, která souvisí s jeho sociálními rolemi ve společnosti. Profesní identita se vztahuje se k jeho profesi.[4]

Vnímaná vlastní zdatnost učitele

Vnímaná vlastní zdatnost učitele je způsob smýšlení o sobě jako pedagogovi. Jak moc se považuje za schopného či neschopného zvládnout výchovu, vzdělávání a dalších nároky práce pedagoga. Pohled na sebe ovlivňuje vlastní hodnocení sebe sama, jeho pedagogické a odborné vzdělání, pedagogické zkušenosti a zážitky, ale také srovnávání s ostatními či hodnocení od ostatních.[4]

Učitelé s vysokou vnímanou zdatností mají tendenci během vyučování přijímat větší výzvy v podobě složitějších pracovních postupů, jsou vytrvalejší a emočně více stabilní. Také se umí vyrovnat s náročnějšími situacemi.[4]

Druhy

Z hlediska druhů učitelské zdatnosti lze rozlišovat několik druhů. Prvním typem může být učitelská zdatnost obecná, ta říká jak moc je jedinec vhodný pro práci pedagoga jako takovou. Druhým typem je zdatnost specifická, ta se může jednat například kompetence v určitém předmětu nebo v určité oblasti profese.[4]

Cherniss rozlišil tři typy učitelovy vnímané profesní zdatnosti. Jedná se o jeho pedagogické kompetence, schopnosti v interpersonálních vztazích a účast na organizačních záležitostech školy.[4]

Postoje učitele

Učitelovy postoje k jeho povolání, k oboru, žákům, ke kolegům, k výuce, či k rodičům výrazně ovlivňují jeho způsob práce.[4]

Pro úspěšného pedagoga znamená učení něco více než jen práci. Povolání učitele pro něj posláním. Takový pedagog zaujímá pozitivní vztah k předmětům, které vyučuje.[2]

Avšak ideály, kladnými postoji a nadšením pedagoga mohou otřást ne příliš příznivé podmínky pro jeho práci. Mezi ty patří příliš početné kolektivy, nedostatečné vybavení, složité osnovy, neshody s kolegy a další. Pedagog se dostává do řady situací, kdy je pod stresem. Jedná se o četné požadavky ze stran žáků, rodičů, kolegů ale i široké veřejnosti nebo například médií. Na snižování stresu má pozitivní vliv kladný vztah pedagoga k dětem, pocit smysluplnosti profese, nadšení ve své aprobaci.[2]

Úspěšný pedagog je ochoten odsunout své zájmy stranou pro udržení pozitivního klimatu ve třídě či škole. Naproti tomu neúspěšný učitel je příliš orientovaný na sebe a prosazování svého zájmu, v jeho projevech je cítit agrese a dominance.[2]

Styl učitele

Vyučovací styly učitele jsou neuvědomované o postupy, které pedagog volí při vzdělávání a výchově. Na jejich výběr má vliv osobnost pedagoga, jeho vzdělání, zkušenosti a další.[4]

Učitelovo pojetí výuky

Učitelovo pojetí výuky způsob, jakým pedagog nahlíží na svoji profesi. Jaké jsou jeho postoje, názory a přesvědčení. Jeho pojetí výuky ovlivňuje jeho profesní jednání i vztahy na pracovišti. Má vliv na jeho chování, motivaci, rozhodování, hodnocení, cíle a další. Pojetí výuky je subjektivní a každý z pedagogů si ho vytváří jiným způsobem. Někteří pouze převezmou koncepci určité autority a tou se bez výjimek řídí. Jiní k pojetí výuky přistupují eklekticky, což v praxi vypadá tak, že si z každé koncepce převezmou něco, ale nesnaží se z nich utvořit jednotné pojetí. Další přístup se snaží zkoušet různé pojetí a aplikovat je dle toho jak vyhovují jim osobně, koncepci školy i poznatkům pedagogiky a psychologie. [4] 

Citová zralost učitele

Úspěšný pedagog je citově zralý. Takový jedinec je schopen stabilně a s rozmyslem reagovat na problémy při práci pedagoga potkávají. Ať se týkají jednání s žáky, rodiči či například kolegy. Dokáže si udržet si dostatečný nadhled nad rozepřemi mezi žáky. A zachovat klidnou hlavu při náročných situacích, které jej při práci potkají.[2]

Výklad učitele

Ve vyučování je důležité nejen co pedagog říká, ale také jak to říká. Úspěšný učitel má poutavý výklad, během kterého dokáže v žácích vzbudit zvědavost, tvořivost a aktivitu. Je účinné při směřování výkladu umět přizpůsobit téma aktuálnímu zájmům třídy. Součástí výkladu by měl být dostatek otázek, které žáky motivují k tvořivosti i kritickému myšlení. Také je důležité, aby svůj výklad uzpůsobil aktuální situaci ve třídě a úrovni, kterou jsou žáci schopni pochopit. Měl by umět pracovat s dotazy žáků a umět jim pečlivě naslouchat.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 1,17 1,18 1,19 1,20 1,21 1,22 1,23 1,24 1,25 1,26 1,27 1,28 1,29 1,30 1,31 Čáp, J., Mareš, J.: Psychologie pro učitele. Portál, Praha 2001.
  2. ↑ 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 2,13 2,14 2,15 2,16 Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Portál, Praha 2003.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 3,9 Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Karolinum, Praha 1993,1996.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 Mareš, J.: Pedagogická psychologie. Portál, Praha 2013.

Klíčová slova: pedagog, učitel, vývoj, žák, dítě, osobnost, vývoj, styl, vztah, řízení, požadavek, výchova

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=21._Učitel_a_jeho_podíl_na_vývoji_a_rozvoji_dítěte,_interakce_a_komunikace_učitele_se_žáky,_styly_výchovy_ve_školním_prostředí;_Osobnost_učitele_a_jeho_profesní_kompetence;_Možnosti_psychologické_intervence_pro_školní_interakci&oldid=59657“