Motivace

Motivace

motivace = souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů (pohnutek)

• jedna ze složek psych. regulace činnosti
• postulovaný proces, určující zaměření, trvání a intenzitu chování (jednání)
• hypotetický konstrukt popisující „psychologické příčiny” chování
• východiskem motivace je vnitřní stav napětí, cílem je dovršující reakce
• intrapsychicky probíhající proces vyúsťující ve výsledný vnitřní stav - motiv = odvozuje se od dovršující reakce (motivem není jídlo, ale nasycení

motiv = vnitřní hybná síla člověka, podnítí ho k fyzické i psychické aktivitě, vždy se spojují do širších komplexů, projevují se tím, že buď chceme něco získat nebo se chceme něčemu vyhnout

• lidské motivy lze rozdělit do čtyř okruhů:

1. sebezáchovné motivy (mají biologický základ)
2. stimulační motivy (pravděpodobně také vrozené; jejich uspokojování je podmínkou optimálního psychického fungování)
3. sociální motivy (regulují a ovlivňují mezilidské vztahy)
4. individuální psychické motivy

• jiné dělení motivů:

1. vrozené (instinktivní chování) x získané
2. vědomé x nevědomé
3. impulsy (zevnitř) x incentivy (z okolí)

• rozdíl pojmu motivace a motiv: motivace vyjadřuje proces, kdežto motiv hypotetickou dispozici k tomuto procesu (primární – hlad, žízeň, sex; emocionální – motiv zachování bezpečí nebo motiv agrese; sekundární – motiv sociálního kontaktu, motiv moci apod.)

• struktura motivace:

• jednotlivé motivy: primární (vrozené) x sekundární (odvozené)
• jednotlivé postoje: sycen více motivy, slouží k uspořádání světa
• hodnoty a zájmy
• jednotlivé motivační vlastnosti (sklony): obecnější než postoje

• funkce motivace:

• uspokojení potřeb vyjadřujících nedostatky ve fyzickém nebo sociálním bytí
• zajišťuje účelné chování udržující vitální a sociální funkce individua
• organizace chování

• pojetí motivace:

užší: připisuje motivu pouze energetizující a dynamogenní funkci, funkce direktivní (směrová) je zajišťována jinými procesy (hlavně kognitivními), v kognitivních a humanistických teoriích motivace

širší: připisuje motivu (pohnutce): energetizující, dynamogenní a direktivní funkci, v hédonistických a incentivních teoriích motivace

• direktivita - zajišťována částečně motivací, z větší části kognicí
• energetizace - společně s emocemi
• dynamogenie - společně s vůlí

Teorie motivace

Madsen - klasifikace teorií dle hlavního obsahu základních hypotéz v modelu do 4 kategorií:

Homeostatický model

• nejstarší, Cannon formuloval pojem homeostáza (1915), navázal na koncepci vnitřního prostředí C. Bernarda
• všechny biologické procesy včetně chování jsou determinovány narušením homeostáze (stálost vnitřního prostředí) = optimálních podmínek rovnováhy v organizmu
• biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není obnovena homeostáze (nebo dokud organizmus nezemře)
• narušená homeostáze vytváří potřebu, jež determinuje centrální pud, společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu, čímž se znovuobjevuje homeostáze
• př. Freudova teorie, Hullova teorie
• přednosti: jednoduchý model, biologický model
• popularita tohoto modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly
• další modely jsou alternativami homeostatického modelu

Pobídkový model - incentivní

• Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký, ukázal, že existují i jiné biologicky primární motivace (zejména explorační pud)
• mnoho experimentů ukázalo, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pomocí homeostatického modelu
• nejstarší a nejlépe podložený útok na homeostatický model - P. T. Young - potravní preference živočichů, jež nebyly založeny na homeostázi (poč. 40. let)

• incentivní model:

• určité vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organizmu
• tento dynamický stav a kognitivní procesy determinují chování organizmu
• dle tohoto modelu toto chování často vede k redukci vnějších dynamických podnětů
• tyto podněty vycházejí z incentiv = pobídek - motivující podnětové objekty, dynamizující, aktivující, energii mobilizující

• rozdělení pobídek:

• primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnět. objektu nebo proti němu, a tak ovlivňuje volbu a preferenci; teorie Youngova, Hebbova, McClellandova, Tinbergenova
• sekundární - získaný dynamický účinek; teorie Atkinsonova, Lewinova, trochu Freudova

Kognitivní model

• implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, ale ne rozpracován do podoby teorie motivace
• u celostních psychologů - tendence k uzavření nebo k vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla, ale tato koncepce nikdy nebyla zpracována do explicitní teorie motivace
• Lewin inspiroval Tolmana - zavedl jak kognitivní, tak motivační proměnné k popisu účelového chování živočichů a člověka: „znakově-tvarová pohotovost” - smíšená kognitivně - motivační proměnná = matice o přesvědčení o hodnotě objektu nazýval kognitivně - motivační teorií

2 verze:

1. kognitivní procesy determinují procesy dynamické, mají účinek jak řídící, tak nepřímo dynamický, př. teorie Festingera
2. kognitivní procesy mají svou „vnitřní motivaci”, př. teorie Woodwortha, nejzákladnějším druhem motivace je aktivní zacházení s prostředím, organizmus by byl aktivní i bez vnějších zdrojů motivace

Humanistický model

• hypotéza, že existuje zvláštní třída lidské motivace
• lidské chování nedeterminováno = vnější determinace
• Allport - koncepce funkční autonomie motivace - existují doklady pro třídu motivace u dospělých zralých a mentálně zdravých lidí, která je funkčně nezávislá na primární motivaci, se kterou se setkáváme u zvířat a malých dětí
• Maslow - důležitost humanistické koncepce proti koncepci biologické, zkoumat zdravě jedince (inspirace u Allporta), zvláštní druh motivace - tzv. růstové potřeby = metamotivace

• Big three (D. McClelland, Winter):

1. potřeba úspěšného výkonu
2. potřeba afiliace a intimity
3. potřeba moci

• dle Madsena všechny teorie částečně pravdivé, ale omezený obor platnosti

• teorie:

• Freud:

• dynamika vnitřního života člověka je dána interakcí id, ega a superega
• energetický princip: každý člověk má konstantní množství energie, kterou pudy zaměřují na určitý objekt = kathexe, není-li energie uvolněna, městná se a je uvolňována náhradním způsobem (fantazie, ...)
• pud života a smrti
• zdroj všech neuróz ve frustrované sexualitě

* Hull:

• motivace = popud x zvyk x incentiva
• deficity organizmu aktivují popudy (drives) - energetizující funkce, instrumentalita chování (způsob a cíl) utváří učení v podobě zvyků
• drive jako činitel „tlačící” a incentiva jako činitel „vlekoucí”

• Young:

• hédonistický princip motivace - individua a mají tendenci k maximalizaci slasti a k minimalizaci strasti
• zdůraznění úlohy emocí

• Atkinson:

• vztah motivace a chování - B = f(Mn, Ps, Hc)

• Maslow:

• hierarchie potřeb: fyziologické → bezpečí → láska a sounáležitost → uznání → seberealizace (potřeba růstu, metapotřeby)
• potřeby nižší - nedostatkové a vyšší - potřeby růstu - uspokojení indukuje další potřebu
• všechny základní potřeby, dány konstitučně nebo hereditárně
• vyšší potřeby pro přežití méně důležité, uspokojování je oddáleno až po ukojení nižších potřeb, subjektivně méně naléhavé

• Woodworth:

• podle Woodwortha je základním druhem motivace činnost vůči okolí (vnější zdroje mohou motivaci spoluurčovat, ale organismus by byl činný i bez nich)

Motivační dispozice

• rozlišení potřeb a popudů – potřeba má klíčové postavení při zkoumání motivace chování, potřeby – stav motivačního napětí vzniká z potřeb, potřeba je projevem nějakého nedostatku, popud pouze energetizuje chování -> třídění potřeb na 1) biogenní, fyziologické, 2) psychogenní, sociogenní, psychologické

• důležitým aspektem motivace je uspokojení, neboť motivované chování směřuje k nějakému druhu či způsobu uspokojení

• motivy lze rozlišovat motivy podle toho, zda spočívají na vrozených, či získaných potřebách, což vymezuje kategorie biologických a naučených motivů. Mezi biologické, vrozené motivy patří motiv hladu, žízně, odpočinku, sexuální motiv atd., zatímco naučené motivy tvoří četné dynamismy, které člověk získává v kontaktu se specifickou společnosti a kulturou.

• další klasifikace rozlišuje primární a sekundární motivy. Často se vrozené motivy alternativně označují jako primární motivy, zatímco všechny ostatní motivy, jež souvisejí s naučenými potřebami se označují jako sekundární motivy. Avšak N. Rot zdůrazňuje, že v psychologii se často hovoří o primárních motivech v souvislosti s tím, jaký mají význam pro biologické a sociální přežití člověka. V tom smyslu se kromě vrozených, biologických motivů označují jako primární také významné sociální motivy, zejména motiv bezpečí nebo motiv sounáležitosti (Rot, 1972)

• další časté dělení lidských motivů představují kategorie biologické a sociální motivy. Zatímco biologické motivy artikulují tělesné potřeby, sociální motivy spíše souvisejí s psychickými a společenskými potřebami člověka. Někdy se však objeví biologický motiv, jehož původ není vrozený, nýbrž představuje výsledek sociálního učení. Jinými slovy, existuje řada sociálních zkušeností, které se postupně přeměňují do konkrétní potřeby a v doprovodu odpovídajícího homeostatického mechanismu pak výrazně ovlivňují lidskou činnost. Jde především o návykové chování, zejména různé druhy závislosti, např. na nikotinu, alkoholu, droze nebo také gamblerství. Na druhé straně, motivy, jež vyjadřují psychické potřeby a ke svému naplnění vyžadují sociální kontakt a také se objevují u většího počtu lidských jedinců, označujeme pojmem sociální motivy.

Biologické (primární) motivy

Sebezáchovné motivy

• sebezáchovné motivy jsou primární biologické pohnutky umožňující přežití jedince i druhu. U lidí sem patří zdravý životní styl. sebezáchovné motivy jsou vrozené, ale způsoby jejich uspokojení nás učí rodina a kultura
• motivace zajišťující přežití jednotlivce
• sem patří hlad, žízeň, únava, strach, horko, bolest. Hlad zkoumali Stavěl a Brožek.

Hlad

• hlad podněcuje člověka k alimentárnímu (potravnímu) chování
• apetenční fáze je hlad a chuť iniciující vyhledání potravy, konzumace je příjem potravy – druhá fáze
• vliv kultury je velký. I příjem potravy má své restrikce a normy: zákaz kanibalismu, jedení některých zvířat (náboženství), půsty
• tělesné schéma je módním trendem, alimentární chování má také symbolický a rituální význam (svaté přijímání)
• s jídlem je asociována mateřská náruč. Stále častější jsou poruchy příjmu potravy. Spekuluje se s tím, že dívky hladový, aby zabránily vývoji ženských tělesných znaků – strach z dospělosti a sexuality

Žízeň

• nedostatek vody v organismu aktivuje osmózu, která změní koncentraci sodíku, to zjistí osmoreceptory v hypothalamu a pošlou signály do hypofýzy, ta uvolní antidiuretický hormon a ten podpoří reabsorbci vody v ledvinách, signály přijdou i do mozkové kůry, která zajistí pocit žízně, pokles objemu krve vyloučí hormon angiotenzin, když ho indikují osmoreceptory, vyšlou signál znovu do kůry a dostaví se žízeň
• to, jaké nápoje pijeme, je kulturně podmíněno. Pití také patří k rituálům (přípitek), popíjení vody uklidňuje

Teorie drivů a homeostatické regulace

• teorie drivů je založena na principu homeostázy (udržování rovnováhy). K odstranění vnitřních deficitů musí jedinec provést volní akt (najíst se a napít)
• drive je nepříjemný stav napětí, který vzniká při narušení homeostázy (Hull), nebo-li obecný motivační stav
• drive vede organismus k chování které ho regulují
• teorie homeostázy se vyhýbá nedostatkům i nadbytkům
• funguje na principu negativní zpětné vazby

Motivy zajišťující přežití druhu

Sexuální motivy

• sexuální chování lze také rozdělit na fázi apetence a konzumace. Mezi sexuálními motivy a pohnutkami zajišťující přežití individua (hlad) existují rozdíly: sex není nezbytný pro přežití jedince, zvyšující se sexuální vzrušení je příjemné, lidé vyhledávají sexuální stimulaci, i když nedojde k orgasmu, je zde výrazná sociální komponenta.
• i v sexuálním chování existují restrikce: incestní tabu, věk pro zahájení sexuální aktivity. Díky všemožných restrikcím dochází spole se sexuálním chováním k pocitům viny. V 60. letech proběhla sexuální revoluce, která sex liberalizovala. Ideální je sexualita ve službách lásky. Sexualitou lidé uspokojují i potřeby sdružování a důvěrnosti. Dnes se vyskytují dva problémy: domácí násilí a konflikt mezi potřebnou důvěrnosti a strachem z intimních vztahů.
• pohlavní hormony se podílejí ne sexuální touze a vzrušení. Testosteron vyvolává sexuální apetenci a podporuje iniciaci sexu. Estrogen reguluje vzrušivost a prožití orgasmu. Na regulaci sexuálního chování se podílí i nervový systém. Erekce je řízená míšním reflexem stejně jako poševní lubrikace. Lidé mají schopnost odložit uspokojení sexuálních tužeb. To se ale vrátí ještě intenzivněji.

Poskytování a přijímání rodičovské péče

• odloučení od matky vyvolává u dětí často úzkost (Freudová). Dítě má psychické potřeby (vnější stimulace, význam já …), které potřebuje uspokojit. Nejdůležitější je potřeba specifického sociálního objektu, ke kterému se dítě váže. Rodičovské city vyvolává vzhled malých dětí, první sociální úsměv ( dítě se směje na vše, co připomíná lidský obličej). Mateřské chování vyvolávají i hormony: estrogen, progesteron a prolaktin (také tvorba mléka). Špatná rodičovská péče se často přenáší z generace na generaci. Při formování rodičovského chování hraje velkou roli sociální učení.
• podle Winnicotta vzniká u žen v posledních třech měsících těhotenství primární mateřské zaujetí, díky kterému se po narození matka přizpůsobuje dítěti. Matka pro dítě vytváří podpůrné prostředí. S rostoucí fyzickou a mentální autonomií dítěte primární mateřské zaujetí odeznívá. Formování mateřské starostlivosti přispívá náročný porod. Přilnutí k matce je prototypem budoucích kladných vztahů k lidem. Podle Bowlbyho zvyšuje připoutání dítěte k matce jeho šance na přežití. Přilnutí je podle něj vrozený instinktivní motivační systém. Reakcí na separaci od matky je protest a zoufalství.