Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice: Porovnání verzí
Řádek 83: | Řádek 83: | ||
* Rozhodnutí ohledně UNIMARC | * Rozhodnutí ohledně UNIMARC | ||
* 2004 - MARC 21 | * 2004 - MARC 21 | ||
+ | ''' | ||
+ | RDA – 2015''' | ||
− | + | Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále a do roku 1950 byla Pravidla katalogu základního s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce 1925. Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel. Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury uložené v knihovně, podle sovětského vzoru. V této atmosféře vycházejí v roce 1950 Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu. Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace (které se v dalších letech ještě prohloubilo) vedly v roce 1952 ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogizační předpis pro literární službu. Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce 1959 dopracováním Prozatímních pravidel a byla určena velkým a středním knihovnám všech typů. | |
− | |||
− | Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále a do roku 1950 byla Pravidla katalogu základního s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce 1925. Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel. Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury uložené v knihovně, podle sovětského vzoru. V této atmosféře vycházejí v roce 1950 Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu. Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace (které se v dalších letech ještě prohloubilo) vedly v roce 1952 ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogizační předpis pro literární | ||
==Zdroje== | ==Zdroje== |
Verze z 19. 7. 2016, 10:59
Českou katalogizační praxi v průběhu 20. století významně ovlivnily:
- Pruské instrukce
- Sovětská pravidla
- Anglo-americká pravidla
Vznik republiky
- JAROMÍR BORECKÝ (1869-1951) - ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze, básník, hudební kritik, orientalista
- Pravidla katalogu základního (1925) - silně závislá na Pruské instrukci (1899)
- Používala se do 50. Let 20. století
Další předválečná pravidla
- ZDENĚK VÁCLAV TOBOLKA (1874-1951) - ředitel knihovny Národního shromáždění
- Jeho pravidla vycházela z potřeb instituce
- „Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného“
- Pravidla poměrně jednoduchá - v některých veřejných knihovnách
- LADISLAV JAN ŽIVNÝ (1872-1949) - teoretik, práce orientoval na anglo-americké přístupy; uvedl jako první zásady pro popis pod korporativním autorem
Po válce
- 1950 – „Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu“
- Kolektivní dílo (JAROSLAV DRTINA, 1908-1967) - odpoutání od pruské instrukce
- Pravidla poměrně stručná, určitý vliv ještě anglo-americký (sovětská nebyla dokončena)
- Nepostihovala speciální druhy dokumentů, velkým knihovnám nevyhovovala
Pravidla jmenného katalogu
- MIROSLAV NÁDVORNÍK (1921-1989)
- Orientace na Sovětská pravidla
- 1. Vyd. 1959- dopracování Prozatímních pravidel
- Určena velkým a středním knihovnám
- 1960 - Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny
- 1972 - Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popis
ČSN
- ČSN - 01 0195 Bibliografický a katalogizační záznam, schválena 6. 10. 1964, s účinností od 1. 4. 1965
- Norma měla být závazná – účel – sjednocení katalogizační praxe
- Norma vycházela z Nádvorníkových pravidel
- Vliv Pařížské konference
- Přesto četné rozdíly mezi knihovnami (neexistovala směna záznamů)
2. Vyd. Pravidel jmenného katalogu
- 1969
- Pařížské principy, zejména – korporace v záhlaví
- Používány do konce 80. Let 20. stol.
ISBD
- Neodrazila se v Nádvorníkových pravidlech
- Experimentálně použita r. 1982, provozně pak od roku 1983 pro záznamy české národní bibliografie
Transformace
- 80. Léta - 1993 – počátky automatizace
- ASNB-K (Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie)
- Cíl - tisk sešitů národní bibliografie
- Nebyla to databáze, ale pracovní listy
- Součástí projektu však analýza mezinárodních standardů - ISBD
- Záznamy dobře strukturovány => snadná konvertibilita v následných letech
- Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) - 1987
- Zpracování anglické literatury
- Databázová struktura, ISBD
- Vzniká základ datové struktury => Obecná datová struktura - 1988
- => vzniká formát: „Výměnný formát“ 1989
Výměnný formát
- Jádrem systému MAKS (Modulární automatizovaný knihovnický systém)
- Nadstavba databázového systému CDS/ISIS
- MAKS vychází z UNIMARC
- Díky MAKS prosazení ISBD ještě předtím, než byla u nás vydána (např. Tisk již ve struktuře ISBD)
Revize ČSN 01 0195
- Začátek 90. Let - potřeba nových pravidel
- Revize vyšla r. 1992 pod názvem „Bibliografický záznam“
- Implementace ISBD, svým rozsahem však nemohla nahradit pravidla
Nová katalogizační pravidla
- Vypracována v průběhu roku 1992
- Diskutováno převzetí AACR2R – zamítnuto
- Pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačních pravidel domácích i zahraničních
- Kolektiv veden doc. HANOU VODIČKOVOU
- „Pravidla jmenného popisu“
- Měla být vydána r. 1993; fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, výměnou záznamů apod.
Transformace II
- 1994-
- Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, nutnost přeložit AACR2R
- Rozhodnutí ohledně UNIMARC
- 2004 - MARC 21
RDA – 2015
Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále a do roku 1950 byla Pravidla katalogu základního s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce 1925. Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel. Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury uložené v knihovně, podle sovětského vzoru. V této atmosféře vycházejí v roce 1950 Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu. Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace (které se v dalších letech ještě prohloubilo) vedly v roce 1952 ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogizační předpis pro literární službu. Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce 1959 dopracováním Prozatímních pravidel a byla určena velkým a středním knihovnám všech typů.
Zdroje
Reference