Vysvětlete termín HCI, popište, čím se tento obor zabývá, a uveďte, jak se uplatňuje v oblasti informačních a komunikační technologií

HCI = Human Computer Interaction je interdisciplinární obor zkoumající interakci člověk-počítač. Dle TDKIV se jedná o „Druh komunikace, při níž dochází k přenosu informací mezi člověkem a počítačem, která spočívá v interakce programátora, operátora či uživatele s počítačem na základě přesně stanovených pravidel. Vstupní informace jsou počítači předávány např. pomocí klávesnice, hlasového vstupu apod. Výstupní informace předává počítač člověku pomocí monitoru, tiskárny, hlasového výstupu apod.“

HCI – klíč k uživatelsky přívětivým rozhraním

• HCI zkoumá, jak lidé navrhují, implementují, používají a hodnotí počítačová rozhraní a jaké jsou hlavní fenomény tohoto interaktivního vztahu.
• Interaktivní rozhraní zprostředkovávají nové rozdělení kognitivních úkolů mezi lidi a stroje.
• HCI je stejně jako informační věda interdisciplinární obor.
• HCI ovlivňují počítačová věda, ergonomie, umění, design, psychologie, lingvistika, sociologie, filozofie, antropologie, fyziologie, umělá inteligence, inženýrské obory. Každá z těchto disciplín umožňuje řešit jiný aspekt, zásadní pro vznik uživatelsky přívětivého rozhraní. Zasahuje do zlepšení informačních technologií i do sociokulturní oblasti. Je její součástí, která má vliv na společnost a dokáže ji proměňovat.
• Obor se začal rozvíjet na přelomu 70. a 80. let v souvislosti s rozvojem počítačů a sítí.

Hlavní cíle HCI

1. Zdokonalení interakce mezi uživateli a počítači tím, že počítače učiníme více použitelnými a vnímavými k potřebám uživatele.
2. Vytvářet systémy a prostředky, které umožňují v rámci interakce člověk-počítač bezpečně kooperovat a jsou efektivní.
3. Vytvořit a udržovat interakci na takové úrovni, aby byla co nejvíce efektivní, využívala nejlepší technologie a zároveň ji bylo možno lehce aplikovat v jakémkoliv novém prostředí.

7 hlavních pravidel HCI:

• jednoduchost (jinak o něj nebudou uživatelé mít zájem)
• rychlost (na odezvu jsme ochotni čekat 2 - 4 sekundy)
• viditelnost (to, co chceme, aby uživatelé používali, musí být dobře viditelné)
• tolerance
• konzistence (základní navigace se nesmí měnit)
• přehlednost (uživatel musí zjistit, o co jde, co chtěl programátor říct a jak se to má ovládat - pokud se uživatel spontánně nezorientuje do 10 minut, tak je program špatný)
• zpětná vazba (komunikace s uživateli)

Obory ovlivňující HCI:

• Informatika: informatika jako obor, který se zabývá problematikou interakce člověk-počítač, zkoumá především technickou základnu. Jedná se o návrh uživatelsky příjemného rozhraní nebo nových implementací.
• Psychologie: zkoumá vlivy a účinky interakce, kontext vzájemných vazeb mezi člověkem a počítačem. Dopady působení HCI na člověka a společnost. Je možné odvodit základní nastavení lidského systému, jakousi obecnou charakteristiku procesů lidského poznání a schopností.
• Sociologie: zkoumá vliv HCI na společnost, kulturu. Sleduje vzájemné vazby, například komunikaci v rámci informačně-komunikačních technologií.
• Ergonomie: zkoumá jak je rozhraní uživatelsky příjemné. Může se jednat o správné rozvržení webového rozhraní, návrh panelů a menu. Současně ovšem do tohoto oboru můžeme zahrnout i návrh vstupních a výstupních zařízení Můžeme měřit způsob, jakým se uživatel dostane z jednoho odkazu na druhý. Kolik prokliků musí učinit.
• Design: je důležitý při navrhování uživatelského rozhraní. Využívá přitom poznatky z výše uvedených oborů. Při návrhu se klade důraz na intuitivnost ovládání webového rozhraní, logické uspořádání oken, barevnost atd.
• Sémiotika: poznatky, které nám poskytuje, se využívají při návrhu databází, vyhledávání, volbě obsahu daných systémů.
• Další vědní disciplíny: mezi další disciplíny patří etnografie, lingvistika, sémiotické inženýrství, umělá inteligence a mnoho dalších, které se v současnosti rozvíjejí a pravděpodobně budou stále více převažovat nad výše uvedenými.

Objevy, které pomohly uživatelů zjednodušit a zpříjemnit činnost na počítači

• 70. léta – tabulkový procesor.
• 70. léta první oknové systémy (dnes Windows).
• Hypertext – prolinkování dokumentů na související dokumenty.
• Systémy na rozpoznávání gest.
• Multimedia – video, text, tabulkový editor, počítačová grafika.
• Virtuální realita – první výzkumy v 60. letech.

Uživatelské rozhraní

Uživatelské rozhraní je důležitým pojmem v problematice HCI. Je pomyslným prostředníkem, který zprostředkovává komunikaci mezi člověkem a počítačem nebo informačním systémem. Rozhraní je soubor prostředků, který definuje komunikační zónu mezi dvěma oddělenými entitami a je tedy komunikačním kanálem mezi uživatelem a systémem. Jeho vzhled, funkčnost, přehlednost nebo chaos ovlivňují, zda se uživatel příště vrátí, anebo ne. Návrh, struktura a jeho následná realizace jsou důležitým faktorem vzniku jakéhokoli informačního systému.

Typy uživatelského rozhraní

1. Grafické uživatelské rozhraní neboli GUI - používá se pro typy rozhraní založená na paradigmatu WIMP, tedy Windows (okna), Icons (ikony), Menus (menu) a Pointing device (polohovací zařízení).
2. Textové uživatelské rozhraní neboli TUI - používá se pro rozhraní s menu, tlačítky atd., ovládané klávesnicí.
3. Příkazový řádek neboli CLI - používá se pro rozhraní, kdy uživatel zadává příkazy pomocí jazyka.

Dobré uživatelské rozhraní by mělo splňovat ty to atributy:

• Jednoznačnost – bez textových či grafických dvojznačností, intuitivní
• Stručnost – pouze nezbytný text, jednodušší orientace a hledání
• Podobnost – co nejvíce podobné předchozím zkušenostem uživatelů
• Responzivnost – zpětná vazba poskytovaná uživatelům o provedeném úkonu
• Konzistentnost – možnost naučit se vzorce užívání – snazší a rychlejší
• Estetičnost – vizuální příjemnost
• Efektivita – zvyšující produktivitu svým designem či zkratkami
• Ochota odpouštět – chyby lehko napravitelné

Informační architektura (IA)

Informační architektura je vědecká disciplína zabývající se organizací a rozvržením obsahu systému způsobem, který naplňuje potřeby uživatelů. Tento termín zavedl Richard Saul Wurman v roce 1976 a používá se především ve vztahu k webovým (nebo i jiným) aplikacím. .

Cílem informační architektury je usnadnit zpětné vyhledávání relevantních informací jejich vhodnou organizací, navigací a reprezentací. Proto také nachází informační architektura využití na všech místech, kde se pracuje s větším množstvím informací. Například v knihovnách se informační architektura používala již dlouho před začátkem našeho letopočtu. Dalším takovým místem je samozřejmě internet. Čím rozsáhlejší web, tím více je informační architektura potřeba. .

Role informační architektury na webu

• návrh celkové hierarchie informací (někdy též taxonomie)
• rozdělení informací do jednotlivých stránek (struktura webu)
• vztahy a vazby stránek mezi sebou (prolinkování)
• pojmenování jednotlivých stránek, sekcí i kapitol
• uspořádání informací v textovém obsahu jednotlivých stránek
• volba vhodných typů navigace a její začlenění
• fulltextové vyhledávání a prezentace výsledků
• návrh layoutu stránky
• vytváření metada .

Užší a širší pojetí informační architektury

• v užším pojetí se informační architektura zabývá metadaty a kontrolovanými slovníky, organizací, klasifikací a informačním vyhledáváním v obsahu webových stránek
• v širším pojetí se informační architektura zabývá dizajnem informačních (digitálních) prostor na mnoha úrovních, tedy celkovou vizí a plánem těchto prostorů
• v širším pojetí se informační architektura nevěnuje pouze webovým sídlům, ale také dalším samostatně přístupným informačním prostorům, jako např. CD-ROMům, intranetům, online komunitám, a softwaru pro podporu použitelnosti .

Použitelnost(usability)

Použitelnost webových stránek určuje, jak snadno se na nich uživatelé orientují, jak rychle pochopí jejich uspořádání a ovládání a jaký uživatelský zážitek si z nich odnesou. Dobře použitelné stránky jsou přehledné, srozumitelné, snadno ovladatelné a uživatel bez zbytečné námahy nalezne to, co hledá. Na špatně použitelných stránkách uživatelé tápou, nedokáží dosáhnout svého cíle a odcházejí z nich zklamáni.

Použitelnost je však také odborná disciplína, která exaktními metodami zkoumá příčiny uživatelských úspěchů i neúspěchů při práci s internetovými stránkami.

Použitelnost zkoumá tyto otázky:

• Jak snadno se uživatel naučí systém ovládat?
• Jak efektivně s ním pracuje?
• Kolik udělá uživatel při používání systému chyb?
• Dokáže nakonec splnit svůj cíl?
• Je pro uživatele používání systému příjemné?

Použitelnost webu

• Na základě různých výzkumů a testování vznikla tzv. pravidla použitelnosti webových stránek (usability rules).
• Říkají nám, na co jsou uživatelé na internetu zvyklí a co jim při používání systému pomůže.

Pět hlavních pravidel:

• Úvodní stránka by měla uživatele informovat o účelu systému a ukázat mu, co může na systému najít.
• Každá stránka by se měla odkazovat na úvodní stránku a na hlavní stránku sekce, ve které se nachází.
• Umístění základních prvků systému (logo, navigace, hlavní nadpis) by mělo být konzistentní na všech stránkách systému.
• Stránka by měla být vizuálně rozdělena do logických bloků.
• Na každé stránce by mělo být uživateli zřejmé, kde se v rámci systému nachází.

Časté chyby použitelnosti webu

• Nevhodná grafika
• Špatná navigace mezi stránkami
• Špatné rozmístění ovládacích prvků
• Špatná čitelnost textu na stránce, přehlednost a rozložení prvků stránky
• Složitý objednávkový proces (e-shopy)

Příklady:

• Nejdůležitější informace nejsou v první polovině „obrazovky“
• Nevhodná dynamická menu (Javascript, Flash)
• Chybí odkaz na titulní stránku
• Novinky, či aktuality na každé stránce .

Přístupnost (accesibility)

Jde o takový web, který neklade uživatelům žádné překážky v jeho používání. Znamená to, že umožňuje plnohodnotný přístup všem uživatelům bez ohledu na jejich používané technické vybavení, znalosti a dovednosti, jejich trvalý či dočasný hendikep. Spadá pod obecnější vlastnost, kterou je použitelnost. Přístupnost je vždy nutné chápat ve vztahu ke konkrétnímu uživateli a jeho potřebám. .

Základní pravidla:

• přístupná navigace
• kontrast
• přístupné obrázky - nesmí být jediným zdrojem informací
• srozumitelnost (jasné nadpisy a odkazy, pouze důležité informace atd.)
• správně strukturovaný kód
• ovládání stránky bez myši
• u PDF nutné OCR
• nepoužívat Flash a JavaScript

Aspekty přístupnosti informací v katalozích knihoven

• přístupnost webových stránek
• dostupnost knihovních dokumentů a informací v elektronickém formátu - Informace a základní dokumenty ve vhodných elektronických formátech, správné strukturování dokumentů
• přístupnost e-mailové komunikace
• přístupnost tištěných materiálů
• katalogy - výběr vhodných popisných informací

Kategorie zdravotně znevýhodněných uživatelů:

• smyslově - zrak, sluch, řeč
• kognitivně - mentální postižení, poruchy učení, lidé, pro které není čeština rodný jazyk, prelingválně neslyšící
• tělesně - částečně mobilní, imobilní, nemohou používat myš

Uživatelská přívětivost (UX)

Pojem uživatelská přívětivost (anglicky user friendly nebo také user experince) je nejasně definovaný termín, který zahrnuje jak použitelnost, tak přístupnost a také všechny možné další prvky, které vedou k celkové spokojenosti uživatele s rozhraním. Přesná a jednoznačná definice uživatelské přívětivosti neexistuje, navzdory tomu, o jak nepostradatelnou součást všech grafických rozhraní, webového marketingu a o jak klíčový prvek zisku společností se jedná. UX jako disciplína spojuje všechny prvky tvořící uživatelské rozhraní, včetně optického a logického uspořádání stránky, textu, značek atd. za účelem nejlepší možné interakce uživatelů. Pro dobrou uživatelskou přívětivost je třeba zohlednit a přizpůsobit se cílové skupině zákazníků, jejich potřebám, aktivitám a očekáváním.

Uváděné atributy definující uživatelskou přívětivost systémů:

• Použitelnost – dělá to něco, co lidé potřebují udělat?
• Naučitelnost – umí lidé vymyslet jak to použít?
• Efektivnost – udělá skutečně to, co chceme?
• Účinnost – udělá to v rámci rozumné míry času a úsilí?
• Chtěnost – chtějí to lidé?
• Potěšení – mají z toho lidé pozitivní dojem?

Zdroje

Doporučená literatura

• BENYON, David. Designing user experience: A guide to HCI, UX and interaction design [online]. 4th edition. Harlow, England: Pearson, 2019 [cit. 2020-09-17]. ISBN 978-1-292-15552-4. Dostupné z: http://sfx.is.cuni.cz/sfxlcl3?sid=shorturl&isbn=978-1-292-15552-4
• WEYERS, Benjamin, Judy BOWEN, Alan DIX a Philippe PALANQUE, ed. The handbook of formal methods in human-computer interaction. New York: Springer, 2017. ISBN 978-3-319-51837-4.
• BREJCHA, Jan. Cross-cultural human-computer interaction and user experience design: a semiotic perspective. Boca Raton: Taylor & Francis, 2015. ISBN 978-1-4987-0257-7.
• KUDĚLKA, Miloš, Jaroslav POKORNÝ, Václav SNÁŠEL a Ajith ABRAHAM, ed. Proceedings of the Third International Conference On Intelligent Human Computer Interaction (IHCI 2011), Prague, Czech Republic, August, 2011. Berlin: Springer, [2013]. Advances in intelligent systems and computing. ISBN 978-3-642-31602-9. Dostupné také z: http://www.loc.gov/catdir/enhancements/fy1313/2012943358-d.html
• LAZAR, Jonathan, Jinjuan Heidi FENG a Harry HOCHHEISER. Research methods in human-computer interaction. Chichester: Wiley, 2010. ISBN 978-0-470-72337-1. Dostupné také z: http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&doc_number=018802852&line_number=0001&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA

Související články

HCI
Uživatelské rozhraní (user interface)
Uživatelské chování a jeho význam při budování IS
Uživatelské potřeby, zjišťování a dokumentování uživatelských potřeb(User analysis)/old Informační architektura
Uživatelské rozhraní
Typy uživatelských rozhraní a jejich specifika
Návrh uživatelského rozhraní

Klíčová slova

HCI, Human-computer interaction, interakce člověk-počítač, uživatelské rozhraní, použitelnost, přístupnost, přívětivost