Veřejná knihovna

Veřejná knihovna je knihovnou, která zpřístupňuje své fondy široké veřejnosti a poskytuje řadu s tím spojených služeb. Je institucí financovanou z veřejných rozpočtů.

Historie

První veřejné knihovna se objevuje již v Řím - 39. př. n. l., zakladatelem byl básník Gaius Asinius Polio (realizoval nápad Caesara). Další veřejné knihovny byly otázkou až pozdního středověku (Anglie, 15. st.). Až do 18. století, kdy se začalo půjčovat absenčně, v nich ovšem byly knihy připoutány řetězy. V roce 1850 byl potom v Británii vydán první Public Libraries Act, který povoloval městům zakládat veřejné knihovny.

Poslání

Vzdělávání

Veřejné knihovny by měly spolupracovat s ostatními vzdělávacími institucemi nejen ve výuce informační gramotnosti, ale i na kampaních podporujících obecnou gramotnost. (Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 16-17)

Informace

Informace jsou zpřístupňovány všem bez rozdílu. Knihovny spolupracují s dalšími institucemi, aby dostupné zdroje byly co nejlépe využívány. Zajišťují přístup k široké škále informačních zdrojů klasických a díky internetu také zdrojů elektronických. Veřejná knihovna zvláště odpovídá za shromažďování a zpřístupňování lokálních informací, uchovává materiály týkající se historie obce. (Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 18-19)

Osobní rozvoj

Osobní rozvoj je realizován zprostředkováním dokumentů a rovněž pomocí vzdělávacích zaměřených na děti i dospělé. (Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 20)

Kulturní rozvoj

Veřejná knihovna spolupracuje s místními kulturními organizacemi na podporování rozvoje kultury a umění a upevňování kulturní identity místní komunity. (Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 21)

Sociální role

Veřejná knihovna hraje v obci velmi důležitou roli komunitního centra a místa setkávání. Lidé zde tráví svůj volný čas, chodí se sem vzdělávat, jen posedět a popovídat si. Tomu dnes odpovídá i jejich architektonické prostorové řešení (Služby veřejných knihoven, Směrnice IFLA, 2012, s. 22)

Veřejné knihovny v České republice

V České republice slouží nejširší veřejnosti více než 6000 knihoven, jejichž služby využívá 40% dospělé populace a většina dětí a mládeže. Podmínky provozování veřejných knihoven v ČR řeší Knihovní zákon 257/2001 Sb. – zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. (http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm. )

Zřizovatelé veřejných knihoven Veřejné knihovny v ČR mohou mít různé zřizovatele. Knihovny zřizované ministerstvem kultury: Národní knihovna ČR Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana Moravská zemská knihovna v Brně Krajské knihovny: knihovny zřizované jednotlivými kraji Základní knihovny: knihovny zřizované jednotlivými obcemi Specializované knihovny: Jde o knihovny zaměřené na jednotlivé obory lidského vědění - knihovny technické, lékařské, právnické, pedagogické, zemědělské, potravinářské, muzejní atd. nebo knihovny Akademie věd ČR ).

Odkazy

KNIHOVNY.CZ: Portál o českých knihovnách. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://archiv.knihovny.cz/co-to-je-knihovna/system-knihoven-v-cr.

Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011 – 2015 včetně internetizace knihoven. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/Koncepce_rozvoje_knihoven_2011-2015.pdf

Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/Manifest_UNESCO.htm

Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA. 2., zcela přeprac. vyd. Editor Christie Koontz, Barbara Gubbin. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2012, 203 s. ISBN 978-80-7050-612-7.

Zákon 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm