Gestalt terapie: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Gestalt terapie''' je existenciální a zážitková forma [[psychoterapie]], která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta Fritzem Perlsem, Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století. | '''Gestalt terapie''' je existenciální a zážitková forma [[psychoterapie]], která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta Fritzem Perlsem, Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století. | ||
− | * Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek". | + | * Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".<ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> |
− | <ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> | ||
* Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.<ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> | * Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.<ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> | ||
− | |||
− | |||
− | |||
== Teoretická východiska == | == Teoretická východiska == | ||
− | Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. | + | Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena [[Laura Perlsová]] a americký sociolog a [[Paul Goodman]]. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména [[existencialismus]], [[fenomenologie]], zen buddhismus, [[psychoanalýza]], [[Gestaltismus]],[[holismus]] a [[bioenergetika]].<ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha ''Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality''. Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. |
=== Fenomenologické hledisko === | === Fenomenologické hledisko === | ||
=== Teorie pole === | === Teorie pole === | ||
+ | Gestalt terapie je inspriována [[Teorie pole|teorií pole]] vypracovanou v roce 1951 Kurtem Lewinem. <ref>Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.</ref> Pro terapii to znamená, že jedinec je součástí složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lide nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a inteaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.<ref>Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.</ref> | ||
=== Existenciální dialog === | === Existenciální dialog === | ||
+ | |||
+ | == Kritika Gestalt terapie == | ||
+ | Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.<ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.<ref>Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.</ref> |
Verze z 19. 1. 2015, 16:06
Gestalt terapie je existenciální a zážitková forma psychoterapie, která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta Fritzem Perlsem, Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.
- Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".[1]
- Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.[2]
Obsah
Teoretická východiska
Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena Laura Perlsová a americký sociolog a Paul Goodman. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména existencialismus, fenomenologie, zen buddhismus, psychoanalýza, Gestaltismus,holismus a bioenergetika.[3] Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality. Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost.
Fenomenologické hledisko
Teorie pole
Gestalt terapie je inspriována teorií pole vypracovanou v roce 1951 Kurtem Lewinem. [4] Pro terapii to znamená, že jedinec je součástí složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lide nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a inteaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.[5]
Existenciální dialog
Kritika Gestalt terapie
Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.[6] V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.[7]
- ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
- ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
- ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
- ↑ Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.
- ↑ Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.
- ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
- ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.