Informační legislativa – její rozdělení a právo svobodného přístupu k informacím: Porovnání verzí
(kategorizace) |
|||
Řádek 66: | Řádek 66: | ||
===Klíčová slova=== | ===Klíčová slova=== | ||
informační legislativa, informační právo, právo svobodného přístupu k informacím | informační legislativa, informační právo, právo svobodného přístupu k informacím | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:Státnicové otázky UISK]] |
Verze z 11. 6. 2016, 12:31
Obsah
INFORMAČNÍ LEGISLATIVA
Pojmem legislatíva rozumíme zákon či soubor zákonů navrhovaných vládou, které vznikly z moci úředníka nebo parlamentu. „Prostřednictvím práva přijímat, vyhledávat a rozšiřovat ideje a informace se každému umožňuje dozvědět se informaci a získat informaci do své dispoziční sféry a v ní tuto informaci zpracovat, pro svojí potřebu i pro potřebu jiných, když v souladu s Ústavou k němu patří i právo takto získanou informaci dále rozšiřovat.“[1]
"The main principle behind freedom of information legislation is that people have a right to know about the activities of public authorities, unless there is a good reason for them not to."[2]
Základ informačního práva tvoří:
- Listina základních práv a svobod (OSN 1948, ústavní zákon ČR č. 23/1991 Sb.)[3]
- Listina základních práv EU (směrnice č. 2007/C300/1)[4]
Základní rozdělení informačního práva na 3 větve:
1. Právo podporující šíření informací
- svoboda slova ("Listina OSN" čl. 17, odts. 3; "Listina EU" hlava II, čl. 11)
- svobodný přístup k informacím ("Listina OSN" čl. 17, odst. 1-5, čl. 25, odst. 1, čl. 35, odst. 2)
2. Právo na ochranu před šířením informací
- ochrana tajemství právnických osob
- ochrana osobních údajů ("Listina OSN" čl. 10 a 13; "Listina EU" hlava II, čl. 8)
3. Právo na ochranu duševního vlastnictví
- ochrana autorských práv ("Listina EU" hlava II, čl. 17)
- ochrana průmyslového vlastnictví("Listina EU" hlava II, čl. 17)[5]
PRÁVO SVOBODNÉHO PŘÍSTUPU K INFORMACÍM
Právo na informace je garantováno Listinou základních práv a svobod v rámci politických práv, protože je prostředkem k účasti lidí na politickém životě státu. Právo na svobodný přístup k informacím je jedním z nejdůležitějších práv, která se týkají vztahu občana a veřejné správy. Hlavním smyslem práva na informace je zprostředkovat každému přístup k věcem veřejného zájmu, a tím umožnit neformální dohlížení a kontrolu výkonné moci ve státě. Současné znění zákona o svobodném přístupu k informacím je výsledkem dlouholetých změn, připomínek i doplnění, které se odehrávaly v rámci implementace předpisu do každodenního života veřejné správy. Zákon byl následně několikrát novelizován.[6]
Stručný historický vývoj práva v české legislativě
Za dob tzv. První republiky byla v Ústavní listině Československé republiky zaručena svoboda projevu, zejména tisku, zajišťovala se svoboda bádání a šíření jeho výsledků. Cenzura se vylučovala. V roce 1938, po Michovské dohodě, Ústava prošla vývojem, kdy přestala zcela platit. Po 2. světové válce byla ústavní a právní řád obnoven v duchu První republiky. Po únoru 1948 zákony značně omezovaly svobodu projevu a tisku, porušením vznikla hrozba nejrůznějších sankcí. Poprvé bylo v České republice zakotveno právo na informace až v Ústavním zákoně ze dne 9. ledna 1991. Tímto byla uvozena Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky. Listina základních práv a svobod byla opakovaně přijata dne 16. prosince 1992 v rámci ústavního zákona č. 1/1993 Sb.. Problém nicméně přetrvával kvůli neexistenci prováděcího zákona, který by dále přesně charakterizoval, jasně označil a strukturoval povinné osoby, vymezil oblast informací, specifikoval chráněné informace a podmínky, podle kterých mají obě strany postupovat. V roce 1998 Senát předložil Poslanecké sněmovně první návrh zákona o svobodném přístupu k informacím.
Současnost práva přístupu k informacím
Hlavním cílem Zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím... je zajištění vymahatelnosti informací od správních orgánů a boj proti byrokracii, korupci a zneužívání moci. Zákonem jsou zejména definovány povinné subjekty, jež mají povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti:
- státní orgány,
- územní samosprávné celky a jejich orgány,
- veřejné instituce
- veřejnoprávní korporace (např. Česká lékařská komora)
- některé fyzické osoby pověřené výkonem veřejné moci (např. soudní exekutor, rektor univerzity apod.)
- některé právnické osoby nadané výkonem veřejné moci (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna apod.)
Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a na poskytování názorů budoucích rozhodnutí a vytváření nových informací.[7]
Novelizace zákona č. 106/1999 Sb.
Poslední novelizace pochází z roku 2006 jako zákon č. 61/2006 Sb., který upravuje zákon č. 106/1999 Sb., zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zákon č. 128/2000 Sb. o obcích. Důvodem této novelizace byla potřeba zakotvení směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru do českého právního řádu. Tato směrnice definuje minimální požadavky na poskytování informací veřejnou správou široké veřejnosti, které mají být spravedlivé, transparentní a nediskriminační.[5]
Zdroje
Reference
- ↑ Nález Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 16.6. 1999, sp. zn. II. ÚS 10/99, in: Drgonec, J.: Sloboda prejavu a právo na informácie v teórii a praxi ústavného práva Slovenskéj republiky, Časopis pro právní vědu a praxi č. 4/1999, s. 395 a n.
- ↑ The Guide to Freedom of Information. Cheshire: Information commissioner´s office, 2012, 56 s. Dostupné také z: https://www.hud.ac.uk/media/universityofhuddersfield/content/documents/informationgovernance/freedomofinformation/Plain English Guide to Freedom of Information.pdf
- ↑ Úplné znění ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ; Úplné znění Usnesení České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ; Úplné znění zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Vyd. 10. Praha: Armex, 2014, 128 s. ISBN 978-80-87451-33-5.
- ↑ Listina základních práv Evropské unie. Paris: Biotop, 2008, 80 s. ISBN 978-2-84400-418-5.
- ↑ 5,0 5,1 VLASÁK, Rudolf. Informační politika::minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích . Praha, 2011, 92 s. Dostupné také z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240
- ↑ EVA, Ludvíková. Svobodný přístup k informacím. Brno, 2006, 63 s. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/69783/pravf_m/
- ↑ Kompletní průvodce právem na informace. Brno, 2016. Dostupné také z: http://frankbold.org/pro-media
Související články
Ochrana osobních údajů
Průmyslové vlastnictví
Cenzura
Informace
Internet a autorské právo
Klíčová slova
informační legislativa, informační právo, právo svobodného přístupu k informacím