Pojednejte na obecné úrovni o systémech souběžných národních bibliografií a porovnejte hlavní znaky jejich významných představitelů v evropském kontextu včetně ČR

Systémy souběžných národních bibliografií patří k základním typům dokumentografických informačních systémů. Jejich úkolem a základní funkcí je komunikace informací o národních dokumentech, jejich zajišťování, zpracování, ukládání, propagace a šíření. Bibliografie jsou podrobnější než katalogy. Hlavním rozdílem mezi souborným katalogem a národní bibliografií je jejich funkce. Národní bibliografie mají za úkol registrovat publikované dokumenty určitého státu v úplnosti, záznamy těchto dokumentů však neobsahují informace o tom, ve které knihovně (instituci) jsou uloženy. Naproti tomu souborné katalogy slouží zejména k lokalizaci dokumentu, tzn., ve které knihovně či informační instituci se dokument nachází.

Rozdělení národní bibliografie do 2 skupin:

1. Národní bibliografie souběžná – registruje aktuálně vydávané národní informační zdroje.
2. Národní bibliografie retrospektivní – registruje literaturu, dokumenty či informační zdroje za určité časové období vydané v minulosti.

4 principy registrace dokumentů v národních bibliografiích:

1. Registrace podle teritoriálního principu (dokumenty vydané na území národa či státu).
2. Registrace podle jazykového principu (dokumenty v národním jazyce vydané kdekoli).
3. Registrace podle autorského principu (dokumenty národních autorů vydané kdekoli).
4. Registrace podle obsahového principu (dokumenty, které se obsahově vztahují k danému národu či státu bez ohledu na jeho vydání).

Dokumenty, které jsou registrovány podle principu 2. – 4. Se v terminologii UBCIM označovaly jako exteriorika.
Řada systémů národních bibliografií registruje dokumenty podle principu komplexního, tj. užívá všechny principy najednou.
Je doporučena primární registrace dokumentů (metoda s knihou v ruce) podle principu teritoriálního. Exteriorika je možné přebírat ze zahraničí.

Souběžná národní bibliografie

Vznikaly v 19. Stol. A to postupně ve Francii (1811), Německu, Švédsku, Rusku, Dánsku, aj.
V Čechách až po roce 1922 (Ladislav Jan Živný).
První pokusy o národní bibliografie vycházely z úsilí jednotlivců.
V USA žádná národní bibliografie ani povinný výtisk.

Úkoly a funkce souběžných národních bibliografií

• SNB by měly úplně a systematicky shromažďovat informace o dokumentech (informačních zdrojích) za účelem jejich bibliografické registrace a efektivního a rychlého zpřístupňování uživatelům.
• Měly by být zdrojem statistiky tiskové produkce státu, země, národa.
• Být zdrojovou databází pro budování národních bibliografických a knihovnických systémů.

Organizační zajištění

Instituce označující se jako národní bibliografické agentury (zpravidla státní instituce).
V některých zemích je systém SNB zajištěn legislativně.
Trendem dnešní doby je také smluvně zajištěná kooperace několika institucí na tvorbě SNB.

Specifika budování SNB

Na otázku předmětu registrace není v mezinárodním měřítku jednotný názor.
Registrují se různé druhy a typy dokumentů, registrace základních druhů tradičních dokumentů se provádí běžně, netradiční dokumenty problematické (např. El. Zdroje).
Povinný výtisk je v převážné většině zemí základním, popř. výlučným zdrojem pro SNB.
Pokud legislativa neexistuje, budování SNB je zpravidla problematické.
Dalším zdrojem systémů SNB může být i systém CIP (Cataloguing In Publications). Na základě něho vznikají v bázích dat SNB předběžné záznamy o plánované tiskové produkci. Předběžné záznamy jsou po získání PV okamžitě revidovány a doplňovány.
Specifickou problematikou je registrace šedé literatury v rámci systémů NB.

Dnes

Uplatnění digitalizace plných textů národních dokumentů a jejich propojování s bázemi bibliografických záznamů.
Přímá registrace a uchovávání a zpřístupňování novodobých národních online elektronických informačních zdrojů.

Vstupní zpracování záznamů SNB:

V rámci této oblasti rozlišujeme 3 dílčí problémové okruhy:

1. Formální jmenné zpracování dokumentů – důležité je dodržování specifik záznamu pro potřeby národních bibliografií.
2. Věcné zpracování záznamů dokumentů – v celosvětovém měřítku existuje nejednotnost užívání předmětových a systematických selekčních jazyků.
3. Komunikativní formáty záznamů.

Zpřístupňování záznamů SNB

V současné době jsou v rámci bází SNB realizovány a většinou komerčně zpřístupňovány:

1. Tištěné sešity.
2. Sady tištěných katalogizačních lístků (dnes již zcela výjimečně).
3. Magnetopáskové služby se záznamy bibliografickými i záznamy autorit.
4. Online zpřístupňování (v lokální síti, v online katalogu NK, v opacu, v bázích SNB).
5. Zpřístupňování SNB bází skrze CD-ROM disky.
6. Výstupy na mikrofiších.
7. Další služby (manuály, adresáře, aj.)

Zdroje

Klíčová slova

národní bibliografie, souběžné národní bibliografie, systémy národní bibliografie