Prosociální chování

• studiem prosociálního chování se zabývá sociální psychologie
• je důležité zdůraznit, že někteří autoři považují prosociální chování za synonymum altruismu, jiní na tyto termíny nahlížejí odlišně

Vymezení

• prosociální chování (altruismus) se vyznačuje skutky a činy vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny, většinou jde o chování bez vyzvání, ale můžeme k němu být i vyzváni nebo prošeni
• prosociální chování je závislé na kognitivním vývoji - první náznaky prosociálního chování se zaznamenávají již kolem osmnáctého měsíce, kdy dítě sympatizuje s tím, kdo je smutný nebo nešťastný
• ale skutečné prosociální chování se vyvíjí až kolem čtvrtého roku
• v této době se vyvíjí altruismus, jeho míra stoupá do třinácti let, kdy je dítě již zcela schopno mentálně zaujmout roli někoho jiného
• ve vývoji prosociálního chování hraje opět dominantní roli rodina

Formy prosociálního chování

• darování (nejčastěji pro dobročinné účely)
• sympatie a porozumění (pro tíživou situaci jiného)
• pomoc při dosahování určitého cíle
• nabídka ke spolupráci
• podpora (poskytovaná k dosažení nějakého cíle)

Altruismus

• altruismus x prosociální chování:
• synonymum - většina autorů nerozlišuje mezi prosociálním chováním a altruismem
• altruismus jako jedna z forem prosociálního chování, rozdíl je v tom, že nepočítá ani skrytě s odměnou

• směřován k:
• neznámému člověku
• známému člověku - přichází rychleji, ve větší míře, většinou nejde o altruismus ( do vztahu jsou zahrnuty kalkulace o budoucí možné reciprocitě)

• spor o důvody a příčiny altruismu je poznamenán sporem o tom, zda je chování jako takové geneticky dáno
• egoistický pohled - Hobbs, Machiavelli, slouží k uspokojení egoistických potřeb člověka
• hedonistický pohled - např. J.J. Rosseau, který zdůrazňuje, že člověk je od přírody dobrý, kažený societou, k jeho názoru se kloní i sociobiologie
• v současnosti je nejrozpracovanější pohled sociobiologie, který tvrdí, že naše chování je přímo závislé na naší genetické výbavě, sociální psychologie považuje však toto stanovisko za neudržitelné, zdroje prosociálního chování hledá ve vlivech prostředí a výchovy
• nejčastěji je zmiňována teorie sociální výměny, tedy z ekonomicky pojaté relace zisk, náklady, empatii a o normy sociálního chování

Teorie altruismu

SOCIÁLNÍ VÝMĚNA

• lidé si vyměňují informace, služby, sympatie, lásku, ale také pomoc na základě zvážení vynaložené námahy v poměru k zisku
• přestože je prosociální chování založeno na neočekávání odměny, přece jen je vždy jako odměna přítomen dobrý pocit
• zvažujeme:

1. náklady spojené s pomocí
2. náklady na neposkytnutí pomoci
3. odměna spojená s poskytnutím pomoci
4. odměna při neposkytnutí pomoci

• při rozhodování o pomoc přistupuje ještě další důležitý činitel - a to posouzení příčiny, která způsobila nepříjemnou a nešťastnou situaci:
• nemoc či nezaviněná nehoda vyvolává v lidech soucit a potřebu pomoci
• zatímco např. podnapilost, drogová závislost apod. vzbuzují spíš odsouzení

SOCIÁLNÍ NORMY

• případy altruismu, které nelze popsat v relacích nákladů a zisku
• některé sociální normy
• reciprocita - máme pomoci těm, kdo pomohli nám, dočasně může být rovnováha porušena, ale v delším čase funguje vyrovnaná výměna
• sociální odpovědnost - lidé pomohou těm, kdo to potřebují bez ohledu na odměnu, velkou roli hraje příčina problému
• sociální norma, která se může projevit jako velmi silná hnací síla, figuruje uvnitř psychiky jako morální princip, pokud dojde k její interiorizaci, hluboce zvnitřněné normy poskytují člověku uspokojení, jedná-li v souladu s nimi, někdy se sociální norma stává součástí motivační struktury osobnosti, za stanovených podmínek se pak podílí na řízení chování žádoucím směrem, v souvislosti se zvnitřňováním norem se studuje vytváření morálky a morální vývoj

• aktivace norem probíhá ve čtyřech stádiích (Schwartz)

1. rozpoznání, zda někdo potřebuje pomoci - schopnosti pomoc poskytnout, druhý si uvědomuje svou případnou zodpovědnost za problém
2. aktivace normy - spojená s pocitem morální povinnosti, tu výrazně posilují příklady, obraz sebe sama atd.
3. vyhodnocení nákladů a odměn - včetně zohlednění výhod pro člověka, kterému pomáháme
4. samotný prosociální akt chování

EMPATIE

• schopnost vcítění, schopnost vidět svět očima druhého
• u empatického jedince dochází k navození podobných stavů (fyziologických i emocionálních) jako u pozorované osoby
• pomoc směřuje na redukci nepříjemných stavů u sebe sama
• empatie může mít dvojí vyústění

1. egoistická varianta - chování je zacíleno na redukci vlastního emocionálního napětí
2. altruistická varianta - ústí v pomoc pozorované osobě