Max Weber

(Maxmilian Karl Emil „Max“ Weber (21. 4. 1864 v Erfurtu – 14. 6. 1920 v Mnichově) je jednou z klíčových osobností dějin sociologie a obvykle bývá společně s É. Durkheimem a K. Marxem řazen mezi nejvýznamnější klasiky oboru. Max Weber pocházel měšťanské protestantské rodiny s kontakty v politických a akademických kruzích. V Heidelbergu a v Berlíně vystudoval právo, národohospodářství, filosofii a historii. V této době zajímal zejména o antické dějiny. Na univerzitě v Berlíně obhájil habilitační práci „Římské agrární dějiny a jejich význam pro státní a soukromé právo“ (1892) a posléze zde byl jmenován mimořádným profesorem obchodního práva. V roce 1894 se stal vedoucím katedry národohospodářství ve Freiburgu, o dva roky později získal stejnou pozici v Heidelbergu. V jeho domě v Heidelbergu se konaly semináře za účasti předních osobností místního akademického života. Weber tehdy věnoval svou pozornost zejména otázkám národohospodářství a právních dějin. V roce 1899 se psychicky zhroutil po konfliktu s otcem, což vedlo k vynucené několikaleté pauze v akademické činnosti. Poté se jeho zájem přesunul ke společenskovědním otázkám a stal se editorem časopisu Archiv für Sozialwissenschaften und Sozialpolitik. Krátce působil na univerzitě v Heidelbergu a pokračoval ve vedení seminářů. V roce 1909 se podílel na založení Německé sociologické společnosti (mj. společně s G. Simmelem a F. Tönniesem). V roce 1917 se stal profesorem na univerzitě ve Vídni, o dva roky později byl v Mnichově jmenován vedoucím první katedry sociologie v Německu. V následujícím roce umírá na následky španělské chřipky.

Vedle své akademické činnosti se Max Weber věnoval také politickým aktivitám. Byl členem levicově orientovaného Evangelického sociálního kongresu, krátce i Pangermánské ligy (především kvůli obavám z následků polské imigrace do východního Pruska). Neúspěšně se pokusil založit novou levicovou stranu kombinující liberální a sociálně demokratické ideje, v roce 1918 byl jedním ze zakladatelů Německé demokratické strany vycházející z pozic levicového liberalismu a demokratického nacionalismu. Ke konci první světové války ostře kritizoval expanzivní politiku císařského Německa. Byl německým delegátem na mírové konferenci v Paříži a podílel se na přípravě nové ústavy pro Výmarskou republiku. .

Obsah

1 Ideální typy
2 Nehodnotící sociologie
3 Sociální jednání
4 Moc, autorita, panství
5 Bibliografie
6 Odkazy
- 6.1 Doporučená literatura
- 6.2 Související články

Ideální typy

Koncepce ideálních typů byla Weberovým pokusem o překlenutí dvou protikladných metodologických stanovisek v sociologii – humanitně orientovaného idiografického přístupu a naturalismus orientovaného nomotetického přístupu. Ideální typ je v realitě neexistující model, který slouží jako nástroj k poměřování reality. Vzniká vystupňováním atributů typů reálných.

Nehodnotící sociologie

Weber je přdstavitelem nehodnotící sociologie, tj. sociologie prosté hodnotících soudů a politické či jiné angažovanosti. Weber identifikuje tři zdroje nevyhnutelných hodnotových zkreslení vědecké práce, jsou jimi:

volba tématu a tím i zavrhnutí témat jiných;
omezení vlastními znalostmi a schopnosti;
výběr empirických dat ke zkoumání.

Zkreslení těmito faktory se výzkumník nemůže vyhnout, má se však podle Webera oprostit od hodnocení cílů, tj. označování jich za dobré či špatné, žádoucí apod.
Na Webera v tomto směru navazují neopozitivismus. Na opačné pozici stojí např. marxismus orientovaní sociologové, frankfurtská škola nebo americká radikální sociologie, zejm. A. Gouldner, který explicitně kritizuje Webera ve své eseji Antiminotaurus.

Sociální jednání

Weber definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání, takže se jedná o ústřední pojem v jeho pojetí sociologie. Sociální jednání je nutné odlišit od chování, které je prostou odpovědí organismu na vnější či vnitřní podnět. Jednání má smysl, tj. vědomý cíl a záměr. Smysl sociálního jednání je pak obrácen na jiné lidi, ale jednajícím je jedinec.
Weber rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání:

Účelově racionální – jeho smyslem je instrumentální dosažení daného cíle
Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou hodnotové, mravní či estetické motivy
Afektivní – motivováno emocionálně
Tradiční – jednání s ohledem na tradici

Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.

Moc, autorita, panství

Moc definuje jako šanci jednajícího prosadit svou vůli v sociálních vztazích i přes odpor druhých. Autorita je legitimní mocí, tj. mocí uznávanou a schvalovanou.
Pojem panství označuje způsob legitimizace autority. Weber rozlišuje tři druhy panství:

Tradiční – autorita legitimizována tradicí (např. u středověkých feudálů)
Charismatické – legitimizace autority pomocí charismatu jejího nositele (např. u populárních politických či náboženských vůdců)
Legální – autorita je legitimizována na základě racionálně stanovených zákonů a předpisů (např. moderní byrokracie)

Sociální stratifikace

Weberovo chápe sociální stratifikaci jako jev multidimenzionální, čímž se liší od dalšího klasika studia stratifikace – K. Marxe. Sociální nerovnosti se realizují ve třech dimenzích:

Třídy – skupiny lidí sdílející stejné třídní postavení, tj. šanci na dosažení materiálních statků; ekonomická dimenze
Stavy – týkají se statusu a prestiže
Strany – politická dimenze; souvisí s nerovností v držení moci

Byrokracie

Ve weberovském pojetí je byrokracie typem legálního panství. Klíčovým prvkem byrokracie je racionalita – byrokratický systém je postaven na základě racionálních pravidel a zákonů.

Ideální typ organizace se vyznačuje následujícími rysy:

uniformní ovládání, psaná pravidla
hierarchie pravomocí => úkoly přidělovány formou úředních příkazů, kontrola, hierarchie v podobě pyramidy- na vrcholu ti nejvyšší (v tomto ohledu představuje protiklad japonského modelu organizace)
jednání úředníků -řídí se psanými pravidly, čím výše úředníci jsou, tím více rozmanitých případů musí řešit => vyžaduje flexibilitu
úředník- fixní plat, plný úvazek, očekává se úsilí a kariérní postup v rámci organizace, na rozdíl od předmoderních forem správy nutná kvalifikace
úkoly v organizaci odděleny od života mimo organizaci
rozvoj byrokracie - oddělení pracovníků nad kontrolou výrobních prostředků, úředníci svůj úřad nevlastní (dříve zemědělství- vlastní nástroje, kontrola nad výrobními procesy)

Weber je ohledně byrokracie optimistický, nicméně si uvědomuje i její potenciální nebezpečí, které nazývá železnou klecí racionality. Jedná se o riziko, že přílišná racionalita povede k omezení svobody. Na Webera ve studiu fenoménu byrokracie kriticky navazují např. R. K. Merton či M. Crozier.

Modernizace

Tématu modernizace se Weber věnuje v souvislosti se vznikem kapitalismu. Tržní hospodářství podle něj vzniklo díky příznivým podmínkám kalvinistického protestantismu, který podle Webera přispěl dvěma klíčovými aspekty:

Racionalita – vychází z víry, že úspěch v tomto světě je znamením predestinace ke spáse
Askeze – odkládaná spotřeba vede k reinvesticím a nárůstu bohatství

Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující. Racionalizace, soudí Weber, také přináší efekt tzv. odkouzlení – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v moderní společnosti.

Bibliografie

Weber, M. 1889. Zur Geschichte der Handelsgesellschaften im Mittelalter. Stuttgart: Habilitationsschrift in Handelsrecht. (Eng. The History of Commercial Partnerships in the Middle Ages. Rowman and Littlefield Pubs. 2002).
Weber, M. 1891. Die römische Agrargeschichte in ihrer Bedeutung für das Staats- und Privatrecht. Stuttgart: Habilitationsschrift in Römischem Recht.
Weber, M. 1892. Die Verhältnisse der Landarbeiter im ostelbischen Deutschland. Die Verhältnisse der Landarbeiter in Deutschland, geschildert auf Grund der vom Verein für Socialpolitik veranstalteten Erhebunge. Band 3. Leipzig: Duncker & Humblot.
Weber, M. 1895. Der Nationalstaat und die Volkswirtschaftspolitik. Freiburg im Breisgau, Leipzig: Verlagsbuchhandlung J. C. B. Mohr. (Eng. In: Treib, K. (ed.). Reading Weber. Routledge. 1989, česky Národní stát a hospodářská politika. In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh.. 1998).
Weber, M. 1896. Die sozialen Gründe des Untergangs der antiken Kultur. In: Die Wahrheit. Band 3. Stuttgart: Frommanns Verlag. (Eng. The Social Causes of Decay of Ancient Civilization. Journal of General Education. 5. 1950. pp 75-88, česky Sociální příčiny zániku antické kultury. In: Autorita, etika, společnost. Mladá fronta. 1997).
Weber, M. 1904. Die 'Objektivität' sozialwissenschaftlicher und sozialpolitischer Erkenntnis. In: Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 19. pp. 22–87. (Eng. The Objectivity of the Sociological and Social-Political Knowledge. In: Shils, E. A., Finch, H. A. Max Weber on the Methodology of Social Sciences. Free Press. 1949, česky „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání. In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh. 1998).
Weber, M.1904. Die protestantische Ethik und der 'Geist' des Kapitalismus. In: Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 20. Pp. 1–54 und 21 (1905), 1–110. (Eng. The Protestant Ethics and Spirit of Capitalism. Allen and Unwin. 1930, česky Protestantská etika a duch kapitalismu. In: Metodologie, sociologie a politika. Oikoymenh. 1998).
Weber, M. 1909. Agrarverhältnisse im Altertum. In: Handwörterbuch der Staatswissenschaften. Jena: Gustav Fischer. (Eng. In: The Agrarian Sociology of the Ancient Civilizations. NLB. 1976).
Weber, M. 1915–1919. Die Wirtschaftsethik der Weltreligionen ve formě 11 esejů GARS I, 237-573, II – III.
Weber, M. 1919. Wissenschaft als Beruf. München, Leipzig: Duncker und Humblot. (Eng. Science as a Vocation In: Gerth, H. H., Mills, C. W. (eds.) From Max Weber: Essays in Sociology. Oxford University Press. 1946., česky Věda jako povolání. In: Metodologie, sociologie a politika. Oikoymenh. 1998).
Weber, M. 1919. Politik als Beruf. . München/ Leipzig: Duncker und Humblot. (Eng. The Vocation Lectures. Hackett Publishing Company. 2004, česky Politika jako povolání. In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh. 1998).
Weber, M. 1920–1921. Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie, ve třech svazcích, obsahující nové a dřprracované dříve vydané práce:
Svazek 1: Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus, Die protestantischen Sekten und der Geist des Kapitalismus sowie Die Wirtschaftsethik der Weltreligionen (Teil 1: Konfuzianismus und Taoismus). Tübingen : Mohr Siebeck. 1920. (Eng. The Religion of China: Conficianism and Taoism. Free Press. 1951).
Svazek 2: Hinduismus und Buddhismus. Tübingen: Mohr Siebeck. 1921. (Eng. The Religion of India: The Sociology of Hinduism and Buddhism. Free Press. 1958).
Svazek 3: Das antike Judentum. Tübingen: Mohr Siebeck. 1921. (Eng. Ancient Judaism. Free Press. 1952).

Vydáno posmrtně:

Weber, M. 1920-21. Die Stadt: Eine soziologische Untersuchung. Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 47. (Eng. The City. Free Press. 1958)
Weber, M. 1921. Gesammelte Politische Schriften. München: Drei-Masken-Verlag.
Weber, M. 1922. Gesammelte Aufsätze zur Wissenschaftslehre. Tübingen: Mohr Siebeck.
Weber, M. 1924. Gesammelte Aufsätze zur Sozial- und Wirtschaftsgeschichte. Tübingen.
Weber, M. 1924. Gesammelte Aufsätze zur Soziologie und Sozialpolitik. Tübingen.
Weber, M. 1921. Die rationalen und soziologischen Grundlagen der Musik. München. (Eng. The Rational and Social Foundations of Music. Southern Illinois University Press. 1958).
Weber, M. 1922. Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen: Mohr Siebeck. (Eng. Economy and Society: An Outline of Interpretative Sociology. Bedminster Přes. 1968, první díl: The Theory of Social and Economic Organization. Oxford University Press. 1947, česky: Základní sociologické pojmy In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh. 1998, a kapitola o sociologii náboženství: Sociologie náboženství. Vyšehrad. 1998).
Weber, M. 1923. Wirtschaftsgeschichte von Max Weber. Abriss der universalen Sozial- und Wirtschaftsgeschichte. München, Leipzig: Duncker und Humblot. (Eng. The General Economic History. Greenberg Publishers. 1927).

Odkazy

Doporučená literatura

Havelka, M. 1998. Max Weber a počátky sociologie náboženství. In Weber, M. Sociologie náboženství. Praha: Vyšehrad.
Havelka, M. 2007. Dějiny a sociologie u Maxe Webera. In Šubrt, J. (ed.). Historická sociologie: teorie dlouhodobých vývojových procesů. Plzeň: Aleš Čeněk.
Havelka, M. 2010. Ideje - dějiny - společnost: studie k historické sociologii vědění. Brno: CDK.
Keller, J. 1996, 2007. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON.
Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
Loužek, M. 2005. Max Weber. Praha: Karolinum.
Weber, M. 1969. Antologie textů z díla Maxe Webera. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Weber, M. 1983. K metodológii sociálných ved. Bratislava: Pravda.
Weber, M. 1997. Autorita, etika a společnost: pohled sociologa do dějin. Praha: Mladá fronta.
Weber, M. 1998. Metodologie, sociologie, politika. Praha: Oikoymenh.
Weber, M. 1998. Sociologie náboženství. Praha: Vyšehrad.
Weber, M. 1999. Základné sociologické pojmy. Bratislava: SOFA.
Weber, M. 2006. Wirtschaft und Gesellschaft. Paderborn: Voltmedia.