Hudební kultury Balkánu
Balkánské země jsou jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi další areály probírané během přednášek evropské etnomuzikologie patří: alpské země, Středomoří, Střední Evropa, oblast od řeky Moravy po Maďarsko, Severské země, Pobaltí, ale také židovská hudba, český folklor nebo vánoční písně.
Obsah
Geograficko-historický kontext
Mezi balkánské země, které jsou na přednáškách v rámci tohoto kulturního okruhu probírány patří Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Řecko, evropská část Turecka a také někdy je zařazováno Slovinsko, i když se většinou do balkánského kulturního okruhu nepočítá.
Většina z těchto zemí patřila původně do Byzantské říše a od 14. století se jich dotkla okupace osmanskými Turky. Ti roku 1453 dosáhli zániku Byzantské říše dobytím Konstantinopole. Důležitou událostí, která se objevuje ve folklorní tvorbě Balkánu a která pádu Konstantinopole ještě předcházela, je bitva na Kosově poli roku 1389, kdy se osmanským Turkům podařilo zvítězit nad Srby. Kromě toho se v lidové hudební kultuře Balkánu ale i Česka nebo Slovenska objevuje námět spojený s bitvou u Moháče roku 1526, kdy se Turkům podařilo dobít Uhry a dostat se až do horních Uher, tedy dnešního Slovenska. Hlavním syžetem lidových písní spojených s protitureckými válkami je utrápená žena, které puká srdce, protože její milý nebo její syn odešli do boje.
Hudba Balkánu
Pro hudbu balkánského kulturního okruhu je charakteristická v první řadě obliba dechových nástrojů, především pístových trumpet, která je spíše novodobou vrstvou tamní kultury. K rozšíření dechových nástrojů na Balkáně přispěli také Češi, jmenovitě Václav Červený, který zdokonalil žesťové nástroje a přispěl tak ke zvýšení jejich obliby. Z toho se také vyvinul typický hudební žánr pro tuto oblast - balkánská dechovka. Kromě zmíněných syžetů z protitureckých válek, jsou pro hudbu Balkánu typické také aksakové rytmy, tanec choro a hudební nástroje jako bulharské dudy, gadulka, duduk, svir, šalmaj (také nazývaný jako zurna nebo zurla), tpan, kaval, tambura nebo gusle. Bohatý církevní rok a zvykosloví jsou důležitými aspekty odrážejícími se v hudbě Balkánu.
Aksak
Aksakové rytmy, také nazývané jako kulhavé, jsou nepravidelné rytmy, které se v českém prostředí vůbec neobjevují. Tyto asymetrické rytmy se mohou vyskytovat například ve spojení 3+2+2+3. Nejznámější z aksakových rytmů je v Bulharsku tanec račenica (2+2+3). Aksakovými rytmy se zabýval například český folklorista Josef Kuba, který, přestože byl geniální hudebník, nedokázal aksaky příliš přesně zapsat. Aksaky však také existují i v jiných rytmech např. 11/8, často podle situaci či rituálu, ke kterým se skladba vztahuje (např. nestinarské choro).
Choro
Choro je řetězový tanec, většinou s doprovodem aksakových rytmů. Při tomto tanci se tanečníci drží za ruce (první z nich má v ruce větvičku) a tančí se ve tvaru půlkruhu. Choro je tancem, který většinou umí tančit všichni místní lidé. Existuje také speciální podoba - asynchronní (kroky tanečníků jdou v jiném rytmu než hudba) choro, které se tančí pouze na svátek sv. Jiří. Choro se také tančí během svátku sv. Eleny a Konstantina v červnu, kdy se konají obřady nazývané nestinárstvo. Během nich se chodí po žhavém uhlí, tančí se choro a rituálně se obětují ovce.
Bulharské dudy
Dudy jsou aerofony bordunového typu. Bulharské dudy rozeznívá plátek, který se nasazuje na přední píšťalu a do něhož se fouká. Tento hudební nástroj je vždy minimálně dvojhlasý, kdy první píšťala, tzv. přednička, je melodická, zatímco druhá píšťala je bordunová. Obě píšťaly jsou umístěny dopředu, před hráče. Na Balkáně dominují dudy nafukovací, naopak v Čechách se vyskytují většinou dudy s dmychadlem. Podobným nástrojem, který se také vyskytuje na Balkáně je dvojanka - bulharská dvojitá píšťala s jednou píšťalou bordunovou a druhou melodickou s hmatovými otvory.
Gusle
Gusle jsou typickým nástrojem pro balkánskou hudby, který vydává 3/4 tóny a doprovází jiho-slovanskou epiku, pro niž je typické, že každý verš má 10 slabik - tzv. desaterec (např. v díle Smrt matky Jugovičové). Gusle mají jednu strunu, na kterou se hraje třemi až čtyřmi prsty a jsou vyrobené z jednoho kusu dřeva.
Gadulka
Gadulka je vydlabaným nástrojem, který má dvě až tři melodické struny, pod nimiž je natažena sada souznějících, bordunových strun a který se rozeznívá smyčcem. Jedná se tedy o smyčcový chordofon bordunového charakteru. Nejčastěji má hudebník s sebou medvěda, který se pohybuje v rytmu gadulky.
Tpan
Tpan se označuje velký buben, na který se hraje z obou stran. Z jedné strany se rozeznívá velkou paličkou, z druhé strany "špejlí". Pomocí něj se odlišují lehké a těžké doby aksaku. Tpan je pro oblast balkánské kultury hlavním rituálním nástrojem.
Šalmaj
Šalmaj, také označovaný jako zurna nebo zurla, je nástroj, který je oblíbený také v Turecku nebo v Řecku. Je rozezníván dvojplátkem, podobným našemu hoboji. Šalmaj se dříve používal i v českém prostředí, odkud však vymizel v průběhu 20. století. Šalmaj má ostrý zvuk, kvůli kterému se uchovalo slovní spojení "Mečí na to jako na šalmaj".