Hapi
Jméno
Bůh Hapi představuje personifikovaný Nil nebo nilské záplavy, a takový je také význam jeho jména.
Ikonografie a sféry vlivu
Hapi představoval životodárné vodstvo a každoroční nilské záplavy, byl tedy jak udržovatelem života a poskytovatelem hojnosti, tak také jednou ze sil, která udržovala chod, řád a rovnováhu světa.
Obvykle je zobrazován v lidské podobě jako obtloustlý muž s modrou kůží a dlouhými vlasy, tyto prvky měly pouzkazovat právě na symboliku hojnosti a úrody, kterou přinášely každoroční záplavy. Oděn bývá ve zvláštní suknici z látkových pruhů. Na jeho hlavě je často zozbrazena rostlina papyru nebo lotos, a v rukou mívá obětiny. Na některých zobrazeních Hapi objevuje dvakrát, a symbolizuje tak Horní a Dolní Egypta a jednotu obou zemí. [1]
Jeho družinu mohou tvořit různá vodní božstva, např. bohové v podobě krokodýlů nebo různé žabí bohyně.[2]
Mýty a funkce
Podle některých textů, např. tzv. Stély hladu z Pozdní doby, sídlil Hapi v jeskyních, které se nacházely v oblasti prvního nilského kataraktu.
Hapi měl mnoho titulů, vztahujících se právě k záplavám a hojnosti, jako např. Pán ryb a ptáků.
Bývá uváděn do souvisloti s bohem Chnumem, který byl zmiňován jako tvůrce záplavy/Hapiho a měl vládnout území kolem Asuánu a prvního kataraktu.[1]
Kult
Ve známém Hymnu na Hapiho, pocházejícím z doby Střední říše, je zmiňováno, že Hapi nemá žádné zvláštní svatyně ani kult, ale všichni jej oslavují jako životodárnou záplavu. [3]Hapi skutečně nebyl objektem nějakého zvláštního či konrétního kultu, ale často byl ucítávn ve svatyních jiných bohů. Zváštní úcta mu byla prokazována v oblasti nebezpečných vod a také prvního kataraktu, kde se mělo nacházet jeho sídlo.[2]
Reference
- ↑ 1,0 1,1 Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri, s. 60 - 61.
- ↑ 2,0 2,1 Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson, s.106 - 108.
- ↑ Hymnus na Nil (Helck W. : 1972 : Der Text des "Nilhymnus". Kleine Ägyptische Texte Publisher. Wiesbaden).
Literatura
Bonneau, D. 1964 : La Crue du Nil: Divinité égyptienne, à travers mille ans d'histoire 332 av.–641 ap. J.–C., d'après les auteurs grecs et latins.
Helck W. : 1972 : Der Text des "Nilhymnus". Kleine Ägyptische Texte Publisher. Wiesbaden
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.