Paměť je schopnost vštěpovat si, uchovávat a vybavovat informace o předchozích zkušenostech. Je přepokladem možnosti učení a na jejím základě se formuje identita jedince. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou atd.

Fáze paměťového procesu

  • Kódování (vštípení) je transformace senzorických vstupů do podoby mentální reprezentace, kterou lze uložit do paměti.
  • Retence (uchování) je proces uchování zakódované informace po různou dobu. Vštípení i vybavení může být bezděčné i záměrné.
  • Reprodukce (vybavení) je vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání do vědomí, zejména když ji potřebujeme.

Druhy paměti

Senzorická paměť

Senzorická (ultrakrátká) paměť slouží k prvotnímu posouzení důležitosti, kdy důležité je dále zpracováváno krátkodobou pamětí. Dle využití smyslů ji lze dále dělit např. na ikonickou a echoickou. Její existenci potrdil svými výzkumy americký psycholog George Sperling (1960).[1] Informace se zde uchovávají do 2 sekund.[2]

Krátkodobá paměť

  • krátkodobě (15-30 s.) podrží omezené množství informací, které bezprostředně potřebujeme ke svým psychickým aktivitám
  • Baddley rozlišil 2 subsystémy: a) fonologická (artikulační) smyčka = okamžitá paměť pro čísla a slova, opírá se o zvukovou podobu – prostě si v duchu opakujeme čísla, slova…, b) konceptuální paměť – uchováváme v ní významy/myšlenky z mluveného slova/textů
  • Millerovo magické číslo = kapacita (počet chunks = smysluplných celků) je 7±2
  • někdy označována jako pracovní či operační – pracovní stůl naší mysli, na němž se mohou objevit potřebné informace ze senzorické i dlouhodobé paměti (někteří psychologové však považují pracovní paměť za odlišný druh paměti)

Dlouhodobá paměť

  • uskladňuje potenciálně neomezené množství informací
  • údaje do ní přecházejí na základě memorování či sémantického kódování = zapamatování si významu slov
  • Winograd rozlišil: deklarativní ( = explicitní) a procedurální paměť ( = implicitní)

explicitní paměť – údaje sem musí projít vědomím, uchováváme zde životní události a znalosti o světě, obsahy lze verbálně popsat

  1. epizodická – uchovává události z našeho života, různé formy representace
  2. sémantická – obsahuje fakta, poznatky o světě, ale i schémata (rámce) (Bartlett) = soubory propojených informací podle kterých interpretujeme neúplné informace a scénáře (Schank, Abelson) = zobecněné osobní zážitky – epizody (např. postup činností při obědě v restauraci)

implicitní paměť – ukládání probíhá bez účasti vědomí, údaje jsou obtížně verbalizovatelné, většinou senzomotorické dovednosti

  • subsystémy implicitní paměti:
  1. senzibilace – „priming“ = zcitlivění vůči relativně novým podnětům,
  2. procedurální paměť – zajišťuje formování dovedností a návyků,
  3. jednoduché klasické podmiňování – emoční a pohybové,
  4. neasociativní učení = aktivace reflexních drah
  • další druhy a typy paměti:
    • J.P. Guilford – vizuální paměť, auditivní p., paměť pro ideje, mechanická p., paměť pro významy, p. pro prostorovou pozici, p. pro časové uspořádání
    • paměť podle smyslových modalit: chuťová, čichová, vizuální, sluchová atd.
    • typy paměti:
      • a) názorná (zapamatování smyslových zkušeností - vizuální, sluchová...)
      • b) slovní (zapamatování slovních vyjádření)
      • c) emocionální

Optimalizace paměťového procesu

  • kvalita zapamatování je ovlivněna:
    • věkem (dětská amnézie – Freud se domníval, že si rané zážitky nepamatujeme kvůli jejich nepřípustné, nežádoucně-sexuální povaze, dnes je dětská amnézie vysvětlována neurofyziologicky – hippokampus, jehož činnost je pro zapamatování podstatná, v raném věku ještě není dozrálý
    • vztahem k paměťovým obsahům (emočním, motivačním, ale i kognitivním – např. začlenění do předchozí struktury poznatků),
    • metodou učení (mechanické memorování, využití mnemotechnických pomůcek atd.)

Zkreslování vzpomínek

  • rekonstrukce – doplnění bílých míst pravděpodobnými údaji
  • konstrukce – nový psychický obsah na základě zkušeností nebo informací zvenku – konfabulace
  • syndrom falešné paměti – informace z vnějších zdrojů jako vlastní vzpomínky (kryptomnézie – neúmyslný plagiát)

Teorie a příčiny zapomínání

  • pamětí a zapomínáním se zabýval Ebbinghaus už v 19. století. Učil se smyšlená, nesmyslná slova a odvodil křivku zapomínání podle času, který byl vždy potřeba k znovu-naučení. Zapomínání je podle jeho křivky zpočátku velmi rychlé, ale postupně se zpomaluje. Dávno před Millerem a jeho "magickým číslem" odvodil kapacitu krátkodobé paměti 5 až 7 prvků.
  • teorie rozpadu pamětních stop: naučené stopy se bez reaktivace rozpadají, nervové spoje pak vytvářejí nové pamětní záznamy
  • účelné zapomínání: odstraňujeme nepřesné/nepotřebné/chybné údaje z paměti, těmto údajům věnujeme menší pozornost než těm důležitým, rychle zapomínáme například pravidelně se opakující zážitky a každodenní činnosti
  • teorie interference (střetnutí pamětních stop): podobné duševní obsahy uložené do paměti vedle sebe působí rušivě, dochází ke střetu pamětních stop a potížím při vybavování
  • proaktivní útlum = potíž při vybavování nových znalostí kvůli starším, retroaktivní = vybavení starších poznatků narušují novější
  • represe (vytěsnění): Freud: vytěsnění udržuje nepřijatelné psychické obsahy mimo vědomí a způsobuje "zapomnění"
  • teorie ztráty vodítek: informace jsou v paměti utříděny do kategorií v sémantické síti, spoje mezi kategoriemi pak usnadňují vybavování, zapomínání = nemožnost najít informaci v síti dlouhodobé paměti – způsobuje fenomén "mám to na jazyku".
  • Bartlett: zapamatováváme si smysluplné obsahy (příběhy), naše zapamatování je mnohdy vágní a neúplné, vybavování je rekonstrukcí schémat založených na starších poznatcích, paměť výrazně ovlivňují sociokulturní faktory

Zdroje

Použitá literatura

  • Nakonečný, M. (2011). Psychologie: přehled základních oborů. (Vyd. 1., 863 s.) Praha: Triton.
  • Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology]. (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál.
  • Plháková, A. (2005). Učebnice obecné psychologie. (Dotisk 1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
  • ↑ Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.
  • ↑ Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
    • Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Paměť&oldid=18131“