Audit a certifikace digitálních repozitářů

Verze z 21. 6. 2015, 23:40, kterou vytvořil Veronika.Vachova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Digitální repozitáře hrají důležitou roli v dlouhodobém uchování digitálních dokumentů. Jso…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Digitální repozitáře hrají důležitou roli v dlouhodobém uchování digitálních dokumentů. Jsou to organizace, které jsou určeny k digitální archivaci, které by měly zaručovat uložení, ochranu, integritu, autenticitu a další zpřístupnění digitálních dokumentů, a to po co nejdelší dobu.[1][2]

Každý digitální repozitář by měl být veden podle modelu OAIS, který určuje jeho základní sestavení a funkce, které má archiv splňovat pro veškerou manipulaci s digitálními daty. Pro to, aby byly repozitáře schopné u uložených dat zachovat autenticitu a také použitelnost digitálních dat, musí být označeny za důvěryhodný repozitář. „Důvěryhodnost je tedy klíčovou vlastností, kterou musí certifikovaný depozitář demonstrovat a doložit.“[3] To také zajišťuje, aby repozitář uložená data dokázal zpřístupnit svým uživatelům, a to spolehlivě a dlouhodobě.

Tato důvěryhodnost musí být prokázána certifikací, repozitář musí projít auditem (vnitřním, tzv. selfauditem, či vnějším, externím).[4]K dosažení důvěryhodnosti repozitáře lze využít různé nástroje.

Hodnocení důvěryhodnosti

U každého digitálního repozitáře se hodnotí důvěryhodnost podle jistých kritérií. Jsou definovány vlastnosti, které repozitář musí splňovat. Nejedná se ale jen o „vlastnost“ repozitáře, ale o úkon, který je součástí vztahu mezi repozitářem a institucí, který ho provozuje či uživateli, kteří ho využívají. Je to výsledek správného fungování repozitáře.[5] Jan Hutař (který čerpá z materiálu OCLC z r. 2002 „Trusted Digital Repositories: Attributes and Responsibilities), uvádí, že „důvěryhodný repozitář musí:

  • Přijmout odpovědnost za dlouhodobou péči o svěřené digitální dokumenty a za jejich zpřístupnění současným i budoucím uživatelům.
  • Organizačně zajistit dlouhodobou životnost nejen pro vlastní repozitář, ale i pro svěřené digitální informace.
  • Prokázat finanční zajištění v současnosti i trvale udržitelný rozvoj.
  • Navrhnout systém pro správu digitálního repozitáře v souladu s obecně platnými konvencemi a standardy v zájmu zaručení trvalé správy, zpřístupnění a zabezpečení uložených digitálních dokumentů.
  • Stanovit metodiku hodnocení důvěryhodnosti systému.
  • Jasně a srozumitelně prezentovat svoji odpovědnost za dlouhodobou ochranu a zpřístupnění dokumentů uživatelům i subjektům, které své dokumenty v repozitáři ukládají.“[3]

Jedná se tedy o základní úkony, které musí digitální repozitář splnit.

Plánování důvěryhodného repozitáře

Rámcem všech projektů při tvorbě digitálního repozitáře je model OAIS (Open Archival Information System), podle kterého se digitální repozitář sestavuje. Tento rámec však postačuje pouze pro základní koncepce archivu pro uložení dokumentů.

Důvěryhodnost repozitáře je pak vlastností, kterou musí splňovat repozitář pro správné fungování. Pro budování důvěryhodného digitálního repozitáře je vhodné využít příručky, která pracovníkům zodpovědným za digitální data a správcům digitálních repozitářů pomůže se základní problematikou a následně s tvorbou repozitáře.

Touto příručkou je například PLATTER – Průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře.

PLATTER

Průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře PLATTER (Planning Tool for Trusted Electronic Repositories) je materiál od DPE (Digital Preservation Europe). Ta se zabývá podporou spolupráce mezi národními a mezinárodními evropskými institucemi, které se angažují v oblasti dlouhodobé ochrany digitálních dat.

PLATTER je průvodce plánováním repozitáře, který poskytuje základní informace a metodiku pro plánování cílů a úkolů repozitáře. Tomu, zda byly tyto cíle realizovány se už nevěnuje. Je doplňkem pro nástroje na audit a certifikace, sám však certifikací není. Dopomáhá digitálnímu repozitáři dosáhnout fáze, kdy funguje na takové úrovni, aby byl schopný podstoupit audit.




Odkazy

Reference

  1. ↑ CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014292&local_base=KTD
  2. ↑ KABINET INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ. LTP [online]. 2015 [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://ltp.knihovna.cz/)
  3. ↑ 3,0 3,1 HUTAŘ, Jan. Proč jsou české digitální repozitáře nespolehlivé? Knihovna [online]. 2008, roč. 19, č. 1, s. 39-53 [cit. 2015-06-14]. ISSN 1801-3252. Dostupný z: http://knihovna.nkp.cz/knihovna82/82039.htm
  4. ↑ HRUŠKA, Zdeněk. Audit digitálních repozitářů. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4 [cit. 2015-06-15]. ISSN 1804-4255. Dostupný z: http://duha.mzk.cz/clanky/audit-digitalnich-repozitaru
  5. ↑ HUTAŘ, Jan. PLATTER – Průvodce plánováním důvěryhodného digitálního repozitáře [prezentace]. Praha: AKM, 2008. 21 snímků [cit. 2015-06-11]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/DigitalPreservationEurope/platter-presentation

Použitá literatura

ROSENTHAL, Colin, Asger BLEKINGE-RASMUSSEN a Jan HUTAŘ. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009, 51 s. ISBN 978-807-0505-694. Dostupné z: http://www.http://www.ndk.cz/platter-cz/Platter.pdf

Klíčová slova

digitální repozitáře, digitální knihovny, certifikace,

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Audit_a_certifikace_digitálních_repozitářů&oldid=21151“