Systém výzkumu, metody informační vědy a vědecká komunikace

Verze z 22. 6. 2015, 21:35, kterou vytvořil Vojtech.Safranek (diskuse | příspěvky)

Výzkum lze chápat jako kreativní, systematický proces s cílem zvýšit úroveň znalostí, včetně znalostí o lidech, kultuře a společnosti, a využití těchto znalostí k navržení nového způsobu využití. [1]
Výzkumu se využívá ke stanovení nebo potvrzení skutečností, k potvrzení výsledků předchozí práce, pomocí výzkumů se řeší nové či stávající problémy, či se vyvíjí nové teorie.

Typy výzkumů

Základní výzkum, jedná se o zejména teoretický výzkum, který je prováděn za účelem získání nových vědomostí nebo pozorovatelných skutečností. Rozvíjí stav vědy či teoretické poznání a primárně není zaměřen na uplatnění nebo využití v praxi. Obvykle je financován z veřejných zdrojů.
Aplikovaný výzkum (nebo experimentální výzkum či vývoj) je zaměřen na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Cílem je použití v praxi, proto je tento typ výzkumu využíván často v soukromém (komerčním) sektoru.
Inovacemi se nazývá získávání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Cílem je použití v praxi, proto je tento typ výzkumu využíván často v soukromém (komerčním) sektoru.

Hlavní součástí základního výzkumu (na rozdíl od aplikovaného výzkumu) jsou dokumentace, objevy, výklad, nebo na výzkum a vývoj metod a systémů pro rozvoj lidského poznání. Jednotlivé přístupy se liší nejen u humanitních a přírodních věd, ale v každém jednotlivém oboru či oblasti zkoumání.

Proces výzkumu

Proces výzkumu zahrnuje jednotlivé kroky a postupy výzkumu, jejichž podoba závisí na konkrétní zkoumané oblasti.
Obecně lze hovořit o těchto po sobě následujících krocích:

  1. Formulace výzkumného tématu
  2. Studium literatury
  3. Stanovení hypotéz a výzkumných otázek
  4. Volba výzkumného nástroje, postupu, metodologie
  5. Pilotní výzkum, případně návrat k předchozím bodům a jejich oprava
  6. Sběr dat pomocí konkrétních výzkumných metod
  7. Analýza získaných dat, testování a ověřování předem stanovených hypotéz
  8. Tvorba výzkumné zprávy - interpretace dat slovním vyjádřením a pomocí tabulek, grafů či obrázků
  9. Závěr, případně opakování výzkumu (je-li to potřeba)
  10. Šíření výsledků výzkumu

Metody informační vědy

Metodami se nazývají konkrétní postupy a procesy, jakými si jednotlivé výzkumné předměty zkoumají. V informační vědě se jedná zejména o metody matematické a statistické povahy. Zabývají se jimi tyto obory informační vědy:

Bibliometrie se zabývá aplikací matematických a statistických metod na knihy a další psaná komunikační média, zabývá se kvantifikovatelnými vlastnostmi znakově zaznamenaného diskurzu a chování. Je vědou studující používání dokumentů a publikačních vzorů pomocí matematických a statistických metod. Základní jednotkou bibliometrie jsou „dokumentační jednotky“ s tematicky vymezenými kategoriemi obsah, autor, jazyk apod [2]

Informetrie využívá měřících procedur na informační procesy a funkce. Základní jednotky v infometrii v současnosti přesně stanovit nelze.

Zatímco infometrie zkoumá množství informací obsažených v dokumentu či jiném sdělení a změny tohoto množství při různých transformacích informací v průběhu společenského informačního procesu, bibliometrie zkoumá jen jeden druh informační transformace – transformace projevující se v publikační činnosti.

Scientometrie zkoumá a měří zákonitosti vývoje vědy jako složitého společenského jevu, jde tedy o aplikaci matematických postupů. Je využívána na analýzu a modelování vědecko-sociologických, historických, teoretických a vědecko-ekonomických procesů s cílem řízení vědy. Hodnotí se pokročilost vědy, úroveň jejího rozvoje a vliv a význam pro společnost. Výsledky jsou používány pro vědecký management a plánování vědy.

Mezi další metody patří např. citační analýza, webometrie nebo HCI.

Vědecká komunikace

Vědeckou komunikací se rozumí přenos, sdělování, výměna tzv. vědeckých informacích.

V kontextu informační vědy se jedná o druh odborné informace, která je výsledkem vědeckého výzkumu a je hlavním předmětem zkoumání pomocí scientometrických metod. Jedná se o výstupy vědeckého bádání v podobě monografií, článků v odborných periodikách, příspěvků ve sbornících, reportů apod. Základní jednotkou je většinou odborný článek, pomocí něhož se v online bibliografických databázích vypočítává například Impact factor jako ukazatel prestiže konkrétního časopisu nebo H-index, indikátor citovanosti konkrétního autora či autorského týmu.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zákon č. 130 ze dne 12.4. 2002 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací). http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3875
  2. ↑ LORENZ, Michal. Kvantitativní metody informační vědy [online] aktual. 25.5. 2011 [cit. 2015-05-31]. Učební materiál. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2011/VIKBA06/um/25381702/Kvantitativni_metody_informacni_vedy.ppt
  3. ↑ JONÁK, Zdeněk. Vědecká informace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-06-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000495&local_base=KTD.

Použitá literatura

Klíčová slova

informační věda, metody informační vědy, systém vědy, vědecká komunikace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Systém_výzkumu,_metody_informační_vědy_a_vědecká_komunikace&oldid=21327“