Teoretické aspekty mezikulturní komunikace. Významné výzkumy a studie v této oblasti. Uplatnění výzkumů v dalších výzkumech a praxi.

Kulturní dimenze vyjadřují nejobecnější úroveň kulturních rozdílů mezi zeměmi a upozorňují na ty, které ve své podstatě nejenže vedou k odlišnému pojetí základních parametrů života, ale ovlivňují zejména oblast práce a managementu.

Kulturní dimenze podle Gerta Hofstedeho

Hofstede identifikoval pět univerzálních kulturních dimenzí, kterými lze charakterizovat národní, regionální, komunitní, organizační a taky třídní kultury. Všechny dimenze jsou bipolární, jsou měřeny indexy, které mohou nabývat hodnot v rozmezí 0-100. S Hofstedeho dimenzemi se lze setkat při každé zmínce o interkulturním managementu. Tyto dimenze vyjadřují kulturní rozdíly mezi zeměmi a upozorňují na ty, které mohou způsobit chybné pojetí informace třeba v práci a managementu. Jedná se o často diskutované téma při řešení interkulturního managementu.

• Velká / malá snaha vyhnout se riziku a nejistotě - jde o míru, v jaké se členové cítí být ohrožení nejistými, neznámými, nejednoznačnými a nevypočitatelnými situacemi. Velká snaha vyhnout se riziku může být spojována s připravováním harmonogramů, časoých studií. Typicky je toto chování připisováno japonské, nebo německé kultuře. Opačný případ jsou např. kultury latinskoamerické.
• Vzdálenost mocenských pozic - jedná se o subjektivně vnímanou a tolerovanou vzdálenost ve vztahu nařízený – podřízený. Mezi typicky hierarchizované patří třeba evropské kultury.
• Míra individualismu, resp. kolektivismu - v tomto případě se jedná o kulturologické, ne ideologické pojmy. Kolektivistické kultury silně integrují své jedince už od narození, přičemž je od nich očekávána určitá loajalita, výměnnou za určitou míru sociální ochrany. Individualistické kultury naopak kladou důraz na osobní svobodu, nezávislost a odpovědnost jedince. Za kolektivistické kultury jsou obecně považovány asijské kultury jako Korea, Japonsko, nebo Čína, z evropských pak Románské (Španělsko, Francie). Individualismus je typický pro USA nebo Německo.
• Převaha maskulinních nebo feminních hodnot - v maskulinní společnosti jsou sociální role mezi jednotlivými pohlavími přesně odlišené. Muži jsou asertivní, houževnatí, přísní a orientovaní na výkon a konkurenci, materiální hodnoty a úspěch. Od žen je očekávána umírněnost, solidarita, zájem a péče o kvalitu a kulturnost života. Ve femininní společnosti se tyto sociální role překrývají. Za prototypy femininní kultury jsou považovány např. Švédské státy.
• Krátkodobá, resp. dlouhodobá orientace - v krátkodobě orientované společnosti jde zejména o současnost a minulost. Klade se důraz na respektování tradicí a soustředění na činnost co přináší efekt hned.

Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse

Trompenaars vnímá kulturu jako sdílený systém významů, který vede k automatickým řešením často se opakujících problémů.

Tyto problémy jsou trojího druhu:

1. Vztah k druhým lidem
2. Vztah k času
3. Vztah k přírodě

V rámci těchto problémů lze identifikovat celkem sedm základních dimenzí kultury, přičemž některé se shodují s Hofstedeho dimenzemi, jiné jsou poněkud jemnější. Pomocí těchto dimenzí lze pak předpovídat určité vzorce chování a lépe chápat, komunikovat a spolupracovat.

Vztah k druhým lidem

• Universalizmus versus partikularismus - univerzalismus se vyznačuje předemvším orientací na pravidla než na konkrétní lidi. Z jedné skutečnosti lze vyvodit jeden určitý úsudek a není možné činit jakékoliv výjimky, protože jinak by celý společenský systém přestal úspěšně fugovat. Právně kodifikované smlouvy a dohody se musí dodržovat bez ohledu na konkrétního člověk a a specifické okolnosti. Partikularismus na druou stranu preferuje individuální, osobní a situační aspekt, a proto připouští různé úhly pohledu a osvobozuje se od „černobílého“ vnímání pravdy.
• Kolektivismus vs. individualismus - toto pojetí veskrze odpovídá výše uvedenému výkladu G. Hofstedeho.
• Neutrální versus emocionální - neutrální kultury preferují věcnou racionalitu a chladnou rozvážnost, zatímco emocionální kultury emoce nejenže připouštějí, ale velmi intenzivně s nimi pracují. Je tedy důležité v určitých případech nepovažovat velmi silnou gestikulaci nebo smutek a pláč považovat z a nízkou úroveň profesionality. Nebo naopak kamennou tvář za náznak lhostejnosti.
• Specifičnost versus difúznost - specifické kultury zřetelně oddělují pracovní a soukromé záležitosti, zatímco difúzní kultury mají tendenci „brát si práci domů“. Pro určité kultury je důležitá také takzvaná soukromá zóna, která je velmi zřetelně oddělena od zóny veřejné.
• Úspěch versus přisuzování - v každé společnosti existují určité sociální vrstvy ať už pouze z hlediska hierarchie nebo na základě společenského statusu. Rozdíl spočívá v tom jak tohoto postavení dosáhnout. Pro některé kultury je důležitá činnost a úspěch jedince, do značné míry nezávislý na jeho zdroje příčiny apod. Přisouzený status je poté odvozován od stáří, společenského původu, vzdělání nebo zaměstnání.

Vztah k času =

• Následný versus souběžný - následný vztah představuje vnímání času jako lineárního postupu událostí, které se prakticky nemohou překrývat. Důraz je kladen na přesný časový rozvrh a jeho striktní dodržování. Souběžné vnímání naopak preferuje překrývání událostí nebo činoostí a dovoluje vykonávání více úkonů najednou.

Vztah k přírodě

• Vnitřní versus vnější orientace - jedná se spíše o vztah k vnějšímu prostředí člvoěka v celém jeho komplexu. Vnitřně orientovaný jedinec je silný, ochotný i schopný ovlivnit a využít ve svůj prospěch celé své

Vývojový model interkulturní senzitivity Miltona Bennetta

Rámec vytvořený Miltonem Bennettem popisuje různé způsoby jakými mohou lidé reagovat v odpovědi na kulturní rozdíly. Model je organizován do šesti úrovní senzitivity.

• Odmítání odlišnosti
• Obrana proti odlišnosti
• Minimalizace odlišnosti
• Akceptace odlišnosti
• Adaptace odlišnosti
• Integrace odlišnosti

Ve své teorii Bennett popisuje jaké změny se objevují na každém kroku stupnice.

• Od omítání k obraně - osoba získá povědomí o rozdílech mezi kulturami.
• Od obrany k minimalizaci - negativní soudy jsou depolarizovány a osoba je vystavena stejným prvkům mezi kulturami.
• Od minimalizace k přijetí - subjekt si uvědomí důležitost interkulturních rozdílů.
• Od přijetí k adaptaci - ponoření do jiné kultury.
• Od adaptace k integraci - subjekt si vytváří empatii vůči jiné kultuře.