21. Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte, interakce a komunikace učitele se žáky, styly výchovy ve školním prostředí; Osobnost učitele a jeho profesní kompetence; Možnosti psychologické intervence pro školní interakci
Obsah
Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte
Na vývoj jedince má vliv mnoho proměnných, které mu mohou pomáhat, ale také ho brzdit. Z hlediska vnějšího prostředí na žáky působí mnoho vlivů, k nimž patří škola a školní třída. Ve vývoji žáka sehrává neopomenutelnou roli vliv pedagoga. Podílí se na učení, socializaci, rozvoji komunikaci, přijímání sociálních rolí a k zvnitřnění norem společnosti.[1]
Učitel jako důležitý dospělý
Pro příznivý vývoj jedince je podstatný kvalitní emoční vztah i s dalšími osobami mimo rodinu. Dítě ve svém okolí potřebuje tyto důležité dospělé, jedním z nich by měl být pedagog.[1]
Kladný emoční vztah posiluje příznivé chování dítěte a podílí se na jeho celkovém osobnostním růstu. Díky čemuž dospělý vnímá dítě v pozitivním světle, což zpevňuje jeho vztah k němu. Záporný emoční vztah má naopak negativní vliv na chování dítěte a snižuje jeho výkony, což opět ovlivňuje vztah dospělého k němu ale negativním způsobem.[1]
Výchova a vzdělávání
Pedagog ovlivňuje vývoj žáka prostřednictvím vzdělávání a vychovávání. Předává mu tak znalosti, dovednosti, návody k myšlení či činnostem ale také rozvíjí jejich zájmy, postoje, charakter a potenciál.[1]
Někteří učitelé kladou důraz na výchovu, jiní na vzdělávání. Soustředí-li se pedagog převážně na vzdělávání, jedná se o „logotropa“. Pokud naopak učitel vzdělání nepřikládá příliš velkou váhu a jsou pro něj důležitější porozumění žákům, jejich specifika a potíže, jedná se o „paidotropa“. „Děti a mlad…………………………?[1]
Učitelova interakce a komunikace s žáky
Učitel na žáky působí výchovnými prostředky ale i stylem komunikace a interakce.[1] Je-li pedagog při vzájemné interakci schopen analyzovat projevy dítěte a vhodně na ně reagovat, může tím významně ovlivnit proměnu žákova chování.[2] Kvalitní komunikace působí na celkový vývoj dítěte i na jeho aktuální psychofyzický stav. Pro kvalitní komunikace nestačí jen vhodné užití slov, ale také proměnné jako je vyjadřování přízně, podpory a důvěry.[1]
Pro rozvoj konverzačních schopností žáka je účinným nástrojem využití proaktivní konverzace. Jedná se o rozhovor, kdy pedagog rozvíjí rozhovor tím, že každé sdělení předloží tak, aby na něj byl žák nucen reagovat.[2]
Otázky při výuce
Součástí vyučování je pokládání otázek a to jak ze strany pedagoga, tak ze strany žáků. Otázky, které by žáky podněcovali k vytváření kreativních odpovědí či k vyjádření vlastních názorů bohužel bývají opomíjeny. Při tázání pedagoga převažují věcné otázky. To má za důsledek, že žáci mají tendenci k memorování.[2]
Vývoj řeči
Vývoj řeči ovlivňuje vývoj dalších proměnných například schopnost složitě myslet či popsat své prožitky. Pedagog, který příznivě ovlivňuje rozvoj řeči jedince, by měl být schopen identifikovat jedince, kteří pochází z řečově chudého zázemí. Tato informace mu ukáže jakým způsobem s žákem pracovat, aby se jeho řečový vývoj ubíral správným směrem. Důležité je vést s žákem často rozhovory, vyslechnout si a podporovat v růstu. Žáci, kteří mají slabší řečové schopnosti, se sdružují s vrstevníky, kteří jsou v rozvoji řeči na stejné úrovni. Účinné je, aby pedagog při skupinové práci vytvářel skupiny, jejichž členové budou v rozvoji řeči na různých úrovních. Měl by je vést a povzbuzovat v zapojování do třídních diskuzí a často je zapojovat do verbálních interakcí. Někteří pedagogové mohou automaticky zaměňovat žáky pocházející z řečově chudého zázemí za méně nadané, což vede k nesprávnému přístupu k danému jedinci.[2]
Naslouchání
S rozvojem řečí je spjato naslouchání. Učitel by měl věnovat pozornost jak vlastní řeči, tak řeči žáků. Aby se mohly jazykové kompetence žáků zlepšovat neměl by pedagog zapomínat na několik podstatných ??? Děti se mohou plně rozvíjet v takovém klimatu, kde je každá otázka vítána a kde je dostatečně bezpečné prostředí na to, aby mohly vyjádřit nepochopení. Překážkou je tomu, pokud je na žákovu otázku reagováno jejím přerušením, dokončením či kritikou. Aby došlo k příznivému vývoji je důležité žákům naslouchat, nechat prostor pro kladení otázek, následně je zodpovídat a vyzývat k dalším dotazům.[2]
Jazyk učitele
Jazyk, jenž učitel při výuce užívá, významně ovlivňuje vývoj jazykových schopností žáků. Měl by být na takové úrovni, které je žák schopen bez problému chápat. Součástí jeho projevu by mělo být takové množství nových výrazů, aby posouval jazykové schopnosti žáků. Při definování slov je funkční užívat vysvětlení, které je blízké úrovni žákovu porozumění. [2]
Rozvoj řečových schopností nespočívá pouze ve správném užívání jazyka. Žáci by měli být vědomi toho, že řeč má i své nedostatky. Je důležité učit žáky o řeči kriticky uvažovat a vést je k uvědomění, že ne vše je pomoci ní možné vyjádřit.[2]
Vývoj postojů a morálky
Při vytváření kladných postojů k určitým činnostem je účinné, pokud žák vidí osobu, kterou považuje za vzor či autoritu, jak je vykonává. Učitelovo chování by proto mělo vždy být v souladu s postoji, které jim předává. Užívání odměn za pokroky žádoucích projevů je posiluje.[2]
Při vývoji morálky hraje stěžejní roli, aby šel učitel žákům příkladem. Učitel by se měl chovat tak, aby nebyl v rozporu s tím, co děti z hlediska morálního jednání učí. Při učení morálním principům …. zpětná vazba. [2]
Osobnost pedagoga
To jaký zaujmou žáci vztah k pedagogovi a to jak je pedagog ovlivní nejvíce ovlivňuje jeho osobnost, postoj k žákům a celkový vztah k dětem a mladistvým. Jeho vzdělanost a didaktické schopnosti jsou až druhořadé. Výchovu a vývoj žáků negativně ovlivňují pedagogové, kteří jsou nejistí, neurotičtí, agresivní, podezíraví, ale také silně dominantní pedagogové. Žáky pozitivně ovlivňují učitelé s vyzrálou osobností, kteří s žáky jednají s rozvahou a zároveň s autoritou.[1]