21. Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte, interakce a komunikace učitele se žáky, styly výchovy ve školním prostředí; Osobnost učitele a jeho profesní kompetence; Možnosti psychologické intervence pro školní interakci

Učitel a jeho podíl na vývoji a rozvoji dítěte

Na vývoj jedince má vliv mnoho proměnných, které mu mohou pomáhat, ale také ho brzdit. Z hlediska vnějšího prostředí na žáky působí mnoho vlivů, k nimž patří škola a školní třída. Ve vývoji žáka sehrává neopomenutelnou roli vliv pedagoga. Podílí se na učení, socializaci, rozvoji komunikace, přijímání sociálních rolí a k zvnitřnění norem společnosti.

Učitel jako důležitý dospělý

Pro příznivý vývoj jedince je podstatný kvalitní emoční vztah i s dalšími osobami mimo rodinu. Dítě ve svém okolí potřebuje tyto důležité dospělé, jedním z nich by měl být pedagog.

Kladný emoční vztah posiluje příznivé chování dítěte a podílí se na jeho celkovém osobnostním růstu. Díky čemuž dospělý vnímá dítě v pozitivním světle, což zpevňuje jeho vztah k němu. Záporný emoční vztah má naopak negativní vliv na chování dítěte a snižuje jeho výkony, což opět ovlivňuje vztah dospělého k němu ale negativním způsobem.

Výchova a vzdělávání

Pedagog ovlivňuje vývoj žáka prostřednictvím vzdělávání a vychovávání. Předává mu tak znalosti, dovednosti, návody k myšlení či činnostem ale také rozvíjí jejich zájmy, postoje, charakter a potenciál.

Někteří učitelé kladou důraz na výchovu, jiní na vzdělávání. Soustředí-li se pedagog převážně na vzdělávání, jedná se o „logotropa“. Pokud naopak učitel vzdělání nepřikládá příliš velkou váhu a jsou pro něj důležitější porozumění žákům, jejich specifika a potíže, jedná se o „paidotropa“.

„Děti a mladiství potřebují učitele jako celého člověka, osobnost s lidským vztahem, s porozuměním pro třídu i pro osobní problémy jednotlivých žáků. Děti vítají, když učitel pomůže s obtížemi učení a v případě potřeby i s jinými starostmi; v některých případech učitel či učitelka nahradí i chybějící model, třeba otce nebo laskavou matku."

Učitelova interakce a komunikace s žáky

Učitel na žáky působí výchovnými prostředky ale i stylem komunikace a interakce. Je-li pedagog při vzájemné interakci schopen analyzovat projevy dítěte a vhodně na ně reagovat, může tím významně ovlivnit proměnu žákova chování. Kvalitní komunikace působí na celkový vývoj dítěte i na jeho aktuální psychofyzický stav. Pro kvalitní komunikace nestačí jen vhodné užití slov, ale také proměnné jako je vyjadřování přízně, podpory a důvěry.

Pro rozvoj konverzačních schopností žáka je účinným nástrojem využití proaktivní konverzace. Jedná se o rozhovor, kdy pedagog rozvíjí rozhovor tím, že každé sdělení předloží tak, aby na něj byl žák nucen reagovat.

Otázky při výuce

Součástí vyučování je pokládání otázek a to jak ze strany pedagoga, tak ze strany žáků. Otázky, které by žáky podněcovali k vytváření kreativních odpovědí či k vyjádření vlastních názorů bohužel bývají opomíjeny. Při tázání pedagoga převažují věcné otázky. To má za důsledek, že žáci mají tendenci k memorování.

Vývoj řeči

Vývoj řeči ovlivňuje vývoj dalších proměnných například schopnost složitě myslet či popsat své prožitky. Pedagog, který příznivě ovlivňuje rozvoj řeči jedince, by měl být schopen identifikovat jedince, kteří pochází z řečově chudého zázemí. Tato informace mu ukáže jakým způsobem s žákem pracovat, aby se jeho řečový vývoj ubíral správným směrem. Důležité je vést s žákem často rozhovory, vyslechnout si a podporovat v růstu. Žáci, kteří mají slabší řečové schopnosti, se sdružují s vrstevníky, kteří jsou v rozvoji řeči na stejné úrovni. Účinné je, aby pedagog při skupinové práci vytvářel skupiny, jejichž členové budou v rozvoji řeči na různých úrovních. Měl by je vést a povzbuzovat v zapojování do třídních diskuzí a často je zapojovat do verbálních interakcí. Někteří pedagogové mohou automaticky zaměňovat žáky pocházející z řečově chudého zázemí za méně nadané, což vede k nesprávnému přístupu k práci s daným jedincem.

Naslouchání

S rozvojem řečí je spjato naslouchání. Učitel by měl věnovat pozornost jak vlastní řeči, tak řeči žáků. Aby se mohly jazykové kompetence žáků zlepšovat neměl by pedagog zapomínat na několik podstatných podmínek.  Děti se mohou plně rozvíjet v takovém klimatu, kde je každá otázka vítána a kde je dostatečně bezpečné prostředí na to, aby mohly vyjádřit nepochopení.  Překážkou je tomu, pokud je na žákovu otázku reagováno jejím přerušením, dokončením či kritikou. Aby došlo k příznivému vývoji  je důležité žákům naslouchat, nechat prostor pro kladení otázek, následně je zodpovídat a vyzývat k dalším dotazům.

Jazyk učitele

Jazyk, jenž učitel při výuce užívá, významně ovlivňuje vývoj jazykových schopností žáků. Měl by být na takové úrovni, kterou je žák schopen bez problému chápat. Součástí jeho projevu by mělo být takové množství nových výrazů, aby posouval jazykové schopnosti žáků. Při definování slov je funkční užívat vysvětlení, které je blízké úrovni žákovu porozumění. 

Rozvoj řečových schopností nespočívá pouze ve správném užívání jazyka. Žáci by měli být vědomi toho, že řeč má i své nedostatky. Je důležité učit žáky o řeči kriticky uvažovat a vést je k uvědomění, že ne vše je pomoci ní možné vyjádřit.

Vývoj postojů a morálky

Při vytváření kladných postojů k určitým činnostem je účinné, pokud žák vidí osobu, kterou považuje za vzor či autoritu, jak je vykonává.  Učitelovo chování by proto mělo vždy být v souladu s postoji, které jim předává. Užívání odměn za pokroky žádoucích projevů je posiluje.

Při vývoji morálky hraje stěžejní roli, aby šel učitel žákům příkladem. Učitel by se měl chovat tak, aby nebyl v rozporu s tím, co děti z hlediska morálního jednání učí.

Osobnost pedagoga

To jaký zaujmou žáci vztah k pedagogovi a to jak je pedagog ovlivní nejvíce ovlivňuje jeho osobnost, postoj k žákům a celkový vztah k dětem a mladistvým. Jeho vzdělanost a didaktické schopnosti jsou až druhořadé. Výchovu a vývoj žáků negativně ovlivňují pedagogové, kteří jsou nejistí, neurotičtí, agresivní, podezíraví,  ale také silně dominantní pedagogové. Žáky pozitivně ovlivňují učitelé s vyzrálou osobností, kteří s žáky jednají s rozvahou a zároveň s autoritou.

Osobnost učitele a jeho profesní kompetence

V průběhu vývoje na jedince působí řada vlivů. Podstatným vnějším vlivem, který na žáka působí ve školním prostředí je pedagog. Jaký bude mít na žáka vliv ovlivňuje jeho osobnost.

Úspěšný učitel

Na to jaký je a čeho dosahuje typický úspěšný učitel, neexistuje jednotné stanovisko. Existují ale určité vlastnosti a způsoby chování, kterých si žáci na učiteli cení. Patří mezi ně vlídnost, pochopení, zodpovědnost, originalita, nadšení, stálost, přátelskost. Pro žáky i rodiče je významné, aby pedagog k výkonu žáka nepřistupoval přehnaně kriticky. Častá kritika má totiž významný vliv na sebevědomí a sebedůvěru žáků. Jedním z důsledků je právě zhoršení výkonů žáka. Pro úspěšné učitele je typická rozsáhlejší a podrobnější příprava než pro jejich méně úspěšné kolegy. Dále také věnují větší pozornost jednotlivcům. Pedagog by zároveň neměl překračovat profesionální úroveň a zapomínat na své zájmy.

Úspěšný učitel je neustále otevřen novým zkušenostem a vědomostem. Přílišná rigidita v přístupu k výuce brání v rozvoji jak žáků, tak samotného učitele.

Identita učitele

Identita pedagoga znamená jeho smýšlení o sobě samém. Jeho identitu tvoří několik menších identit, které se snaží udržet ve shodě. V průběhu života se identity učitele pozměňuje ať už díky cílené práci na sobě samém nebo v důsledku neovlivnitelných událostí.  Day et al. rozlišují u pedagoga tři identity. Osobní identitu, která se týká jeho jedinečnosti jako člověka. Dále sociální identitu, která souvisí s jeho sociálními rolemi ve společnosti. Profesní identita se vztahuje se k jeho profesi.

Vnímaná vlastní zdatnost učitele

Vnímaná vlastní zdatnost učitele je způsob smýšlení o sobě jako pedagogovi. Jak moc se považuje za schopného či neschopného zvládnout výchovu, vzdělávání a dalších nároky práce pedagoga. Pohled na sebe ovlivňuje vlastní hodnocení sebe sama, jeho pedagogické a odborné vzdělání, pedagogické zkušenosti a zážitky, ale také srovnávání s ostatními či hodnocení od ostatních.

Učitelé s vysokou vnímanou zdatností mají tendenci během vyučování přijímat větší výzvy v podobě složitějších pracovních postupů, jsou vytrvalejší a emočně více stabilní. Také se umí vyrovnat s náročnějšími situacemi.

Druhy

Z hlediska druhů učitelské zdatnosti lze rozlišovat několik druhů. Prvním typem může být učitelská zdatnost obecná, ta říká jak moc je jedinec vhodný pro práci pedagoga jako takovou. Druhým typem je zdatnost specifická, ta se může jednat například kompetence v určitém předmětu nebo v určité oblasti profese.

Cherniss rozlišil tři typy učitelovy vnímané profesní zdatnosti. Jedná se o jeho pedagogické kompetence, schopnosti v interpersonálních vztazích a účast na organizačních záležitostech školy.

Postoje učitele

Učitelovy postoje k jeho povolání, k oboru, žákům, ke kolegům, k výuce, či k rodičům výrazně ovlivňují jeho způsob práce.

Pro úspěšného pedagoga znamená učení něco více než jen práci. Povolání učitele pro něj posláním. Takový pedagog zaujímá pozitivní vztah k předmětům, které vyučuje.

Avšak ideály, kladnými postoji a nadšením pedagoga mohou otřást ne příliš příznivé podmínky pro jeho práci. Mezi ty patří příliš početné kolektivy, nedostatečné vybavení, složité osnovy, neshody s kolegy a další. Pedagog se dostává do řady situací, kdy je pod stresem. Jedná se o četné požadavky ze stran žáků, rodičů, kolegů ale i široké veřejnosti nebo například médií. Na snižování stresu má pozitivní vliv kladný vztah pedagoga k dětem, pocit smysluplnosti profese, nadšení ve své aprobaci.

Úspěšný pedagog je ochoten odsunout své zájmy stranou pro udržení pozitivního klimatu ve třídě či škole. Naproti tomu neúspěšný učitel je příliš orientovaný na sebe a prosazování svého zájmu, v jeho projevech je cítit agrese a dominance.

Styl učitele

Vyučovací styly učitele jsou neuvědomované o postupy, které pedagog volí při vzdělávání a výchově. Na jejich výběr má vliv osobnost pedagoga, jeho vzdělání, zkušenosti a další.

Učitelovo pojetí výuky

Učitelovo pojetí výuky způsob, jakým pedagog nahlíží na svoji profesi. Jaké jsou jeho postoje, názory a přesvědčení. Jeho pojetí výuky ovlivňuje jeho profesní jednání i vztahy na pracovišti. Má vliv na jeho chování, motivaci, rozhodování, hodnocení, cíle a další. Pojetí výuky je subjektivní a každý z pedagogů si ho vytváří jiným způsobem. Někteří pouze převezmou koncepci určité autority a tou se bez výjimek řídí. Jiní k pojetí výuky přistupují eklekticky, což v praxi vypadá tak, že si z každé koncepce převezmou něco, ale nesnaží se z nich utvořit jednotné pojetí. Další přístup se snaží zkoušet různé pojetí a aplikovat je dle toho jak vyhovují jim osobně, koncepci školy i poznatkům pedagogiky a psychologie.  

Citová zralost učitele

Úspěšný pedagog je citově zralý. Takový jedinec je schopen stabilně a s rozmyslem reagovat na problémy při práci pedagoga potkávají. Ať se týkají jednání s žáky, rodiči či například kolegy. Dokáže si udržet si dostatečný nadhled nad rozepřemi mezi žáky. A zachovat klidnou hlavu při náročných situacích, které jej při práci potkají.

Výklad učitele

Ve vyučování je důležité nejen co pedagog říká, ale také jak to říká. Úspěšný učitel má poutavý výklad, během kterého dokáže v žácích vzbudit zvědavost, tvořivost a aktivitu. Je účinné při směřování výkladu umět přizpůsobit téma aktuálnímu zájmům třídy. Součástí výkladu by měl být dostatek otázek, které žáky motivují k tvořivosti i kritickému myšlení. Také je důležité, aby svůj výklad uzpůsobil aktuální situaci ve třídě a úrovni, kterou jsou žáci schopni pochopit. Měl by umět pracovat s dotazy žáků a umět jim pečlivě naslouchat.