Digitální knihovny v oblasti kulturního dědictví – výběr a charakteristika dvou zástupců
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
Digitální knihovna
Dle definice TDKIV je digitální knihovna integrovaný systém zahrnující soubor elektronických informačních zdrojů a služeb umožňující získávání, zpracovávání, vyhledávání a využívání informací v tomto systému uložených. Digitální knihovny jsou zpřístupňovány prostřednictvím počítačových sítí. Účelem budování digitální knihovny je poskytnout uživatelům možnost jednotného přístupu k digitálním anebo digitalizovaným dokumentům, případně i k sekundárním informacím o tištěných primárních zdrojích, uložených ve fondu knihovny. [1] Digitální knihovnou může být jak malá osobní knihovna, tak velká distribuovaná sbírka dokumentů podobající se knihovně, archivu, galerii nebo muzeu. Obsahem digitálních knihoven nejsou jen textové informace (knihy, časopisy, rukopisy apod.), ale také obrazové materiály (fotografie, obrazy, mapy apod.), zvukové nahrávky, video, filmy, báze dat, software či trojrozměrné objekty. [2]
Konkrétní výhody digitální knihovny:
- umožňuje přístup k dokumentům 24 hodin denně,
- umožňuje přístup k informacím takřka bezprostředně bez ohledu na vzdálenost, která uživatele dělí od počítače, na kterém jsou informace uloženy [2]
- umožňuje současný přístup více uživatelům ke stejnému dokumentu, který knihovna vlastní v jediném exempláři
- digitalizace chrání ohrožené exempláře tím, že nedochází k jejich fyzickému půjčování. Dochází tak tedy k ochraně knihovního fondu.
- dokumenty v digitální knihovně mohou být volně organizovány do tematických (virtuálních) sbírek [3]
- rychlejší a efektivnější vyhledávání a prohlížení obsahu
- možné sdílení digitálního obsahu celosvětově
- rychlejší a snažíš aktualizování obsahu [4]
Digitální a klasické knihovny
Potenciální možnosti digitálních knihoven jdou nad rámec možností klasických knihoven s fyzickými dokumenty a projevují se např. možnostmi neomezené globální integrace digitálních repozitářů v celosvětovém měřítku, novými formami a formáty informací, možností permanentní aktualizace informace uložené v digitální knihovně nebo zcela novými typy služeb (přeformátováváním dokumentů do různých formátů či jazykových verzí, vytvářením složených děl, vyjednáváním autorských a přístupových práv aj.). Přes tyto a další odlišnosti mají oba typy knihoven řadu shodných rysů:
- systematicky budovanou sbírku datových objektů
- obsahovou analýzu datových objektů ve sbírkách a z ní vyplývající soubory metadatových struktur (katalogy, rejstříky, indexy, tezaury)
- množinu služeb (přístupové metody, správa dat, akvizice, vyhodnocování, referenční služby)
- tematické zaměření
- sledování kvality
- dlouhodobé uchovávání materiálu [5]