Kniha skryté komory, která je v podsvětí

Kniha skryté komory, která je v podsvětí, označeována zkráceně koncem svého názvu v egyptštině jako Amduat, je nejstarší z tvz. podsvětních knih Nové říše. Jde opět o průvodce podsvětím (někdy jsou takto i přímo označovány), které zaznamenávají noční pouť slunečního boha podsvětím. Původně se, podobně jako v případě Textů pyramid, jednalo o texty určené pro krále, postupně se ale objevují i v hrobkách různých hodnostářů a soukromých osob. Narozdíl od starších náboženských textů však mají podsvětní knihy relativně pevně stanovený obsah.

Amduat popisuje 12 hodin noci, kterými putuje sluneční bůh. Jednotlivé kapitoly textu tedy představují právě noční hodiny, které mají své vlastní nadpisy, a jsou rozděleny do 3 pásů (výjimku tvoří první hodina), přičemž v prostředním pásu se nachází sluneční bůh na své bárce, případně sluneční kotouč. Tento sluneční bůh podle egyptských představ putoval nocí od západu k východu, kde dosáhl znovuzrození,stejně tak jako zemřelý, v jehož hrobce byly tyto texty umístěny. Kromě noční pouti slunce se v textu také mluví o poskytování řádu jeskyním podsvětí, působeních silách obnovy a vzkříšení, vyskytují se zde i promluvy slunečního boha, popis bytostí obývajících zásvětí a jejich úloh. Jedná se o první text, který se snaží začlenit zemřelého krále do pouti slunce, avčak přímé odkazy na krále najdeme pouze v šesté hodině - tedy přesně uprostřed noční cesty.

První hodina Zde slunečního bůh vstupuje skrze západní obzor do podsvětí a jeho noční pouť začíná. Narozdíl od ostatních hodin zde chybí nadpis, který je nahrazen úvodem k celému textu, který zdůrazňuje, jak důležité, a také tajné jsou vědomosti, jež má poskytovat. První hodina se od ostatních liší i v dalším aspektu, a to tím, že namísto obvyklých tří registrů je rozdělena na čtyři. Nachází se zde popis průvodu podsvětních bytostí, a na konci této kapitoly se pojednává o otevírání a uzavírání podsvětí. Druhá hodina Další hodina otevírá podsvětí, a popisuje úrodné pole jezero, označované jako Vernes. Třetí hodina Tato hodina je velice těsně propojena s předchozí, opět se zde objevuje motiv vod, tentokrát označených jako "vody Usirovy". Ve spodních registrech je zobrazen výkon trestů na lidech, kteří neprošli podsvětním soudem, a jsou zde zobrazeny bytosti s noži. Pouze ve druhé a třetí hodině doprovází bárku slunečního božstva ještě jiná plavidla. Čtvrtá hodina Čtvrtá hodina popisouje putování Sokarovou zemí, pouští Rasetau, což měla být pustá krajina, obývaná bytostmi v podobě hadů. Sluneční bůh putuje klikatou stezka, na které hoří s ohně a také se tam nachází brány, jeho je bárka nejprve tažena, následně se promění se také promění v hada a otevírá cesty. V polovině hodiny se objevují Hor a Sokar, kteří brání sluneční oko. Pátá hodina Tato kapitola se poněkud odchyluje se od struktury ostatních. Popisuje se v ní Usirův pohřební pahorek v západní říši mrtvých, a také bohyně Eset a Nebthet, které hrály významnou roli právě při Usirově vzkříšení, zatímco na opačné straně pahroku se nachází vrazi a hadi. Na konci hodiny z pahorku vychází znovuzrozené slunce v podobě skarabea a zlé bytosti jsou zahnány. Pouť pak pokračuje přes Sokarovu jeskyni. Objevuje se zde i Ohnivé jezero jako místo trestu. Šestá hodina V této hodině slunenčí bůh dosahhuje poloviny své cesty, nachází se na rozhraní mezi existenci a neexistencí. Nachází se v jámě v podsvětních hlubinách, která představuje Nuna, počáteční pravodstvo. Jedná se o místo odpočinku mrtvého těla slunce, přišemž následně se tělo spojuje s ba. Tělo slunečního boha však nemá podobu mumie, ale skarabee. Objevuje se zde i spojení Rea s Usirem a již zmíněný odkaz na krále - jsou zde králové Horního a Dolního Egypta se svými insigniemi, pomáhají mrtvému panovníkovi při zmrtvýchvstání. Sedmá hodina V popředí této hodiny se vyskytuje potrestání nepřátel, v jejichž čele je odvěký nepřítel slunečního boha, had Apop, symbolizující chaos a zlé síly, který se snaží zastavit obnovený přiliv světla po tom, co se slunce znovu rozzářilo. Ten je za asistence různých božstev poražen - Eset a Sutech jej očarovávají, Selket je spoutá a sám sluneční bůh je ochraňován hadem Mehenem. V horním registru této kapitoly triumfuje nad svými nepřáteli také Usir, přičemž v popředí se nachází hrob zemřelého, chráněný noži. Ve spodním registru sedí sluneční bůh na trůnu a sleduje pohyb hvězd, které jsou v tomto registru také zobrazeny. Osmá hodina V horním i dolním registru této kapitoly se nachází 5 jeskyní nebo krypt s uzavřenými vstupy, které se po invokaci slunečního boha otevírají. Téměř všechny bytosti v jeskyni jsou usazeny na hieroglyfech, které jsou v textu popsány jako jejich oděv, jedná se o paralelu představy, že mrtví dostanou po znovuzrození nový oděv. V další části mluví bau bohů a mrtvých se slunečním bohem, tento rozhovor však mohou slyšet jen bohové. Opět se zde objevuje obraz tažení bárky. Devátá hodina V této hodině se objevuje podsvětní soudní dvůr, před kterým jsou souzeni nepřátelé Usira. Dvanáct uraeů zahání útočníky a samotného Usira chrání skupina bohyní a devět bytostí s klasy, které symbolizují materiální zabezpeční zemřelých. Desátá hodina V dolním registru této hodiny se nachází obdélníková vodní nádrž s utopenými (stejně jako v deváté hodině Knihy bran). Jejich těla jsou chráněna před rozhkladem bohem Horem chrání rozkladem chráněna, který je přivádí do stavu blaženosti i přestože jim nebyly doprány pohřební obřady. Voda zde zastupuje pravodstvo jako regenerační prvek, tma je osvětlována čtyřmi bohyněmi s hady ovinutými kolem hlav. V horním registru lze vidět Thovta a Sachmet, kteří chrání a léčí sluneční oko. Uprostřed hodiny se před bárkou objevuje ba Sokara a Usira. Jedenáctá hodina V této hodině se už schyluje k přípravě na rozbřesk a zrození slunce z Východní hory nebes. Objevují se zde bohyně Eset a Nebthet v hadích podobách, které nesou dvě egyptské koruny k východní bráně města Sais, střežené čtyřmi podobami jeho božské ochránkyně Neit. V horních registru se pojednává o zrození hodin a důležitosti času, jelikož přesný okamžik úsvitu nesmí být promeškán. Dvanáctá hodina V poslední hodině probíhá vzkříšení a znovuzrození. Jsou zde přítomni prvotní bohové, jelikož se jedná o opakování prvotního stvoření a celá scéna se odehrává uvnitř hada, který obtáčí svět. Význam událost je podtržen neobvyklým množstvím osob (12 mužů a 13 žen), všichni táhnou bárku s milionem požehnaných duší v těle hada. Směr tažení (od ocasu k hlavě) naznačuje nezbytný zvrat času. Podle textové části vstupují bytosti do ocasu hada jako staré a z úst vystupují omlazení. Na konci hodiny vlétá skarab na přídi bárky do náruče Šua, který jej vyzvedává na oblohu, bohyně naposled zahánějí Apopa a svítí loučemi. Sluneční bůh opustil podsvětí, které zůstává na okamžik otevřené, Šu je opět zavíráa všichni zemřelí, včetně Usira, upadají do spánku.

Literatura: Hornung, E., Abt, T. 2007:"The Egyptian Amduat: the Book of the Hidden Chamber", 1. ed. Zurich: Living Human Heritage Publublications. Hornung, E. 1963-7 : "Das Amduat: Die Schrift des verborgenen Raumes", Wiesbaden: Harrassowitz Janák, J. 2005: "Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta", 1. vyd. Praha: Libri. Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích, Praha : Oikoymenh. Janák, J.: 2012 Staroegyptské náboženství II: Život a úděl člověka, Praha : Oikoymenh. Schweizer, A., Norton, D. : "The sungod's journey through the netherworld: reading the ancient Egyptian Amduat", Ithaca, NY: Cornell University Press. Weeks, K. R. : 2002 "Údolí králů: hrobky a zádušní chrámy západních Théb", vyd. 1. Čestlice: Rebo Productions.