Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství

Školní psychologie

Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].

Vývoj školní psychologie

Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2]




Odkazy

Doporučená literatura

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál. Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.

Reference

  1. Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
  2. Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.

Klíčová slova

školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství