Školní zralost

Školní zralost je způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování.[1] S ohledem na vývojové normy dítě dosahuje této způsobilosti zpravidla mezi 6–7 lety, k čemuž dochází v důsledku řady důležitých vývojových změn, které v tomto vývojovém období probíhají.

.[2]

Nástup do školy je přitom důležitým mezníkem. Škola ovlivní rozvoj osobnosti, další směřování dětství a její prožívání se projeví i na sebehodnocení dítěte.[2] Vážné potíže hned ze začátku nástupu do školy mohou srážet sebedůvěru dítěte a důvěru dítěte v to, že bude školu schopno zvládnout. Zároveň také mohou snižovat motivaci dítěte osvědčit svoji výkonnost v porovnání s ostatními. Správné načasování je proto důležité.[3]

V opačném případě hovoříme o školní nezralosti, jež klade nároky na záměrné rozvíjení dítěte v oblastech, v nichž dosud nedosáhlo přiměřené vývojové úrovně, a případnou nápravu dané situace.[3]

Školní zralost vs školní připravenost

Školní zralost lze vymezit jako psychickou a sociální připravenost, ale také jako připravenost biologickou. Oba faktory spolu souvisejí.

Badatelé rozlišují několik hledisek školní zralosti, přičemž obvyklá hranice šesti let je podstatná, avšak jen orientační.[4] Termín „zralosti“ sice bývá spojován s biologickým zráním příslušných struktur a funkcí, ale tento vývoj probíhá v interakci s vnějším prostředím, ve kterém se dítě ocitá. Proto někteří odborníci dávají přednost termínu „školní připravenost“ či „způsobilost“, který v sobě kombinuje jak vlivy vnitřní, tak vnější, které často závisí na působení zkušenosti a podnětnosti výchovného prostředí.[3]

Dimenze školní zralosti

Školní zralost lze chápat jako komplexní jev (prezentace-lze chápat jako zápisky z hodin?). Dimenze, aspekty nebo také znaky školní zralosti jsou děleny různě. Obvykle jsou sledovány v oblasti rozumové, citové (emoční) a sociální. Pro účely vymezení je třeba přihlédnout také k biologické zralosti.[4]

Biologická

Aspekty tělesného vývoje jsou vyšetřovány praktickým lékařem. V souvislosti s biologickou připraveností se někdy uvádí tzv. filipínská míra, která měří to, zda dítě dosáhne rukou přes hlavu na ucho protilehlé strany. Tato míra však není vědecky prokázaná.[3]

Dalším ukazatelem biologické zralosti je zmíněný věk. Někteří autoři poukazují na to, že somaticky vyspělejší děti se na školu lépe adaptují[3][4], věková hranice 6 let je však spíše orientační. Krejčířová a Říčan uvádějí, že někteří odborníci považují hranici 6 let spíše za minimální, než optimální a doporučují alespoň citlivěji rozlišovat mezi dívkami a chlapci, kteří se jeví být ve zrání pomalejší.[3]

Kognitivní

Vnímání

Školsky zralé dítě je schopno z vnímaného celku vyčleňovat části a složit původní celek opět dohromady, což je bráno jako základ pro úspěšné čtení a psaní. Tento vývoj je například možné pozorovat v dětské kresbě (dítě je schopno obkreslit předlohu, kresba obsahuje více detailů a ucelenou představu).[3] Mezi základní znalosti je také považováno rozlišení barev, tvarů, podobně vypadajících znaků nebo sluchové rozlišení první a poslední hlásky.[5]

Myšlení

Myšlení dostává analytickou podobu, lépe rozlišuje podobnosti a rozdíly, začíná chápat vztahy a souvislosti. Vstup do školy je charakterizován nástupem konkrétních myšlenkových operací (Piagetova teorie), díky kterým dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí, příčinnosti a následnosti. Tyto schopnosti jsou žádoucí zejména v matematice.[3]

Paměť

Paměť se stává trvalejší a záměrnější.[3]

Řeč

V řeči je považováno za důležité schopnost vyjádřit se ve větách a jednodušších souvětích, vylíčit a zachytit svět kolem sebe. Správná výslovnost je přitom důležitá, ale nemusí být dokonalá. Dyslalie bývá zjišťována až u pětiny žáků prvních tříd.[3]

Pozornost a exekutivní funkce

Další důležitou schopností je udržení pozornosti, rozlišení hry od povinnosti, schopnost sebeřízení a sebekontroly. Schopnost bezprostředně odložit přání se projevuje např. tím, že je dítě schopno se po dobu alespoň 5-10 minut věnovat i podnětům, které pro něj nejsou lákavé.[3] U dětí předškolního věku bývá často přítomen neklid, který ale nemusí vždy souviset s nedostatkem pozornosti. Může souviset naopak s nedostatkem podnětů, který způsobí, že dítě přebíhá od jedné činnosti k druhé.[5]

Sociální a emoční

Pro úspěšnou adaptaci na školu je klíčová určitá úroveň samostatnosti a komunikace s cizími lidmi. Přitom je důležité rozlišovat aspekt osobnosti (roli hraje např. nesmělost).[5] O sociální zralosti mluvíme také ve chvíli, kdy je dítě schopno se začlenit do vrstevnické skupiny, brát na své vrstevníky ohledy a podřídit se autoritě dosud cizí učitelky.[3]

Škola klade na dítě také emoční nároky. Jedná se především o vyrovnání se s neúspěchem a odolnost k frustracím. Přílišná citlivost, strach nebo napětí může dítě snadno vyvést z míry a negativně ovlivnit jeho výkon.[3]

Požaduje se, aby se dítě dokázalo vypořádat se změnou prostředí a lidí kolem sebe, se způsobem zaměstnání, kdy místo her nastává soustavná organizovaná práce. Pro dítě je tato práce často neatraktivní, přičemž snaha o výsledek se hodnotí a kontroluje. Také se mění role dítěte, kdy dítě plní roli žáka a musí se podřídit zájmu většiny.[6]

Diagnostika školní zralosti

Hledisko psychické a biologické školní zralosti nemusí být vždy v souladu, proto je při posuzování zralosti žádoucí spolupráce několika odborníků, dětského lékaře, psychologa a dalších specialistů (např. logopedů), stejně jako názor učitelky mateřské školy.[3] Také Mertin zdůrazňuje, že pokud v některých oblastech děti excelují, zatímco v jiných zaostávají, je nutno při rozvaze o školní zralosti zvážit mimo výše zmíněných dimenzí i další proměnné, např. kvality budoucí třídní učitelky, množství žáků ve třídě, charakteristiku školy (jak vysoké obvykle klade nároky) či rodinnou situaci (možnost rodičovské podpory a přípravy, sourozenci, další rodinný kontext).[5]

Posouzení školní zralosti probíhá obvykle ve dvou etapách. Prvotní screening provádějí často dětští lékaři, učitelky mateřských škol a učitelky při zápise dítěte do školy.[4] Možnou výhodou je, že přítomni učitelé mají zkušenost s procesem výuky a s projevy dětí ve školní třídě. Nevýhodou naopak může být posuzování velkého počtu dětí naráz a obvyklý čas školních zápisů, které jsou již na přelomu ledna a února. Dítě se v tomto věku vyvíjí intenzivně a důležitých pokroků může dosáhnout až po zápisu.[5]

Při výskytu pochybností nebo komplikací je dítě dále zkoumáno odbornými psychology v pedagogicko-psychologických poradnách.[4]

Testové metody

K určení školní zralosti je možné využít celou řadu nástrojů a testů. Svoboda zdůrazňuje, že ať už budou zvoleny jakékoliv testy, je nezbytné zachovat v testování maximální časovou hranici 40 minut, která odpovídá době soustředění budoucího školáka.[4]

Důraz je také kladen na srozumitelné předložení instrukcí testu, které se může značnou mírou podílet na následném výkonu dítěte.[5]

Obecné screeningové testy

K nejužívanějším testům patří Jiráskův Orientační test školní zralosti (někdy označován jako Jiráskův-Kernův test). Původní verzi, vypracovanou Kernem, upravil Jirásek v roce 1970 na české poměry. Z původních 6 úloh zachoval tři úlohy:

  • kresbu mužské postavy
  • napodobení psacího písma
  • obkreslení skupiny bodů.

Test je možné zadat individuálně i skupinově, administrace i vyhodnocení jsou rychlé. Obvykle se jedná o 15-20 min.[3][4][5]. Nepodává vyčerpávající informaci, ale je užitečný pro prvotní zhodnocení grafomotoriky a orientačně i míry obecných rozumových schopností.[5] Dítě navíc potřebuje ke splnění vyvinout úsilí a vytrvalost, což je další užitečná informace. Výstupem testu nejsou normy, ale celkový výsledek hodnotí jako podprůměrný, průměrný a nadprůměrný. Podprůměrné děti by měly být dále podrobněji vyšetřeny.[4]

Další metodu vypracoval Kondáš pod názvem Obrázkovo slovníková skúška (OSS). Zjišťuje slovní zásobu a slovní pohotovost dítěte. Test obsahuje 30 obrázků a úkolem testovaného je pojmenovat předměty, případně činnosti vyobrazené na obrázku. Administrace trvá asi 5 minut, výsledkem jsou percentily odstupňované do pěti kategorií. Kondáš doporučuje tento test kombinovat s Orientačním testem školní zralosti. Test je z roku 1971.[4]

Setkat se můžeme také s Pozorovacím schématem na posuzování školské způsobilosti (PSŠ). Test se podobně jako Kondášova slovníková zkouška opírá o verbální zdatnost dítěte. Úkolem testovaného jsou tři úkoly:

  • povědět obsah pohádky
  • obkreslit písmena
  • reagovat na jednoduchou komunikační situaci (například učitelce "náhodou" upadne tužka)

Schéma hodnotí celkem 16 oblastí na třístupňové škále. Kromě verbální výbavy hodnotí také schopnost osvojovat si pravidla a učit se. Test obsahuje normy, má ověřenou reliabilitu a souběžnou validitu s dalšími testy školní zralosti.[4]

Doplňkové

Jako doplňkové metody se počítají metody ke zjištění zralosti zrakového a sluchového vnímání, zjištění kognitivníchschopností a ke zjištění sociální zralosti.

Pro zjištění kognitivních schopností se využívají testy inteligence (WISC, Ravenovy barevné progresivní matice, Kohsovy kostky…).[4]

Pro zjištění zralosti zrakového vnímání se používají Vývojový test zrakového vnímání Frostigové[4], nebo Test zrakového vnímání vytvořený Felcmanovou, který se zaměřuje i na grafomotoriku a vizuomotoriku.[5] Test zrakového vnímání Frostigové hodnotí vnímání v 5 oblastech, a to:

  • Vizuo-motorická koordinace (obkreslení čas, spojování bodů)
  • Figura-pozadí (hledání určitých obrazců v jiných)
  • Konstantost tvaru (rozlišení čtverce, obdélníku apod. v různých úhlech)
  • Poloha v prostoru (rozeznání, které tvary jsou otočené)
  • Prostorové vztahy (spojování teček).[4]

Všechny oblasti jsou klíčové pro čtení textu a školní práci. Míru připravenosti na čtení je dále možné zjistit Reverzním testem Edfeldta, který se zaměřuje na schopnosti rozlišovat či nerozlišovat zrcadlové tvary a mapuje tak percepční zralost.[4]

K posouzení sociální zralosti je je možné využít Vinelandskou škála sociální zralosti, která obsahuje škály obecné soběstačnosti, soběstačnosti v jídle, v oblékání, škály samostatnosti, způsobu komunikace, úrovně motoriky a sociální adaptace. V kontextu školní zralosti se tato metoda používá zejména u dětí výchovně zanedbaných. Její použití se osvědčilo například v porovnání míry zlepšení při změně výchovného prostředí nebo působení určitého programu. Jedná se o metodu časově nenáročnou.[4]

Důležitá je také Zkouška vědomostí předškolních dětí Matějčka a Vágnerové, která zjišťuje jak rozumové schopnosti, tak jejich uplatnění[4], a to tím, že se ptá na 10 oblastí dětského života, např. na znalosti o rodině, o pohádkách nebo na orientaci v čase (např. "Ve které roční době jsou Vánoce?"). Otázky sestavil Zdeněk Matějček v průběhu 70. let, přičemž vycházel se své praxe. Test lze pojmout i kvalitativním způsobem, umožňuje nahlédnout, jaké konkrétní oblasti vědomostí dítěti schází. Test se obecně hodí jako doplňující metoda neverbálního screeningu školní zralosti.[3][4]

Pro vyšetření sluchové diferenciace je možno použít Test sluchového rozlišování Matějčka a Žlaba. V tom má dítě za úkol rozlišit, zda jsou dvě hlásky stejné či nikoliv. Test není standardizován, ale může mít výpovědní hodnotu, a to například i v pozdějších specifických poruchách učení.[4]

Pro určení preferované laterality v případech, které nejsou snadno rozlišitelné, se používá Test laterality.[3]

Diferencované testy

Mezi diferencovanější testy, které umožňují provést diagnostiku školní zralosti hlouběji a poskytují více informací, patří Göppingenská zkouška. Obsahuje 10 subtestů, kteřé se zaměřují na schopnost rozlišení tvarů, pozorování, chápání pojmů apod.[4]

Podobnou, ale novodobější variantovou Orientačního testu školní zralosti je Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky od Švancarové a Kucharské. Tento test je metodou výrazně komplexnější, s nabídkou srovnávacích norem.[5] Jedná se o baterii, která se zaměřuje na jak na sluchové a zrakové vnímání, tak na paměť nebo artikulační dovednosti dítěte.[3]

Klinické metody

Pomocnou klinickou metodou zhodnocení školní zralosti je pozorování výše zmíněných dimenzí školní zralosti (biologická, kognitivní, sociální, emoční a motivační) spolu s rozhovorem.[3][4] Důraz je kladen na nahlížení dítěte v kontextu. Podstatné není jen samotné vyšetření, ale i pozorování dítěte v celkových souvislostech. Hodnotit lze např. ochotu dítěte počkat chvíli bez rodičů, potřeba doprovodu na vyšetření apod.[3]

Co se týče pozorování verbální výbavy, je například možné dítě požádat o recitování básničky nebo o zopakování několika slov. V grafomotorické oblasti sledujeme kvalitu úchopu a kvalitu kresby. Logické postupy, schopnost myšlení nebo také paměti, je možné sledovat při zadání úlohy puzzle či skládanek. Sluchovou percepci lze pozorovat například při požádání dítěte, aby určilo první a poslední hlásku slova.[5]

Školní nezralost

Pokud hovoříme o školní nezralosti, hovoříme také o širokém spektru příčin, které ji zapříčiňují. Jirásek je vymezuje jako

  • nedostatky zdravotního stavu
  • opožděný mentální vývoj
  • nerovnoměrný vývoj (nedostatky v dílčích oblastech, většinou potřebných pro čtení a psaní)
  • nedostatky výchovného prostředí

Příčinou dle Jiráska může být také poškození centrální nervové soustavy (CNS) nebo neurotický povahový vývoj či neurotické symptomy.[3] Příčiny nezralosti nikdy nepůsobí samy o sobě, ale vždy se kombinují.[4]

Většina dětí však v posledním roce před nástupem do školy navštěvuje mateřskou školu, která má povinnost dítě ke škole řádně připravit a zjištěné nedostatky co nejlépe kompenzovat. Ať už aktivitami cílenými na rozvoj nedostatků nebo tzv. přípravnými třídami pro děti se znevýhodněním.[3]

Odklad školní docházky

O oficiálním odkladu docházky rozhoduje ředitel školy na základě žádosti rodičů. Ti dokládají kromě žádosti také zprávu z vyšetření praktického lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny. Obdobně je tomu, pokud je dítě přijímáno do školy dříve, před dovršením 6 let. V posledních letech je také možné posuzovat školní zralost u dětí, které dosáhnou hranice 6 let až v průběhu prvního školního ročníku.[5]

Odkazy

Reference

  1. Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.
  3. 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 3,12 3,13 3,14 3,15 3,16 3,17 3,18 3,19 3,20 3,21 Křejčířová, D. & Říčan, P. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.
  4. 4,00 4,01 4,02 4,03 4,04 4,05 4,06 4,07 4,08 4,09 4,10 4,11 4,12 4,13 4,14 4,15 4,16 4,17 4,18 4,19 Svoboda, M. (ed.) (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.
  5. 5,00 5,01 5,02 5,03 5,04 5,05 5,06 5,07 5,08 5,09 5,10 5,11 Mertin, V. & Krejčová, L. (2016). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR.
  6. Bednářová, J. & Šmardová, V. (2010). Školní zralost: co by mělo umět dítě před nástupem do školy. Brno: Computer Press.

Související články