Školní zralost

Školní zralost je způsobilost dítěte absolvovat školní vyučování.[1] S ohledem na vývojové normy dítě dosahuje této způsobilosti zpravidla mezi 6–7 lety, k čemuž dochází v důsledku řady důležitých vývojových změn, které v tomto vývojovém období probíhají.

.[2]

Nástup do školy je přitom důležitým mezníkem. Škola ovlivní rozvoj osobnosti, další směřování dětství a její prožívání se projeví i na sebehodnocení dítěte.[2] Vážné potíže hned ze začátku nástupu do školy mohou srážet sebedůvěru dítěte a důvěru dítěte v to, že bude školu schopno zvládnout. Zároveň také mohou snižovat motivaci dítěte osvědčit svoji výkonnost v porovnání s ostatními. Správné načasování je proto důležité.[3]

V opačném případě hovoříme o školní nezralosti, jež klade nároky na záměrné rozvíjení dítěte v oblastech, v nichž dosud nedosáhlo přiměřené vývojové úrovně, a případnou nápravu dané situace.[3]

Školní zralost vs. školní připravenost

Školní zralost lze vymezit jako psychickou a sociální připravenost, ale také jako připravenost biologickou. Všechny faktory spolu souvisejí.

Badatelé rozlišují několik hledisek školní zralosti, přičemž obvyklá hranice šesti let je podstatná, avšak jen orientační.[4] Termín „zralosti“ sice bývá spojován s biologickým zráním příslušných (především mozkových) struktur a funkcí, ale tento vývoj probíhá v interakci s vnějším prostředím, ve kterém se dítě ocitá. Proto někteří odborníci dávají přednost termínu „školní připravenost“ či „způsobilost“, který v sobě kombinuje jak vlivy vnitřní, tak vnější, které často závisí na působení dítětem nabyté zkušenosti v interakci s jeho sociálním okolím a na míře podnětnosti výchovného prostředí.[3]

Dimenze školní zralosti

Školní zralost lze chápat jako komplexní jev[5]. Dimenze, aspekty nebo také znaky školní zralosti jsou děleny různě. Obvykle jsou sledovány v oblasti rozumové, citové (emoční), popř. emočně-motivační a sociální. Pro účely vymezení je třeba přihlédnout také k biologické či somatické zralosti.[2]

Biologická

Aspekty tělesného vývoje jsou vyšetřovány praktickým lékařem. V souvislosti s biologickou připraveností se někdy uvádí tzv. filipínská míra, která měří to, zda dítě dosáhne rukou přes hlavu na ucho protilehlé strany. Tato míra je však velmi zjednodušená a její spolehlivost není dosud významně prokázána.[3]

Dalším ukazatelem biologické zralosti je věk. Někteří autoři poukazují na to, že somaticky vyspělejší děti se na školu lépe adaptují[2][3], věková hranice 6 let je však spíše orientační. Čeští odborníci se tématu věnovali ve výzkumu, například Langmeier zkoumal soubor necelých 300 dětí a zjistil, že děti, které šly do školy ještě před dosažením 6 let věku byli více náchylnější k horšímu školnímu prospěchu nebo k potížím v chování než děti, kterým při vstupu do školy bylo alespoň 6 let a 8 měsíců.[6] Proto se doporučuje považovat hranici 6 let spíše za minimální, než optimální.

Důležité je také brát v potaz, že zvláště v předškolním věku se mezi dětmi objevují nerovnosti, co se zrání a vývoje týče. Tyto nerovnosti způsobují, že je dynamika vývoje odlišná, a to například v rychlosti a posloupnosti jednotlivých změn.[7]

Kognitivní

Vnímání

Školsky zralé dítě je schopno z vnímaného celku vyčleňovat části a složit původní celek opět dohromady, což je bráno jako základ pro úspěšné čtení a psaní. Tento vývoj je například možné pozorovat v dětské kresbě (dítě je schopno obkreslit předlohu, kresba obsahuje více detailů a ucelenou představu znázorňovaného tématu).[3] Za základní schopnosti, kterými by mělo školsky zralé dítě disponovat, je také považována adekvátní schopnost zrakové diferenciace a v rámci ní mimo jiné schopnost rozlišování barev, tvarů, podobně vypadajících znaků. Dále je důležitá schopnost sluchové diferenciace a v rámci ní mimo jiné rozlišování první a poslední hlásky.[4]Tyto schopnosti poukazují na přechod od celistvého k diferencovanému vnímání, značí zralost centrální nervové soustavy zvládnout vyučování a obecně dozrávají ve věku 6 a půl let.[7]

[7] Myšlení

Myšlení školsky zralého dítěte by mělo být schopno provádět základní myšlenkové analýzy. Mezi takové patří analýzy, které dítě umožňují rozlišování podobností a rozdílů. Vstup do školy je v Piagetově pojetí charakterizován nástupem konkrétních myšlenkových operací. Školsky zralé dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí a ke kategorizaci příčinnosti a následnosti, což jsou schopnosti žádoucí zejména pro matematiku.[1] Dále je schopno pochopit konkrétně logické principy při zacházení s názorným materiálem a odlišit realitu a fikci. Dokáže rozlišit

Myšlení

Myšlení školsky zralého dítěte by mělo být schopno provádět základní myšlenkové analýzy a syntézy. Mezi takové patří analýzy, které dítě umožňují rozlišování podobností a rozdílů. Vstup do školy je v Piagetově pojetí charakterizován nástupem konkrétních myšlenkových operací. V tomto stadium dle Piageta školsky zralé dítě dospívá ke kategorizaci množství, pořadí (tj. mělo by být mimo jiné schopno určit, co je větší vs. menší) a ke kategorizaci příčinnosti a následnosti, což jsou schopnosti žádoucí zejména pro matematiku.[3][7] Je schopno pochopit konkrétně logické principy při zacházení s názorným materiálem a je také schopno odlišit realitu a fikci. Do tohoto stádia školsky zralé dítě přechází ze stadia prelogického myšlení, kdy se nechává unášet pocity, potřebami a fantazií, jako tomu je v předškolním věku.[7]

Paměť

Paměť se stává trvalejší a záměrnější,[3] zapamatování je rychlejší a trvalejší než zapamatování předškolního dítěte. Stále může převažovat neselektivní paměť, která není záměrně ovládána a kontrolována. Přesto v sobě paměť školsky zralého dítěte již nese náznaky logických prvků a inhibice nepodstatných podnětů.[7]

Řeč

V řeči posuzujeme případnou zralost jednak vzhledem k obsahu sdělení, tak k jeho výslovnosti. Za důležitou je považována schopnost vyjádřit se ve větách a jednodušších souvětích, vylíčit a zachytit svět kolem sebe.[3] Jde o řeč v jednodušších větách a souvětích, která však obsahuje vše potřebné.[7]

Správná výslovnost je přitom důležitá, ale nemusí být dokonalá. Dyslalie, nebo-li dětská patlavost, která se projevuje různými drobnými vadami výslovnosti, bývá zjišťována až u pětiny žáků prvních tříd.[3][7] Přesto je žádoucí, aby dítě netrpělo řečovými vadami, které by mu znemožnily se aktivně zúčastnit vyučování, protože školní práce je do velké míry založena na řeči a porozumění.[7] Mertin proto doporučuje zvážit, jakého rozsahu případné potíže jsou. Pokud dítě dochází na logopedii a má potíže pouze s určitými hláskami, lze se spolehnout na zlepšení v čase. Na druhou stranu, větší obtíže v projevu a porozumění jsou obvykle indikací k odkladu školní docházky, pokud to je možné.[8]

Pozornost a exekutivní funkce

Další důležitou schopností je udržení pozornosti, rozlišení hry od práce (resp. vytrvalost při úkolu) a schopnost sebeřízení a sebekontroly. Schopnost bezprostředně odložit přání se projevuje např. tím, že je dítě schopno se po dobu alespoň 5–10 minut věnovat i podnětům, které pro něj nejsou lákavé.[3] Dítě dokáže oddálit uspokojení okamžitých (např. fyziologických potřeb) a je schopno se věnovat zadanému úkolu.

U dětí předškolního věku bývá často přítomen neklid, který ale nemusí vždy souviset s nedostatkem schopnosti se soustředit. Může souviset naopak s nedostatkem zadaných podnětů, který způsobí, že se dítě začíná nudit a přebíhá od jedné činnosti k druhé.[8]

Sociální a emočně-motivační

Pro úspěšnou adaptaci na školu je klíčová určitá úroveň samostatnosti a komunikace s cizími lidmi. Přitom je důležité rozlišovat, jaká část komunikace je ovlivněnaosobními rysy (roli hraje např. nesmělost, sociální plachost) a jaká případnou (ne)zralostí.[8]

O sociální zralosti mluvíme také ve chvíli, kdy je dítě schopno se začlenit do vrstevnické skupiny, brát na své vrstevníky ohledy a podřídit se autoritě dosud cizí učitelky.[3] Jedním ze znaků školsky zralého dítěte je postupné opouštění egoismu, který neakceptuje jiný motiv, než vlastní uspokojení.[7] Při nástupu do školy se požaduje, aby se dítě dokázalo vypořádat se změnou prostředí a lidí kolem sebe, se způsobem zaměstnání, kdy místo her nastává soustavná organizovaná práce. Školsky zralé dítě je schopno se na tyto změny adaptovat.[9]

Také se mění role dítěte, dítě už není pouze členem rodiny, ale plní také roli žáka a musí se podřídit zájmu většiny.[9] Je vyžadováno, aby pracovalo v rámci určitého celku, směřovalo ke společnému skupinovému cílů či úkolu, a bylo přitom schopn potlačit okamžité uspokojení svých potřeb.[7]

Mimo sociální a motivační oblast klade škola na dítě velké emoční nároky. Jedná se především o vyrovnání se s neúspěchem a odolnost k frustracím.[3] Obtížné je také přizpůsobení se na systém hodnocení a srovnávání výkonu učitelem. Zralé dítě je schopno i tuto stránku postupně zvládnout a získat určitou míru frustrační tolerance a sebedůvěry.[7]

Diagnostika školní zralosti

Hledisko psychické a biologické školní zralosti nemusí být vždy v souladu, proto je při posuzování zralosti žádoucí spolupráce několika odborníků, dětského lékaře, psychologa a dalších specialistů (např. logopedů), stejně jako názor učitelky mateřské školy.[3] Také Mertin zdůrazňuje, že pokud v některých oblastech děti excelují, zatímco v jiných zaostávají, je nutno při rozvaze o školní zralosti zvážit mimo výše zmíněných dimenzí i další proměnné, např. kvality budoucí třídní učitelky, množství žáků ve třídě, charakteristiku školy (jak vysoké obvykle klade nároky) či rodinnou situaci (možnost rodičovské podpory a přípravy, sourozenci, další rodinný kontext).[8]

Posouzení školní zralosti probíhá obvykle ve dvou etapách. Prvotní screening provádějí často dětští lékaři, učitelky mateřských škol a učitelky při zápise dítěte do školy.[4] Možnou výhodou je, že přítomní učitelé mají zkušenost s procesem výuky a s projevy dětí ve školní třídě. Nevýhodou naopak může být posuzování velkého počtu dětí naráz a obvyklý čas školních zápisů, které jsou již na přelomu ledna a února. Dítě se v tomto věku vyvíjí intenzivně a důležitých pokroků může dosáhnout až po zápisu.[8]

Při výskytu pochybností nebo komplikací je dítě dále zkoumáno odbornými psychology v pedagogicko-psychologických poradnách.[4]

Testové metody

K určení školní zralosti je možné využít celou řadu psychologických testů. Svoboda zdůrazňuje, že ať už budou zvoleny jakékoliv testy, je nezbytné zachovat v testování maximální časovou hranici 40 minut, která odpovídá době soustředění budoucího školáka.[4]

Důraz je také kladen na srozumitelné předložení instrukcí testu, které se může značnou mírou podílet na následném výkonu dítěte.[8]

Obecné screeningové testy

K nejužívanějším testům patří Jiráskův Orientační test školní zralosti (někdy označován jako Jiráskův-Kernův test). Původní verzi, vypracovanou Kernem, upravil Jirásek v roce 1970 na české poměry. Z původních 6 úloh zachoval tři úlohy:

  • kresbu mužské postavy
  • napodobení psacího písma
  • obkreslení skupiny bodů.
Projev školsky zralého dítěte v Jiráskově orientačním testu školní zralosti [5]

Test je možné zadat individuálně i skupinově, administrace i vyhodnocení jsou rychlé. Obvykle se jedná o 15-20 min.[3][4][8]. Nepodává vyčerpávající informaci, ale je užitečný pro prvotní zhodnocení grafomotoriky a orientačně i míry obecných rozumových schopností.[8] Dítě navíc potřebuje ke splnění vyvinout úsilí a vytrvalost, což je další užitečná informace. Individuální výstup testu nelze srovnat s obecnými normami, ale celkový výsledek se hodnotí jako podprůměrný, průměrný a nadprůměrný. Podprůměrné děti by měly být dále podrobněji vyšetřeny.[4]

Další screeningovou metodu vypracoval Kondáš pod názvem Obrázkovo slovníková skúška (OSS). Zjišťuje slovní zásobu a slovní pohotovost dítěte. Test obsahuje 30 obrázků a úkolem testovaného je pojmenovat předměty, případně činnosti vyobrazené na obrázku. Administrace trvá asi 5 minut, výsledkem jsou percentily odstupňované do pěti kategorií. Kondáš doporučuje tento test kombinovat s Orientačním testem školní zralosti. Test je z roku 1971.[4]

Setkat se můžeme také s Pozorovacím schématem na posuzování školské způsobilosti (PSŠ). Test se podobně jako Kondášova slovníková zkouška opírá o verbální zdatnost dítěte. Úkolem testovaného jsou tři úkoly:

  • povědět obsah pohádky
  • obkreslit písmena
  • reagovat na jednoduchou komunikační situaci (například učitelce "náhodou" upadne tužka)
    Projev dítěte v Jiráskově orientačním testu, který naznačuje možnou školní nezralost.

Schéma hodnotí celkem 16 oblastí na třístupňové škále, a to pozorováním např. toho, jak dítě vyslovuje, jak se vyjadřuje, jakými dovednostmi disponuje při kresbě nebo při hře. Kromě verbální výbavy hodnotí také schopnost osvojovat si pravidla, učit se a sociální dovednosti v rámci hry. Test obsahuje normy, má ověřenou reliabilitu a souběžnou validitu s dalšími testy školní zralosti.[4]

Doplňkové

Jako doplňkové metody se počítají metody ke zjištění zralosti zrakového a sluchového vnímání, zjištění obecné úrovně kognitivních schopností a ke zjištění sociální zralosti.


Pro zjištění obecné úrovně kognitivních schopností se využívají testy inteligence (WISC, Ravenovy barevné progresivní matice, Kohsovy kostky…).[4] Popřípadě pro zhodnocení dílčích kognitivních schopností je možné využít i vybrané subtesty z některých multidimenzionálních inteligenčních testů.

Pro zjištění zralosti zrakového vnímání se používají Vývojový test zrakového vnímání Frostigové[4], nebo Test zrakového vnímání vytvořený Felcmanovou, který se zaměřuje i na grafomotoriku a vizuomotoriku.[8] Test zrakového vnímání Frostigové hodnotí vnímání v 5 oblastech, a to:

  • Vizuo-motorická koordinace (obkreslení čas, spojování bodů)
  • Figura-pozadí (hledání určitých obrazců v jiných)
  • Konstantnost tvaru (rozlišení čtverce, obdélníku apod. v různých úhlech)
  • Poloha v prostoru (rozeznání, které tvary jsou otočené)
  • Prostorové vztahy (spojování teček).[4]

Všechny oblasti jsou klíčové pro čtení textu a školní práci. Míru připravenosti na čtení je dále možné zjistit Reverzním testem Edfeldta, který se zaměřuje na schopnosti rozlišovat či nerozlišovat zrcadlové tvary a mapuje tak vizuální percepční zralost.[4]

Pro vyšetření sluchové diferenciace je možno použít Test sluchového rozlišování Matějčka a Žlaba. V tom má dítě za úkol rozlišit, zda jsou dvě hlásky stejné či nikoliv. Test není standardizován, ale může mít výpovědní hodnotu, a to například i v pozdějších specifických poruchách učení.[4]

K posouzení sociální zralosti je možné využít Vinelandskou škála sociální zralosti, která se používá pro děti od 3 do 9 let a obsahuje škály obecné soběstačnosti, soběstačnosti v jídle, v oblékání, škály samostatnosti, způsobu komunikace, úrovně motoriky a sociální adaptace. Tyto škály se hodnotí s ohledem na úspěšnost, kterou v plnění jednotlivých položek dítě dosáhne, přitom však citlivěji rozlišuje, které položky je dítě schopno plnit jednoznačně a u kterých je možno se domnívat, že by je v jiných podmínkách zvládlo. V kontextu školní zralosti se tato metoda používá zejména u dětí výchovně zanedbaných. Její použití se osvědčilo například v porovnávání míry zlepšení při změně výchovného prostředí nebo působení určitého intervenčního programu. Jedná se o metodu poměrně časově nenáročnou.[4]

Důležitá je také Zkouška vědomostí předškolních dětí Matějčka a Vágnerové, která zjišťuje jak rozumové schopnosti, tak jejich uplatnění[4], a to tím způsobem, že se ptá na 10 oblastí dětského života, např. na znalosti o rodině, o pohádkách nebo na orientaci v čase (např. "Ve které roční době jsou Vánoce?"). Otázky sestavil Zdeněk Matějček v průběhu 70. let, přičemž vycházel se své diagnostické praxe. Vyhodnocování testu lze pojmout i kvalitativním způsobem, umožňuje nahlédnout, jaké konkrétní oblasti vědomostí dítěti schází. Test se obecně hodí jako doplňující metoda vedle neverbálního screeningu školní zralosti (např. doplněk Jiráskova orientačního testu).[3][4]

Pro určení preferované laterality v případech, které nejsou snadno rozlišitelné, se používá Test laterality.[3]

Diferencované testy

Mezi diferencovanější testy, které umožňují provést diagnostiku školní zralosti hlouběji a poskytují více informací, patří Göppingenská zkouška. Obsahuje 10 subtestů, kteřé se zaměřují na schopnost rozlišení tvarů, pozorování, chápání pojmů apod.[4]

Podobnou, ale novodobější variantovou Orientačního testu školní zralosti je Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky od Švancarové a Kucharské. Tento test je metodou výrazně komplexnější, s nabídkou srovnávacích norem.[8] Jedná se o baterii, která se zaměřuje na jak na sluchové a zrakové vnímání, tak na paměť nebo artikulační dovednosti dítěte.[3]

Klinické metody

Pomocnou klinickou metodou zhodnocení školní zralosti je pozorování výše zmíněných dimenzí školní zralosti (biologická, kognitivní, sociální, emoční a motivační) spolu s rozhovorem.[3][4]

Důraz je kladen na nahlížení dítěte v kontextu. Podstatné není jen samotné vyšetření, ale i pozorování dítěte v celkových souvislostech. Hodnotit lze např. ochotu dítěte počkat chvíli bez rodičů, potřeba doprovodu na vyšetření apod.[3]

Co se týče pozorování verbální výbavy, je například možné dítě požádat o recitování básničky nebo o zopakování několika slov. V grafomotorické oblasti sledujeme kvalitu úchopu a kvalitu kresby. Logické postupy, schopnost myšlení nebo také paměti, je možné sledovat při zadání úlohy puzzle či skládanek. Sluchovou percepci lze pozorovat například při požádání dítěte, aby určilo první a poslední hlásku slova. Schopnost pozornosti a soustředění testujeme zadáním určité činnosti a registrujeme, jak si dítě poradí s případnými ruchy a impulzy z okolí.[8]


Biologická dimenze

Kognitivní

§  okolnosti prenatálního a perinatálního vývoje – zda nebylo nedonošené <= může další vývoj a potenc. zralost ovlivňovat

§  zdravotní historie dítěte a jeho fyzické síly <= aby bylo schopno bez zásadních obtíží unést školní tašku a potřeby, absolvovat sportovní aktivity v rámci tělesné výchovy

§  otázky na případ. smysl. poruchy

o   k sociální

§  otázky na chování dítěte při separaci od rodiče, míru jeho samostatnosti (např. schopnost si něco zajít koupit)

§  otázky na postoj dítěte k autoritám

§  otázky na míru rozvoje žádoucích sociálních návyků (hygienických, stravovacích)

§  otázky na schopnost dítěte diferencovat své chování ve vztahu k různým osobám

o   k emoční a motivační

§  otázky na schopnost dítěte odolávat zátěži, vyrovnávat se s neúspěchem, trémou,…

§  otázky na schopnost dítěte odkládat své potřeby

§  otázky na zvídavost dítěte, ochotu se učit

Školní nezralost

Pokud hovoříme o školní nezralosti, hovoříme také o širokém spektru příčin, které ji zapříčiňují. Jirásek je vymezuje jako

  • nedostatky zdravotního stavu
  • opožděný mentální vývoj
  • nerovnoměrný vývoj (nedostatky v dílčích oblastech, většinou potřebných pro čtení a psaní)
  • nedostatky výchovného prostředí

Příčinou dle Jiráska může být také poškození centrální nervové soustavy (CNS) nebo neurotický povahový vývoj či neurotické symptomy.[3] Příčiny nezralosti nikdy nepůsobí samy o sobě, ale vždy se kombinují.[4]

Většina dětí však v posledním roce před nástupem do školy navštěvuje mateřskou školu, která má povinnost dítě ke škole řádně připravit a zjištěné nedostatky co nejlépe kompenzovat. Ať už aktivitami cílenými na rozvoj nedostatků nebo tzv. přípravnými třídami pro děti se znevýhodněním.[3]

Odklad školní docházky

O oficiálním odkladu docházky rozhoduje ředitel školy na základě žádosti rodičů. Ti dokládají kromě žádosti také zprávu z vyšetření praktického lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny. Obdobně je tomu, pokud je dítě přijímáno do školy dříve, před dovršením 6 let. V posledních letech je také možné posuzovat školní zralost u dětí, které dosáhnou hranice 6 let až v průběhu prvního školního ročníku.[8]

Odkazy

Reference

  1. Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.
  3. 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 3,12 3,13 3,14 3,15 3,16 3,17 3,18 3,19 3,20 3,21 Křejčířová, D. & Říčan, P. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.
  4. 4,00 4,01 4,02 4,03 4,04 4,05 4,06 4,07 4,08 4,09 4,10 4,11 4,12 4,13 4,14 4,15 4,16 4,17 4,18 Svoboda, M. (ed.) (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.
  5. 5,0 5,1 Matějček, Z. (2011). Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál.
  6. Langmeier, J. (1961). Zralost dítěte pro školu. Česko-slovenská psychiatrie, 16, s. 865-876.
  7. 7,00 7,01 7,02 7,03 7,04 7,05 7,06 7,07 7,08 7,09 7,10 7,11 Šmelová, E. (2012). Připravenost dětí ke školní docházce v kontextu současného kurikula. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  8. 8,00 8,01 8,02 8,03 8,04 8,05 8,06 8,07 8,08 8,09 8,10 8,11 Mertin, V. & Krejčová, L. (2016). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR.
  9. 9,0 9,1 Bednářová, J. & Šmardová, V. (2010). Školní zralost: co by mělo umět dítě před nástupem do školy. Brno: Computer Press.

Související články