1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání: Porovnání verzí
Značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
===Postavení pedagogické psychologie vůči pedagogice a psychologii=== | ===Postavení pedagogické psychologie vůči pedagogice a psychologii=== | ||
− | Pedagogická psychologie je vědní obor s relativně dlouhou minulostí. Vznikla na přelomu 19. a 20. století. Prolíná ji mnoho věd, především však [[pedagogika]] a [[psychologie]]. Různé státy ji z hlediska zařazení pojímají odlišně. K psychologickým vědám ji přičleňuje USA, Kanada, Austrálie a většina Evropských států (včetně České republiky). Ale v Německu a Skandinávských zemích je zařazena mezi pedagogické vědy. Vztah mezi pedagogickou psychologií a pedagogikou prošel dlouhodobým vývojem. V počátcích byl pouze jednosměrně orientovaný, kdy pedagogika využívala poznatků psychologie. Posléze se určitou dobu vyvíjely obě disciplíny odděleně. Výsledkem těchto proměn je vztah vzájemné spolupráce ovlivňování. <ref>Mareš, J.: Pedagogická psychologie. Portál, Praha 2013.</ref> | + | Pedagogická psychologie je vědní obor s relativně dlouhou minulostí. Vznikla na přelomu 19. a 20. století. Prolíná ji mnoho věd, především však [[pedagogika]] a [[psychologie]]. Různé státy ji z hlediska zařazení pojímají odlišně. K psychologickým vědám ji přičleňuje USA, Kanada, Austrálie a většina Evropských států (včetně České republiky). Ale v Německu a Skandinávských zemích je zařazena mezi pedagogické vědy. Vztah mezi pedagogickou psychologií a pedagogikou prošel dlouhodobým vývojem. V počátcích byl pouze jednosměrně orientovaný, kdy pedagogika využívala poznatků psychologie. Posléze se určitou dobu vyvíjely obě disciplíny odděleně. Výsledkem těchto proměn je vztah vzájemné spolupráce ovlivňování. <ref name=":0">Mareš, J.: Pedagogická psychologie. Portál, Praha 2013.</ref> |
− | Pedagogická psychologie patří k významným aplikovaným oborům. Využívá teoretických poznatků především z [[Obecná psychologie|obecné]], [[Vývojová psychologie|vývojové]], diferenciální, [[sociální psychologie]] a [[psychologie osobnosti]]. Dalším teoretickým zdroji je [[didaktika]] spolu s teorií a filozofií výchovy. <ref>Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2007.</ref> | + | Pedagogická psychologie patří k významným aplikovaným oborům. Využívá teoretických poznatků především z [[Obecná psychologie|obecné]], [[Vývojová psychologie|vývojové]], diferenciální, [[sociální psychologie]] a [[psychologie osobnosti]]. Dalším teoretickým zdroji je [[didaktika]] spolu s teorií a filozofií výchovy. <ref name=":1">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2007.</ref> |
+ | |||
+ | === Předmět a cíle pedagogické psychologie === | ||
+ | Pedagogická psychologie se zabývá psychologickými aspekty edukačních (vzdělávacích) procesů, tj. výchovy (edukace realizované zejm. v rodinném prostředí) a vyučování (edukace realizované zejm. ve školním prostředí neboli vzdělávání v užším slova smyslu)<ref name=":1" />. Hlavním cílem je jejich zdokonalování a usnadňování.<ref name=":0" /> Studuje proces, podmínky a výsledky výchovy a vyučování. Hraje významnou roli při koncipování a zkvalitňování studijních osnov. Zkoumá vliv psychických faktorů, jako je motivace, inteligence či sociokulturní podmínky, na učení.<ref name=":1" /> Zkráceně lze říci, že studuje lidského jedince v souvislosti s výchovou a vzděláváním.<ref name=":0" /> | ||
− | |||
− | |||
Zabývá se především dětmi a mládeží, přičemž s důrazem na roli procesu výchovy a vzdělávání sleduje jejich jednání, učení a vytváření osobnosti. Zajímá se ovšem i o vzdělávání a výchovu dospělých. Pedagogická psychologie dále zkoumá kromě vychovávaných také vychovávající. Mezi ty patří rodiče, prarodiče, učitelé, jiní pedagogičtí pracovníci a další lidé, kteří je vychovávané či vzdělávané jedince cíleně ovlivňují. Výchova ovlivňuje v mnoha aspektech oba (všechny) účastníky interakce. Na pedagogickou psychologii je nahlíženo jako na oboustranné působení vychovávaných a vychovávajících. Proto je důležité sledovat pedagogický proces jako celek, ne pouze jeho určité aspekty. | Zabývá se především dětmi a mládeží, přičemž s důrazem na roli procesu výchovy a vzdělávání sleduje jejich jednání, učení a vytváření osobnosti. Zajímá se ovšem i o vzdělávání a výchovu dospělých. Pedagogická psychologie dále zkoumá kromě vychovávaných také vychovávající. Mezi ty patří rodiče, prarodiče, učitelé, jiní pedagogičtí pracovníci a další lidé, kteří je vychovávané či vzdělávané jedince cíleně ovlivňují. Výchova ovlivňuje v mnoha aspektech oba (všechny) účastníky interakce. Na pedagogickou psychologii je nahlíženo jako na oboustranné působení vychovávaných a vychovávajících. Proto je důležité sledovat pedagogický proces jako celek, ne pouze jeho určité aspekty. | ||
Verze z 30. 11. 2019, 20:53
Obsah
Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání.
Postavení pedagogické psychologie vůči pedagogice a psychologii
Pedagogická psychologie je vědní obor s relativně dlouhou minulostí. Vznikla na přelomu 19. a 20. století. Prolíná ji mnoho věd, především však pedagogika a psychologie. Různé státy ji z hlediska zařazení pojímají odlišně. K psychologickým vědám ji přičleňuje USA, Kanada, Austrálie a většina Evropských států (včetně České republiky). Ale v Německu a Skandinávských zemích je zařazena mezi pedagogické vědy. Vztah mezi pedagogickou psychologií a pedagogikou prošel dlouhodobým vývojem. V počátcích byl pouze jednosměrně orientovaný, kdy pedagogika využívala poznatků psychologie. Posléze se určitou dobu vyvíjely obě disciplíny odděleně. Výsledkem těchto proměn je vztah vzájemné spolupráce ovlivňování. [1]
Pedagogická psychologie patří k významným aplikovaným oborům. Využívá teoretických poznatků především z obecné, vývojové, diferenciální, sociální psychologie a psychologie osobnosti. Dalším teoretickým zdroji je didaktika spolu s teorií a filozofií výchovy. [2]
Předmět a cíle pedagogické psychologie
Pedagogická psychologie se zabývá psychologickými aspekty edukačních (vzdělávacích) procesů, tj. výchovy (edukace realizované zejm. v rodinném prostředí) a vyučování (edukace realizované zejm. ve školním prostředí neboli vzdělávání v užším slova smyslu)[2]. Hlavním cílem je jejich zdokonalování a usnadňování.[1] Studuje proces, podmínky a výsledky výchovy a vyučování. Hraje významnou roli při koncipování a zkvalitňování studijních osnov. Zkoumá vliv psychických faktorů, jako je motivace, inteligence či sociokulturní podmínky, na učení.[2] Zkráceně lze říci, že studuje lidského jedince v souvislosti s výchovou a vzděláváním.[1]
Zabývá se především dětmi a mládeží, přičemž s důrazem na roli procesu výchovy a vzdělávání sleduje jejich jednání, učení a vytváření osobnosti. Zajímá se ovšem i o vzdělávání a výchovu dospělých. Pedagogická psychologie dále zkoumá kromě vychovávaných také vychovávající. Mezi ty patří rodiče, prarodiče, učitelé, jiní pedagogičtí pracovníci a další lidé, kteří je vychovávané či vzdělávané jedince cíleně ovlivňují. Výchova ovlivňuje v mnoha aspektech oba (všechny) účastníky interakce. Na pedagogickou psychologii je nahlíženo jako na oboustranné působení vychovávaných a vychovávajících. Proto je důležité sledovat pedagogický proces jako celek, ne pouze jeho určité aspekty.