33. Předmět a vývoj inženýrské psychologie

Inženýrská psychologie je jednou z aplikovaných oblastí psychologie práce a organizace. Inženýrská psychologie zkoumá procesy a prostředky informační a řídící interakce mezi člověkem a technickým zařízením. Inženýrská psychologie vyrůstá z tradice experimentální psychologie. Základními úkoly inženýrské psychologie jsou: [1]

  • Analýza úkolů člověka v systémech řízení, rozdělení funkcí mezi člověkem a automatizovanými zařízeními, zejména počítači.
  • Výzkum společné činnosti operátorů, procesu styku a komunikační i kooperační interakce mezi nimi.
  • Analýza psychologické činnosti operátorů.
  • Výzkum činitelů ovlivňujících efektivitu, kvalitu, přesnost, rychlost a spolehlivost činnosti operátora.
  • Výzkum příjmu informací člověkem, analýza zpracování těchto informací a jejich uchování.
  • Analýza rozhodování a psychologické regulaci činnosti operátorů, výzkum jejich řídící činnosti.
  • Vypracování metod psychodiagnostiky, profesionální orientace a výběru operátorů.
  • Analýza a optimalizace přípravy a výcviku operátorů (i za využití trenažérů).

Na jedné straně zájmu inženýrské psychologie tak stojí technické zařízení se svými parametry a nároky, na druhé straně operátor, člověk, který toto zařízení ovládá a řídí, respektive využívá při pracovní činnosti.

Historie oboru

Inženýrská psychologie se jako svébytný vědecký obor rozvíjí od 1. světové války (především v USA) v důsledku prudkého vědeckotechnického rozvoje a prvního masivního nasazení pokročilých zbraňových systémů. Vzhledem k značným nepřesnostem a neefektivnímu využívání nových technologií se předmětem zájmu stala lidská chybovost při jejich obsluze a možnosti optimalizace tohoto stavu. V této době se také silně rozvíjí jiná oblast aplikované psychologie práce, personální psychologie. Tento trend pokračoval de facto celou první polovinu 20. století až do konce 2. světové války. Rozvoj válečných technologií jako byly radar či sonar (postupně přenášených do civilního sektoru) kladl na operátory systémů obrovské požadavky.

V 50. letech se do centra zájmu dostává zkoumání psychologických procesů při vnímání jednotlivých přístrojových prvků na sdělovačích. V 60. letech se zkoumaly procesy vnímání přístrojových údajů jako celky. V 70. letech se zkoumají interakce mezi operátorem a vícesložkovými systémy zobrazování informací. Od 80. let se zkoumají zejména procesy adaptace člověka (případně malé pracovní skupiny) a řízeného systému[1].

  1. 1,0 1,1 Štikar, J., Rymeš, M., Riegel, K., & Hoskovec, J. (2003). Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum.