34. Modelování a simulátory; Výcvik a trenažéry: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „'''Simulací''' v oblasti psychologie práce a organizace rozumíme vývoj a užití modelových zařízení, která napodobují svou funkcí skutečná a…“)
 
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Simulací''' v oblasti psychologie práce a organizace rozumíme vývoj a užití modelových zařízení, která napodobují svou funkcí skutečná a mohou být užita nejen k rozvoji dovedností zaměstnance / operátora (např. obsluhy stroje, zařízení či mechanismu potřebného k výkonu práce), ale i k diagnostice jeho způsobilosti a k výzkumu i vývoji technických systémů a postupů při řízení organizace. (Štikar, Rymeš). Tato modelová zařízení označujeme jako '''simulátory'''.  
 
'''Simulací''' v oblasti psychologie práce a organizace rozumíme vývoj a užití modelových zařízení, která napodobují svou funkcí skutečná a mohou být užita nejen k rozvoji dovedností zaměstnance / operátora (např. obsluhy stroje, zařízení či mechanismu potřebného k výkonu práce), ale i k diagnostice jeho způsobilosti a k výzkumu i vývoji technických systémů a postupů při řízení organizace. (Štikar, Rymeš). Tato modelová zařízení označujeme jako '''simulátory'''.  
  
* Představit si můžeme například simulátor kokpitu dopravného letadla. Operátor (pilot) se učí orientaci ve specifickém prostředí a ovládání systému. Hodnotitel může pozorovat a zaznamenávat pilotovi reakce, může jej také vystavit stresové situaci. Výsledná data mohou být využita pro formulaci hypotézy o vhodnosti / nevhodnosti systému s možností návrhu jeho vylepšení (jiné rozmístění ovládacích panelů, barevné značné atp.).  
+
*Představit si můžeme například simulátor kokpitu dopravného letadla. Operátor (pilot) se učí orientaci ve specifickém prostředí a ovládání systému. Hodnotitel může pozorovat a zaznamenávat pilotovi reakce, může jej také vystavit stresové situaci. Výsledná data mohou být využita pro formulaci hypotézy o vhodnosti / nevhodnosti systému s možností návrhu jeho vylepšení (jiné rozmístění ovládacích panelů, barevné značné atp.).
  
=== '''V inženýrské psychologii''' ===
+
==='''V inženýrské psychologii'''<ref name=":0">Hoskovec, J., Riegel, K., Rymeš, M., & Štikar, J. (2003). ''Psychologie ve světě práce''. Praha: Karolinum. </ref>===
 
V pracovním systému člověk – technické zařízení je experimentování velice obtížné, proto se využívá simulací. Hlavním vědeckým clem simulace je předběžné zkoumání systému, resp. jeho verifikace ve výjimečných (např. zátěžových) podmínkách. Simulace mohou být prováděny na matematických či fyzikálních modelech. '''Model''' je deskriptivním a prediktivním vodítkem. Poskytuje informace o zásadních relacích a funkcích určitého objektu / jevu, o jehož co nejvěrohodnější simulaci usilujeme.
 
V pracovním systému člověk – technické zařízení je experimentování velice obtížné, proto se využívá simulací. Hlavním vědeckým clem simulace je předběžné zkoumání systému, resp. jeho verifikace ve výjimečných (např. zátěžových) podmínkách. Simulace mohou být prováděny na matematických či fyzikálních modelech. '''Model''' je deskriptivním a prediktivním vodítkem. Poskytuje informace o zásadních relacích a funkcích určitého objektu / jevu, o jehož co nejvěrohodnější simulaci usilujeme.
  
* '''Věrohodnost''' (realismus) simulátoru je zásadním prvkem při jeho konstrukci. Důležitá přitom není jen maximální fyzikální, ale i psychologická podobnost se skutečným objektem / situací. Při konstrukci simulátoru vždy zvažujeme relaci „člověk – prostředí – systém“.  
+
*'''Věrohodnost''' (realismus) simulátoru je zásadním prvkem při jeho konstrukci. Důležitá přitom není jen maximální fyzikální, ale i psychologická podobnost se skutečným objektem / situací. Při konstrukci simulátoru vždy zvažujeme relaci „člověk – prostředí – systém“.
  
 
Výhodou simulátorů je bezpečnost jejich užití, možnost analýzy studovaného procesu (výběr preferovaných proměnných či jejich kombinací) a modelování nejrůznějších situací (rizikových, stresových, monotónních aj.).  
 
Výhodou simulátorů je bezpečnost jejich užití, možnost analýzy studovaného procesu (výběr preferovaných proměnných či jejich kombinací) a modelování nejrůznějších situací (rizikových, stresových, monotónních aj.).  
  
* Hlavními kroky pro simulační postup jsou:
+
*Hlavními kroky pro simulační postup jsou:
* Poznání a analýza zkoumaného objektu a formulace problému.  
+
*Poznání a analýza zkoumaného objektu a formulace problému.
* Definování simulovaného systému na objektu.
+
*Definování simulovaného systému na objektu.
* Navrhnutí simulujícího systému.
+
*Navrhnutí simulujícího systému.
* Realizace simulujícího systému.
+
*Realizace simulujícího systému.
* Případné korekce po zhodnocení výstupů z fungování simulujícího systému.  
+
*Případné korekce po zhodnocení výstupů z fungování simulujícího systému.
  
 
Simulátory mohou být:
 
Simulátory mohou být:
  
'''Diagnostické''': slouží k diagnostice specifických schopností operátora / zaměstnance. Základním rysem těchto simulátorů je tzv. prognostická platnost – stupeň vzájemného vztahu mezi ukazateli simulované činnosti a hodnocením, které charakterizuje úspěšnost zvládnutí činnosti nebo zjišťované schopnosti.  
+
*'''Diagnostické''': slouží k diagnostice specifických schopností operátora / zaměstnance. Základním rysem těchto simulátorů je tzv. prognostická platnost – stupeň vzájemného vztahu mezi ukazateli simulované činnosti a hodnocením, které charakterizuje úspěšnost zvládnutí činnosti nebo zjišťované schopnosti.
 +
*'''Výzkumné'''.
 +
*'''Výcvikové''': slouží pro přípravu operátora / zaměstnance k pracovní činnosti.
  
'''Výzkumné'''.
+
==='''Další simulace a trenažéry v pracovním prostředí'''===
 +
Se simulacemi rozmanitých situací se setkáváme v organizacích poměrně běžně. Uplatňují se při [[20. Výběr, přijímání a zařazování pracovníků z psychologického hlediska|výběrovém řízení]], [[19. Pracovní kariéra, její determinace a rozvoj.|kariérním postupu]] ('''Assessment centra'''), ale i při [[23. Rozvoj pracovníků a utváření lidských zdrojů. Kvalita pracovního života.|rozvoji zaměstnanců]] ('''Development centra'''). Lewis a Zibarras (2013) vyjmenovávají několik klasických typů simulátorů užívaných v pracovním prostředí<ref>Lewis, R., & Zibarra, L. (2013). ''Work and Occupational Psychology: Integrating Theory and Practice''. London: Sage Publishing. </ref>:
  
'''Výcvikové''': slouží pro přípravu operátora / zaměstnance k pracovní činnosti.
+
*'''„Školení ve vestibulu“''' (''Vestibule training''): úkol je simulován na reálném pracovním vybavení organizace v pro tyto účely speciálně vytvořeném tréninkovém prostoru.
 +
*'''Simulátor zařízení''' (''Equipment simulators''): zaměstnanec / operátor trénuje na věrohodné simulaci reálného zařízení (např. kokpit letadla).
 +
*'''Hraní rolí''' (''Role-playing''): Uchazeči / zaměstnanci jsou seznámeni se scénářem k určité situaci, která se následně přehrává. Může jít např. o situaci prodejce a naštvaného zákazníka. Cílem je věrohodná simulace dané situace, hodnotitel může pozorovat strategie zaměstnance, hodnotit jeho schopnost rozhodování, reakce apod.
 +
*'''„Cvičení v košíku“''' (''In-basket exercises''): Cvičení odvozená od těch, která jsou praktikována v rámci Assessment center. Zaměstnanec řeší modelové úlohy, které dostává prostřednictvím zprávy (např. e-mail), následně dostává zpětnou vazbu od hodnotitele.
 +
*'''Syndikátové hry''' (''Syndicate games''): týká se zejména zaměstnanců / aspirantů v manažerské oblasti. V těchto skupinových hrách je každému přirazena role ve vedení hypotetické organizace a set informací k řešení určitého problému.
 +
*'''Trénink behaviorálního modelování''' (''Behaviour Modelling Training)'': Zaměstnanci pozorují efektivní simulaci určité situace (včetně adekvátních mechanismů k jejímu zvládání, expertní nápovědy atd.), než se sami ujmou rolí. Trénink behaviorálního modelování je považovaný za vysoce efektivní, přičemž je důležitá i kvalitní zpětná vazba<ref>Taylor, P.J., Russ-Eft, D.F., & Chan, D.W. (2005). A meta-analytic review of behavior modeling training. ''Journal of Applied Psychology'', ''90''(4), 692-709. </ref>.
  
=== '''Další simulace a trenažéry v pracovním prostředí''' ===
+
===Analýza práce - důležitý aspekt modelování simulace<ref name=":0" />===
Se simulacemi rozmanitých situací se setkáváme v organizacích poměrně běžně. Uplatňují se při výběrovém řízení, kariérním postupu (Assessment centra), ale i při rozvoji zaměstnanců (Development centra). Lewis a Zibarras (2013) vyjmenovávají několik klasických typů simulátorů užívaných v pracovním prostředí:
+
Abychom mohli vytvořit věrohodnou simulaci určité pracovní činnosti, musíme mít k dispozici detailní analýzu konkrétní pracovní pozice / činnosti. Analýza práce popisuje důležité aspekty určité práce, které ji pomáhají odlišit od prací jiných. Je považována za nutný základ, na němž se rozvíjí organizace lidských zdrojů. Zahrnuje:
  
* '''„Školení ve vestibulu“''' (''Vestibule training''): úkol je simulován na reálném pracovním vybavení organizace v pro tyto účely speciálně vytvořeném tréninkovém prostoru.
+
* Vývoj popisu práce.
* '''Simulátor zařízení''' (''Equipment simulators''): zaměstnanec / operátor trénuje na věrohodné simulaci reálného zařízení (např. kokpit letadla).
+
* Klasifikace pracovních činností.
* '''Hraní rolí''' (''Role-playing''): Uchazeči / zaměstnanci jsou seznámeni se scénářem k určité situaci, která se následně přehrává. Může jít např. o situaci prodejce a naštvaného zákazníka. Cílem je věrohodná simulace dané situace, hodnotitel může pozorovat strategie zaměstnance, hodnotit jeho schopnost rozhodování, reakce apod.
+
* Hodnocení pracovních činností.
* '''„Cvičení v košíku“''' (''In-basket exercises''): Cvičení odvozená od těch, která jsou praktikována v rámci Assessment center. Zaměstnanec řeší modelové úlohy, které dostává prostřednictvím zprávy (např. e-mail), následně dostává zpětnou vazbu od hodnotitele.
+
* Uspořádání a reorganizace pracovních činností.
* '''Syndikátové hry''' (''Syndicate games''): týká se zejména zaměstnanců / aspirantů v manažerské oblasti. V těchto skupinových hrách je každému přirazena role ve vedení hypotetické organizace a set informací k řešení určitého problému.  
+
* Požadavky na pracovníky a charakteristiky pracovníků.
* '''Trénink behaviorálního modelování''' (''Behaviour Modelling Training)'': Zaměstnanci pozorují efektivní simulaci určité situace (včetně adekvátních mechanismů k jejímu zvládání, expertní nápovědy atd.), než se sami ujmou rolí. Trénink behaviorálního modelování je považovaný za vysoce efektivní, přičemž je důležitá i kvalitní zpětná vazba (Taylor, 2005).
+
* Hodnocení výkonu.
 +
* Výcvik pracovníků.
 +
* Mobilita pracovníků v průběhu kariéry.
 +
* Úspěšnost a bezpečnost pracovníka.
 +
* Plánování pracovních sil.
 +
* Právní požadavky a předpoklady.
 +
 
 +
Existuje několik způsobu analýzy práce, přičemž jednotlivé metodologie mají své specifické přednosti, ale i omezení. '''Např. metodologie orientované na pracovníka''' se zabývají převážně působením člověka na dané pracovní pozici. Patří sem:
 +
 
 +
* '''Flanaganova metoda kritických událostí''': jinak známá také jako '''Analýza kritických událostí'''. Spočívá v oslovení zaměstnance, který je požádán, aby si ve vztahu k práci, kterou vykonává, vybavil nějaký kritický / náročný moment. Následně se zjišťuje, jak se cítil, jakou volil strategii k vyřešení problémů a proč se tak rozhodl.
 +
* '''Fleishmanova škála požadovaných schopností.'''
 +
 
 +
===Kompetenční model coby základ využitelnosti simulace===
 +
Chceme-li využívat simulátorů při výběrovém řízení / rozvoji zaměstnanců, je nutné disponovat precizní znalostí tzv. kompetenčních modelů. '''Kompetenční modely''' jsou nástroje, které slouží k identifikaci klíčových charakteristik zaměstnanců pro úspěšné vykonávání určité práce. Analýzou kompetencí člověka ve vztahu k práci se zabýval především '''D. McClelland''' v 70. letech 20. století.
 +
 
 +
V angličtině užíváme termíny '''competency''' (souhrn chování, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které vedou k úspěšnému vykonávání práce) a '''competence''' (odborná způsobilost, exaktní znalosti potřebné k vykonávání pracovní činnosti).
 +
 
 +
Kompetence by měly být sledovatelné, měřitelné a přístupné změně. Mezi nejdůležitější atribut kompetencí patří:
 +
 
 +
*Znalosti.
 +
*Schopnosti.
 +
*Motivace.
 +
*Osobnostní charakteristiky.
 +
 
 +
Pro vymezení kompetencí se také často využívá model '''KSAO'''<ref>Muchinsky, P.M. (2006). ''Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology''. Belmont, CA: Thomson/Wadsworth. </ref>:
 +
 
 +
*Knowledge – znalosti.
 +
*Skills – schopnosti; naučené, obecné.
 +
*Ability – dovednosti; vrozené, konkrétní.
 +
*Other Characteristics.
 +
 
 +
Pokud hovoříme o kompetencích, zpravidla rozlišujeme '''„měkké“ kompetence''' (''soft skills''), týkající se více osobnostních charakteristik a dovedností, a '''„tvrdé“ kompetence''' (''hard skils''), týkající se osvojených schopností a odborných znalostí.
 +
 
 +
Znalost kompetencí je kritickým předpokladem úspěšného výběru nových zaměstnanců i jejich začleňování do organizace. Analýzu kompetencí uchazeče lze provést několika způsoby:
 +
 
 +
*'''Technika kritických událostí''': Člověk je dotazován na určitou konkrétní událost, která se mu stala. Po uchazeči se chce, aby situaci detailně popsal, včetně způsobu, jakým se zachoval, jak ji řešil a jak dopadla. Vedoucí pohovoru zaznamenává a analyzuje, které kompetence byly v procesu přítomné a zda odpovídají předpokladům obsazovaného pracovního místa.
 +
*'''Analýza matice repertoáru vlastností''': Jsou vybráni 3 lidé, dva úspěšní a jeden neúspěšný v řešení určité úlohy / situaci. Následně se analyzuje, co mají dva úspěšní společného a co je odlišuje od neúspěšného.
 +
*'''Existující kompetenční modely''': Existuje řada kompetenčních modelů, které analyzují dílčí kompetence.
 +
**'''Centrální databáze kompetencí''': Seznam velkého množství pracovních pozic a potřebných měkkých i tvrdých kompetencí k jejich úspěšnému vykonávání.
 +
**'''Lominger''': Popisuje 67 kompetencí a popis toho, jak vypadá, když je kompetence nepřítomná a naopak, když je nadměrně rozvinuta. Obsahuje také vzorovou otázku, jak se lze na kompetenci ptát při rozhovoru.
 +
**'''Hay Group Competency Model.'''
 +
 
 +
==Externí zdroj==
 +
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací doc. PhDr. Milana Rymeše, CSc. v povinném předmětu "Psychologie práce a organizace" na KPS FF UK. Dále vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Bc. Ivany Fabianové v povinném předmětu "Metody psychologie práce a organizace" na KPS FF UK. 
 +
 
 +
==Odkazy==
 +
 
 +
===Reference===
 +
<references />
 +
 
 +
===Literatura===
 +
Hoskovec, J., Riegel, K., Rymeš, M., & Štikar, J. (2003). ''Psychologie ve světě práce''. Praha: Karolinum.
 +
<br />Lewis, R., & Zibarra, L. (2013). ''Work and Occupational Psychology: Integrating Theory and Practice''. London: Sage Publishing.

Verze z 24. 3. 2020, 16:36

Simulací v oblasti psychologie práce a organizace rozumíme vývoj a užití modelových zařízení, která napodobují svou funkcí skutečná a mohou být užita nejen k rozvoji dovedností zaměstnance / operátora (např. obsluhy stroje, zařízení či mechanismu potřebného k výkonu práce), ale i k diagnostice jeho způsobilosti a k výzkumu i vývoji technických systémů a postupů při řízení organizace. (Štikar, Rymeš). Tato modelová zařízení označujeme jako simulátory.

  • Představit si můžeme například simulátor kokpitu dopravného letadla. Operátor (pilot) se učí orientaci ve specifickém prostředí a ovládání systému. Hodnotitel může pozorovat a zaznamenávat pilotovi reakce, může jej také vystavit stresové situaci. Výsledná data mohou být využita pro formulaci hypotézy o vhodnosti / nevhodnosti systému s možností návrhu jeho vylepšení (jiné rozmístění ovládacích panelů, barevné značné atp.).

V inženýrské psychologii[1]

V pracovním systému člověk – technické zařízení je experimentování velice obtížné, proto se využívá simulací. Hlavním vědeckým clem simulace je předběžné zkoumání systému, resp. jeho verifikace ve výjimečných (např. zátěžových) podmínkách. Simulace mohou být prováděny na matematických či fyzikálních modelech. Model je deskriptivním a prediktivním vodítkem. Poskytuje informace o zásadních relacích a funkcích určitého objektu / jevu, o jehož co nejvěrohodnější simulaci usilujeme.

  • Věrohodnost (realismus) simulátoru je zásadním prvkem při jeho konstrukci. Důležitá přitom není jen maximální fyzikální, ale i psychologická podobnost se skutečným objektem / situací. Při konstrukci simulátoru vždy zvažujeme relaci „člověk – prostředí – systém“.

Výhodou simulátorů je bezpečnost jejich užití, možnost analýzy studovaného procesu (výběr preferovaných proměnných či jejich kombinací) a modelování nejrůznějších situací (rizikových, stresových, monotónních aj.).

  • Hlavními kroky pro simulační postup jsou:
  • Poznání a analýza zkoumaného objektu a formulace problému.
  • Definování simulovaného systému na objektu.
  • Navrhnutí simulujícího systému.
  • Realizace simulujícího systému.
  • Případné korekce po zhodnocení výstupů z fungování simulujícího systému.

Simulátory mohou být:

  • Diagnostické: slouží k diagnostice specifických schopností operátora / zaměstnance. Základním rysem těchto simulátorů je tzv. prognostická platnost – stupeň vzájemného vztahu mezi ukazateli simulované činnosti a hodnocením, které charakterizuje úspěšnost zvládnutí činnosti nebo zjišťované schopnosti.
  • Výzkumné.
  • Výcvikové: slouží pro přípravu operátora / zaměstnance k pracovní činnosti.

Další simulace a trenažéry v pracovním prostředí

Se simulacemi rozmanitých situací se setkáváme v organizacích poměrně běžně. Uplatňují se při výběrovém řízení, kariérním postupu (Assessment centra), ale i při rozvoji zaměstnanců (Development centra). Lewis a Zibarras (2013) vyjmenovávají několik klasických typů simulátorů užívaných v pracovním prostředí[2]:

  • „Školení ve vestibulu“ (Vestibule training): úkol je simulován na reálném pracovním vybavení organizace v pro tyto účely speciálně vytvořeném tréninkovém prostoru.
  • Simulátor zařízení (Equipment simulators): zaměstnanec / operátor trénuje na věrohodné simulaci reálného zařízení (např. kokpit letadla).
  • Hraní rolí (Role-playing): Uchazeči / zaměstnanci jsou seznámeni se scénářem k určité situaci, která se následně přehrává. Může jít např. o situaci prodejce a naštvaného zákazníka. Cílem je věrohodná simulace dané situace, hodnotitel může pozorovat strategie zaměstnance, hodnotit jeho schopnost rozhodování, reakce apod.
  • „Cvičení v košíku“ (In-basket exercises): Cvičení odvozená od těch, která jsou praktikována v rámci Assessment center. Zaměstnanec řeší modelové úlohy, které dostává prostřednictvím zprávy (např. e-mail), následně dostává zpětnou vazbu od hodnotitele.
  • Syndikátové hry (Syndicate games): týká se zejména zaměstnanců / aspirantů v manažerské oblasti. V těchto skupinových hrách je každému přirazena role ve vedení hypotetické organizace a set informací k řešení určitého problému.
  • Trénink behaviorálního modelování (Behaviour Modelling Training): Zaměstnanci pozorují efektivní simulaci určité situace (včetně adekvátních mechanismů k jejímu zvládání, expertní nápovědy atd.), než se sami ujmou rolí. Trénink behaviorálního modelování je považovaný za vysoce efektivní, přičemž je důležitá i kvalitní zpětná vazba[3].

Analýza práce - důležitý aspekt modelování simulace[1]

Abychom mohli vytvořit věrohodnou simulaci určité pracovní činnosti, musíme mít k dispozici detailní analýzu konkrétní pracovní pozice / činnosti. Analýza práce popisuje důležité aspekty určité práce, které ji pomáhají odlišit od prací jiných. Je považována za nutný základ, na němž se rozvíjí organizace lidských zdrojů. Zahrnuje:

  • Vývoj popisu práce.
  • Klasifikace pracovních činností.
  • Hodnocení pracovních činností.
  • Uspořádání a reorganizace pracovních činností.
  • Požadavky na pracovníky a charakteristiky pracovníků.
  • Hodnocení výkonu.
  • Výcvik pracovníků.
  • Mobilita pracovníků v průběhu kariéry.
  • Úspěšnost a bezpečnost pracovníka.
  • Plánování pracovních sil.
  • Právní požadavky a předpoklady.

Existuje několik způsobu analýzy práce, přičemž jednotlivé metodologie mají své specifické přednosti, ale i omezení. Např. metodologie orientované na pracovníka se zabývají převážně působením člověka na dané pracovní pozici. Patří sem:

  • Flanaganova metoda kritických událostí: jinak známá také jako Analýza kritických událostí. Spočívá v oslovení zaměstnance, který je požádán, aby si ve vztahu k práci, kterou vykonává, vybavil nějaký kritický / náročný moment. Následně se zjišťuje, jak se cítil, jakou volil strategii k vyřešení problémů a proč se tak rozhodl.
  • Fleishmanova škála požadovaných schopností.

Kompetenční model coby základ využitelnosti simulace

Chceme-li využívat simulátorů při výběrovém řízení / rozvoji zaměstnanců, je nutné disponovat precizní znalostí tzv. kompetenčních modelů. Kompetenční modely jsou nástroje, které slouží k identifikaci klíčových charakteristik zaměstnanců pro úspěšné vykonávání určité práce. Analýzou kompetencí člověka ve vztahu k práci se zabýval především D. McClelland v 70. letech 20. století.

V angličtině užíváme termíny competency (souhrn chování, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které vedou k úspěšnému vykonávání práce) a competence (odborná způsobilost, exaktní znalosti potřebné k vykonávání pracovní činnosti).

Kompetence by měly být sledovatelné, měřitelné a přístupné změně. Mezi nejdůležitější atribut kompetencí patří:

  • Znalosti.
  • Schopnosti.
  • Motivace.
  • Osobnostní charakteristiky.

Pro vymezení kompetencí se také často využívá model KSAO[4]:

  • Knowledge – znalosti.
  • Skills – schopnosti; naučené, obecné.
  • Ability – dovednosti; vrozené, konkrétní.
  • Other Characteristics.

Pokud hovoříme o kompetencích, zpravidla rozlišujeme „měkké“ kompetence (soft skills), týkající se více osobnostních charakteristik a dovedností, a „tvrdé“ kompetence (hard skils), týkající se osvojených schopností a odborných znalostí.

Znalost kompetencí je kritickým předpokladem úspěšného výběru nových zaměstnanců i jejich začleňování do organizace. Analýzu kompetencí uchazeče lze provést několika způsoby:

  • Technika kritických událostí: Člověk je dotazován na určitou konkrétní událost, která se mu stala. Po uchazeči se chce, aby situaci detailně popsal, včetně způsobu, jakým se zachoval, jak ji řešil a jak dopadla. Vedoucí pohovoru zaznamenává a analyzuje, které kompetence byly v procesu přítomné a zda odpovídají předpokladům obsazovaného pracovního místa.
  • Analýza matice repertoáru vlastností: Jsou vybráni 3 lidé, dva úspěšní a jeden neúspěšný v řešení určité úlohy / situaci. Následně se analyzuje, co mají dva úspěšní společného a co je odlišuje od neúspěšného.
  • Existující kompetenční modely: Existuje řada kompetenčních modelů, které analyzují dílčí kompetence.
    • Centrální databáze kompetencí: Seznam velkého množství pracovních pozic a potřebných měkkých i tvrdých kompetencí k jejich úspěšnému vykonávání.
    • Lominger: Popisuje 67 kompetencí a popis toho, jak vypadá, když je kompetence nepřítomná a naopak, když je nadměrně rozvinuta. Obsahuje také vzorovou otázku, jak se lze na kompetenci ptát při rozhovoru.
    • Hay Group Competency Model.

Externí zdroj

Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací doc. PhDr. Milana Rymeše, CSc. v povinném předmětu "Psychologie práce a organizace" na KPS FF UK. Dále vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Bc. Ivany Fabianové v povinném předmětu "Metody psychologie práce a organizace" na KPS FF UK.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 Hoskovec, J., Riegel, K., Rymeš, M., & Štikar, J. (2003). Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum.
  2. Lewis, R., & Zibarra, L. (2013). Work and Occupational Psychology: Integrating Theory and Practice. London: Sage Publishing.
  3. Taylor, P.J., Russ-Eft, D.F., & Chan, D.W. (2005). A meta-analytic review of behavior modeling training. Journal of Applied Psychology, 90(4), 692-709.
  4. Muchinsky, P.M. (2006). Psychology applied to work: An introduction to industrial and organizational psychology. Belmont, CA: Thomson/Wadsworth.

Literatura

Hoskovec, J., Riegel, K., Rymeš, M., & Štikar, J. (2003). Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum.
Lewis, R., & Zibarra, L. (2013). Work and Occupational Psychology: Integrating Theory and Practice. London: Sage Publishing.