Adlerova individuální psychologie osobnosti: Porovnání verzí

m
Řádek 72: Řádek 72:
  
 
=== Zdroje ===
 
=== Zdroje ===
<nowiki><references/></nowiki>
+
<references/>

Verze z 22. 3. 2016, 22:22

Stránka ve výstavbě
60px Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. 60px


Alfred Adler (1870-1937) byl rakouský Žid, trpěl křivicí, měl šest sourozenců, stal se lékařem, psychiatrem. Podle jeho manželky byl velmi náladový. Vždy se zajímal o sociální nespravedlnost, socialismus, četl Marxe, avšak pozdější radikální podobou marxismu byl znechucen. Zprvu spolupracoval s Freudem, byl presidentem Psychoanalytické společnosti, ale nepodstoupil PA. Pak si Adler založil vlastní Společnost pro individuální psychologii (1911).

Adler se odchýlil od psychoanalýzy důrazem na začlenění člověka do společnosti - individuální ψ, „druhá vídeňská škola“ (první Freud, třetí Rogers). Podle Adlera je základní účel a cíl života ve směřování k sebeprosazení.

Tento vídeňský psychiatr uznával dědičnost a prostředí, ale stále měl na paměti, že člověk není jen pouhý produkt těchto dvou sil. Podle Adlera je mj. důležitá první vzpomínka a její emoce, která ji doprovází, a nezáleží vskutku na tom, jestli to je doopravdy první vzpomínka či my ji chceme mít uchovanou jako první.

Spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání orgánové méněcennosti.

Na dílo Alfreda Adlera navazuje např. Karen Horneyová či Harry Stack Sullivan.

Hlavní body Adlerovy teorie

  • orgánová méněcennost – spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání OM
    • příčina je fyziologická - dítě při narození trpí pocity slabosti, je to situace nedostatku
    • Adler ztotožňoval slabost s ženskostí či nedostatkem mužské energie -> k překonání slouží maskulinní protest (později jako „vůle k moci“, pak „usilování o nadřazenost“)
  • pocit méněcennosti – dítě při narození trpí pocity slabosti, které mohou přerůst v PM, když má dítě nějaký orgán slabší. Je pak náchylnější k jeho onemocnění. Tyto pocity začíná tedy v dětství prožíváním závislosti, bezmocnosti, nezbytnosti spoléhat v otázce přežití na dospělé.
    • pocit je něco, co si uvědomujeme X komplex – nevědomý, tento pojem zavedl C.G. Jung, který ho chápal jako neasimilovanou zkušenost, která tvoří jakousi autonomní dynamickou strukturu [1]
    • PM jsou jádrem sexuálních abnormalit
    • přehnané PM pak mohou vytvořit komplex méněcennosti (komplexy nastávají v interakci mezi jednotlivci a jejich soc. prostředím)
  • PM rozvíjí kompenzaci (směřování k převaze a moci), je to aktivizující východisko, jehož zdrojem je právě orgánová méněcennost (neplnohodnotnost orgánů)
    • zprvu si myslel, že dynamická síla, která ovládá lidské chování, je agresivita - od toho upustil
  • komplex nadřazenosti se vytvoří při překompenzací - jde o tendenci přehánět své tělesné či jiné dovednosti. PN zakrývá PM.
  • pocit sounáležitosti, též cit pospolitosti stojí proti pocitu méněcennosti-> člověk je tvor sociální, chceme-li ho pochopit, musíme vzít do úvah i vztahy s druhými. Je to základní znak dobře přizpůsobené osobnosti.
  • usilování o nadřazenost – usilujeme o ni, abychom překonali PM. Ve své zdravé podobě je připodobnitelná k sebeuskutečňování osobnosti (růstu)
  • společenský důraz – usilování je prospěšné jen tehdy, je-li sociálně zaměřeno X antisociální usilování je regresivní (podle Adlera je to zdroj deviací a charakterových selhání)
  • cílevědomost – každý si volí své jedinečné cíle, které souvisí s tvůrčím já a určují životní styl každého, cíle jsou důležité k pochopení jednotlivce

Individuální životní styl

Je to unikátní modus adaptace osobnosti k životu, zahrnující cíle i prostředky. Lze generalizovat jen hrubě (vit níže typologie osobnosti). Individuální životní styl zahrnuje znak, rysy a způsoby chování, které vyjadřují pokus o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání PM a usilování o nadřazenost. Tento styl ovlivňuje psychické i tělesné složky osobnosti.

Fiktivní finalismus je pojem, který Adler dává do spojitosti s cíli, které si pro sebe lidé nereálně volí, které jsou fiktivní. To ale neznamená, že by nebyly užitečné. Je to univerzální motivující tendence usilovat o naplnění fiktivních cílů, které dávají životu smysl a směr.

Tři životní úkoly:

  • vybudovat si dobře fungující lidské vztahy
  • spol. prospěšné zaměstnání
  • vytvořit si intimní vztahy

Cílem individuální psych. je sociální přizpůsobení. Jednotlivec se stává jednotlivcem teprve v sociálním kontextu. Adlerova psych. nerozlišuje mezi sociál.psych. a psych. osobnosti . Cíl vzniká 4-5 let a jeho podstata spočívá v úsilí o moc. Zdůrazňoval schopnost lidí utvářet svůj vlastí osud. Tvrdil, že lidé nejsou puzeni vnitřními silami (X Freud), ale osobně důležitými cíli, a to, jak bojují o tyto cíle, je klíč k porozumění, jaký význam jim v životě dávají.

Cílem vývoje osobnosti je sociální cit ("vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého"), který je základním znakem dobře přizpůsobené osoby. Důležitá je pro Adlera vzájemná spolupráce. Prvotní úlohu v tom hraje matka, která na začátku musí dítěti poskytnout zkušenost s důvěryhodnou osobou

Typologie osobnosti

-podle toho, jak moc je člověk sociálně zdatný

  • panovačný – malý soc. cit, člověk prosazuje sebe bez ohledu na ostatní
  • vyhýbající se – chybí cit pospolitosti, utíká od možností, protože se bojí neúspěchu
  • zištný - hrabivý
  • sociální (zdraví) – má zájem o ostatní lidi, vysoký soc. cit a aktivita

Sourozenecké vztahy

Podle Adlera je pořadí narození dítěte zásadní pro jeho budoucí vývoj.

  • prvorození – musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti při narození dalšího dítěte, mohou z toho těžit, pokud jsou dobře připravené, ale také může dítě citově trpět
  • druhé či prostřední – rodí se do sociálně vyvážené situace, dělí se o pozornost rodičů, starší sourozenci jsou podnětem k usilování o úspěch, chovají se „jako při závodech“
  • nejmladší – rozmazlovány, těžce si vytváří sociální cit, největší vlohy k poruše přizpůsobení

Kreativní já

~ tvůrčí

Je to aktivní princip lidského života, každý je zmocněn utvářet si svůj životní styl, je odpovědný za to, kým je a jak se chová,. Lidé jsou podle Adlera pány svého osudu, a mohou tak ovlivňovat i své okolí. Kreativní já je přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu. Adler měl představu, že by každý člověk sledoval své osobní cíle v souladu s potřebami společnosti.

Terapie realitou

-je třeba zjistit, jak člověk uspokojuje své potřeby, pokud nejsou spol. přijatelné -> najít jiný způsob, aby to bylo prospěšné pro společnost

Sny

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXx

Díla

  • Porozumění životu
  • Smysl života
  • Člověk jaký jest – Základy individuální psychologie
  • Psychologie dětí

Zdroje

  1. <ref> Nakonečný, M. (1998). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., dotisk.). Praha: Academia. <ref/>