Afekt je je krátkodobá, silná a prudká emoční reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání.

Tento pojem bývá vykládán různými způsoby. V domácí, a ještě častěji v zahraniční literatuře, je tento termín používán pro označení emocí (citového prožívání člověka). V anglofonních textech se totiž často setkáme pojmem „affect“, který může být přeložen (v závislosti na kontextu) jako emoce či emoční valence (dimenze líbí/nelíbí). V tomto smyslu tedy „afekt“ považujeme za synonymum ke slovu „emoce“. Druhý možný výklad už je mnohem užší a vztahuje se na konkrétní duševní stav člověka. V tomto pojetí je totiž afekt časově ohraničený, ale velmi silný citový stav. [1]

Nálada

Nálada je je emocionální stav, který v průběhu určitého času provází prožívání a lidskou činnost. Rozdíl mezi emocí a náladou je v tom, že příčina, která vyvolala danou emoci, je většinou snadno rozpoznatelná, kdežto nálady naopak často přicházejí a odcházejí bez jakékoliv očividné příčiny. Například pohled na rozzuřeného psa může být podnětem k vyvolání emoce strachu. Pokud však tento pocit následně přetrvává několik dalších hodin či dnů, nemluvíme již o emoci strachu, ale o špatné náladě. Třetím rozdílem mezi emocí a náladou je také silnější intenzita emocí.[2] Podobné rozdíly můžeme spatřovat též právě mezi pojmem „nálada“ a „afekt“. Náladu můžeme definovat jako „dlouhodobý emoční stav, který má menší intenzitu než afekt, ale za to delší trvání“.[3]

City

Co se citů, jakožto vyšších emocí týče, jsou připisovány pouze lidským bytostem a vznikají procesem socializace. Tyto vyšší city mohou být doprovodem etického (např. cit pro spravedlnost), estetického (např. smysl pro krásu) a sociálního (např. vlastenectví) zaměření a jednání.[3]

Charakteristika afektu

Termín afekt je odvozen od latinského slova afficere, což znamená „ovlivnit“. Definovat ho můžeme jako silnou, velmi bouřlivou, ale krátce probíhající emoci (citový stav).[4] Může se jednat například o hněv, zděšení, nadšení či radost. I afekt je samozřejmě doprovázen nejrůznějšími výraznými motorickými, ale také vegetativními projevy a mimickou expresí.[5] Na tomto základě můžeme rozlišovat afekt stenický, který se projevuje především zrychleným dýcháním, zrychleným tepem a zčervenáním (činnost povzbuzena – např. v případě vzteku) a afekt astenický, pro který je naopak příznačné zpomalení dechu i tepu a také zblednutí (činnost tlumena – např. v případě strachu či úzkosti).[6] Afekty, jakožto výbuchy silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce, považujeme za nejvyšší úroveň aktivace, nahlíženou v termínech vědomí. Jednání v afektu znamená vždy zkratkovité, impulzivní jednání nedostatečně kontrolované subjektem z hlediska všech možných důsledků.[7] Afekt je většinou vyvolán konkrétním podnětem a má tedy tendenci zatemnit vědomí, ovládnout člověka a mizí tak schopnost sebereflexe a sebekontroly.

Druhy afektu

Dělení afektu na afekt stenický a astenický již zmíněno bylo. Následující text se proto bude již zabývat pouze afektem katarzním, prostým a především afektem patickým.

Katarzní afekt

Katarzní afekt je „očistný afekt, který prostřednictvím hněvu a obdobných emočních projevů uvolní psychické napětí agresivně nabité osoby“.[6]

Patický afekt

Patický afekt je chorobným typem afektu a jde o emocemi podložené hnutí mysli, na jehož vrcholu (např. zuřivost) nastává krátkodobá kvalitativní porucha vědomí (mrákotný stav, po němž by mělo dojít ke stavu vyčerpání a usnutí). Po tom, co afekt odezní, má člověk na jeho průběh a na to, co dělal, amnézii (dochází ke ztrátě paměti).[8] Patický afekt vzniká náhle a doprovází ho silná a bouřlivá motorická reakce. Někdy se může vyskytnout také bezcílné automatické jednání. Patický afekt má přípravnou fázi, která vzniká po zevní příčině (křivdě, urážce, atd.). Může mít také formu afektivního stuporu, při němž se dotyčný nemůže pohnout, mluvit.[3]

Prostý afekt

Opakem afektu patického je afekt prostý, který znamená, že nemocný nemá narušený úsudek, ví, co činí, ale není schopen své jednání ovládnout.

Episodic dyscontrol syndrome

Pokud budeme v zahraniční literatuře hledat termín patický afekt, výsledku se pravděpodobně nedobereme. Například v USA je totiž patický afekt znám jako „Episodic dyscontrol syndrome“, což můžeme přeložit jako syndrom občasné ztráty sebekontroly. Tento syndrom je zařazen a klasifikován v rámci Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders). Episodic dyscontrol syndrom zahrnuje nejen nám známý patický afekt, ale také stav patické opilosti a další podobné stavy.[9]

Trestné činy v afektu

Za jednu z obrovského množství příčin páchání trestné činnosti jsou považovány také extrémně silné afekty zlosti a zkratková jednání. Tato dvě jednání řadíme do skupiny impulzivních poruch, kam mimo jiné patří také pyromanie, kleptomanie nebo toulavost. Impulzivní poruchy jsou prožívány jako nutkavé chování a za nejvážnější poruchu této skupiny je považován právě patický afekt (porucha emocí), jež je však poměrně vzácný a mnohem častěji se vyskytuje afekt prostý, při němž nedochází k zákalu vědomí a následné amnézii (protože pozornost je zaměřena pouze na objekt, který afekt vyvolal).[10]

Forenzní vyhodnocení patického afektu

V rámci afektu často dochází k těm nejzávažnějším trestným činům, například k vraždám. Pokud je ale v takovém případě patický afekt opravdu prokázán, pacientovo jednání nebývá považováno za trestné, protože mu může být přiznána nepříčetnost (ovládací či rozpoznávací schopnosti pacienta totiž byly narušeny nebo zcela vymizely a nebyl tak v době spáchání trestného činu schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání). Pro posouzení trestnosti jednání je ale nezbytně nutné umět bezpochybně určit hranici mezi prostým afektem a afektem patickým, což často činí značné problémy. Forenzní vyhodnocení patického afektu se může opírat o to, že je nepravděpodobné, aby se patický afekt vyskytnul u osob zdravých. U patického afektu se předpokládá, že osoba trpí organickým postižením mozku, těžkou poruchou osobnosti s agresivními projevy anebo např. epilepsií, do té doby nediagnostikovanou a neléčenou. Nepravděpodobnost patického afektu také značí, pokud obviněný udává jasně ohraničený úsek bezvědomí. Naopak za jeden z nejdůležitějších znaků patického afektu se považuje stav vyčerpání a usnutí po mrákotném stavu.[11]

Afekt a vztahové delikty

V rámci trestné činnosti se jednání v afektu nejčastěji uplatňuje v případě vztahových deliktů (například partnerské vraždy bývají často motivovány afektivně). Může se jednat např. o případy domácího násilí, kdy původní oběť (nejčastěji dlouhodobě týraná žena) zaútočí na agresora a způsobí mu těžké ublížení na zdraví či smrt. Dalším příkladem může být také vyhrocení emocí při ukončování partnerského vztahu, kdy jeden z partnerů neunese ztrátu druhého a v afektu ho usmrtí. Ač může takovýto trestný čin na první pohled vypadat velmi chladnokrevně, opak je pravdou. Čin je často spáchán pod vlivem nahromaděných negativních emocí, a když si partner uvědomí, co provedl, následují i silné pocity viny, lítosti a studu a není též ojedinělé, že dojde k následné sebevraždě. U těch, kteří druhého usmrtí v afektu, je pravděpodobnost recidivy nízká a tak nejsou obvykle shledáni nebezpečnými.

Reference

  1. Vágnerová, M. (2016). Obecná psychologie: dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum.
  2. Thayer, E. R. (1989). The biopsychology of mood and arousal. Retrieved from http://books.google.cz/books?id=ORiwiDNqcbEC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false
  3. 3,0 3,1 3,2 Malá, E., Pavlovský, P. (2010). Psychiatrie, Malá. Praha: Portál.
  4. Říčan, P. (2008). Psychologie. Praha: Portál.
  5. Nakonečný, M. (2001). Encyklopedice obecné psychologie. Praha: Academia.
  6. 6,0 6,1 Hartl, P., Hartlová, H. (2009). Psychologický slovník. Praha: Portál.
  7. Nakonečný, M. (2000). Lidské emoce. Praha: Academia.
  8. Houbová, D. a kolektiv. (2008). Psychologie pro právníky. Plzeň: Aleš Čeněk.
  9. Acton, A. G. (2011). Issues in Pediatric and Adolescent Medicine Research and Practice. Retrieved from http://books.google.cz/books?id=g3NfRm-dpV4C&pg=PA2617&lpg=PA2617&dq=Episodic+dyscontrol+syndrome,+A.+McTague&source=bl&ots=vuajISTN1y&sig=eDm-nS9V12FxI20nvcUdsQMYDHU&hl=cs&sa=X&ei=Q-1oVJOwEaLmywPi_YCYCw&ved=0CDAQ6AEwAQ#v=onepage&q=Episodic%20dyscontrol%20syndrome%2C%20A.%20McTague&f=false
  10. Čírtková, L. (2006). Policejní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk.
  11. Žukov, I., Hořák, J., Fischer, S. a Ptáček, R. (2011). Zločiny v afektu – forenzní vyhodocení – právní komentář. Crime in Affect – A Forensic Evaluation – Legal comment. Česká a slovenská psychiatrie, 107 (3), 172-178.

Použitá literatura

  • Manstead, R. A., Frijda, H. N., Fischer, H. A. (2004). Feelings and Emotion. Cambridge: Cambridge University press.
  • Vasiljuk, J. F. (1988). Psychologie prožívání. Praha: Panorama

Související články

Emoce Hněv

Klíčová slova

Afekt, emoce, nálada, cit, fyziologická změna, sebekontrola, Episodic dyscontrol syndrome, patický afekt, trestný čin