Základní roviny:

  • mediální – střední
  • sagitální – předozadní
  • k nim kolmá – frontální
  • transverzální – příčná

Směry:

  • směr blíže ke středu těla – mediální
  • směr dál od středu těla – laterální
  • směr k břichu – ventrální (anterior)
  • směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
  • směr k hlavě – kraniální
  • směr dolů – kaudální
  • směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
  • směr hluboký – profundis (internus)
  • směr po končetině nahoru k tělu – proximální
  • směr od těla ke konci končetiny - distální
  • pravá strana – dexter
  • levá strana – sinister


Kosti

  • orgán je kost, tvoří SKELET
  • kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány


KOSTI

  • dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
  • krátké – rozlišení nemají (obratle)
  • ploché – lopatky, lebka
  • chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)
  • v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA


STRUKTURA KOSTÍ

  • hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
  • houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
  • uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)
  • kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
  • kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva
  • osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)


SPOJENÍ KOSTÍ

  • pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
  • pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
  • spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
  • spojení chrupavkou (spona stydká)


Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

  • 12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
  • bederní – největší, nejmohutnější
  • křížové - spojují se v kost křížovou
  • kostrční - spojují se v kost kostrční
  • nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů
  • páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní


ŽEBRA (costae)

  • zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
  • 12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
  • 1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)


KOST HRUDNÍ (sternum)

  • plochá, hmatná
  • v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)


HORNÍ KONČETINA

  • na každé pletenec + volná část


pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

  • scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
  • clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)


volná část:

  • pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
  • předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
  • loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
  • ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu


POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

  • extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
  • flexe – skrčení
  • volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci


DOLNÍ KONČETINA

  • na každé pletenec + volná část

pletenec:

  • kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí
  1. os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
  2. os ischium (kost sedací), míří dolů
  3. os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev
  • uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)
  • mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
  • ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

  • kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
  • bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)
  • v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)
  • kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
  • kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
  • články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší


Kostra hlavy

  • lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)
  • mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
  • obličejová část (splanchnocranium)


MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

  • týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
  • velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
  • klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
  • čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
  • spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
  • bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
  • čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
  • temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
  • vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

  1. šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
  2. věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
  3. lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní


OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

  • horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
  • lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
  • nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
  • slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
  • radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
  • dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
  • jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

  • dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
  • dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
  • dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)
  • lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část
  • obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

  • kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
  • muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
  • mění se až v pubertě
  • dětská lebka stejná


Svalová soustava

svaly:

  1. hladké – útroby
  2. příčně pruhované (kosti, pohyb)
  3. srdeční
  • celkem 600 svalů
  • 40% celkové hmotnosti
  • fascie = blanitý obal svalu, na konci vytváří šlachu. Ta připojuje sval ke kosti.
  • zásobeny krví – cévka vstupuje do svalu kolmo, tam se rozvětvuje a zásobuje svalová vlákna, v klidu 5% zásobení krví


inervace:

  • motorická = hybná – z páteřní míchy, řízeno z mozku, tzv. motorické ploténky (zde nerv vstupuje do kontaktu se svalem) – díky acetylcholinu
  • citlivá - senzitivní
  • vegetativní
  • motorická jednotka – systém svalu inervovaný jedním nervovým vláknem
  • u oka – 1 nerv zásobuje až 12 svalových vláken -> vyšší citlivost
  • u hýžďového svalu – 1 nerv: 500 vláken
  • senzitivní inervace - svalová vřeténka či šlachová tělíska - propriorecepory: fce hlubokého čití
  • vegetativní inervace - průsvit cév = zásobení svalů krví

CHEMICKÉ SLOŽENÍ SVALU

  • 75% voda
  • 24 % organické látky – bílkovíny – myoglobin (obdobný hemoglobinu) – zajišťuje funkčnost, váže na sebe kyslík 20x více nežž hemoglobin + svalový glykogen, enzymy
  • 1% anorganické látky + stopové prvky (Fe, Mg, Ca...)

VÝVOJ SVALU

  • ¼ hmotnosti těla (dítě) -> 1/3 (dospělý)
  • předškolní věk: vývoj hlavně hrubé motoriky = velké svalové skupiny
  • od 6 let: malé svalové skupiny => jemná motorika
  • odpovídá dozrávání mozkové kůry


Svaly hlavy

  • mimické svaly
  • žvýkací svaly

sval = musculus (m.)

Mimické svaly

  • začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)

GALEA APONEUROTICA

  • vazivová blána v calvě
  • srůstá s kůží vlasaté části hlavy
  • v přední části přechází ve sval m. occipitofrontalis, přední část (venter frontalis) – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část (venter occipitalis) – vyrovnává čelo


KRUHOVÝ SVAL OČNÍ - m. orbicularis oculi

  • uzavírá a otevírá oči -> víčka
  • mimika očí


KRUHOVÝ ÚSTNÍ SVAL - m. orbicularis oris

  • podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům


TVÁŘOVÝ SVAL - m. buccinator

  • nejmohutnější mimický sval
  • modeluje obličej
  • přitlačuje tváře k zubům


Žvýkací svaly

  • pohyb dolní čelisti


ŽVÝKACÍ SVAL - m. masseter

  • přitahuje dolní čelist
  • umožňuje práci stoliček


SPÁNKOVÝ SVAL - m. temporalis

  • přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu


KŘíDLOVÝ SVAL - m. pterygoideus

  • lateralis a medialis
  • posunuje dolní čelist dopředu a dozadu

tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....


Svaly krku

M. PLATYSMA

  • tvoří dekolt, od prsou až po bradu
  • v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit
  • velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou


ZDVIHAČ HLAVY - m. sternocleidomastoideus

  • 2 svaly po bocích krku


JAZYLKOVÉ SVALY - s. hyloideus

  • tvoří dno ústní dutiny


KLONĚNÉ SVALY - m. scaleni

  • z druhé strany krku podél páteře
  • pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry
  • zdvihají žebra (<= pomocné dýchací svaly)


Svaly hrudníku

PRSNÍ SVAL - m. pectoralis

  • major – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání
  • minor – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení


PILOVITÝ SVAL - m. serratus anterior

  • po bocích hrudníku
  • oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací


MEZIŽEBERNÍ SVALY - m. intercostales

  • externi – otevírají hrudní koš - nádech
  • interni - výdech


BRÁNICE - diaphragma

  • odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní
  • uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2 půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí
  • má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu
  • hlavní a nejdůležitější dýchací sval
  • kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech; při uvolnění se vrací do původní polohy


Svaly břišní

PŘÍMÝ BŘIŠNÍ SVAL - m. rectus abdominalis

  • uprostřed břicha
  • od hrudní kosti po stydkou sponu => předklon, záklon
  • proložen 3 šlachami


BOČNÍ BŘIŠNÍ SVAL - m. transversus abdominis

  • pod bočními břišními svaly
  • břišní lis (tlačení)


ČTYŘHLAVÝ SVAL BEDERNÍ - m. quadratus lumborum

  • až k páteři
  • pohyb boků, zadku


Svaly zad

ZÁDOVÝ SVAL - m. trapezius

  • pohyby zad a horních končetin a lopatek


PILOVÝ SVAL - m. seratus posterior

  • podél páteře
  • dýchání, vzpřímená poloha


ŠIROKÝ ZÁDOVÝ SVAL - m. latissimus dorsi

  • od dolní poloviny zad
  • od hrudní páteře k hýždím


NAPŘIMOVAČ PÁTEŘE - m. erector spinae

  • v hloubce
  • dolní část zad


ZDVIHAČ ŘITNÍ - m. levator ani

  • párový
  • uzavírá dno pánevní
  • svěrač konečníku
  • u mužů jím procházejí močovody
  • u žen pochva


Svaly horní končetiny

  • musculus deltordeus= sval deltový – reliéf paže (rameno), fce-upažení
  • m.supraspinatus - nad hřebenem
  • m.infraspinatus - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene
  • m.subscapularis - pod lopatkou


PAŽE

  • m. biceps brachii
  • m. brachialis – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže
  • m. triceps brachii – extenze – natažení předloktí – vnější strana


obecně platí:

  • svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější
  • svaly u ramene – pohyb předloktí
  • svaly u předloktí – pohyb dlaně


SVALY PŘEDLOKTÍ

3 vrstvy:

  • přední
  • zadní
  • postranní (malíková strana)

funkce:

  • flexory = ohybače
  • extenzory = natahovače
  • pronátory (viz pronace)


SVALY RUKY

od zápěstí níž

svaly palcové oblasti: 4

  • přitahování a odtahování palce
  • ohýbání palce
  • stažení palce do opozice k dlani
  • thenar – svalový hrbol kolem palce


svaly malíkové oblasti: 3

  • odtahování, přitahování a stavění
  • přitahování malíku k palci
  • hypothenar – svalový hrbol kolem malíku


Svaly dolní končetiny

začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní


BEDRO-KYČELNÍ SVAL - m. iliopsoas

dvě části:

  1. m. iliacus – v oblasti beder
  2. m. psoas – minor (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), maior (vytáčení stehna ven)


M. GLUTEUS

  • zadní část DK: maximus, medeus, minimus
  • fce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě


SVAL HRUŠKOVITÝ - m. piriformis

  • lopata kyčelní – stehenní kost
  • fce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna


ČTYŘHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. quadriceps femoris

  • největší sval v těle
  • pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)


KREJČOVSKÝ SVAL - m. sartorius

  • nejdelší sval v těle
  • probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu


funkce:

  • abdukce (unožení)
  • flexe v koleni (skrčení)
  • vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni


PANENSKÝ SVAL - m. gracilis

  • addukce kolen (drží nohy u sebe)


DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. biceps femoris

  • flexe v koleni


  • přední strana bérce - extenzory - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)
  • zadní strana bérce - flexory: m. triceps surae – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní


  • podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů
  • strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce
  • střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů


Krev - sanguis

hlavní funkce:

  • zajištění rozvodu životně důležitých látek(dýchací plyny, enzymy, hormony)
  • přenos životně důležitých látek
  • transport životně důležitých plynů (transportní)
  • pomoc při termoregulaci (termoregulační)
  • podílí se na obraně organismu proti nemocem (imunitní)
  • podíl na homeostáze spolu s tkáňovým mokem a mízou

množství krve v organismu:

  • 5- 6 litrů = 7-10% hmotnosti
  • nejvíce v žilách, kosterních svalech a plicích
  • třetí nejtěžší část těla
  • maximální možná ztráta 1,5 litru/den při rychlém krvácení, 2,5 litru/den při pomalém krvácení, poté ohrožení života
  • doplňování pomocí krevních zásobáren v podkožním vazivu, játrech a přesunem tkáňových tekutin do krve ( ve stavu nouze).
  • denní produkce je 50 mm3 denně, tj. 18 litrů za rok
  • za rok se krev obmění třikrát

složení krve:

neprůhledná vazká tekutina červené barvy

  1. krevní plazma
  1. krevní elementy (červené krvinky = erytrocyty, bílé krvinky = leukocyty, krevní destičky = trombocyty)


KREVNÍ PLAZMA

  • 2,5 - 3,5 litrů → 5%
  • nažloutlá tekutina, stálé trvalé složení

složení:

  • 91% voda
  • organické látky 8%
  • bílkoviny: syntéza v játrech, albuminy a globuliny zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek - vitamíny atp., fibrinogen a protrombin zodpovědné za krevní srážlivost
  • cukry: zdroj energie, stálost glukózy tj. hladina glukózy v krvi glykémie 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm krychlových,závisí na příjmu potravy), glykémii reguluje inzulin (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní),hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech, nižší hodnota je hypoglykémie, vyšší hodnota je hyperglykémie* aminokyseliny
  • vitamíny
  • žlučová barviva
  • anorganické látky 1%: chlorid sodný, kyselý uhličitan sodný, udržují osmotický tlak, napomáhají udržení pH krve – norma 7,4 ! +- 0,04, nad 7,36 alkalóza, pod 7,44 acidóza

KREVNÍ ELEMENTY

erytrocyty - červené krvinky

  • stálý počet, muži 5-5,5 miliónu na litr, ženy 4,5 miliónu na litr
  • velikost: 7,4 mikrometru
  • nemají jádro
  • funkce - přenos dýchacích plynů O2 a CO2
  • nedostatek = anemie (chudokrevnost)
  • hemoglobin - barvivo, dvě složky = globin - bílkovinná složka, hem - barvivo tj. Fe 2+, hemoglobin se váže s jednotlivými prvky
  • oxy hemoglobin - váže O2 tj. O2 + Hgb
  • karbaminohemoglobin - váže CO2 tj. CO2 + Hgb
  • nepevné vazby, snadno se uvolní
  • karboxyhemoglobin - váže Co tj.. CO +Hgb - ztrácí možnost vázat kyslík tj. vytrácí se dýchací funkce
  • erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině
  • jejich životnost je 120 dní
  • hemoglobin se je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou

leukocyty - bílé krvinky

  • granulocyty a agranulocyty
  • počet: 4- 5 tisíc ženy i muži
  • mají jádro a různý tvar
  • životnost různá tj. hodiny až dny
  • snížení pod 4000 leukopenie, zvýšení nad horní hranici leukocytóza
  • funkce: obrana proti infekcím

Podle výskytu granulů v jádře se dělí na :

granulocyty (75%)

  • neutrofily fce - diadepéza - pronikají do mezibuněčných prostor- následuje fagocytóza - pohlcování cizorodých látek, Indikátor zánětu
  • eozinofily - aktivní v případě alergických reakcí , nefagocytují
  • bazofily - málo, význam neznámý

agranulocyty - bez zrnek v protoplazmě i jádru

  • lymfocyty - diapedéza, tvoří protilátky , tvoří se v mízních uzlinách
  • monocyty -největší bílé krvinky , fce - fagocytóza, pohlcují bakterie

trombocyty - krevní destičky

  • počet: 300 tisíc na litr muži i ženy
  • fce: podíl na srážení krve
  • hemostáza - srážení krve
  • podklad je porušení cévní stěny
  • přeměna fibrinogenu na fibrin
  • proměna neaktivního protrombinu na trombin umožňuje trombokináza uvolněná z krevních destiček a ionty vápníku

čtyři fáze

  1. uvolnění tormbokinázy z destiček
  2. proměna protrombinu na trombin,játra , aktivuje trombocyty, způsobuje změnu fibrinogenu na fibrin
  3. proměna fibrinogenu na fibrin , zpevňuje destičky trombů a zachycuje další trombocyty a erytrocyty
  4. smrštění vláken fibrinu a vytlačení krevního séra hemostatická zátka = červený fibrin, neaktivní

trvá to 7 - 11 minut, lze zabránit manipulací s vápenatými ionty, nutné pro některé laboratorní testy


SEDIMENTACE KRVE

  • pokles krvinek v závislosti na čase - rychlost závisí na množství bílkovin v krevní plazmě
  • při zánětu se zvyšuje jejich počet
  • normální hodnota - 1-3 mm / hod muži, 4- 7 mm/hod ženy
  • diagnostická metoda, nepřesná, udává jen přítomnost zánětu nikoli jeho povahu
  • nejvyšší hodnoty = TBC, plicní onemocnění, rakovina


OBRANYSCHOPNOST

  • zejména odvozena od fce krevních elementů leukocytů
  • fagocytóza + vytváření protilátek
  • škodliviny v těle aktivují antigeny - aktivují tvorbu protilátek způsobují imunizaci

gamaglobuliny: protilátky, specifické fce:

  • specifická imunita - jeden antigen, přiřazen jeden gamaglobulin , jedna protilátka
  • vrozená imunita, protilátky přinesené z těla matky přes placentu, shodná míra obranyschopnosti.
  • získaná imunita - aktivní: sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům a pasivní: dodaná buď hotová látka a sám vytvoří protilátku nebo dodá protilátku už hotovou
  • anafylaxe - přehnaná obranná reakce organismu, patologická reakce, může ohrozit na životě, anafylaktický šok , vytvoření velkého množství protilátek ,čímž poškozuje organismus sám sebe, např. vosí píchnutí

KREVNÍ SKUPINY

  • princip antigenů v krevní plazmě a v erytrocytech

v erytrocytech: aglutinogeny A, B v krevní plazmě: aglutininy anti A, anti B A + anti A dochází k aglutinaci - shlukování

Skupina A - 44 % lidí

  • v erytrocytech aglutinogen A
  • plazma aglutinin anti B

Skupina B - 18 % lidí

  • v erytrocytech aglutinogen B
  • plazma aglutinin anti A

Skupina 0 - 30 % lidí, univerzální dárce

  • v erytrocytech nic
  • v plazmě aglutinin anti A, anti B

Skupina AB - 8 % lidí, univerzální příjemce

  • v erytrocytech aglutinogen AB
  • v plazmě nic

dělení krve - asi 30 dalších faktorů

  • Rh faktor - nejdůležitější při transfúzích
  • Rh faktor má 2/3 lidí
  • Rh - Rh faktor nemá
  • člověk nemá obranné látky proti Rh faktoru, vytváří je po proniknutí cizí krve do organismu. Nejdůležitější v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je - li otec Rh +), nebezpečné pro dítě
  • nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích ( matka již má protilátky). Matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. Fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).

TRASFUZE = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu