Základní roviny:

  • mediální – střední
  • sagitální – předozadní
  • k nim kolmá – frontální
  • transverzální – příčná

Směry:

  • směr blíže ke středu těla – mediální
  • směr dál od středu těla – laterální
  • směr k břichu – ventrální (anterior)
  • směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
  • směr k hlavě – kraniální
  • směr dolů – kaudální
  • směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
  • směr hluboký – profundis (internus)
  • směr po končetině nahoru k tělu – proximální
  • směr od těla ke konci končetiny - distální
  • pravá strana – dexter
  • levá strana – sinister


Kosti

  • orgán je kost, tvoří SKELET
  • kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány


KOSTI

  • dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
  • krátké – rozlišení nemají (obratle)
  • ploché – lopatky, lebka
  • chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)
  • v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA


STRUKTURA KOSTÍ

  • hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
  • houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
  • uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)
  • kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
  • kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva
  • osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)


SPOJENÍ KOSTÍ

  • pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
  • pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
  • spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
  • spojení chrupavkou (spona stydká)


Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

  • 12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
  • bederní – největší, nejmohutnější
  • křížové - spojují se v kost křížovou
  • kostrční - spojují se v kost kostrční
  • nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů
  • páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní


ŽEBRA (costae)

  • zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
  • 12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
  • 1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)


KOST HRUDNÍ (sternum)

  • plochá, hmatná
  • v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)


HORNÍ KONČETINA

  • na každé pletenec + volná část


pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

  • scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
  • clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)


volná část:

  • pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
  • předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
  • loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
  • ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu


POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

  • extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
  • flexe – skrčení
  • volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci


DOLNÍ KONČETINA

  • na každé pletenec + volná část

pletenec:

  • kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí
  1. os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
  2. os ischium (kost sedací), míří dolů
  3. os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev
  • uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)
  • mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
  • ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

  • kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
  • bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)
  • v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)
  • kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
  • kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
  • články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší


Kostra hlavy

  • lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)
  • mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
  • obličejová část (splanchnocranium)


MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

  • týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
  • velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
  • klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
  • čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
  • spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
  • bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
  • čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
  • temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
  • vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

  1. šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
  2. věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
  3. lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní


OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

  • horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
  • lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
  • nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
  • slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
  • radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
  • dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
  • jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

  • dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
  • dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
  • dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)
  • lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část
  • obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

  • kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
  • muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
  • mění se až v pubertě
  • dětská lebka stejná


Svalová soustava

svaly:

  1. hladké – útroby
  2. příčně pruhované (kosti, pohyb)
  3. srdeční
  • celkem 600 svalů
  • 40% celkové hmotnosti
  • fascie = blanitý obal svalu, na konci vytváří šlachu. Ta připojuje sval ke kosti.
  • zásobeny krví – cévka vstupuje do svalu kolmo, tam se rozvětvuje a zásobuje svalová vlákna, v klidu 5% zásobení krví


inervace:

  • motorická = hybná – z páteřní míchy, řízeno z mozku, tzv. motorické ploténky (zde nerv vstupuje do kontaktu se svalem) – díky acetylcholinu
  • citlivá - senzitivní
  • vegetativní
  • motorická jednotka – systém svalu inervovaný jedním nervovým vláknem
  • u oka – 1 nerv zásobuje až 12 svalových vláken -> vyšší citlivost
  • u hýžďového svalu – 1 nerv: 500 vláken
  • senzitivní inervace - svalová vřeténka či šlachová tělíska - propriorecepory: fce hlubokého čití
  • vegetativní inervace - průsvit cév = zásobení svalů krví

CHEMICKÉ SLOŽENÍ SVALU

  • 75% voda
  • 24 % organické látky – bílkovíny – myoglobin (obdobný hemoglobinu) – zajišťuje funkčnost, váže na sebe kyslík 20x více nežž hemoglobin + svalový glykogen, enzymy
  • 1% anorganické látky + stopové prvky (Fe, Mg, Ca...)

VÝVOJ SVALU

  • ¼ hmotnosti těla (dítě) -> 1/3 (dospělý)
  • předškolní věk: vývoj hlavně hrubé motoriky = velké svalové skupiny
  • od 6 let: malé svalové skupiny => jemná motorika
  • odpovídá dozrávání mozkové kůry


Svaly hlavy

  • mimické svaly
  • žvýkací svaly

sval = musculus (m.)

Mimické svaly

  • začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)

GALEA APONEUROTICA

  • vazivová blána v calvě
  • srůstá s kůží vlasaté části hlavy
  • v přední části přechází ve sval m. occipitofrontalis, přední část (venter frontalis) – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část (venter occipitalis) – vyrovnává čelo


KRUHOVÝ SVAL OČNÍ - m. orbicularis oculi

  • uzavírá a otevírá oči -> víčka
  • mimika očí


KRUHOVÝ ÚSTNÍ SVAL - m. orbicularis oris

  • podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům


TVÁŘOVÝ SVAL - m. buccinator

  • nejmohutnější mimický sval
  • modeluje obličej
  • přitlačuje tváře k zubům


Žvýkací svaly

  • pohyb dolní čelisti


ŽVÝKACÍ SVAL - m. masseter

  • přitahuje dolní čelist
  • umožňuje práci stoliček


SPÁNKOVÝ SVAL - m. temporalis

  • přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu


KŘíDLOVÝ SVAL - m. pterygoideus

  • lateralis a medialis
  • posunuje dolní čelist dopředu a dozadu

tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....


Svaly krku

M. PLATYSMA

  • tvoří dekolt, od prsou až po bradu
  • v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit
  • velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou


ZDVIHAČ HLAVY - m. sternocleidomastoideus

  • 2 svaly po bocích krku


JAZYLKOVÉ SVALY - s. hyloideus

  • tvoří dno ústní dutiny


KLONĚNÉ SVALY - m. scaleni

  • z druhé strany krku podél páteře
  • pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry
  • zdvihají žebra (<= pomocné dýchací svaly)


Svaly hrudníku

PRSNÍ SVAL - m. pectoralis

  • major – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání
  • minor – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení


PILOVITÝ SVAL - m. serratus anterior

  • po bocích hrudníku
  • oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací


MEZIŽEBERNÍ SVALY - m. intercostales

  • externi – otevírají hrudní koš - nádech
  • interni - výdech


BRÁNICE - diaphragma

  • odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní
  • uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2 půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí
  • má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu
  • hlavní a nejdůležitější dýchací sval
  • kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech; při uvolnění se vrací do původní polohy


Svaly břišní

PŘÍMÝ BŘIŠNÍ SVAL - m. rectus abdominalis

  • uprostřed břicha
  • od hrudní kosti po stydkou sponu => předklon, záklon
  • proložen 3 šlachami


BOČNÍ BŘIŠNÍ SVAL - m. transversus abdominis

  • pod bočními břišními svaly
  • břišní lis (tlačení)


ČTYŘHLAVÝ SVAL BEDERNÍ - m. quadratus lumborum

  • až k páteři
  • pohyb boků, zadku


Svaly zad

ZÁDOVÝ SVAL - m. trapezius

  • pohyby zad a horních končetin a lopatek


PILOVÝ SVAL - m. seratus posterior

  • podél páteře
  • dýchání, vzpřímená poloha


ŠIROKÝ ZÁDOVÝ SVAL - m. latissimus dorsi

  • od dolní poloviny zad
  • od hrudní páteře k hýždím


NAPŘIMOVAČ PÁTEŘE - m. erector spinae

  • v hloubce
  • dolní část zad


ZDVIHAČ ŘITNÍ - m. levator ani

  • párový
  • uzavírá dno pánevní
  • svěrač konečníku
  • u mužů jím procházejí močovody
  • u žen pochva


Svaly horní končetiny

  • musculus deltordeus= sval deltový – reliéf paže (rameno), fce-upažení
  • m.supraspinatus - nad hřebenem
  • m.infraspinatus - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene
  • m.subscapularis - pod lopatkou


PAŽE

  • m. biceps brachii
  • m. brachialis – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže
  • m. triceps brachii – extenze – natažení předloktí – vnější strana


obecně platí:

  • svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější
  • svaly u ramene – pohyb předloktí
  • svaly u předloktí – pohyb dlaně


SVALY PŘEDLOKTÍ

3 vrstvy:

  • přední
  • zadní
  • postranní (malíková strana)

funkce:

  • flexory = ohybače
  • extenzory = natahovače
  • pronátory (viz pronace)


SVALY RUKY

od zápěstí níž

svaly palcové oblasti: 4

  • přitahování a odtahování palce
  • ohýbání palce
  • stažení palce do opozice k dlani
  • thenar – svalový hrbol kolem palce


svaly malíkové oblasti: 3

  • odtahování, přitahování a stavění
  • přitahování malíku k palci
  • hypothenar – svalový hrbol kolem malíku


Svaly dolní končetiny

začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní


BEDRO-KYČELNÍ SVAL - m. iliopsoas

dvě části:

  1. m. iliacus – v oblasti beder
  2. m. psoas – minor (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), maior (vytáčení stehna ven)


M. GLUTEUS

  • zadní část DK: maximus, medeus, minimus
  • fce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě


SVAL HRUŠKOVITÝ - m. piriformis

  • lopata kyčelní – stehenní kost
  • fce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna


ČTYŘHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. quadriceps femoris

  • největší sval v těle
  • pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)


KREJČOVSKÝ SVAL - m. sartorius

  • nejdelší sval v těle
  • probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu


funkce:

  • abdukce (unožení)
  • flexe v koleni (skrčení)
  • vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni


PANENSKÝ SVAL - m. gracilis

  • addukce kolen (drží nohy u sebe)


DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. biceps femoris

  • flexe v koleni


  • přední strana bérce - extenzory - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)
  • zadní strana bérce - flexory: m. triceps surae – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní


  • podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů
  • strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce
  • střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů


Krev - sanguis

hlavní funkce:

  • zajištění rozvodu životně důležitých látek(dýchací plyny, enzymy, hormony)
  • přenos životně důležitých látek
  • transport životně důležitých plynů (transportní)
  • pomoc při termoregulaci (termoregulační)
  • podílí se na obraně organismu proti nemocem (imunitní)
  • podíl na homeostáze spolu s tkáňovým mokem a mízou

množství krve v organismu:

  • 5- 6 litrů = 7-10% hmotnosti
  • nejvíce v žilách, kosterních svalech a plicích
  • třetí nejtěžší část těla
  • maximální možná ztráta 1,5 litru/den při rychlém krvácení, 2,5 litru/den při pomalém krvácení, poté ohrožení života
  • doplňování pomocí krevních zásobáren v podkožním vazivu, játrech a přesunem tkáňových tekutin do krve ( ve stavu nouze).
  • denní produkce je 50 mm3 denně, tj. 18 litrů za rok
  • za rok se krev obmění třikrát

složení krve:

neprůhledná vazká tekutina červené barvy

  1. krevní plazma
  1. krevní elementy (červené krvinky = erytrocyty, bílé krvinky = leukocyty, krevní destičky = trombocyty)


KREVNÍ PLAZMA

  • 2,5 - 3,5 litrů → 5%
  • nažloutlá tekutina, stálé trvalé složení

složení:

  • 91% voda
  • organické látky 8%
  • bílkoviny: syntéza v játrech, albuminy a globuliny zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek - vitamíny atp., fibrinogen a protrombin zodpovědné za krevní srážlivost
  • cukry: zdroj energie, stálost glukózy tj. hladina glukózy v krvi glykémie 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm krychlových,závisí na příjmu potravy), glykémii reguluje inzulin (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní),hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech, nižší hodnota je hypoglykémie, vyšší hodnota je hyperglykémie* aminokyseliny
  • vitamíny
  • žlučová barviva
  • anorganické látky 1%: chlorid sodný, kyselý uhličitan sodný, udržují osmotický tlak, napomáhají udržení pH krve – norma 7,4 ! +- 0,04, nad 7,36 alkalóza, pod 7,44 acidóza

KREVNÍ ELEMENTY

erytrocyty - červené krvinky

  • stálý počet, muži 5-5,5 miliónu na litr, ženy 4,5 miliónu na litr
  • velikost: 7,4 mikrometru
  • nemají jádro
  • funkce - přenos dýchacích plynů O2 a CO2
  • nedostatek = anemie (chudokrevnost)
  • hemoglobin - barvivo, dvě složky = globin - bílkovinná složka, hem - barvivo tj. Fe 2+, hemoglobin se váže s jednotlivými prvky
  • oxy hemoglobin - váže O2 tj. O2 + Hgb
  • karbaminohemoglobin - váže CO2 tj. CO2 + Hgb
  • nepevné vazby, snadno se uvolní
  • karboxyhemoglobin - váže Co tj.. CO +Hgb - ztrácí možnost vázat kyslík tj. vytrácí se dýchací funkce
  • erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině
  • jejich životnost je 120 dní
  • hemoglobin se je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou

leukocyty - bílé krvinky

  • granulocyty a agranulocyty
  • počet: 4- 5 tisíc ženy i muži
  • mají jádro a různý tvar
  • životnost různá tj. hodiny až dny
  • snížení pod 4000 leukopenie, zvýšení nad horní hranici leukocytóza
  • funkce: obrana proti infekcím

Podle výskytu granulů v jádře se dělí na :

granulocyty (75%)

  • neutrofily fce - diadepéza - pronikají do mezibuněčných prostor- následuje fagocytóza - pohlcování cizorodých látek, Indikátor zánětu
  • eozinofily - aktivní v případě alergických reakcí , nefagocytují
  • bazofily - málo, význam neznámý

agranulocyty - bez zrnek v protoplazmě i jádru

  • lymfocyty - diapedéza, tvoří protilátky , tvoří se v mízních uzlinách
  • monocyty -největší bílé krvinky , fce - fagocytóza, pohlcují bakterie

trombocyty - krevní destičky

  • počet: 300 tisíc na litr muži i ženy
  • fce: podíl na srážení krve
  • hemostáza - srážení krve
  • podklad je porušení cévní stěny
  • přeměna fibrinogenu na fibrin
  • proměna neaktivního protrombinu na trombin umožňuje trombokináza uvolněná z krevních destiček a ionty vápníku

čtyři fáze

  1. uvolnění tormbokinázy z destiček
  2. proměna protrombinu na trombin,játra , aktivuje trombocyty, způsobuje změnu fibrinogenu na fibrin
  3. proměna fibrinogenu na fibrin , zpevňuje destičky trombů a zachycuje další trombocyty a erytrocyty
  4. smrštění vláken fibrinu a vytlačení krevního séra hemostatická zátka = červený fibrin, neaktivní

trvá to 7 - 11 minut, lze zabránit manipulací s vápenatými ionty, nutné pro některé laboratorní testy


SEDIMENTACE KRVE

  • pokles krvinek v závislosti na čase - rychlost závisí na množství bílkovin v krevní plazmě
  • při zánětu se zvyšuje jejich počet
  • normální hodnota - 1-3 mm / hod muži, 4- 7 mm/hod ženy
  • diagnostická metoda, nepřesná, udává jen přítomnost zánětu nikoli jeho povahu
  • nejvyšší hodnoty = TBC, plicní onemocnění, rakovina


OBRANYSCHOPNOST - IMUNITA

Imunizace – proces tvorby protilátek. Protilátky vznikají v retikuloendotelových tkáních a v bílých krvinkách a hromadí se v krevní plazmě. Chemicky jsou to gamaglobuliny (bílkoviny). Protilátky mají specifické působení = na určitý antigen ( toxiny a jiné rozpuštěné škodlivé látky v krvi) se vytvoří určité protilátky, které zneškodňují pouze ten antigen, proti kterému vznikly. Odolnost proti jednotlivým druhům škodlivin se nazývá specifická imunita. Je podmíněna přítomností obranných látek v těle. Tyto látky nejsou u každého člověka stejně zastoupeny, a proto je někdo vůči určité nemoci odolný (imunní), jiný je vůči ní vnímavý (senzitivní). Imunita je buď vrozená, nebo získaná. Vrozená imunita vzniká tím, že mateřské obranné látky projdou placentou do krve plodu. Dítě je tak na začátku svého života odolné proti těm nákazám, proti nimž je imunní jeho matka. Imunitu je možno získat přirozeně nebo uměle. Překoná-li člověk chorobu, zůstávají protilátky v krvi i po jeho uzdravení. Ty pak chrání před opětovným onemocněním toutéž nemocí. V tomto případě mluvíme o imunitě aktivní. Aktivně je imunita získaná i po umělém dodání antigenu při očkování. Do těla přitom naočkují oslabené nebo usmrcené bakterie, které sice nemohou vyvolat onemocnění, ale vyvolají tvorbu protilátek a ty pak chrání organismus před skutečnou nemocí. Vstříknutím séra, které obsahuje již hotové protilátky, se získá imunita pasivní. Opakované vniknutí antigenu do krve může někdy vyvolat stav přecitlivělosti (anafylaxi). – příznaky jsou: malátnost, bolesti hlavy, zrychlené dýchání a tep, závratě a křeče. Anafylaxi se podobá alergie (např. senná rýma, kopřivka).

  • imunita zejména odvozena od fce krevních elementů leukocytů
  • fagocytóza + vytváření protilátek
  • škodliviny v těle aktivují antigeny - aktivují tvorbu protilátek způsobují imunizaci

gamaglobuliny: protilátky, specifické fce:

  • specifická imunita - jeden antigen, přiřazen jeden gamaglobulin , jedna protilátka
  • vrozená imunita, protilátky přinesené z těla matky přes placentu, shodná míra obranyschopnosti.
  • získaná imunita - aktivní: sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům a pasivní: dodaná buď hotová látka a sám vytvoří protilátku nebo dodá protilátku už hotovou
  • anafylaxe - přehnaná obranná reakce organismu, patologická reakce, může ohrozit na životě, anafylaktický šok , vytvoření velkého množství protilátek ,čímž poškozuje organismus sám sebe, např. vosí píchnutí

KREVNÍ SKUPINY

Jan Janský zjistil, že je možné rozdělit lidskou krev do 4 skupin podle toho, zda se její červené krvinky shlukují nebo neshlukují krevní plazmou nebo sérem jiných lidí. Antigeny v červených krvinkách se nazývají látky shlukovatelné (aglutinogeny) a označují se velkými písmeny A nebo B. V krevní plazmě jsou látky shlukující (aglutininy), které se označují řeckými písmeny alfa (anti-A) nebo beta (anti-B). Setká-li se aglutinogen A s aglutininem alfa nebo aglutinogen B s aglutininem beta, dojde ke shluknutí (aglutinaci) červených krvinek. V krvi jednoho člověka jsou proto obsaženy jen ty látky, které se vzájemně snášejí.

  • princip antigenů v krevní plazmě a v erytrocytech

v erytrocytech: aglutinogeny A, B v krevní plazmě: aglutininy anti A, anti B A + anti A dochází k aglutinaci - shlukování

Skupina A - 44 % lidí

  • v erytrocytech aglutinogen A
  • plazma aglutinin anti B

Skupina B - 18 % lidí

  • v erytrocytech aglutinogen B
  • plazma aglutinin anti A

Skupina 0 - 30 % lidí, univerzální dárce

  • v erytrocytech nic
  • v plazmě aglutinin anti A, anti B

Skupina AB - 8 % lidí, univerzální příjemce

  • v erytrocytech aglutinogen AB
  • v plazmě nic

dělení krve - asi 30 dalších faktorů

  • Rh faktor - nejdůležitější při transfúzích
  • Rh faktor má 2/3 lidí
  • Rh - Rh faktor nemá
  • člověk nemá obranné látky proti Rh faktoru, vytváří je po proniknutí cizí krve do organismu. Nejdůležitější v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je - li otec Rh +), nebezpečné pro dítě
  • nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích ( matka již má protilátky). Matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. Fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).

TRASFUZE = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu


ONEMOCNĚNÍ PŘI PORUCHÁCH KRVE

dají se zjistit v krevním obrazu

ERYTROCYTY

Anémie

  • různé důvody (málo Fe, nízká hladina Hgb, snížení počtu erytrocytů atd.)
  • bílé tělo, světlé rty, nehtová lůžka a spojivky, únava, dušnost, bolesti hlavy, přecitlivělost na chlad, poruchy spánku...

LEUKOCYTY

Leukémie

  • Dětská akutní leukémie: náhlý začátek (teplota, spavost...), ↓ hladina granulocytů → žádná imunita, transplantace kostní dřeně, ozařování → 2 - 6 let života
  • Dospělá chronická leukémie:
  1. Lymfatická leukémie: čím vyšší věk, tím nižší malignita, průjem, záněty, léčba: imunoglobuliny, kortikoidy
  2. Myeloidní leukémie: nadměrná tvorba nefunkčních granulocytů, únava, infekce, 3,5 - 5 let života, léčba: cytostatika, ozáření, transplantace kostní dřeně
  • Onemocnění lymfatických cév - Hodgkinova choroba - únava, slabost, infekce, pocení, maligní onemocnění lymfatické tkáně

TROMBOCYTY

  • Trombocytopenie: získaná porucha, pokles tvorby či rychlé odbourávání krevních destiček, vysoká krvácivost
  • Trombocytopatie: kvalitativní porucha → prodloužení krvácivosti (zastaví se), dědičná
  • Koagulopatie: porucha srážlivosti, hemofilie A,B - porucha funkce srážlivosti, žena → přenašečka = dědičné, diseminovná intravaskulární koagulace - mikrotromby - vykrvácení do těla, lék - heparin


Srdce - cor

  • nepárový orgán uložený v dutině hrudní, kuželovitý tvar, 250 - 300 g
  • epikard = blána obepínající povrch srdce, včetně velkých rozvodných cév
  • perikard = blána obepínající čistě jen srdce
  • mezi epikardem a perikardem dutina vyplněná vazkou tekutinou
  • svalovou přepážkou rozděleno na levou a pravou část → vazivová nitroblána srdeční = endokard - v síňokomorových otvorech vytváří cípaté chlopně oddělující horní síň = atrium od dolní komory = ventriculus
  • mezi pravou síní = atrium dextrum a pravou komorou = ventriculus dexter je chlopeň trojcípá, mezi levou síní = atrium sinistrum a levou komorou = ventriculus sinister je chlopeň dvojcípá
  • do srdce vstupují žíly: do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla = vena cava superior et inferior, do levé síně vstupují z plic čtyři plicní žíly = v. v. pulmonales
  • ze srdce vystupují tepny: z pravé komory vychází kmen plicní = truncus pulmonalis, z levé komory vystupuje nejsilnější tepna v těle srdečnice = aorta, 3 poloměsíčité chlopně - brání návratu krve z tepen do komor


MYOKARD - srdeční svalovina

  • zvláštní druh příčně pruhované svaloviny
  • svalová stěna síní je tenčí než svalová stěna komor
  • dráždivost - podráždění - stah
  • kyslík a živiny přivádějí srdeční svalovině věnčité tepny (koronární), které se oddělují od aorty těsně za poloměsíčitými chlopněmi – ucpání = infarkt myokardu
  • je dráždivá a na podráždění reaguje stahem, přizpůsobuje se tělesné práci – nejnápadnějším projevem přizpůsobení je zvětšení srdce

Činnost srdce

  • smršťování = systola a ochabování = diastola srdeční svaloviny - systola síní - systola komor - diastola komor a částečně i síní
  • EKG = elektrokardiogram - zevní záznam aktivity srdce
  • řízena automatickými a rytmickými impulsy - excitomotorický aparát = převodní systém srdeční - uzlíček síňový (v horní části pravé síně) - vznik vzruchů (systola) - síňokomorový uzlík (dolní část síně) - Hisův můstek - spojení svaloviny síní se svalovinou komor - 2 raménka - končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken - smrštění komor
  • základem činnosti srdce je střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny. Smrštění srdeční svaloviny postupuje jako vlna z obou síní do komor. Po systole síní a komor následuje diastola celého srdce = srdeční revoluce – 3 fáze: fáze 1 – systola síní, při níž jsou komory v diastole. Krev z naplněných síní je vháněna do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí. Fáze 2 – systola komor, při níž v síních nastává diastola. Na počátku diastoly síní a systoly komor se uzavírají otvory síňokomorové cípatými chlopněmi. Systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak. V okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve poloměsíčité chlopně a krev je vypuzována na pravé straně do kmene plicního a na levé straně do srdečnice. Fáze 3 – diastola komor, při níž síně zůstávají též v diastole. Poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí, a zabrání tím navrácení krve do komor. Do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví. Otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor – po naplnění síní nastupuje zase fáze 1.
  • inervováno vlákny vegetativních nervů - regulace rychlosti srdeční činnosti sympatikus zrychluje, parasympatikus zpomaluje

nadřízená řídící centra v prodloužené míše

  • endokrinní orgány ovlivňující činnost srdce - nadledvinky (adrenalin) a štítná žláza (tyroxin)
  • tepový a minutový objem vyjadřují číselně čerpací výkon srdce. Tepový objem (systolický objem) = objem krve, který se ze srdce dostává z každé komory při jednom srdečním stahu. V klidu kolísá mezi 60 až 80 mm3, při tělesné práci se může zvýši na 100 až 150 mm3. Minutový objem = množství krve, které srdce vypudí za 1 minutu. V klidu 5 litrů, při námaze až 40 litrů. Srdeční činnost se též projevuje zvuky, které se též nazývají ozvy. Poslouchají se fonendoskopem. První ozva vzniká při uzavření cípatých chlopní na začátku systoly komor, druhá ozva provází uzavření poloměsíčitých chlopní na začátku diastoly komor. Při chlopenních vadách bývají slyšet šelesty. Elektrické potenciály činnosti srdce se snímají elektrokardiografem. Roztažení a stažení aorty a z ní odstupujících tepen se šíří k obvodu těla jako pulsová vlna – tep – průměr 72 tepů za minutu.
  • srdeční ozvy - fonendoskop
  • tep - 72 tepů/min

Onemocnění srdce

Ischemická choroba srdeční

  • nedostatečné zásobení myokardu kyslíkem
  • ateroskleróza, obezita, kouření, cukrovka...
  • dušnost, bolest na hrudi, zvýšená únava, úzkost
  • příznakem je angina pectoris - pálení, tlak na hrudi
  • zklidnit a uvolnit (nitroglycerin)

Infarkt myokardu

  • uzávěr koronární tepny - nekróza myokardu - vazivová jizva
  • viditelné na EKG
  • bypass - „kus žíly z nohy“


Cévy

TEPNY - arterie

  • vedou krev ze srdce, jejich povrch tvoří vazivo (síť vegetativních nervů - vlákna vazokonstrikční vlákna sympatická cévy stahují, parasympatická roztahují)
  • dostředivá senzitivní vlákna - registrují napětí cévních stěn přes cévohybné (vazomotorické) centrum v prodloužené míše → vazokonstrikce = zúžení X vazodilatace = rozšíření


VLÁSEČNICE - kapiláry

  • mezi tepnami a žílami
  • tenké cévy, jen 1 vrstva endotelových buněk
  • hlavní funkční část krevního oběhu, prostupování krve do tkání a z tkání - zpomalený průtok krve


ŽÍLY - vény

  • odvádějí krev z vlásečnic k srdci, tenčí stěny, méně svaloviny - kapsovité chlopně - znemožňují zpětný tok krve, pohybu krve napomáhají kontrakce svalů


KREVNÍ TLAK

  • tlak krve na stěny cév, nejvyšší v aortě
  • tonometr → systolický (120 torrů), diastolický (80 torrů)
  • hypertenze (hrozí ruptura cévy) ↓ hypotenze


Krevní oběh

Velký (tělní) oběh

  • levá srdeční komora → tepny → žíly → pravá srdeční síň

Tepny - okysličená krev → při poranění vystřikuje krev jasně červené barvy → aorta vzestupná = aorta ascendens → 2 tepny věnčité = a. coronaria dextra et sinistra → oblouk aorty = arcus aorta

  • arcus aorta má tři větve:
  1. kmen hlavopažní = truncus brachiocephalicus, pravá krkavice = a. karotis communis dextra, pravá tepna podklíčková = a. subclavia dextra
  2. levá krkavice = a. karotis communis sinistra
  3. levá podklíčková tepna = a. subclavia sinistra
  • společná krkavice se dále dělí na vnější = a. karotis externa a vnitřní = a. karotis interna
  • tepna podklíčková přechází v tepny podpažní = a. axillaris → pažní = a. brachialis → vřetenní = a. radialis → loketní = a. ulnaris → dlaně a prsty)
  • sestupná aorta = aorta descendens
  • hrudní = aorta thoracica
  • břišní = aorta abdominalis - větve párové a nepárové → orgány
  • pravá a levá tepna kyčelní = aa. iliacea communis dextra et sinistra
  • vnitřní tepna kyčelní = a. iliacea interna
  • vnější tepna kyčelní = a. iliacea externa
  • vnější větev jde do dolní končetiny kde přechází v tepnu stehenní = a. femoralis → zákolenní = a. poplitea → přední a zadní tepny holenní = a. tibialis anterior et posterior → hřbet nohy, chodidlo a prsty

Žíly - krev chudá na kyslík, při poranění vytéká krev tmavě červené barvy

  • dolní dutá žíla = vena cava inferior (odvádí krev z dolních končetin, pánve a břicha)
  • 2 společné žíly kyčelní = vv. iliacae communis
  • horní dutá žíla = vena cava posterior
  • žíly hlavonožní = vv. brachiocephalicae
  • vnitřní žíly hrdelní = v. jugularis interna (odvádí krev z hlavy)
  • žíla podklíčková = v. subclavia (odvádí krev z horních končetin)
  • do jejich soutoku ← zevní žíla hrdelní = v. jugularis externa


Vrátnicový oběh

  • v dutině břišní, v rámci VTO
  • začíná i končí kapilární sítí → vlásečnice ze stěn žaludku a střev, slinivky břišní a sleziny odvádějí krev do přítoků vrátnicové žíly = v. portae -zanořuje se do jater → jaterních lalůčků → jaterních buněk


Malý (plicní) oběh

pravá srdeční komora → kmen plicní = truncus pulmonalis → a. pulmonlis dextra et sinistra → pravá a levá plíce (→ tepénky → vlásečnice → plicní sklípky → vlásečnice → žilky → žíly →) → 4 plicní žíly = véne pulmonalis

  • největší zásobárnou krve jsou játra 3/4l, dále slezina 1/2l a podkožní cévní pleteně 1/2l. V případě potřeby se krev přesune ze zásobáren tam, kde je jí třeba (svaly, trávicí ústrojí…)
  • slezina (lien) 13 cm dlouhá, 8 cm široká, uplatňuje se při odbourávání opotřebovaných červených krvinek, při tvorbě bílých krvinek a obranných látek obsažených v krvi. Slezina obsahuje endotelové buňky, které mají schopnost fagocytózy. Slezina je součástí mízního systému – mízní uzlíky.

Onemocnění cév

  • Varixy - rozšířené → křečové žíly, vliv dědičnosti
  • Bércový vřed - kožní defekt, chronická žilní nedostatečnost, hlavně ve vyšším věku a při diabetu


Mízní soustava

míza - lymfa

  • bezbarvá až bílá tekutina
  • podobné složení jako krevní plazma (↓ bílkovin)
  • odvádí z těla metabolity, čistí organismus a odstraňuje zplodiny
  • mízní cévy začínají slepě, jsou všude kromě CNS, chrupavek a očních koulí → mízní uzliny = nodi lymphatici → vznik lymfocytů (prvotní lymfocyty vytváří brzlík = thymus - zaniká v pubertě)


mízní kmeny

  • hrudní mízovod = ductus thoracicus (dolní část těla a levá část hrudníku)
  • pravostranný kmen mízní = ductus lymphaticus dexter (hlava a pravá horní část těla)


Dýchací systém

  • výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
  • vdech – inspirium – příjem O2
  • výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
  • účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů
  • horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan
  • dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky
  • dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
  • dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem


Horní cesty dýchací

NOS - nasus

  • typický útvar lidského obličeje
  • kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
  • anatomické dělení na:
  1. kořen – radix nasi
  2. hřbet – dorsum nasi
  3. hrot – apex nasi
  4. křídla – ala nasi


DUTINA NOSNÍ - cavum nasi

  • začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
  • ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
  • nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
  • nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
  • strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
  • kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny


  • skořepy nosní:
  1. horní – concha nasalis superior
  2. střední – concha nasalis media
  3. dolní – concha nasalis inferior


  • sliznice dutiny nosní:
  1. čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
  2. dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty
  • vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní


  1. dutina horní čelisti = sinus maxillaris
  2. dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
  3. dutina kosti čelní = sinus frontalis
  4. dutina kosti čichové = sinus ethmoidales


Dolní cesty dýchací

HRTAN - larynx

  • dutý nepárový orgán
  • horní část – trojboká pyramida
  • dolní část – válec
  • morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
  • hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
  • dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami


  • chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce
  • chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové
  • chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae
  • chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest

HLASIVKY

  • 2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné
  • horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis
  • dolní – nepravé vazy hlasivkové
  • tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu
  • výška zvuku závisí na:
  1. rychlosti proudícího vzduchu
  2. prostornosti hrtanu
  3. šířce štěrbiny
  4. napětí vazů a jejich délce
  • tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů


PRŮDUŠNICE - trachea

  • 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
  • navazuje na chrupavku prstencovou
  • je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
  • kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
  • s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
  • dělí se na pravou a levou průdušku


PRŮDUŠKY - bronchus principalis dexter et sinister

  • dexter – pokračování průdušnice
  • sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty
  • stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny
  • řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu


PLÍCE - pulmo

  • tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister
  • uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem


stavba:

  • vrchol plíce přesahuje 1. žebro
  • žeberní plocha je vyklenutá
  • každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
  • na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis
  • spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu
  • povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura pulmonalis
  • mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce
  • v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
  • hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
  • pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
  • pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
  • ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
  • jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
  • skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
  • 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
  • alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
  • celková dýchací plocha – 80-130 m2
  • výkonná plocha průměrně 80 m2
  • klid – průtok 4 l/min krve
  • práce – průtok 25-30 l/min krve
  • krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
  • výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty


MECHANIKA DÝCHÁNÍ

  • vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
  • výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
  • pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK
  • žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
  • brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
  • nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání


MINUTOVÁ VENTILACE

  • součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
  • závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
  • lid – průměrně 8 l/min
  • práce – průměrně 80 l/min


DECHOVÁ FREKVENCE

  • počet dechů za minutu (vdech + výdech)
  • dospělí – 16-18 l/min
  • děti – 20-26 l/min
  • sportovci – 10-14 l/min


VITÁLNÍ KAPACITA PLIC

  • maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu
  • TLC – celková kapacita plic
  • VC – vitální kapacita
  • IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
  • ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
  • VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
  • FRV – funkční reziduální kapacita
  • RV – reziduální objem (1,5 l)
  • VT + IRV + ERV = VC
  • VC + RV = TLC
  • VC u mužů – 3,5 - 5 l
  • VC u žen – 2,5 - 4 l
  • měření pomocí spirometru
  • závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti


ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ

  • dýchací centrum – prodloužená mícha
  • vdechové centrum – apneustické
  • výdechové centrum – pneumotaxické
  • rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
  • dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
  • činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty
  • chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
  • chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
  • nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
  • emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
  • centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět
  • Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
  • Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
  • Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
  • Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
  • Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
  • Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí


Onemocnění dýchací soustavy

PNEUMOTORAX

  • plíce pokrývá poplicnice
  • hrudník kryje pohrudnice
  • mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku
  • vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak,tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu
  • vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax


příčina vzniku:

  • spontánní pro astma
  • plicní fibrosu
  • TBC
  • karcinom
  • traumatický při fraktuře žeber
  • přetlakový při potápění, létání
  • klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
  • terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok


  • Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
  • Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
  • Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
  • Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
  • Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita


Vylučovací soustava

Funkce:

  1. udržení stálého prostředí - homeostázy
  2. podíl na metabolismu – vylučování odpadních látek (exkretů)
  • CO 2 – plíce
  • moč – ledviny
  • stolice – trávicí systém
  • pot, maz – kůže
  • žlučová barviva – játra

Ledviny - renes

  • párový orgán
  • novorozenec – nedosahuje původní struktury, jde o lalůčkovitý orgán, který roste do 2 let věku, pak vývoj stagnuje a obnovuje se až v období dospívání a končí kolem 35 let u mužů a 20 let u žen
  • dospělí – hladký povrch v místě 1.-3. bederního obratle v zadní straně břišní, vpravo níže než vlevo pro polohu jater
  • stáří – pokles polohy z uvolněním fixačního aparátu – vzniká tzv. bloudivá ledvina


STAVBA

  • bobovitý tvar
  • hmotnost u novorozence 11-12g, dospělí 130-170g
  • vnitřní strana – branka ledvinná, kde vstupují mízní cévy, krevní cévy, nervy a močové cesty


řez:

  • světlá jemně zrnitá část – kůra ledvin – začátek funkčních ledvinných jednotek -nefronů
  • tmavá žilkovitá část – dřeň ledvin – dolní úsek nefronů a vývodových cest


NEFRON

  • cca 1 mil./ledvinu
  • základ – cévní klubíčko – glomerulus
  • vinutý kanálek = tubulus - Bowmanův váčekproximální tubulus (1. řádu) → Henleova klička (sestupné a vzestupné reménko) → distální tubulus (2. řádu) → sběrný kanálek - otevírá se do ledvinné papily, která přechází v ledvinné kalichy


MOČ

  • tvoří se filtrací krve protékající glomerulem do Bowmanova pouzdra
  • dochází k propouštění vody a látek obsažených v krvi
  • přívodná tepna arteria renalis z břišní aorty za 5 min. proteče veškerá tělní tekutina /
  • za 24 hod. 1 500l / filtrace cca 150l tekutiny – 99% zpět do krve čili 1,5l z těla ven
  • přívodní tepna se dělí na drobné větévky v glomerulu, na konci tvoří vývodnou cévku – po výstupu z glomerulu se opět dělí ve vlásečnice kolem tubulů, teprve pak jako žíla vstupuje do cévního oběhu
  • krev protéká stěnou vlásečnic glomerulů, filtruje se do Bowmanova pouzdra (veškeré látky kromě plazmatických bílkovin) – vzniká tzv. „primární moč“
  • primární resorpce tj. přenos látek z tubulů do sítě vlásečnic kolem tubulů – zpět se dostává voda/99%, glukosa/100%, aminokyseliny, anorg. látky/99% Na, Cl, vitamíny
  • tubulární sekrece tj. vyloučení některých látek přijatých do těla – léky, kys.močová, draslík
  • po narození je schopnost koncentrace moči snížena – 1. týden – o ½ hodnoty u zdravého dospělého jedince – kontrola koncentrace sunaru, jinak může dojít k poškození ledvin
  • složení a množství moče závisí na přijaté potravě
  • patologická moč obsahuje – hnis, bílkovinu, cukr, krev
  • množství moče za 24 hod – 1,5 l
  • při zastavení funkce ledvin smrt do 3 - 5 dnů


kontrola:

  • nejvýznamnější činitelé – složení krevní plazmy filtrační tlak v přívodní cévce
  • antidiuretický hormon – zadní lalok hypofýzy ovládá množství a složení moči
  • renin – ledviny – zvyšují tonus tepen a snižují dráždění CNS
  • nervový vliv – v noci snížená filtrace – méně moči


Močové cesty

  1. kalichy ledvinné
  2. pánvičky ledvinné
  3. močovod – ureter
  • párová trubice – 30cm s průměrem 5-7cm
  • 3 fyziologická zúžení – riziko zaklínění ledvinných kamenů
  • histologicky – vnitřní stěna je tvořená silně prokrvenou sliznicí, následuje hladká svalovina a obalové vazivo
  • pohyb moče – peristaltika moči – vstřikována do močového měchýře


Močový měchýř - vesica urinaria

  • uložen v malé pánvi za sponou stydkou
  • tvar je ovlivněn množstvím moče
  • obsah 300ml – první nucení na močení – lze ovlivnit vůlí
  • maximální kapacita 500-700ml
  • novorozenec – obsah 30-60ml
  • vyprazdňování – 2 svěrače močové trubice – vnitřní z hladké svaloviny, vnější z příčně pruhované svaloviny
  • vyprázdnění - reflex řízený z bederní míchy
  • podmíněný reflex – upevnění do 2 let věku dítěte – kontrola z mozkové kůry
  • frekvence močení – mikce – novorozenec 20-24x denně, dospělý 6-7x denně


Močová trubice

ženská – urethra feminina – před ústím pochvy, dlouhá 3-5cm mužská – urethra masculina – prochází prostatou je současně cestou pohlavní a vylučovací, dlouhá 12-20cm

  • oligurie – snížené vylučovaní moči pod 500ml/24hod
  • anurie – zástava močení pod 100ml/24hod
  • polyurie – zvýšené vylučování moči
  • polydipsie – zvýšený příjem tekutin nad 3l/24hod
  • polakisurie – časté nucení na močení s vyprazdňováním malého množství moči
  • dysurie – bolesti a pálení při močení
  • nykturie – noční močení
  • enuresis nocturna – dětské noční pomočování
  • inkontinence – neschopnost udržet moč / stres, menopauza, těhotenství, léky


Kožní soustava

  • kůže - cutis
  • pokrývá zevní povrch těla
  • odděluje vnější a vnitřní prostředí
  • tloušťka kolísá mezi 1-4 mm
  • rozsah – hlava 11%, trup 30%, horní končetiny 23%, dolní končetiny 36%


funkce:

  • ochrana před mechanickými, chemickými, tepelnými vlivy
  • ochrana před infekcí
  • tvorba protilátek
  • řízení tělesné teploty (cévy, potní žlázy)
  • sídlo čidel – dotyk, chlad, teplo, bolest – přenos informací o zevním prostředí
  • zásobní orgán tukový, nervový, vodní, anorganický, provitaminový D
  • vylučovací (pot) a vstřebávací (masti) funkce


centrum četných nervových zakončení:

  • Meissnerova hmatová tělíska / dotykové čití / bříška prstů, dlaně, plosky
  • Krauseova tělíska / chladové reflexy / kůže, rty, ústní dutina
  • Vaterova-Pacciniho tělíska / hluboké receptory tlaku a tahu / prsty, dlaně, plosky


POKOŽKA - epidermis

  • mnohovrstevný dlaždicovitý epitel – 1.vrstva stále rohovatí, buňky odumírají a odlupují se – tímto dochází k přirozené očistě kůže
  • hlubší vrstvy obsahují barvivo - melanin, spolu s cévami a vlivem slunečního záření barví kůži
  • množství pigmentu závisí na věku – novorozenci mají minimum pigmentu, kůži barví prosvítající cévy, riziko lehkého poškození kůže
  • v oblasti dlaní a plosek je minimum pigmentu
  • barvivo slouží také jako filtr – chrání hluboké vrstvy před UV zářením


ŠKÁRA - corium

  • pevná, pružná vrstva kůže
  • směrem k pokožce směřují četné vrstvy nepravidelných papil, které zvětšují výživovou plochu pokožky
  • obsahuje množství cév a citlivých nervových zakončení
  • valy, které škára tvoří se na povrchu jeví jako lišty
  • u novorozenců a dětí zvýšená citlivost

PODKOŽNÍ VAZIVO - tela subcutanea

  • bohatá na tuk – zásoba energie a tepelná izolace
  • tuk zajišťuje pohyblivost kůže - pevné spojení v oblasti dlaní, plosek


Přidatné kožní orgány - deriváty pokožky

CHLUPY A VLASY

  • vyrůstají z vlasových váčků (spojeno se snopečky svalového vlákna), do kterých ústí mazové žlázky
  • s věkem přibývá pigmentu – tmavnou vlasy, chlupy, ve stáří se mezi pigment dostávají vzduchové bubliny, které narušují vrstvy buněk a dávají vlasům a chlupům šedý až stříbřitě lesklý vzhled
  • vymizení pigmentu ve vlasech, očích a pokožce označujeme jako albinismus* délka růstu chlupu nebo vlasu je 0,3-0,45 mm/den v létě rychleji než v zimě


vývoj:

  • prenatální ochlupení: jemné chmýří – lunago, vyvíjí se hlavně mezi 7. a 8. intrauterinního vývoje, před narozením odpadá do plodové vody, plod částečně lunago spolyká a objeví se v první stolici (smolce), část lunaga je smícháno s odpadaným epitelem a sekretem, mazových žláz, které vytvářejí bělavý maz na novorozenci
  • sekundární ochlupení – druhotné – chloupky po celém těle – vlasy, řasy, obočí
  • terciální ochlupení – v období puberty – závisí na pohlavních hormonech (u dívek mezi 10.-11. rokem, u chlapců mezi 12.-14. rokem), navíc u mužů rostou vousy event. v nose nebo ve vchodu zevního zvukovodu


NEHTY

  • jde o zrohovatělé ploténky, kde nehtové vazivové lůžko odpovídá škáře


MAZOVÉ ŽLÁZKY

  • vyskytují se všude, kde jsou chlupy a vlasy
  • chybějí v dlaních a ploskách
  • výměšek – kožní maz – chrání před vysycháním, zajišťuje pružnost a jemnost pokožky, chrání před tzv. „bobtnáním“ (při dlouhém pobytu ve vodě)


POTNÍ ŽLÁZY

  • rozložení v kůži je nerovnoměrné – nejvíce v podpaží, na čele, v dlaních a ploskách, chybí ve rtech
  • výměšek – pot – obsahuje 99% vody, 0,6% NaCl, 0,4% organické látky (mastní kyseliny)
  • denní produkce potu je 0,6-1 l/24 hod., při námaze až 10 l/24 hod.


APOKRINNÍ ŽLÁZKY (tzv. "voňavé žlázky)

  • produkují specifické zapáchající výměšky
  • vyskytují se v podpaží, u vchodu nosního, okolí konečníku a genitálu žen
  • začínají být aktivní až v pubertě


MLÉČNÁ ŽLÁZA

  • největší kožní žláza
  • základem je embryonální mléčná lišta založená jak u žen, tak u mužů
  • začíná být aktivní až v období puberty vlivem ženských pohlavních hormonů
  • základem je 15-20 paprsčitých laloků obklopených tukovým vazivem – podle funkce se mění vzhled (v období těhotenství produkce mleziva, které se po porodu mění v mléko)


Tělesná teplota a její řízení

vzájemně spolu souvisí:

  • metabolismus
  • rychlost chemických dějů
  • teplota vnitřního prostředí
  • stálá teplota lidského těla – rovnováha mezi tvorbou a výdejem tepla
  • teplokrevné organismy – homoiotermní – stálá teplota organismu i přes výkyvy okolí
  • chladnokrevné organismy – poikilotermní – teplota se přizpůsobuje a mění dle teploty okolí
  • normální teplota – 36,5 °C - v podpaží, ústech a konečníku
  • kolísá během dne a noci
  • nejchladnější část – hrot nosu a ušní boltec – asi 22-24 °C
  • nejteplejší část – srdce, plíce, ledviny, kosterní svalstvo
  • termoregulace – fyzikální – výdej tepla, chemická – tvorba tepla

VÝDEJ TEPLA

  • vyzařování – teplota prostředí je menší než teplota těla (z kůže cca 50% tepla)
  • vedení – teplota vzduchu (předmětu) v dotyku s kůží je menší než teplota kůže event. těla (cca 1% tepla)
  • proudění – pohyb těla v prostředí nebo naopak (cca 15% tepla)
  • vypařování vody z kůže (cca 18% tepla, při vyšší teplotě i více), jde o nejdůležitější mechanismus tepelného hospodaření 1 l vody je 2 436kJ
  • ohřívání – vdechování chladnějšího vzduchu (cca 3% tepla)
  • pro výdej tepla je rozhodující spád teploty – gradient mezi kůži a zevním prostředím

tvorba tepla - chemická termoregulace závisí na:

  1. intenzitě látkové přeměny
  2. svalové činnosti (2/3 tepla práce)
  3. metabolismu dějů v játrech

regulace tepla:

  • cévy – výrazný podíl v termoregulaci – vazodilatace/výdej, vazokonstrikce/zadržení tepla
  • humorální faktory – hormony štítné žlázy a nadledvinek
  • reflexní děje – ovládané emocemi (strach, překvapení), koordinace funkce páteřní míchy a hypotalamu


Poruchy termoregulace

  • horečka (febrilie) 40-41°C – ztráta tepla vlivem konstrikce cév, sníží se průtok kůží, vzniká pocit chladu, objeví se zimnice, 42°C – těžké poruchy CNS
  • subfebrilie cca 37,5°C
  • úpal – nahromadění tepla, které není možné odstranit (vysoká teplota okolí a vysoká vlhkost – teplo, bezvětří, velká námaha)
  • úžeh – přímé působení – slunečních paprsků na nechráněné části těla (dojde k překrvení daného místa, bolesti hlavy)
  • maximální teplota – 60-70 °C, 100 °C při suchém vzduchu (sauna)
  • minimální teplota – 24 °C teplota těla, pak nastává smrt, koupel ve vodě pod 21 °C způsobuje ztrátu tepla asi 5x větší než je bazální metabolismus
  • jednotlivé buňky lze uchovat samostatně živé při teplotě –190 °C např. erytrocyty nebo spermie, je však nutné přidat glycerol do tekutiny, který pak brání tvorbě krystalů v živých buňkách, tak nedojde k jejich poškození


Pohlavní soustava

  • základní funkce a vlastnost živé hmoty – schopnost rozmnožování, vznik nového jedince (existence biologického druhu), přenos genetické informace


rozmnožovací soustavu tvoří:

  1. pohlavní žlázy (gonády)
  2. přídatné pohlavní orgány
  • vývoj pohlavní soustavy je spojený s vývojem močové soustavy, zakládají se v břišní dutině a před narozením sestupují dolů u mužů do šourku (scrotum) – sestup je aktivovaný hormony hypofýzy, u žen do malé pánve


Mužské pohlavní ústrojí

VARLE - testis

  • jde o párový orgán vejčitého tvaru a lalůčkovité struktury
  • průměrná velikost u dospělého muže je 4-5 cm v podélném směru
  • do 10 let rostou pomalu, v období puberty se růst zrychluje, definitivní rozměr nabývají mezi 20-30 rokem
  • pod tuhým obalem jsou složeny četné semenotvorné kanálky o průměru 30-70 cm délky (celkem tvoří asi 300-350 m)
  • kanálky obsahují zárodečný epitel, kde se tvoří pohlavní buňky – spermie
  • mezi kanálky jsou vmezeřeny Leydigovy žláznaté buňky, které produkují mužský pohlavní hormon testosteron
  • tvorba spermií začíná kolem 13. roku života a trvá po celý život, je řízena hypotalamo-hypofyzární soustavou prostřednictvím adenohypofýzy
  • spermie dozrávají 75 dní, poté se uvolňují a postupují do nadvarlate
  • proces tvorby spermií označujeme jako spermiogenezi
  • spermie – je tvořena hlavičkou, krčkem a bičíkem, který umožňuje samostatný pohyb o rychlosti 3-4 mm/min, životnost spermií v rodidlech ženy je cca 2 dny
  • chám (sperma)- obsahuje zralé spermie v počtu cca 100 mil. na 1mm3 a tekutinu obsahující sekrety žlázek připojených na vývodní pohlavní cesty tj. nadvarle, semenotvorné žlázky a prostaty

vývodné orgány:

NADVARLE - epididymis

  • ústí zde vývodné kanálky varlete
  • z každého nadvarlete vystupuje chámovod dlouhý 40cm, který vstupuje do dutiny pánevní, prochází tříselným kanálem a v místech pod močovým měchýřem ústí do močové trubice
  • v místě vyústění chámovodu obemyká močovou trubici tzv. předstojná žláza - prostata

ŽLÁZA PŘEDSTOJNÁ - prostata

  • jde o žlázosvalový nepárový orgán velikosti kaštanu
  • její rozvoj ovlivňuje mužský pohlavní hormon – testosteron
  • prostata produkuje tekutinu, která alkalickou reakcí neutralizuje kyselou reakci močové trubice a pochvy – ovlivňuje tak životnost a pohyblivost spermií

MOČOVÁ TRUBICE - uretra

  • je společným vývodem močové a pohlavní soustavy
  • průměrně měří 18-22 cm, šířka není stejnosměrná (3 fyziologická rozšíření, 4 zúžení)
  • kůže na povrchu je tenká, posunlivá, přechází v rezervní řasu – předkožku - preputium
  • močová trubice vstupuje do pyje - scrotum, probíhá uvnitř topořivých těles - corpus cavernosum a je zakončena v rozšíření – žaludu - glans penis

mechanismus erekce :

  • topořivá tělesa obsahují četné dutinky - kaverny, do kterých vstupují drobné tepénky a vystupují žíly
  • zvýšený přívod tekutiny – krve a omezený odtok krve způsobí vyplnění dutinek kavernosních těles krví s jejich následným zvětšením a tím i změnou velikosti pohlavního údu – erekci
  • jde o složitý reflexní děj s centrem v bederní míše a kontrolou ve vyšší nervové činnosti – mozkovou kůrou


Ženské pohlavní ústrojí

VAJEČNÍKY - ovaria

  • jde o párový orgán vejčitého tvaru
  • velikost, vzhled a tvar kolísají dle věku a funkčního stavu
  • dospělá žena má vaječník velikosti 3-4cm, největší velikosti dosahují kolem 20.-30. rokem, pak se zmenšují a ve stáří dosahují 1/3-1/4 původní velikosti

stavba:

  • kůra – místo dozrávání ženských pohlavních buněk – vajíček
  • dřeň – zajištění výživy
  • povrch vaječníků je do puberty hladký, v době pohlavní aktivity se mění na hrbolatý vlivem folikulů a jizev po ovulaci. nezralá vajíčka jsou obklopena vrstvou folikulárních buněk
  • novorozenec – má cca 400 tis. zárodečných (primordiálních) folikulů
  • období puberty – redukce na 4 tis. primordiálních folikulů
  • období pohlavní zralosti (30 let) – dozraje 400 primordiálních folikulů v tzv. sekundární folikuly – Graafovy folikuly, které v sobě obsahují plně vyvinuté vajíčka schopné oplození

ovariální cyklus:

1. folikulární fáze – růst a zrání vajíčka do Graafova folikulu ovulace – prasknutí a vyplavení vajíčka s folikulární tekutinou proti ústí vejcovodů, z prasknutého Graafova folikulu vznikne tzv. žluté tělísko, jde o 14.-15. den menstruačního cyklu.

2. luteální fáze – období tvorby žlutého tělíska, v případě oplození toto tělísko zajišťuje udržení ½ těhotenství, v případě neoplození se žluté tělísko mění v tělísko menstruační a po 14 dnech zaniká

  • ovaria jsou 2 orgány, které se však chovají jako by šlo o jeden orgán – ovulace probíhá střídavě v obou, nikoli však pravidelně, v období těhotenství je celý cyklus zastaven

ovulace je ovlivněna hormony adenohypofýzy – FSH folikulostimulační hormon a nervovými vlákny zrající folikul – je sám zdrojem hormonu – estrogenu (ovlivňuje cyklus změny dělohy a vznik sekundárních pohlavních znaků) další hormon adenohypofýzy – LH (luteinizační hormon) ovlivňuje udržení žlutého tělíska, které produkuje progesteron – hormon, který

  1. brání uzrání Graafova folikulu
  2. vyvolává v děloze sekreční fázi
  3. snižuje dráždivost svalů dělohy
  4. podporuje růst mléčné žlázy

VEJCOVOD - tuba uterina

  • 0,5 cm tlustý a 10-15 cm dlouhý orgán
  • obsahuje řasinkový epitel umožňující peristaltický pohyb pomáhající v cestě vajíčku
  • vajíčko putuje do dělohy asi týden (což je asi 100x pomaleji než spermie)

DĚLOHA - uterus

  • jde o nepárový orgán hruškovitého tvaru
  • je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem, je fixována závěsným aparátem svalového dna pánevního a děložních vazů

stavba:

  • tělo děložní – vyklenuje se dopředu
  • dno děložní – směřuje nahoru
  • rohy děložní – běží do stran – navazují na vejcovody
  • hrdlo děložní – tvoří přechod v pochvu, hrdlo je zakončeno otvorem – tzv. čípkem děložním,(tvar hrdla – kulatý u nerodiček, oválný u rodiček)
  • stěna děložní je 1,5cm tlustá a obsahuje 4 vrstvy (sliznici, svalovinu, vazivo a pobřišnici)
  • během těhotenství se stěna dělohy 8x zvětší a 20x zhmotní
  • sliznice je ovlivněna hormony – nárůst, zvýšené prokrvení, prasknutí – celý menstruační cyklus začíná kolem 13. roku věku a trvá zhruba do 50. let – období menopauzy - klimakteria


MENSTRUAČNÍ CYKLUS

  1. menstruační fáze – 3-5 dní – nastává ztráta 50 - 150 mm3 krve, dochází k odlupování funkční sliznice dělohy, která se s krví dostává ven, ve vaječnících zaniká žluté tělísko a zároveň dozrává nový Graafův folikul
  2. regenerační fáze – nastává stažením cév a ukončením krvácení, trvá 2 dny, postupně pak nastává obnova děložní sliznice.
  3. proliferační fáze – je ovlivněna folikulačními hormony vaječníků, trvá asi 8 dní, postupně se zvyšuje sliznice dělohy, nastává ovulace.
  4. sekreční fáze – postupně narůstá a zkypřuje sliznice, děloha se připravuje k oplození a uchycení vajíčka, fáze trvá cca 14 dní (15.-28. den)
  5. fáze premenstruační – fáze ischemická, která trvá několik hodin, nejprve nastane stažení arteriol, přechodná místní nedokrvenost (ischemie) způsobí omezení přísunu kyslíku, degeneraci buněk sliznice, vaziva, žlázek a celkový enzymatický rozpad buněk, ischemie povolí, nastane opět kontrakce arteriol, překrvení sliznice a vlastní menstruace


POCHVA - vagina

  • vývodná cesta dělohy
  • na předním místě vnějšího vyústění se nachází hrbolek clitoris, který má obdobnou funkci jako topořivá tělíska u muže
  • před ústím pochvy je pak ústí močové trubice
  • u žen, které ještě nesouložily je vlastní ústí pochvy kryto panenskou blánou hymen, tato blána tvoří „neúplný uzávěr“ umožňující odtok krve v průběhu menstruace
  • ohraničení pochvy – velké a malé stydké pysky labia majora et minora pudendi
  • při poševním vývodu jsou umístěny žlázky glandulas vestibulares majores et minores, které produkují vazký hlen udržující vlhkost poševního východu


Ontogeneze

oplození vajíčka:

  1. oplození (koncepce) – splynutí ženské gamety (vajíčka) a mužské gamety (spermie), které mají haploidní počet chromozomů
  2. splynutí – do vajíčka vnikne spermie (hlavička, krček a spoj.část bičíku), vznikne zygota s diploidním počtem chromozomů
  3. rýhování vajíčka – po několika hodinách vzniknou blastomery s 2 stejnými buňkami, rýhování pokračuje, vzniká útvar moruly s nárůstem 4..8..16..32..atd. buňkami


-povrch – trofoblast – je základem klkaté blány - choria zajišťující výživu zárodku -vnitřek moruly – tvoří základ zárodečného uzlu - embryoblastu tvořící amnion a žloutkový vak

vývoj:

UHNÍZDĚNÍ ZÁRODKU

  • 1.-2. den oplození – putování do dělohy
  • 2.-3. den tvorba moruly
  • 3.-7. den tvorba blastocysty, uhnízdění do děložní sliznice (nidace)
  • trofoblast prorůstá do dělohy, rozleptává její povrch až dojde k úplnému zanoření do sliznice (cca 12. den po oplození)
  • sliznice dělohy se rozdělí na 4 části podle místa kolem zárodku


ROZDĚENÍ ZÁRODČNÝCH OBALŮ

  • Ektoderm – základ nervové soustavy, hypofýzy, dřeně nadledvinek, smyslových buněk, sliznice nosu, části sliznice dutiny ústní, zubní skloviny, kůže, potních a mazových žláz, vlasů, chlupů, nehtů, mužské a ženské močové trubice, poševního vchodu
  • Endoderm – základ celého trávicího ústrojí, jater, slinivky, štítné žlázy a příštitných tělísek, thymu, epitelu močového měchýře a moč. trubice, části dýchacích cest (hrtan a plíce)
  • Mezoderm – základ serózní blány – pobřišnice, poplicnice, dále sleziny, ledvin, kůry nadledvinek, kostí, chrupavek, vaziva, svalů


ZÁRODEČNÉ OBALY

  • vlastní zárodečné obaly / plodové - amnion (vnitřní) souvisí s kožním povrchem (pupkem)a chorion (vnější) – základ trofoblastu, tvoří choriové klky, které vrůstají do sliznice dělohy a tvoří základ placenty
  • vnitřní dutinu – amniovou – vyplňuje tekutina (plodová voda o obsahu 500-700ml)

placenta:

  • má rychlý vývoj, v 5. měsíci má definitivní podobu a strukturu
  • váha cca 500-600 g, šířka 15-20 cm, tloušťka 2-3cm
  • má 2 části – plodovou a mateřskou


funkce placenty:

  • zajišťuje výměnu krevních plynů – zastupuje dýchací soustavu plodu
  • zajišťuje výživu plodu
  • zprostředkuje předávaní škodlivin látkové přeměny
  • tvoří bariérovou ochranu mezi plodem a matkou
  • patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí – produkuje hormony řídící průběh těhotenství
  • je zásobárnou látek (např. vitamínů)


VÝVOJ PLODU

  1. měsíc – nemá vzhled (žaberní rýhy a oblouky), nastává rýhování – tvoří se základ očí, uší, nosu, ploutviček.
  2. měsíc – plod se začíná podobat člověku, jsou vytvořeny základy všech orgánů, končí embryonální období. Od konce 2. měsíce začíná činnost srdce
  3. měsíc – je vytvořen „plod“ – končí konfigurace obličeje, na končetinách jsou nehty, lze rozlišit mužský a ženský typ organismu
  4. měsíc – plod se celkově podobá člověku
  5. měsíc – plod se aktivně pohybuje, jsou slyšitelné srdeční ozvy, rostou vlasy a nehty
  6. měsíc – kůže je svraštělá – plod má málo tuku
  7. měsíc – přetrvává stařecký vzhled plodu
  8. měsíc – ukládá se tuk, kůže se vyhlazuje, záhyby se vyrovnávají, začíná sestup varlat
  9. měsíc – kůže je vyhlazená, varlata jsou v šourku, jsou dorostlé nehty a vlasy
  10. měsíc – vše je vyvinuto, může nastat porod


Těhotenství

  • závisí na vývoji plodu – jeho zralosti či nezralosti
  • normální délka těhotenství – 282 dní počítáno 1.dnem poslední menstruace, 269 dní počítáno ode dne oplození
  • donošený plod – termín porodu 39.-42. týden těhotenství (cca 2 týdny rozptyl)


hormonální vlivy v těhotenství:

  • každý měsíc se děloha přizpůsobuje k uhnízdění vajíčka, prochází řadou změn a hormonálních vlivů
  • počátek těhotenství ovlivňují hormony produkované vaječníky
  • konec těhotenství – zvyšuje se hladina estrogenů, snižuje se hladina progesteronu, zvyšuje se hladina oxytocinu


ESTROGEN

  • je produkován zralým Graafovým folikulem, později od 60.dne z trofoblastu, od 100.dne z placenty
  • funkce : udržuje těhotenství, ovlivňuje uvolnění pánevních vazů (kost stydkou)


PROGESTERON

  • je produkován nezralým folikulem (žlutým tělískem), narůstá v období těhotenství
  • funkce : udržuje v klidu děložní sliznici – brání vlivu oxytocinu, brání dozrávání Graafova folikulu


CHORIOVÝ GONADOTROPIN

  • vzniká v choriu po oplození
  • funkce : prodlužuje funkční aktivitu žluté tělíska, zajišťuje přeměnu na corpus luteum graviditatis


OXYTOCIN

  • funkce : ovlivňuje stahy dělohy, ovlivňuje stahy epitelových buněk prsní žlázy