Artikulační ústrojí

Stavba Nadhrtanových dutin

  • obsahují akustické filtry + je to úložiště artikulačních orgánů a rezonátorů
  • dutina hrdelní – má vliv na témbr (zabarvení) hlasu
  • dutina ústní – obsahuje aktivní části jazyka (a další artikulační orgány)
  • dutina nosní – nemůže na rozdíl od ostatních dutin měnit svůj tvar a velikost
- ohraničena velofaryngálním průchodem
- vzduch může z plic vycházet jen skrz dutinu ústní, jen dutinu nosní nebo oběma (→ nazalizované vokály)


Artikulační orgány

  • samy modifikují artikulační proud
  • aktivní – ty, které se při tvorbě hlásek blíží nějakému artikulačnímu místu, tedy pasivnímu artikulačnímu orgánu (místo artikulace je vlastně pasivní orgán) → celé patro je oporou pro aktivní artikulační orgány
  • dolní ret je pohyblivější než horní → dolní se přibližuje k hornímu → dolní je aktivní, horní pasivní
  • jazyk mění velikost a tvar nadhrtanových dutin
  • apertura (otevřenost mluvidel) × striktura (překážka v mluvidlech)


Pasivní artikulační orgány

  • horní ret – méně pohyblivý než spodní
  • horní zuby – u některých hlásek slouží jako překážka proudu vzduchu → šumová složka
  • alveoly – zvrásněná část za zadními plochami horních zubů
  • tvrdé patro (palatum) – rozlehlé → přední a zadní část (palatální artikulace se dělí na pre- a postpalatální)
  • měkké patro (velum)
  • čípek (uvula) – nelze vědomě ovlivnit


Aktivní artikulační orgány

  • spodní ret
  • dolní čelist (zuby její pohyb kopírují)
  • jazyk
- špička jazyka - apikální artikulace ([d], [l])
- čepel jazyka – laminální artikulace ([s])
- přední část hřbetu jazyka – dorzální artikulace (predorzální)
- zadní část hřbetu jazyka – dorzální artikulace (postdorzální)
- kořen jazyka – radikální artikulace (← radix)


Jazyk

  • čepel – asi do 4. zubů
- špička – jen opravdu ten okraj
- horní plocha čepele – plocha špičky
  • hřbet – od 5. do 6. zubů
- okraje hřbetu – pokud se přitisknou k tvrdému patru u horních zubů, vzniká tzv. koronální artikulace ([s, z, ʃ, ʒ, t͡s, t]) – okraje jazyka uzavírají cestu možnému úniku vzduchu (na rozdíl od [l])
    • laterální sigmatismus – když okraje nepřiléhají → špatná artikulace hlásek (takové to šišlavé do „l“)
  • přední část hřbetu
  • zadní část hřbetu

Reference

  • Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
  • Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
  • Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
  • Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)


Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika