Artikulace konsonantů: Porovnání verzí

Řádek 49: Řádek 49:
  
  
 +
==== S úplnou překážkou ====
  
 +
* narůstá tlak v dutině ústní – po uvolnění překážky začne vzduch proudit ven → naráží do molekul vzduchu → turbulence → šumy
 +
* v '''tenzní fázi''' je '''závěr''' (úplná překážka)
 +
* doba trvání závěru asi 100 ms, u [t] kratší
 +
* v '''detenzní fázi''' uvolnění závěru a rychlé vyrovnávání tlaků → turbulentní zvuky
 +
* velmi rychlé oddalování artikulačních orgánů
 +
* = '''explozívy''' (okluzívy ← okluze = závěr)
 +
: - [p, b, k, g, t, d, c, ɟ]
  
 +
 +
==== S neúplnou překážkou ====
 +
 +
* vytvoření '''úžiny''' → zrychlení proudění vzduchu → turbulence → šum
 +
* čím menší úžina, tím rychlejší pohyb vzduchu
 +
* v '''tenzní fázi''' vzniká úžina
 +
* = '''frikativy'''
 +
: - [f, v, s, z, ʃ, ʒ, x, ɣ, ɦ]
 +
 +
 +
==== Polozávěrové hlásky ====
 +
 +
* kombinace '''závěru''' (v '''tenzní fázi''') a '''úžiny''' (v '''detenzní fázi''')
 +
* závěr přechází v úžinu → pomalé oddalování artikulačních orgánů
 +
* = '''afrikáty'''
 +
: - [t͡s, t͡ʃ, d͡z, d͡ʒ]
 +
 +
 +
=== Sonory ===
 +
 +
* artikulační hledisko – konsonantické ← překážka
 +
* akustické hledisko – bez šumu, nebo jen hodně málo, naopak výrazná tónová složka
 +
* percepčně hodně blízké vokálům → v některých jazycích jsou slabikotvorné
 +
*  v češtině (a většině jazyků) nemají neznělý protějšek
 +
* např. [m] je artikulováno skoro stejné jako [b], ale vzduch odchází dutinou nosní → nedochází ke hromadění tlaku = aerodynamický rozdíl
 +
* = všechny nazály, [l], většinou [r], české [j]
 +
* '''nazály''' – z hlediska artikulace podobné explozívám v tom smyslu, že v dutině ústní se staví vzduchu do cesty překážka × ale nehromadí se tlak
 +
* '''aproximanty''' – dochází k urychlení proudu vzduchu, ale ne k vytvoření šumové složky
 +
 +
 +
== Znělost ==
 +
 +
=== Fonologické hledisko ===
 +
 +
* hlásku fonologicky znělou tvoříme tak, že jí přidáme tón
 +
 +
 +
=== Fonetické hledisko ===
 +
 +
* po dobu trvání hlásky je buď přítomen hlasivkový tón, nebo není
 +
* při [z] slyšíme kombinaci tónu a šumu, při [s] jen šum
 +
 +
 +
* → obě hlediska spolu korespondují (jen prostě jiný úhel pohledu)
 +
* '''při šepotu''' není přítomen '''základní tón''', ale fonologický kontrast znělosti se neztratil (lze poznat rozdíl mezi např. ''„vyber to“'' a ''„vyper to“'')
 +
 +
 +
== Napjatost ==
 +
 +
* v němčině se jedná o kontrast napjatosti, ne znělosti
 +
* napjatost existuje i v češtině, ale '''znělost je výraznější''', proto se podle ní rozlišuje, jen pokud znělost chybí – např. při šepotu
 +
* při artikulaci fonologicky neznělých konsonantů je zvýšeno svalové napětí ('''neznělý konsonant = napjatý''')
 +
* u neznělých konsonantů hlasivky nekmitají, glotis je otevřená → rychlý proud vzduchu → narazí na odolnou překážku (aby ten náraz udržela)
 +
* u znělých konsonantů je vzduch hlasivkami bržděn (protože kmitají) → pomalé zvyšování intraorálního tlaku → slabší překážka
 +
* → rozdíl v kvalitě překážky má za následek '''rozdílné trvání''' obstruentů – napjaté jsou delší (příprava a odbourání překážky trvá déle) – např. frikativy asi 2×
 +
* napjaté jdou dlouho držet
 +
 +
 +
== Strategie pro zvětšování nadhrtanových dutin ==
 +
 +
* jazyk ve více konkávní poloze (níž) ([s, z]) → větší dutina pro rozeznění tónu
 +
* posunutí špičky jazyka dozadu ([t, d])
 +
* vyklenutí tváří
 +
* zvětšení čelistního úhlu
 +
* vyklenutí kořene jazyka dopředu → zvětšení dutiny hrdelní
 +
* drobné vyklenutí hrtanu dozadu → zvětšení dutiny hrdelní
 +
* celý hrtan se posune dolů (při velkém zdůraznění rozdílu mezi [p] a [b])
 +
 +
 +
== Aspirace ==
  
  

Verze z 6. 9. 2014, 10:24

  • výdechovému proudu vzduchu se do cesty klade překážka = artikulační rozdíl mezi konsonanty a vokály (úplně neplatí u [a], [ɪ] a [j])
  • obecně platí u konsonantů směřování ke striktuře × u vokálů směřování k apertuře
  • u konsonantů určujeme:
- způsob artikulace
- místo artikulace
- znělost


Místa konsonantické artikulace

Systém českých konsonantů


  • horní retlabiální a labiodentální artikulace
  • horní řezákydentální artikulace (v češtině se nevyskytuje)
  • alveolyalveolární a postalveolární (ta není za, ale na zadní straně)
  • tvrdé patro – pre- a postpalatální artikulace (obecně jen palatální, většinou to stačí)
  • měkké patrovelární artikulace
  • čípekuvulární artikulace
  • hlasivkyglotální artikulace


Činnost rtů

  • zaokrouhlování
  • postavení neutrální
  • zaostřování
  • × nelingvální hlásky – bilabiály, labiodentály, [ɦ]


Průběh konsonantické artikulace

  • intenzní fáze – zaujímání cílové artikulační pozice
  • tenzní fáze – artikulátory setrvávají v cílové artikulační pozici
  • detenzní fáze – artikulátory opouštějí cílovou artikulační pozici
  • na hranici hlásek dochází ke koartikulaci = jedna hláska je ovlivněna další
  • artikulační orgán, který se neúčastní artikulace první hlásky, se připravuje na artikulaci druhé hlásky
  • překrývá se detenzní fáze první a intenzní fáze druhé hlásky (ve skutečnosti detenzní fáze často zasahuje až do tenzní fáze druhé hlásky – např. „pod psa“ – [t] se téměř nevyslovuje)


Typy konsonantické artikulace

Obstruenty

  • artikulační hledisko – překážka v proudu vzduchu
  • akustické hledisko – je přítomen šum
  • percepční hledisko – slyšíme šum (× šum u [b]?)


S úplnou překážkou

  • narůstá tlak v dutině ústní – po uvolnění překážky začne vzduch proudit ven → naráží do molekul vzduchu → turbulence → šumy
  • v tenzní fázi je závěr (úplná překážka)
  • doba trvání závěru asi 100 ms, u [t] kratší
  • v detenzní fázi uvolnění závěru a rychlé vyrovnávání tlaků → turbulentní zvuky
  • velmi rychlé oddalování artikulačních orgánů
  • = explozívy (okluzívy ← okluze = závěr)
- [p, b, k, g, t, d, c, ɟ]


S neúplnou překážkou

  • vytvoření úžiny → zrychlení proudění vzduchu → turbulence → šum
  • čím menší úžina, tím rychlejší pohyb vzduchu
  • v tenzní fázi vzniká úžina
  • = frikativy
- [f, v, s, z, ʃ, ʒ, x, ɣ, ɦ]


Polozávěrové hlásky

  • kombinace závěru (v tenzní fázi) a úžiny (v detenzní fázi)
  • závěr přechází v úžinu → pomalé oddalování artikulačních orgánů
  • = afrikáty
- [t͡s, t͡ʃ, d͡z, d͡ʒ]


Sonory

  • artikulační hledisko – konsonantické ← překážka
  • akustické hledisko – bez šumu, nebo jen hodně málo, naopak výrazná tónová složka
  • percepčně hodně blízké vokálům → v některých jazycích jsou slabikotvorné
  • v češtině (a většině jazyků) nemají neznělý protějšek
  • např. [m] je artikulováno skoro stejné jako [b], ale vzduch odchází dutinou nosní → nedochází ke hromadění tlaku = aerodynamický rozdíl
  • = všechny nazály, [l], většinou [r], české [j]
  • nazály – z hlediska artikulace podobné explozívám v tom smyslu, že v dutině ústní se staví vzduchu do cesty překážka × ale nehromadí se tlak
  • aproximanty – dochází k urychlení proudu vzduchu, ale ne k vytvoření šumové složky


Znělost

Fonologické hledisko

  • hlásku fonologicky znělou tvoříme tak, že jí přidáme tón


Fonetické hledisko

  • po dobu trvání hlásky je buď přítomen hlasivkový tón, nebo není
  • při [z] slyšíme kombinaci tónu a šumu, při [s] jen šum


  • → obě hlediska spolu korespondují (jen prostě jiný úhel pohledu)
  • při šepotu není přítomen základní tón, ale fonologický kontrast znělosti se neztratil (lze poznat rozdíl mezi např. „vyber to“ a „vyper to“)


Napjatost

  • v němčině se jedná o kontrast napjatosti, ne znělosti
  • napjatost existuje i v češtině, ale znělost je výraznější, proto se podle ní rozlišuje, jen pokud znělost chybí – např. při šepotu
  • při artikulaci fonologicky neznělých konsonantů je zvýšeno svalové napětí (neznělý konsonant = napjatý)
  • u neznělých konsonantů hlasivky nekmitají, glotis je otevřená → rychlý proud vzduchu → narazí na odolnou překážku (aby ten náraz udržela)
  • u znělých konsonantů je vzduch hlasivkami bržděn (protože kmitají) → pomalé zvyšování intraorálního tlaku → slabší překážka
  • → rozdíl v kvalitě překážky má za následek rozdílné trvání obstruentů – napjaté jsou delší (příprava a odbourání překážky trvá déle) – např. frikativy asi 2×
  • napjaté jdou dlouho držet


Strategie pro zvětšování nadhrtanových dutin

  • jazyk ve více konkávní poloze (níž) ([s, z]) → větší dutina pro rozeznění tónu
  • posunutí špičky jazyka dozadu ([t, d])
  • vyklenutí tváří
  • zvětšení čelistního úhlu
  • vyklenutí kořene jazyka dopředu → zvětšení dutiny hrdelní
  • drobné vyklenutí hrtanu dozadu → zvětšení dutiny hrdelní
  • celý hrtan se posune dolů (při velkém zdůraznění rozdílu mezi [p] a [b])


Aspirace

Reference

  • Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
  • Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
  • Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
  • Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)


Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika