Averroe a jeho pojednání o filozofii a náboženství: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „'''Ibn Rušd a jeho typologie čtenářů Koránu''' Ibn Rušd byl andaluský kulturní eklektik, autor zásadního významu pro islámskou teologii, ale …“)
 
m (Ondrej.Novak přesunul stránku Ibn Rušd a typologie čtenářů Koránu na Averroe a jeho pojednání o filozofii a náboženství bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazeno 14 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Ibn Rušd a jeho typologie čtenářů Koránu'''
+
'''Ibn Rušd''' (lat. '''Averroes''') byl andaluský kulturní [[Eklektika|eklektik]], autor zásadního významu pro [[Islámská teologie|islámskou teologii]], ale rovněž pro neislámskou kulturu. Projevoval výraznou náboženskou toleranci v době, kdy myšlení bylo nebezpečným podnikem. (s. 26)<ref name="rozhod">IBN, Rušd (Averroes). <i>Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie</i>. 1. Praha: Academia, 2012, 129 s. ISBN 978-80-200-2116-8.</ref> Bývá rovněž interpretován jako '''první a poslední islámský filosof''', jehož cílem bylo ''"najít přesný a původní výklad [[Aristoteles|Aristotela]] a očisti jej od pozdějších nánosů"''.(s. 30)<ref name="rozhod" />
  
Ibn Rušd byl andaluský kulturní eklektik, autor zásadního významu pro islámskou teologii, ale rovněž pro neislámskou kulturu. Averroes projevoval výraznou náboženskou toleranci v době, kdy myšlení bylo nebezpečným podnikem.<ref>IBN, Rušd (Averroes). <i>Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie</i>. 1. Praha: Academia, 2012, 129 s. ISBN 978-80-200-2116-8., s. 26 </ref> Bývá rovněž interpretován jako p'''rvní a poslední islámský filosof''', jehož cílem bylo „najít přesný a původní výklad Aristotela a očisti jej od pozdějších nánosů“.<ref><i>Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie, s. 30</i>.</ref>
+
== Dialog náboženství a filosofie ==
  
Ve svém '''Rozhodném pojednání o vztahu náboženství a filosofie''' se Averroes pokouší najít cestu oddělení vědeckého poznání založeného na dokazování od zkušenosti víry založené na zjevení. Přestože se navzájem náboženství a filosofie ovlivňují, používají podobný pojmový aparát a odkazují na islámské právo, stále pokládají jiné otázky, jež mají jinou formu. A právě s tímto složitým fenoménem se pokusil Averroes vypořádat, aby tak zachoval jak filosofii (potažmo vědě) i náboženství svou výsadní pozici. Nejde však o filosofické dílo, ale spíše o '''právnické pojednání o filosofii'''.
+
Ve svém '''Rozhodném pojednání o vztahu náboženství a filosofie''' se Averroes pokouší najít cestu oddělení [[Vědecké poznání|vědeckého poznání]] založeného na dokazování od zkušenosti víry založené na zjevení. Přestože se navzájem [[náboženství]] a [[Filozofie|filozofie]] ovlivňují, používají podobný pojmový aparát a odkazují na islámské právo, stále pokládají jiné otázky, jež mají jinou formu. A právě s tímto složitým fenoménem se pokusil Averroes vypořádat, aby tak zachoval jak filosofii (potažmo vědě) i náboženství svou výsadní pozici. Nejde však o filosofické dílo, ale spíše o '''právnické pojednání o filosofii'''.
  
Základ Averoova učení lze shrnout následujícími slovy: K věcné pravdě se lze dopracovat pomocí rozumu a logika a racionální uvažování vedou ke spáse.<ref><i>Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie, s. 40</i>.</ref> Ibn Rušda můžeme číst i jako autora, jenž '''dovedl racionalistickou metodologii do extrému''', když se v jeho době jen těžko racionalismus slučoval s náboženským učením.<ref><i>Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie, s. 45</i>.</ref>  Věda a víra byly pojímány jako konkurentky, ne jako dva odlišné diskurzy, které svými způsoby usilují o poznání pravdy a štěstí. Averroes se však přesto odhodlal po 80 letech zareagovat na '''al-Ghazálího výzvu'''<ref>HOURANI, George F. <i>On the harmony of religion and philosophy: a translation, with introduction and notes, of Ibn Rushd's Kitáb fasl al-maqál, with its appendix (Damína) and an extract from Kitáb al-kashf an manáhij al-adilla</i>. London: Luzac, 1976, 128 s. ISBN 0-7189-022-x., s. 5 </ref>  a sepsat Rozhodné pojednání s plným vědomím komplikace, že Korán univerzálně nařizuje určitý typ chování, zatímco filosofie v tomto případě používá odvozování a důkazy, které se svou povahou liší s ohledem na rozumovou a společenskou úroveň lidí.<ref><i>On harmony., s. 2 </i></ref> 
+
=== Obsah pojednání ===
  
Především však je třeba vyzdvihnout jeho '''přínos v současné době''', které může posloužit jako „protilátka vůči fanatismu, extremismu a pomýlenému islamistickému diskurzu.<ref><i>Rozhodné pojednání, s. 50 </i>.</ref>  Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že v rámci Rozhodného pojednání není prvenství Zákona předmětem pochybností.<ref>AVERROES. <i>The book of the decisive treatise: determining the connection between the law and wisdom; Epistle dedicatory</i>. Provo: Brigham Young University Press, 2001, 63 s. ISBN 978-0-8425-2479-7., s. 22 </ref>  To znamená, že páteř Averoovy filosofie tvoří bezvýhradná oddanost Zákonu - celková filosofická perspektiva je založena na jeho reflektování. Teprve v rámci islámu se zkoumá právní postavení filosofie.
+
Základ Averoova učení lze shrnout následujícími slovy: K věcné [[Pravda|pravdě]] se lze dopracovat pomocí rozumu a [[Logika|logika]] a racionální uvažování vedou ke [[Spása|spáse]]. (s. 40)<ref name="rozhod" /> Ibn Rušda můžeme číst i jako autora, jenž ''dovedl racionalistickou metodologii do extrému'', když se v jeho době jen těžko [[racionalismus]] slučoval s náboženským učením. (s. 45)<ref name="rozhod" /> Věda a víra byly pojímány jako konkurentky, ne jako dva odlišné diskurzy, které svými způsoby usilují o poznání pravdy a štěstí. Averroes se však přesto odhodlal po 80 letech zareagovat na [[Al-Ghazálího výzva|al-Ghazálího výzvu]] (s. 5)<ref name="hourani">HOURANI, George F. <i>On the harmony of religion and philosophy: a translation, with introduction and notes, of Ibn Rushd's Kitáb fasl al-maqál, with its appendix (Damína) and an extract from Kitáb al-kashf an manáhij al-adilla</i>. London: Luzac, 1976, 128 s. ISBN 0-7189-022-x.</ref>  a sepsat Rozhodné pojednání s plným vědomím komplikace, že [[Korán]] univerzálně nařizuje určitý typ chování, zatímco filosofie v tomto případě používá odvozování a důkazy, které se svou povahou liší s ohledem na rozumovou a společenskou úroveň lidí. (s. 2)<ref name="hourani" /> 
  
A přestože mu středověk přisuzuje teorii dvojí pravdy, Averroes podle komentátora ve skutečnosti toužil po unitární pravdě.<ref><i>On harmony, s.23</i>.</ref> V rozhodném pojednání máme co dělat se dvěma pohyby: Dialogem Zákona a moudrosti a Averoovými názory na interpretaci Zákona.
+
=== Závěr: filosofie a víra uvnitř islámského práva ===
 +
 
 +
Především však je třeba vyzdvihnout jeho přínos v současné době, které může posloužit jako ''"protilátka vůči fanatismu, extremismu a pomýlenému islamistickému diskurzu."'' (s. 50)<ref name="rozhod" /> Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že v rámci ''Rozhodného pojednání'' není prvenství Zákona předmětem pochybností. (s. 22)<ref>AVERROES. <i>The book of the decisive treatise: determining the connection between the law and wisdom; Epistle dedicatory</i>. Provo: Brigham Young University Press, 2001, 63 s. ISBN 978-0-8425-2479-7.</ref> To znamená, že páteř Averoovy filosofie tvoří bezvýhradná oddanost Zákonu - celková filosofická perspektiva je založena na jeho reflektování. Teprve v rámci islámu se zkoumá právní postavení filosofie.
 +
 
 +
A přestože mu středověk přisuzuje [[Teorie dvojí pravdy|teorii dvojí pravdy]], Averroes podle komentátora ve skutečnosti toužil po [[Teorie unitární pravdy|unitární pravdě]]. (s. 23)<ref name="hourani" /> V ''Rozhodném pojednání'' máme co dělat se dvěma pohyby: Dialogem Zákona a moudrosti a Averoovými názory na interpretaci Zákona.
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* AVERROES. The book of the decisive treatise: determining the connection between the law and wisdom; Epistle dedicatory. Provo: Brigham Young University Press, 2001, 63 s. </nowiki>ISBN 978-0-8425-2479-7.
 +
* IBN, Rušd (Averroes). Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie. 1. Praha: Academia, 2012, 129 s. </nowiki>ISBN 978-80-200-2116-8.
 +
* HOURANI, George F. On the harmony of religion and philosophy: a translation, with introduction and notes, of Ibn Rushd's Kitáb fasl al-maqál, with its appendix (Damína) and an extract from Kitáb al-kashf an manáhij al-adilla. London: Luzac, 1976, 128 s. ISBN 0-7189-022-x.
 +
 
 +
=== Zdroj ===
 +
 
 +
PAVELCOVÁ, Tereza. Seminární práce. 2016.
 +
 
 +
=== Klíčová slova ===
 +
 
 +
Averroe, filozofie, náboženství, islám
 +
 
 +
[[Kategorie: Filozofie]]

Aktuální verze z 19. 10. 2016, 13:10

Ibn Rušd (lat. Averroes) byl andaluský kulturní eklektik, autor zásadního významu pro islámskou teologii, ale rovněž pro neislámskou kulturu. Projevoval výraznou náboženskou toleranci v době, kdy myšlení bylo nebezpečným podnikem. (s. 26)[1] Bývá rovněž interpretován jako první a poslední islámský filosof, jehož cílem bylo "najít přesný a původní výklad Aristotela a očisti jej od pozdějších nánosů".(s. 30)[1]

Dialog náboženství a filosofie

Ve svém Rozhodném pojednání o vztahu náboženství a filosofie se Averroes pokouší najít cestu oddělení vědeckého poznání založeného na dokazování od zkušenosti víry založené na zjevení. Přestože se navzájem náboženství a filozofie ovlivňují, používají podobný pojmový aparát a odkazují na islámské právo, stále pokládají jiné otázky, jež mají jinou formu. A právě s tímto složitým fenoménem se pokusil Averroes vypořádat, aby tak zachoval jak filosofii (potažmo vědě) i náboženství svou výsadní pozici. Nejde však o filosofické dílo, ale spíše o právnické pojednání o filosofii.

Obsah pojednání

Základ Averoova učení lze shrnout následujícími slovy: K věcné pravdě se lze dopracovat pomocí rozumu a logika a racionální uvažování vedou ke spáse. (s. 40)[1] Ibn Rušda můžeme číst i jako autora, jenž dovedl racionalistickou metodologii do extrému, když se v jeho době jen těžko racionalismus slučoval s náboženským učením. (s. 45)[1] Věda a víra byly pojímány jako konkurentky, ne jako dva odlišné diskurzy, které svými způsoby usilují o poznání pravdy a štěstí. Averroes se však přesto odhodlal po 80 letech zareagovat na al-Ghazálího výzvu (s. 5)[2] a sepsat Rozhodné pojednání s plným vědomím komplikace, že Korán univerzálně nařizuje určitý typ chování, zatímco filosofie v tomto případě používá odvozování a důkazy, které se svou povahou liší s ohledem na rozumovou a společenskou úroveň lidí. (s. 2)[2]

Závěr: filosofie a víra uvnitř islámského práva

Především však je třeba vyzdvihnout jeho přínos v současné době, které může posloužit jako "protilátka vůči fanatismu, extremismu a pomýlenému islamistickému diskurzu." (s. 50)[1] Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že v rámci Rozhodného pojednání není prvenství Zákona předmětem pochybností. (s. 22)[3] To znamená, že páteř Averoovy filosofie tvoří bezvýhradná oddanost Zákonu - celková filosofická perspektiva je založena na jeho reflektování. Teprve v rámci islámu se zkoumá právní postavení filosofie.

A přestože mu středověk přisuzuje teorii dvojí pravdy, Averroes podle komentátora ve skutečnosti toužil po unitární pravdě. (s. 23)[2] V Rozhodném pojednání máme co dělat se dvěma pohyby: Dialogem Zákona a moudrosti a Averoovými názory na interpretaci Zákona.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 IBN, Rušd (Averroes). Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie. 1. Praha: Academia, 2012, 129 s. ISBN 978-80-200-2116-8.
  2. 2,0 2,1 2,2 HOURANI, George F. On the harmony of religion and philosophy: a translation, with introduction and notes, of Ibn Rushd's Kitáb fasl al-maqál, with its appendix (Damína) and an extract from Kitáb al-kashf an manáhij al-adilla. London: Luzac, 1976, 128 s. ISBN 0-7189-022-x.
  3. AVERROES. The book of the decisive treatise: determining the connection between the law and wisdom; Epistle dedicatory. Provo: Brigham Young University Press, 2001, 63 s. ISBN 978-0-8425-2479-7.

Použitá literatura

  • AVERROES. The book of the decisive treatise: determining the connection between the law and wisdom; Epistle dedicatory. Provo: Brigham Young University Press, 2001, 63 s. </nowiki>ISBN 978-0-8425-2479-7.
  • IBN, Rušd (Averroes). Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie. 1. Praha: Academia, 2012, 129 s. </nowiki>ISBN 978-80-200-2116-8.
  • HOURANI, George F. On the harmony of religion and philosophy: a translation, with introduction and notes, of Ibn Rushd's Kitáb fasl al-maqál, with its appendix (Damína) and an extract from Kitáb al-kashf an manáhij al-adilla. London: Luzac, 1976, 128 s. ISBN 0-7189-022-x.

Zdroj

PAVELCOVÁ, Tereza. Seminární práce. 2016.

Klíčová slova

Averroe, filozofie, náboženství, islám