Behaviorismus

  • Behaviorismus přistupuje k psychice člověka (osobnosti) z hlediska teorie učení
  • Osobnost je pojímána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování
  • Behaviorismus je výrazný protiklad duchovědných a intuitivně či introspektivně založených přístupů k psychice individua
  • Učení vysvětluje mnohé z našeho jednání, k poznání a pochopení osobnosti ale nestačí zaměřovat se pouze na vnější struktury (stejně jako nestačí zaměřovat se pouze na ty vnitřní)
  • Vývojové fáze pojímání osobnosti v behaviorismu:
  • Klasický behaviorismus
  • Přístup k osobnosti vyplývá z reflexně orientované koncepce a metodologie usilující o odhalení „atomu chování“
  • Atom chování = psychický reflex
  • Hledání prvku, který by byl obecně platný pro jakékoli adaptivní chování
  • Důsledky:
  • Vytlačení pojmu osobnost z psychologie
  • Redukce individuality na obecnost
  • Redukování psychologické metodologie na experiment
  • Atomismus
  • Umělost
  • Kvalitativní přestavba výchozí koncepce behaviorismu
  • Přidání středního článku „osobnost“ do pojetí „podnět – reakce“
  • Snaha o studium chování v ekologicky adekvátních souvislostech a determinacích
  • Snaha respektovat rozdíl mezi zvířetem a lidskou bytostí
  • Základní tendence:
  • Synchronismus (koncentrace na způsoby existence toho kterého druhu)
  • Strukturovanost (studium smysluplných bloků interakčních systémů, snaha proniknout do vnitřní logiky)
  • Naturismus (systematické pozorování živočichů v jejich přirozeném prostředí se stává hlavní metodou)
  • Základní tezí neobehavioristů je jednota člověka s okolní přírodou
  • Psychika se ale stále pojímá jako nástroj a výsledek adaptace (přizpůsobení)