Bradfordův zákon

Bradforův zákon, kterému se také někdy říká Bradfordův zákon rozptylu[1], je bibliometrický zákon objevený Samuelem C. Bradfordem v roce 1934.

Tento zákon poukazuje na závislost mezi konečným počtem dokumentů a rozložením dokumentů v určitých tématických oblastech[2] – nejčastěji se jedná o časopisy. Zákon byl objeven při hledání východiska u problému s rešeršemi v oblasti geofyziky. Díky tomu bylo zjištěno (a jak taky tento zákon udává), že maximum propojených a relevantních článků existuje v minimálním počtu časopisů, které dohromady tvoří „jádro oboru“.

Ve výsledku tedy Bradford konkrétně zjistil, že jím hledané téma lze najít téměř ve 330 časopisech[3]. Tento výsledek poté rozdělil na tři menší skupiny se vzájemně stejným počtem článků.

Následně tedy v každé skupině narůstal počet časopisů v poměru: 1 : n : n2

Využití Bradfordova zákonu v praxi

Celkový počet článků: 690

Počet titulů časopisů: 26

Jádro: 2 (230)

1. Zóna: 6 (230)

2. Zóna: 18 (230)

Výsledný poměr: 1 : 3 : 9

n=3 (číslo jsme získali vydělením počtu titulů v první zóně počtem titulů v jádru.)

Zdroje

Reference

  1. Kvantitativní metody zkoumání dokumentové komunikace. [online]. [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://info.sks.cz/users/ku/ZIZ/kvant.htm
  2. Možnosti využití bibliometrických metod. [online]. [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://www1.cuni.cz/~murysovt/ukoly/bibliomet.htm
  3. Bibliometrie pro měření kvality informací. [online]. [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: https://is.vsfs.cz/el/6410/leto2011/B_BSeBA/um/2061471/Bibliometrie__citacni_analyza.txt

Související články