Charakter: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě<ref name=":1"></ref>.  
+
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená "rytina, vryp" (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)<ref name=":1">Cakirpaloglu, P. (2012). <i>Úvod do psychologie osobnosti</i>. Praha: Grada.</ref><ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref><ref name=":2">Smékal, V. (2002). <i>Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání</i>. Brno: Studium.</ref>.  
  
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod<ref name=":1" />. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>.  
+
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě<ref name=":1"></ref>. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''<ref name=":1"></ref>.  
  
== Etymologie ==
+
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.<ref name=":1" /> Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat<ref name=":1"></ref>. Jsou jimi:
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená "rytina, vryp" (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)<ref name=":1">Cakirpaloglu, P. (2012). <i>Úvod do psychologie osobnosti</i>. Praha: Grada.</ref><ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref><ref name=":2">Smékal, V. (2002). <i>Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání</i>. Brno: Studium.</ref>.
 
  
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''<ref name=":2"></ref>. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou<ref name=":2"></ref>. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.         
+
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''<ref name=":1"></ref>.
 +
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. "dobrý charakter" - "špatný charakter")<ref name=":1"></ref>.
 +
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru<ref name=":1" />.
  
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''<ref name=":2" />. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''<ref name=":1"></ref>.     
+
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''<ref name=":2" />. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''<ref name=":1"></ref>.     
  
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi ("dobrý" charakter - "špatný" charakter)<ref name=":1" />.
+
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''<ref name=":2"></ref>. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou<ref name=":2"></ref>. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.
 
 
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru<ref name=":1" />.
 
  
 
== Historie ==
 
== Historie ==
Řádek 27: Řádek 26:
  
 
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.   
 
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.   
 +
 +
  
 
=== Frommovo pojetí charakteru ===
 
=== Frommovo pojetí charakteru ===

Verze z 17. 7. 2019, 14:04

Pojem pochází z řeckého slova charaktíras, které znamená "rytina, vryp" (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)[1][2][3].

V psychologii se pojmem charakter označuje souhrn získaných vlastností určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě[1]. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu sociálního učení[1].

Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména morálních, etických, estetických apod.[1] Podle G.W. Allporta je charakter eticky zhodnocená osobnost; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě[4]. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy morálka nebo prosociální chování, je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat[1]. Jsou jimi:

  • Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou postoje a zájmy[1].
  • Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. "dobrý charakter" - "špatný charakter")[1].
  • Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce Freuda, Adlera, Fromma, Horneyové nebo Reicha se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru[1].

Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu temperament. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, charakter je proti tomu výsledkem formování a učení[3]. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování[1].

V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti, soustavy dominujících vlastností a jako soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život[3]. Můžeme říci, že charakter je společně se schopnostmi jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou[3]. Temperament proti tomu spojuje osobnost s organismem.

Historie

Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován Theofrastos z Efesu. Ve svém díle Povahopisy popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)[1].

Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je Jean de La Bruyère. Napsal dílo Charaktery, kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty[1]. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly[1].

Současné psychologické koncepty

Klasická psychoanalýza

Freudovo pojetí osobnosti je výrazně moralistické a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří morálka nebo svědomí. Psychoanalytické pojetí charakteru je deterministické, heteronomní a reaktivní. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka[1].

Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je prvních pět let života. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.


Frommovo pojetí charakteru

Reichovo pojetí charakteru

Odkazy

Reference

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.
  2. Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Studium.
  4. Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.

Literatura

  • Balcar, K. (1983). Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  • Blatný, M. (2010). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada.
  • Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.
  • Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
  • Mikšík, O. (2001). Psychologická charakteristika osobností. Praha: Karolinum.

Klíčová slova

charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení