Charakterizujte funkce katalogu, popište jejich vývoj v 19., 20. a 21. století: Porovnání verzí

Řádek 4: Řádek 4:
  
 
'''Funkce knihovního katalogu'''
 
'''Funkce knihovního katalogu'''
* '''''Rešeršní''''' - vyhledávání
+
 
* '''''Bibliografická''''' (indikativní) informovat o existenci literatury týkající se oblasti mých zájmů.
+
Funkce knihovního katalogu mohou být různé. Za základní funkci katalogu můžeme považovat funkci lokační, tato funkce spočívá v tom, že katalog poskytuje informaci,  zda je určitý dokument součástí daného knihovního fondu, a kde je uložený. Tato funkce je typická pro katalog a nemůže ji nahradit jiný druh sekundárního dokumentu, jelikož souvisí se základním úkolem knihoven - zprostředkování dokumentů.
* '''''Identifikační''''' (popisná)- umožňuje zjistit, o jaký dokument se jedná, odlišit ho od ostatních, ujistit se, že je to ten, který chci.
+
Lokační funkci plní signatura (značka dokumentu, určující jeho zařazení ve fondu knihovny) nebo sigla(
* '''''Lokační''''' - zpřístupnění fondu, umožňuje zjistit, kde nalezené zdroje jsou, případně za jakých podmínek jsou dostupné.
+
značka knihovny, která dokument vlastní). Sigla se uvádí v souborných katalozích, které obsahují záznamy fondů více
* '''''Kolokační''''' (collocation function) - zajistit, aby se blízko sebe vyskytovaly záznamy podobných nebo souvisejících dokumentů (např. Různá vydání díla, díla od jednoho autora).
+
knihoven.
* '''''Propagační''''' - nabídnout obsah sbírek, i když ho nikdo konkrétně nehledá.
+
Mimo funkce lokační plní katalog rovněž funkci bibliografickou. Jedná se o funkci, kdy bibliografický záznam přináší přesný popis dokumentu, tak aby tento dokument byl jednoznačně odlišen od jiných dokumentů. Bibliografický záznam se vypracovává na základě
* '''''Evidenční''''' - evidence majetku knihovny.<ref>STODOLA, Jiří. <i>Struktura a funkce bibliografického a katalogizačního záznamu</i>. 2014. Dostupné také z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js14/katalogizace/web/pages/07-struktura-a-funkce.html</ref>
+
přijatých pravidel a každý údaj má přesně stanovený význam.
 +
Funkce rešeršní znamená, že katalog je vybudován, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam podle určitých hledisek.U lístkového katalogu byl přístup umožněn jen podle jednoho hlediska, proto jich muselo být budováno více. Naopak podle více hledisek umožňuje hledání katalog elektronický, vyhledávání je tak přesnější a rychlejší.
 +
Jako další funkci uvádíme funkci informační. Informační funkce je založena na tom, že katalog informuje uživatele, která díla od téhož autora, z téhož oboru nebo o témž předmětu jsou součástí fondu. Informační funkce je spojena především s katalogy velkých knihoven  nebo knihovny s menším, ale specializovaným fondem. Je tedy závislá na velikosti, popřípadě na zaměření
 +
dokumentového fondu. Dokumentové  fondy odborných knihoven je budovány , aby obsahovaly odborné dokumenty
 +
s aktuálními,ale i původními a přesnými informacemi.Dokumentové fondy veřejných knihoven tak, aby obsahovaly kvalitní krásnou a populárně naučnou a žádanou literaturu. Tyto požadavky souvisejí s nabídkou dokumentů na knižním trhu. <ref>BUŘILOVÁ. <i>Identifikační popis</i>. Praha, 2008, 93 s. Dostupné také z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf</ref>
 +
 
 +
 
 +
<ref>STODOLA, Jiří. <i>Struktura a funkce bibliografického a katalogizačního záznamu</i>. 2014. Dostupné také z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js14/katalogizace/web/pages/07-struktura-a-funkce.html</ref>
  
 
==Druhy katalogů==
 
==Druhy katalogů==

Verze z 17. 1. 2017, 14:26

Katalog je druh sekundárního dokumentu, který obsahuje soubor katalogizačních záznamů, podává obraz konkrétního fondu. Katalog je také uspořádaný soupis nebo bibliografický vyhledávací systém umožňující přístup k údajům a adresám dokumentů v jednom nebo několika fondech. [1] Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První souvislejší katalogizační pravidla byla připravována jednotlivci. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.


Funkce knihovního katalogu

Funkce knihovního katalogu mohou být různé. Za základní funkci katalogu můžeme považovat funkci lokační, tato funkce spočívá v tom, že katalog poskytuje informaci,  zda je určitý dokument součástí daného knihovního fondu, a kde je uložený. Tato funkce je typická pro katalog a nemůže ji nahradit jiný druh sekundárního dokumentu, jelikož souvisí se základním úkolem knihoven - zprostředkování dokumentů.
Lokační funkci plní signatura (značka dokumentu, určující jeho zařazení ve fondu knihovny) nebo sigla(

značka knihovny, která dokument vlastní). Sigla se uvádí v souborných katalozích, které obsahují záznamy fondů více knihoven. Mimo funkce lokační plní katalog rovněž funkci bibliografickou. Jedná se o funkci, kdy bibliografický záznam přináší přesný popis dokumentu, tak aby tento dokument byl jednoznačně odlišen od jiných dokumentů. Bibliografický záznam se vypracovává na základě přijatých pravidel a každý údaj má přesně stanovený význam. Funkce rešeršní znamená, že katalog je vybudován, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam podle určitých hledisek.U lístkového katalogu byl přístup umožněn jen podle jednoho hlediska, proto jich muselo být budováno více. Naopak podle více hledisek umožňuje hledání katalog elektronický, vyhledávání je tak přesnější a rychlejší. Jako další funkci uvádíme funkci informační. Informační funkce je založena na tom, že katalog informuje uživatele, která díla od téhož autora, z téhož oboru nebo o témž předmětu jsou součástí fondu. Informační funkce je spojena především s katalogy velkých knihoven nebo knihovny s menším, ale specializovaným fondem. Je tedy závislá na velikosti, popřípadě na zaměření dokumentového fondu. Dokumentové fondy odborných knihoven je budovány , aby obsahovaly odborné dokumenty s aktuálními,ale i původními a přesnými informacemi.Dokumentové fondy veřejných knihoven tak, aby obsahovaly kvalitní krásnou a populárně naučnou a žádanou literaturu. Tyto požadavky souvisejí s nabídkou dokumentů na knižním trhu. [2]


[3]

Druhy katalogů

  • Podle soupisných údajů: jmenný, věcný (systematický, předmětový), názvový
  • Podle rozsahu zaznamenaného fondu: dílčí, generální, souborný
  • Podle určení: služební, uživatelský (čtenářský)
  • Podle druhu dokumentu: komplexní a druhový
  • Podle způsobu zpracování: tradiční (manuálně zpracovaný), elektronický
  • Podle formy: svazkový, lístkový, elektronický
  • Podle typu dokumentů: katalog knih, periodik, speciální dokumenty, firemní literatura atd.

[4]

Vývoj funkce katalogu (více ke jménům viz otázka 13)

1. Antonio Panizzi:

  • "91 pravidel" implementovaných v knihovně Britského muzea r.1939
  • Charakterizoval formální záhlaví
  • Zavedl korporativní záhlaví
  • Dílo je důležitější než vydání – čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla, obhajoba 91 pravidel (1841).
  • 5 základních pravidel katalogu
  1. dostatečně detailní záznam, aby mohl uživatel knihu identifikovat
  2. pouze jedno záhlaví na jednotku
  3. normalizovaná forma autorského záhlaví
  4. shromáždit všechna vydání a překlady díla dohromady
  5. křížové odkazy, které uživatele navedou ke správné formě jmen a názvů

2. Charles Ami Cutter (1837-1903):

  • Rules for a Dictionary Catalog významné dílo r. 1876
  • Funkce podle Cuttera
  1. Umožnit nalézt knihu, u níž je znám: autor, název, předmět.
  2. Ukázat, co má knihovna: od určitého autora, o určitém předmětu, v určitém druhu literatury (žánru).
  3. Dopomoci ve výběru knihy: co se týče jejího vydání a co se týče charakteru knihy (literárně nebo tematicky).

3. Shiyali Ramamrita Ranganathan (1892-1972)

  • Fasetové třídění, dvojtečková klasifikace
  • Definoval jak by knihovní katalogy měly být organizován.
  • Ranganathan velmi obdivoval Cuttera, z jeho díla také čerpal.
  • Definoval pět zákonů knihovní vědy (1931):
  1. Knihy jsou k užívání
  2. Každému čtenáři jeho knihu
  3. Každé knize čtenáře
  4. Šetřit čtenářům čas
  5. Knihovna je rostoucí organizmus
  • Doporučil, jak by měl být katalog organizován aby:

  1. odhalil každému čtenáři jeho dokument
  2. zabezpečil každému dokumentu čtenáře
  3. ušetřil čas čtenáři
  4. ušetřil čas personálu


4. Seymour Lubetzky:

  • 1953 – Cataloguing rules and principles, začal rozlišovat mezi dílem a knihou, primárně se začal orientovat na obsah knihy
  • Definoval 2 cíle:
  • 1. umožnit uživateli ihned zjistit, zda knihovna má danou knihu
  • 2. odhalit uživateli katalogu, pod jakou formou autorova jména a která jeho díla, popř. vydání či překlady knihovna vlastní.
  • Lubetzkeho definice katalogu = "druh sekundárního dokumentu obsahující soubor katalogizačních záznamů, který podává obraz konkrétního dokumentového fondu vytvořený podle určitých pravidel".
  • Analyzoval pravidla ALA z r. 1949-1953
  • Code of Cataloging Rules; Author and Title Entry r. 1960

Vývoj anglo-amerických pravidel

Roku 1883 vydává Americká knihovnická asociace (American Library Association - ALA) katalogizační pravidla Condensed Rules for an Author & Title Catalog. V roce 1900 a 1902 došlo pak k revizi těchto pravidel. V roce 1904 bylo vydáno další vydání Cutterových pravidel a objevují se snahy o harmonizaci pravidel ALA s Cutterovými. Na britské straně byla roku 1893 publikována katalogizační pravidla - Cataloguing Rules - britskou Knihovnickou asociací (Library Association).Roku 1902 byla pak vytvořena komise pro revizi těchto pravidel . Komise se přikláněla k pravidlům Britského muzea podle Panizziho a revidovaným pravidlům ALA.Koncept revidovaných pravidel byl pak představen roku 1904.[1]

Roku 1904 začíná korespondenční spolupráce ALA s LA. Na základě této spolupráve vychází v roce 1908 výdání společných pravidel. Tato pravidla mají dvě verze Americkou a Britskou. Strany se nedohodly na volbě záhlaví a)u autorů, kteří mění jména b)u publikací, které mění jména.

Rok 1941 přináší i vydání pravidel Rules for Descriptive Cataloging in the Library of Congress. Tato zjednosušená pravidla, která okamžitě ALA přebírá a fungují až do roku 1967.

Spolupráce ALA, LA a nově též Kanadské knihovnické asociace (Canadian LIbrary Association - CLA) vedla k prvnímu vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel AACR, která měla Americký a Britský text.

Oba texty se skládaly ze tří částí:

1) záhlaví, volba selekčních údajů - založeno na pařížských principech, ALA pravidla 1949 i Lubetzkého konceptu 1960

2) popisná část - pravidla LC z roku 1949 3) neknižní materiály - založeno na LC 1949 a dalších doplňujících pravidlech LC. [1]

Funkce katalogu podle Pařížských principů (1961)

  • Mezinárodní konference o katalogizačních principech ovlivnila další vývoj katalogizačních pravidel celosvětově.
  • Katalog by podle PP měl být účinným nástrojem pro zjištění:
  • a) zda knihovna obsahuje určitou knihu, určenou: svým autorem a názvem; když autor není v knize uveden, samotným názvem; když autor a název nejsou vhodné nebo dostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názv,
  • b) která díla: má od určitého autora a která vydání určitého díla se nachází v knihovně.

Pro splnění předchozích funkcí by měl katalog obsahovat:

  1. Nejméně jedno záhlaví pro každou katalogizovanou knihu
  2. Více než jedno záhlaví, pokud např.:
  • Je znám autor pod více jmény
  • Když je autorovo jméno zjištěno, ale není na titulním listě
  • Když se na vytvoření knihy podílelo několik autorů či spolupracovníků
  • Když je kniha přisuzována více autorům
  • Když kniha obsahuje dílo známé pod různými názvy[5]

[6]

Mezinárodní katalogizační principy (2009)

Vedle katalogizačních principů jsou definovány také záměry a funkce katalogů odvozené od modelu FRBR. Katalog by měl být účinným nástrojem umožňujícím uživateli:

  • Najít bibliografické zdroje ve sbírce jako výsledek vyhledávání prostřednictvím atributů nebo vztahů mezi zdroji:
    • Najít jednotlivý zdroj
    • Najít soubory zdrojů představující
      • všechny zdroje patřící k témuž dílu
      • všechny zdroje obsahující vyjádření
      • všechny zdroje prezentující totéž provedení
      • všechny zdroje související s danou osobou, rodinou či korporací
      • všechny zdroje vztahující se k danému předmětu
      • všechny zdroje definované dalším kritériem (např. jazykem, zemí vydání, datem vydání, typem obsahu, typem nosiče atd.), používaným obvykle pro sekundární zpřesnění vyhledávání.
  • Identifikovat bibliografický zdroj nebo jeho agenta (tj. potvrdit, že určitá entita popsaná v záznamu odpovídá hledané entitě, nebo odlišit dvě a více entit s podobnými charakteristikami);
  • Vybrat bibliografický zdroj, který odpovídá potřebám uživatele (tj. vybrat zdroj, který splňuje požadavky uživatele s ohledem na médium, obsah, nosič atd. nebo vyloučit zdroje, které těmto požadavkům neodpovídají);
  • Získat přístup k popsané jednotce (tj. poskytnout informaci, která umožní uživateli získat jednotku k vypůjčení nebo elektronickému zpřístupnění prostřednictvím on-line propojení se vzdáleným zdrojem); nebo získat autoritní či bibliografické údaje nebo přístup k nim;
  • Navigovat uživatele v rámci katalogu i mimo něj (tj. prostřednictvím logického uspořádání bibliografických a autoritních údajů a jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat, včetně prezentace vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními, jednotkami, osobami, rodinami, korporacemi, koncepty, objekty, událostmi a místy).[7]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Úvod do identifikačního popisu. Dostupné také z: https://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174814
  2. BUŘILOVÁ. Identifikační popis. Praha, 2008, 93 s. Dostupné také z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/idp.pdf
  3. STODOLA, Jiří. Struktura a funkce bibliografického a katalogizačního záznamu. 2014. Dostupné také z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js14/katalogizace/web/pages/07-struktura-a-funkce.html
  4. [DROBÍKOVÁ, Barbora. Konceptuální modely v katalogizační teorii. Knihovna - knihovnická revue [online]. 2010, 21(2), 43952, 16 s. [cit. 1813]. ISSN 18013252.]
  5. THE INTERNATIONAL CONFERENCE ON CATALOGUING PRINCIPLES. Statement of Principles Adopted by The International Conference on Cataloguing Principles. Paříž, 1961, 6 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/IMEICC/IMEICC1/statement_principles_paris_1961.pdf
  6. TILLETT, Barbara B, Jaesun LEE a Ana Lupe CRISTAN. IFLA cataloguing principles: steps towards an international cataloguing code, 4 : report from the 4th IFLA Meeting of Experts on an International Cataloguing Code, Seoul, Korea, 2006 [online]. Munchen: K.G. Saur, 2007, 672 p. [cit. 2014-01-14]. ISBN 9783598242816. Dostupné z: http://http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10282607
  7. EDITA, Lichtenbergová a kol. USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍCH PRINCIPŮ KATALOGIZACE. Národní knihovna České republiky, 2009, 14 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/icp/icp_2009-cs.pdf

Související články

FRBR
S. R. Ranganathan
Seymour Lubetzky

Klíčová slova

katalog, pařížské principy, katalogizace, historie