Charakterizujte funkce katalogu, popište jejich vývoj v 19., 20. a 21. století

Katalog je druh sekundárního dokumentu, který obsahuje soubor katalogizačních záznamů, podává obraz konkrétního fondu. Katalog je také uspořádaný soupis nebo bibliografický vyhledávací systém umožňující přístup k údajům a adresám dokumentů v jednom nebo několika fondech. [1] Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První souvislejší katalogizační pravidla byla připravována jednotlivci. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.

Funkce knihovního katalogu

  • Rešeršní - vyhledávání
  • Bibliografická (indikativní) informovat o existenci literatury týkající se oblasti mých zájmů.
  • Identifikační (popisná)- umožňuje zjistit, o jaký dokument se jedná, odlišit ho od ostatních, ujistit se, že je to ten, který chci.
  • Lokační - zpřístupnění fondu, umožňuje zjistit, kde nalezené zdroje jsou, případně za jakých podmínek jsou dostupné.
  • Kolokační (collocation function) - zajistit, aby se blízko sebe vyskytovaly záznamy podobných nebo souvisejících dokumentů (např. Různá vydání díla, díla od jednoho autora).
  • Propagační - nabídnout obsah sbírek, i když ho nikdo konkrétně nehledá.
  • Evidenční - evidence majetku knihovny.

Druhy katalogů

  • Podle soupisných údajů: jmenný, věcný (systematický, předmětový), názvový
  • Podle rozsahu zaznamenaného fondu: dílčí, generální, souborný
  • Podle určení: služební, uživatelský (čtenářský)
  • Podle druhu dokumentu: komplexní a druhový
  • Podle způsobu zpracování: tradiční (manuálně zpracovaný), elektronický
  • Podle formy: svazkový, lístkový, elektronický
  • Podle typu dokumentů: katalog knih, periodik, speciální dokumenty, firemní literatura atd.

Vývoj funkce katalogu (více ke jménům viz otázka 13)

1. Antonio Panizzi:

  • "91 pravidel"implementovaných v knihovně Britského muzea r.1939
  • Charakterizoval formální záhlaví
  • Zavedl korporativní záhlaví
  • Dílo je důležitější než vydání – čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla, obhajoba 91 pravidel (1841).
  1. dostatečně detailní záznam, aby mohl uživatel knihu identifikovat
  2. pouze jedno záhlaví na jednotku
  3. normalizovaná forma autorského záhlaví
  4. shromáždit všechna vydání a překlady díla dohromady
  5. křížové odkazy, které uživatele navedou ke správné formě jmen a názvů

2. Charles Ami Cutter (1837-1903):

  • Rules for a Dictionary Catalog významné dílo r. 1876
  1. Umožnit nalézt knihu, u níž je znám: autor, název, předmět.
  2. Ukázat, co má knihovna: od určitého autora, o určitém předmětu, v určitém druhu literatury (žánru).
  3. Dopomoci ve výběru knihy: co se týče jejího vydání a co se týče charakteru knihy (literárně nebo tematicky).

[3. Shiyali Ramamrita Ranganathan] (1892-1972)

  • Fasetové třídění, dvojtečková klasifikace
  • Definoval jak by knihovní katalogy měly být organizován.
  • Ranganathan velmi obdivoval Cuttera, z jeho díla také čerpal.
  • Definoval pět zákonů knihovní vědy (1931):
  1. Knihy jsou k užívání
  2. Každému čtenáři jeho knihu
  3. Každé knize čtenáře
  4. Šetřit čtenářům čas
  5. Knihovna je rostoucí organizmus

[4. Seymour Lubetzky:]

1953 – Cataloguing rules and principles, začal rozlišovat mezi dílem a knihou, primárně se začal orientovat na obsah knihy, definoval 2 cíle: umožnit uživateli ihned zjistit, zda knihovna má danou knihu a odhalit uživateli katalogu, pod jakou formou autorova jména a která jeho díla, popř. vydání či překlady knihovna vlastní.

Lubetzkeho definice katalogu = "druh sekundárního dokumentu obsahující soubor katalogizačních záznamů, který podává obraz konkrétního dokumentového fondu vytvořený podle určitých pravidel".

Funkce katalogu podle Pařížských principů (1961)

  • Mezinárodní konference o katalogizačních principech ovlivnila další vývoj katalogizačních pravidel celosvětově.
  • Katalog by podle PP měl být účinným nástrojem pro zjištění: a) zda knihovna obsahuje určitou knihu, určenou: svým autorem a názvem; když autor není v knize uveden, samotným názvem; když autor a název nejsou vhodné nebo dostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názvu, b) která díla: má od určitého autora a která vydání určitého díla se nachází v knihovně.

Pro splnění předchozích funkcí by měl katalog obsahovat:

  1. Nejméně jedno záhlaví pro každou katalogizovanou knihu
  2. Více než jedno záhlaví, pokud např.:
  • Je znám autor pod více jmény
  • Když je autorovo jméno zjištěno, ale není na titulním listě
  • Když se na vytvoření knihy podílelo několik autorů či spolupracovníků
  • Když je kniha přisuzována více autorům
  • Když kniha obsahuje dílo známé pod různými názvy[2]

Mezinárodní katalogizační principy (2009)

Vedle katalogizačních principů jsou definovány také záměry a funkce katalogů odvozené od modelu FRBR. Katalog by měl být účinným nástrojem umožňujícím uživateli:

  • Najít bibliografické zdroje ve sbírce jako výsledek vyhledávání prostřednictvím atributů nebo vztahů mezi zdroji:
    • Najít jednotlivý zdroj
    • Najít soubory zdrojů představující
      • všechny zdroje patřící k témuž dílu
      • všechny zdroje obsahující vyjádření
      • všechny zdroje prezentující totéž provedení
      • všechny zdroje související s danou osobou, rodinou či korporací
      • všechny zdroje vztahující se k danému předmětu
      • všechny zdroje definované dalším kritériem (např. jazykem, zemí vydání, datem vydání, typem obsahu, typem nosiče atd.), používaným obvykle pro sekundární zpřesnění vyhledávání.
  • Identifikovat bibliografický zdroj nebo jeho agenta (tj. potvrdit, že určitá entita popsaná v záznamu odpovídá hledané entitě, nebo odlišit dvě a více entit s podobnými charakteristikami);
  • Vybrat bibliografický zdroj, který odpovídá potřebám uživatele (tj. vybrat zdroj, který splňuje požadavky uživatele s ohledem na médium, obsah, nosič atd. nebo vyloučit zdroje, které těmto požadavkům neodpovídají);
  • Získat přístup k popsané jednotce (tj. poskytnout informaci, která umožní uživateli získat jednotku k vypůjčení nebo elektronickému zpřístupnění prostřednictvím on-line propojení se vzdáleným zdrojem); nebo získat autoritní či bibliografické údaje nebo přístup k nim;
  • Navigovat uživatele v rámci katalogu i mimo něj (tj. prostřednictvím logického uspořádání bibliografických a autoritních údajů a jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat, včetně prezentace vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními, jednotkami, osobami, rodinami, korporacemi, koncepty, objekty, událostmi a místy).[3]

Zdroje

Reference

  1. Úvod do identifikačního popisu. Dostupné také z: https://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174814
  2. THE INTERNATIONAL CONFERENCE ON CATALOGUING PRINCIPLES. Statement of Principles Adopted by The International Conference on Cataloguing Principles. Paříž, 1961, 6 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/IMEICC/IMEICC1/statement_principles_paris_1961.pdf
  3. EDITA, Lichtenbergová a kol. USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍCH PRINCIPŮ KATALOGIZACE. Národní knihovna České republiky, 2009, 14 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/icp/icp_2009-cs.pdf

Související články

FRBR
S. R. Ranganathan
Seymour Lubetzky

Klíčová slova

katalog, pařížské principy, katalogizace, historie