Charakterizujte funkce katalogu, popište jejich vývoj v 19., 20. a 21. století

Katalog je druh sekundárního dokumentu, který obsahuje soubor katalogizačních záznamů, podává obraz konkrétního fondu. Katalog je také uspořádaný soupis nebo bibliografický vyhledávací systém umožňující přístup k údajům a adresám dokumentů v jednom nebo několika fondech. [1] Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První souvislejší katalogizační pravidla byla připravována jednotlivci. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.


Funkce knihovního katalogu

  • Rešeršní - vyhledávání
  • Bibliografická (indikativní) informovat o existenci literatury týkající se oblasti mých zájmů.
  • Identifikační (popisná)- umožňuje zjistit, o jaký dokument se jedná, odlišit ho od ostatních, ujistit se, že je to ten, který chci.
  • Lokační - zpřístupnění fondu, umožňuje zjistit, kde nalezené zdroje jsou, případně za jakých podmínek jsou dostupné.
  • Kolokační (collocation function) - zajistit, aby se blízko sebe vyskytovaly záznamy podobných nebo souvisejících dokumentů (např. Různá vydání díla, díla od jednoho autora).
  • Propagační - nabídnout obsah sbírek, i když ho nikdo konkrétně nehledá.
  • Evidenční - evidence majetku knihovny.

Druhy katalogů

  • Podle soupisných údajů: jmenný, věcný (systematický, předmětový), názvový
  • Podle rozsahu zaznamenaného fondu: dílčí, generální, souborný
  • Podle určení: služební, uživatelský (čtenářský)
  • Podle druhu dokumentu: komplexní a druhový
  • Podle způsobu zpracování: tradiční (manuálně zpracovaný), elektronický
  • Podle formy: svazkový, lístkový, elektronický
  • Podle typu dokumentů: katalog knih, periodik, speciální dokumenty, firemní literatura atd.

Vývoj funkce katalogu (více ke jménům viz otázka 13)

1. Antonio Panizzi:

  • "91 pravidel" implementovaných v knihovně Britského muzea r.1939
  • Charakterizoval formální záhlaví
  • Zavedl korporativní záhlaví
  • Dílo je důležitější než vydání – čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla, obhajoba 91 pravidel (1841).
  • 5 základních pravidel katalogu
  1. dostatečně detailní záznam, aby mohl uživatel knihu identifikovat
  2. pouze jedno záhlaví na jednotku
  3. normalizovaná forma autorského záhlaví
  4. shromáždit všechna vydání a překlady díla dohromady
  5. křížové odkazy, které uživatele navedou ke správné formě jmen a názvů

2. Charles Ami Cutter (1837-1903):

  • Rules for a Dictionary Catalog významné dílo r. 1876
  • Funkce podle Cuttera
  1. Umožnit nalézt knihu, u níž je znám: autor, název, předmět.
  2. Ukázat, co má knihovna: od určitého autora, o určitém předmětu, v určitém druhu literatury (žánru).
  3. Dopomoci ve výběru knihy: co se týče jejího vydání a co se týče charakteru knihy (literárně nebo tematicky).

3. Shiyali Ramamrita Ranganathan (1892-1972)

  • Fasetové třídění, dvojtečková klasifikace
  • Definoval jak by knihovní katalogy měly být organizován.
  • Ranganathan velmi obdivoval Cuttera, z jeho díla také čerpal.
  • Definoval pět zákonů knihovní vědy (1931):
  1. Knihy jsou k užívání
  2. Každému čtenáři jeho knihu
  3. Každé knize čtenáře
  4. Šetřit čtenářům čas
  5. Knihovna je rostoucí organizmus
  • Doporučil, jak by měl být katalog organizován aby:

  1. odhalil každému čtenáři jeho dokument
  2. zabezpečil každému dokumentu čtenáře
  3. ušetřil čas čtenáři
  4. ušetřil čas personálu


[4. Seymour Lubetzky:]

  • 1953 – Cataloguing rules and principles, začal rozlišovat mezi dílem a knihou, primárně se začal orientovat na obsah knihy
  • Definoval 2 cíle:
  • 1. umožnit uživateli ihned zjistit, zda knihovna má danou knihu
  • 2. odhalit uživateli katalogu, pod jakou formou autorova jména a která jeho díla, popř. vydání či překlady knihovna vlastní.
  • Lubetzkeho definice katalogu = "druh sekundárního dokumentu obsahující soubor katalogizačních záznamů, který podává obraz konkrétního dokumentového fondu vytvořený podle určitých pravidel".
  • Analyzoval pravidla ALA z r. 1949-1953
  • Code of Cataloging Rules; Author and Title Entry r. 1960

Vývoj anglo-amerických pravidel

Roku 1883 vydává Americká knihovnická asociace (American Library Association - ALA) katalogizační pravidla Condensed Rules for an Author & Title Catalog. V roce 1900 a 1902 došlo pak k revizi těchto pravidel. V roce 1904 bylo vydáno další vydání Cutterových pravidel a objevují se snahy o harmonizaci pravidel ALA s Cutterovými. Na britské straně byla roku 1893 publikována katalogizační pravidla - Cataloguing Rules - britskou Knihovnickou asociací (Library Association).Roku 1902 byla pak vytvořena komise pro revizi těchto pravidel . Komise se přikláněla k pravidlům Britského muzea podle Panizziho a revidovaným pravidlům ALA.Koncept revidovaných pravidel byl pak představen roku 1904.[1]

Roku 1904 začíná korespondenční spolupráce ALA s LA. Na základě této spolupráve vychází v roce 1908 výdání společných pravidel. Tato pravidla mají dvě verze Americkou a Britskou. Strany se nedohodly na volbě záhlaví a)u autorů, kteří mění jména b)u publikací, které mění jména.

Rok 1941 přináší i vydání pravidel Rules for Descriptive Cataloging in the Library of Congress. Tato zjednosušená pravidla, která okamžitě ALA přebírá a fungují až do roku 1967.

Spolupráce ALA, LA a nově též Kanadské knihovnické asociace (Canadian LIbrary Association - CLA) vedla k prvnímu vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel AACR, která měla Americký a Britský text.

Oba texty se skládaly ze tří částí: 1) záhlaví, volba selekčních údajů - založeno na pařížských principech, ALA pravidla 1949 i Lubetzkého konceptu 1960 2) popisná část - pravidla LC z roku 1949 3) neknižní materiály - založeno na LC 1949 a dalších doplňujících pravidlech LC. [1]

Funkce katalogu podle Pařížských principů (1961)

  • Mezinárodní konference o katalogizačních principech ovlivnila další vývoj katalogizačních pravidel celosvětově.
  • Katalog by podle PP měl být účinným nástrojem pro zjištění:
  • a) zda knihovna obsahuje určitou knihu, určenou: svým autorem a názvem; když autor není v knize uveden, samotným názvem; když autor a název nejsou vhodné nebo dostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názv,
  • b) která díla: má od určitého autora a která vydání určitého díla se nachází v knihovně.

Pro splnění předchozích funkcí by měl katalog obsahovat:

  1. Nejméně jedno záhlaví pro každou katalogizovanou knihu
  2. Více než jedno záhlaví, pokud např.:
  • Je znám autor pod více jmény
  • Když je autorovo jméno zjištěno, ale není na titulním listě
  • Když se na vytvoření knihy podílelo několik autorů či spolupracovníků
  • Když je kniha přisuzována více autorům
  • Když kniha obsahuje dílo známé pod různými názvy[2]

Mezinárodní katalogizační principy (2009)

Vedle katalogizačních principů jsou definovány také záměry a funkce katalogů odvozené od modelu FRBR. Katalog by měl být účinným nástrojem umožňujícím uživateli:

  • Najít bibliografické zdroje ve sbírce jako výsledek vyhledávání prostřednictvím atributů nebo vztahů mezi zdroji:
    • Najít jednotlivý zdroj
    • Najít soubory zdrojů představující
      • všechny zdroje patřící k témuž dílu
      • všechny zdroje obsahující vyjádření
      • všechny zdroje prezentující totéž provedení
      • všechny zdroje související s danou osobou, rodinou či korporací
      • všechny zdroje vztahující se k danému předmětu
      • všechny zdroje definované dalším kritériem (např. jazykem, zemí vydání, datem vydání, typem obsahu, typem nosiče atd.), používaným obvykle pro sekundární zpřesnění vyhledávání.
  • Identifikovat bibliografický zdroj nebo jeho agenta (tj. potvrdit, že určitá entita popsaná v záznamu odpovídá hledané entitě, nebo odlišit dvě a více entit s podobnými charakteristikami);
  • Vybrat bibliografický zdroj, který odpovídá potřebám uživatele (tj. vybrat zdroj, který splňuje požadavky uživatele s ohledem na médium, obsah, nosič atd. nebo vyloučit zdroje, které těmto požadavkům neodpovídají);
  • Získat přístup k popsané jednotce (tj. poskytnout informaci, která umožní uživateli získat jednotku k vypůjčení nebo elektronickému zpřístupnění prostřednictvím on-line propojení se vzdáleným zdrojem); nebo získat autoritní či bibliografické údaje nebo přístup k nim;
  • Navigovat uživatele v rámci katalogu i mimo něj (tj. prostřednictvím logického uspořádání bibliografických a autoritních údajů a jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat, včetně prezentace vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními, jednotkami, osobami, rodinami, korporacemi, koncepty, objekty, událostmi a místy).[3]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Úvod do identifikačního popisu. Dostupné také z: https://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174814
  2. THE INTERNATIONAL CONFERENCE ON CATALOGUING PRINCIPLES. Statement of Principles Adopted by The International Conference on Cataloguing Principles. Paříž, 1961, 6 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/IMEICC/IMEICC1/statement_principles_paris_1961.pdf
  3. EDITA, Lichtenbergová a kol. USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍCH PRINCIPŮ KATALOGIZACE. Národní knihovna České republiky, 2009, 14 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/icp/icp_2009-cs.pdf

Související články

FRBR
S. R. Ranganathan
Seymour Lubetzky

Klíčová slova

katalog, pařížské principy, katalogizace, historie