Chufu: Porovnání verzí

Řádek 22: Řádek 22:
  
 
<references />
 
<references />
 +
[[Kategorie:Stará říše (Egypt)]]

Verze z 30. 1. 2015, 17:30

Soška panovníka Chufua z Abydu

Chufu (řecky Cheops), jehož celé jméno je Chnemchufu, pokračoval v politice svého otce Snofrua v budování silně centralizovaného státu. Svoji rezidence přenesl blíže ke Gíze.

  • otec: Snofru
  • matka: Hetepheres I.
  • manželky: Meretites, Henutsen
  • potomci: Hardžedef, Kawab, Radžedef, Rachef, Hetepheres II., Meresanch II.
  • doba vlády: přibližně 25 let (Verner)[1], 23 let (RCT)[2], 63 let (M)[3]

Chufuovy sochy

Dlouho jediným Chufuovým portrétem byla cca 5 cm vysoká soška z Abydu, kterou objevil v roce 1903 Petrie[4] a která je dnes uložena v muzeu v Káhiře. V letech 2001-2003 probíhal výzkum severozápadně od Sakkáry a během něj byla objevena terakotová soška bohyně se lví hlavou, u jejíž nohou stály původně dvě sošky králů v podobě dítěte (dochována je jen jedna, vpravo od bohyně). Na pravé straně zádového pilíře je napsáno Horovo jméno panovníka Chufua, které tak identifikuje dochovanou sošku krále v podobě dítěte. Nedochovaná postava po levé straně bohyně představovala panovníka Pepiho I., byla však evidentně doplněna až dodatečně. Zdá se tedy, že socha byla vytvořena během vlády Chufua (nebo těsně po ní), později k ní byla přidána ještě postava představující Pepiho I.[5]

Soška lví bohyně s panovníkem Chufuem v podobě dítěte

Stavební činnost

Nejznámější Chufuovou stavbou je tzv. Velká pyramida v Gíze, která patří mezi starověkých sedm divů světa a je největší pyramidou v Egyptě.[6] V okolí Chufuova pyramidového komplexu vzniklo rozsáhlé královské i nekrálovské pohřebiště. Součástí Chufuova pyramidového komplexu byl, kromě tří malých pyramid Chufuových manželek a šachty s pohřební výbavou královny Hetepheres, pohřeb dvou velkých dřevěných lodí a dvě menší jámy ve tvaru lodi.

Do jeho vlády je datována přehrada nacházející se ve Wádí Geráwí, která je považována za nejstarší přehradu v Egyptě.[7] Z doby Chufua pochází také nedávno objevený přístav ve Wádí al-Jarf na pobřeží Rudého moře, který dosud nejstarším objeveným přístavem v Egyptě.[8]

V této době nastává také změna v architektuře nekrálovských hrobek. Vznikly kaple do tvaru písmene "L", které nahradily původní křížové kaple typické pro 3. a počátek 4. dynastie. Jednou z prvních hrobek, kde tuto inovaci můžeme pozorovat, je hrobka prince Chufuchafa I., syna Chufua a Henutsten, na Východním pohřebišti v Gíze.[9]

Výpravy

Za vlády Chufua byly podniknuty válečné výpravy do Libye a Núbie, odkud bylo přivezeno množství zajatců a bohatá kořist. Chufu využíval četných zdrojů nerostného bohatství - těžil např. diorit v Tošce a Wádí Magháře[10], tyrkys a měď taktéž ve Wádí Magháře[11] a rulu v núbijské Západní poušti.[12] Zachovával také obchodní kontakty s Byblem, odkud bylo přiváženo cedrové dřevo. S Chufuem můžeme díky epigrafickým nálezům v Koptu a ve Wádí Hammámát spojit také expedice do Wádí Hammámát. S Chufuovým jménem se dále setkáváme v Elkábu, na Elefantině a v Hatnubu.

  1. Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha
  2. Turínský královský papyrus: Gardiner, A. (ed.) 1959: Royal Canon of Turin. Griffith Institute, Oxford.
  3. Manetho: Aegyptiaka
  4. Petrie, W: M. F. 1903: Abydos II. London, p. 30, pl. XIII, XIV. online
  5. Yoshimura, S. - Kawai, N. - Kashiwagi, H. 2005: A Sacred Hillside at Northwest Saqqara. A Preliminary Report on the Excavations 2001–2003. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo (MDAIK). Volume 61, p. 392–394 online
  6. Verner, M. 2008: Pyramidy. Praha.
  7. Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha
  8. Tallet, P - Marouard, G. 2014: The Harbor of Khufu on the Red Sea Coast at Wadi al-Jarf, Egypt. In: Near Eastern Archaeology (NEA) 77/1, 4-14 online
  9. Bárta, M. 2008: Život a smrt ve stínu pyramid. Praha, s. 156-159
  10. Lepsius, K. R. 1849-1859: Denkmaeler aus Aegypten und Aethiopien: nach den Zeichnungen der von seiner Majestät dem Koenige von Preussen Friedrich Wilhelm IV nach diesen Ländern gesendeten und in den Jahren 1842–1845 ausgeführten wissenschaftlichen Expedition, Abth. 1–6 in 12 Bd. Nicolaische Buchhandlung, Berlin. Abth. II, Band III, s. 2 online
  11. Breasted, J. H. 1906: Ancient Records of Egypt. Chicago, 83-84.
  12. Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.