Soška panovníka Chufua z Abydu

Chufu (řecky Cheops), jehož celé jméno je Chnemchufu, pokračoval v politice svého otce Snofrua v budování silně centralizovaného státu. Svoji rezidence přenesl blíže ke Gíze.

  • otec: Snofru
  • matka: Hetepheres I.
  • manželky: Meretites, Henutsen
  • potomci: Hardžedef, Kawab, Radžedef, Rachef, Hetepheres II., Meresanch II.
  • doba vlády: přibližně 25 let (Verner)[1], 23 let (RCT)[2], 63 let (M)[3]

Jediným Chufuovým portrétem je cca 5 cm vysoká soška z Abydu, kterou objevil v roce 1903 Petrie[4].

Stavební činnost

Nejznámější Chufuovou stavbou je tzv. Velká pyramida v Gíze, která patří mezi starověkých sedm divů světa a je největší pyramidou v Egyptě. V okolí Chufuova pyramidového komplexu vzniklo rozsáhlé královské i nekrálovské pohřebiště. Součástí Chufuova pyramidového komplexu byl, kromě tří malých pyramid Chufuových manželek a šachty s pohřební výbavou královny Hetepheres, pohřeb dvou velkých dřevěných lodí a dvě menší jámy ve tvaru lodi. Do jeho vlády je datována přehrada nacházející se ve Wádí Geráwí, která je považována za nejstarší přehradu v Egyptě.[5]

Výpravy

Za vlády Chufua byly podniknuty válečné výpravy do Libye a Núbie, odkud bylo přivezeno množství zajatců a bohatá kořist. Chufu využíval četných zdrojů nerostného bohatství - těžil např. diorit v Tošce a Wádí Magháře, tyrkys a měď taktéž ve Wádí Magháře a rulu v núbijské Západní poušti.[6] Zachovával také obchodní kontakty s Byblem, odkud bylo přiváženo cedrové dřevo. S Chufuem můžeme díky epigrafickým nálezům v Koptu a ve Wádí Hammámát spojit také expedice do Wádí Hammámát. S Chufuovým jménem se dále setkáváme v Elkábu, na Elefantině a v Hatnubu.

  1. Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha
  2. Turínský královský papyrus: Gardiner, A. (ed.) 1959: Royal Canon of Turin. Griffith Institute, Oxford.
  3. Manetho: Aegyptiaka
  4. Petrie, W: M. F. 1903: Abydos II. London, p. 30, pl. XIII, XIV.
  5. Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha
  6. Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.