Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů

Definice dlouhodobé ochrany digitálních dokumentů

Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů (DODD), anglicky digital preservation zahrnuje širokou škálu definic lišících se úhlem pohledu na danou problematiku. Jedna z definic vytvořená H. M. Gladneym říká, že DODD je: „organizované opatření k zajištění dlouhodobé použitelnosti digitálních objektů; zásadní je, že digitální objekty nebudou nikdy ztraceny nebo poškozeny, jsou důvěryhodné, je možné je vždy najít, rozumět jim a to i přes problémy zastarávání technologií.“

Ochranu digitálních dokumentů je možné rozdělit na:

  • ochranu dat nyní i v budoucnu neboli ochranu bit-streamu
  • ochranu použitelnosti dat v budoucnu tzv. ochranu logickou, která je podstatou dlouhodobé ochrany

Logická ochrana zahrnuje procesy, které digitálním objektům dávají do budoucna záruku:

  • snadné vyhledatelnosti
  • zpřístupnění
  • opakované využitelnosti
  • smysluplnosti
  • autentičnosti

DODD spadá pod širší rámec konceptu digital curation. Zájmem digital curation je směřovat k dlouhodobému uchování a použitelnosti celého životního cyklu digitálního dokumentu. Tento proces začíná ještě před samotným vznikem digitálního dokumentu, kdy dochází ke klíčovým rozhodnutím o jeho formátu, způsobu vzniku a výběru vhodných metadat. Následuje uchováním, správou a kontrolou integrity a autenticity tohoto dokumentu. Cílem je zajistit zpřístupnění dokumentu pro budoucí uživatele.


Digital curation.jpg


Cíle DODD

Cílem DODD je zabezpečit věčnou udržitelnost digitálních dat, tj. trvalý přístup k informacím, který nebude závislý na degradaci nosičů a na technologických změnách a udržet jejich srozumitelnost a využití.

K dosažení těchto cílů by měly být digitální objekty pochopeny a řízeny na čtyřech úrovních:

  • jako fyzikální jevy
  • jako logické kódování
  • jako koncepční objekty, které mají význam pro člověka
  • jako sady základních prvků

Cílem knihoven a dalších zainteresovaných institucí je dlouhodobě chránit obsahově cenné digitální dokumenty jako součást kulturního dědictví. Kulturní a paměťové instituce tak mají za úkol vyvíjet a následně zavést nové strategie v oblasti ochrany pro trvalé zajištění digitálního kulturního bohatství.

Problémy dlouhoudobé ochrany digitálního dědictví

Dochází k zastarávání hardwaru a softwaru, tím pádem je téměř nemožné udržet digitální informace věčné prostřednictvím neustálého kopírování na nové nosiče. Další potíží je nebezpečí změny dokumentu nepotřebným způsobem, a to buď omylem, nebo jako výsledek úmyslného poškození. Je potřeba zachovat původní podobu dokumentu, respektive jeho intelektuální obsah. Tyto a řada dalších rizik vyvstává při řešení dlouhodobé ochrany digitálních dokumentů.