Dokumentografický fond

Úvod mezi informační fondy

Dokumentografický fond patří mezi Informační fondy[1] což jsou průběžně doplňované soubory primárních a sekundárních dokumentů a to jak v elektronické tak tištěné podobě. [2] Jsou odborně zpracovány, organizovány a uschovávány. Jejich náplní je uspokojování informačních potřeb uživatelů.

Mezi informační fondy patří:

  • Dokumentový fond – primární
  • Dokumentografický – sekundární dokumenty
  • Faktografický fond – fakta, data (údaje), informace [1]

Dokumentografický fond:

Případně bibliografický fond (zř.), bibliograficko-informační aparát (zast.)

Uspořádaný systém sekundárních, popř. primárních zdrojů, které poskytují informace o existenci a dostupnosti dokumentů (např. příručky, encyklopedie, bibliografie, katalogy, databáze). [3] Výklad pojmu podle TDKIV
Sekundární informační zdroj, který formou „metadat“ zpřístupňuje primární fondy. Skládá se z katalogů, bibliografií, kartoték a databází. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve fondech nebo je trvale či dočasně zpřístupňuje. [4]

VLASTNOSTI DOKUMENTOGRAFICKÉHO FONDU

  • A) dynamičnost – tzn. neustálé změny a přizpůsobování se potřebám → katalogy je třeba doplňovat, vznikají nové katalogy
  • - mohu hledat více hledisek – vícehlediskový přístup
  • - změna skladby katalogu v souladu se změnami potřeb instituce
  • B) statičnost – katalogy nemůžeme stále měnit, mají stálý řád
  • - např. stále budu vytvářet jmenný katalog[5]

Katalog

Soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve fondech nebo je trvale či dočasně zpřístupňuje. Je vytvářený podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání [4]

  • Položka odrážkového seznamu

Funkce katalogů

  • najít (funkce rešeršní)[4] – vyhledání záznamu podle určitých hledisek [1]
  • určit
  • vybrat
  • získat přístup (funkce lokační) – podle signatury, sigla
  • navigace v databázi
  • Podrobněji funkci katalogů zpracovává dokument Mezinárodních katalogizačních principů (2009)[4]

Druhy katalogů

Katalogy se dělí podle soupisných údajů a to na katalogy:

  • Jmenné: seznam knihovnického fondu, ve kterém jsou záznamy uspořádány podle záhlaví. Rozlišujeme záhlaví jmenné (autorské) a korporativní (název instituce, organizace).
* Věcné: věcným katalogům patří katalog systematický, ve kterém soupisný údaj tvoří znak systematického selekčního jazyka (MDT). 
  • Předmětový katalog – je pro něj soupisným údajem předmětové heslo nebo výraz předmětového selekčního jazyka.

Tyto katalogy ještě doplňuji především ve velkých knihovnách a to na dětských odděleních (hlavně beletrie)

  • katalogy názvové: záznamy jsou zde řazeny podle prvních nebo charakteristických slov v názvu dokumentu, bez ohledu na autora díla. Je doplňkovým katalogem ke jmennému katalogu. [6]

Další dělení katalogů:

Podle čtenářského určení katalogy dělíme na čtenářské a služební.

  • Čtenářské katalogy: jurčeny k přímému užívání čtenářem a tomu odpovídá také jejich úprava. Katalog může být doplněn anotací. Pro děti bývají notace ilustrované a většího formátu.
  • Služební katalog – slouží pracovníkům knihoven. Bývá označován jako katalog generální, ve kterém jsou uloženy všechny záznamy o dokumentech uložených v knihovně, případně v jejich pobočkách.
  • Katalogy dílčích fondů – katalogy regionální literatury
  • Katalogy souborné – princip územní a oborový

KNIHOVNÍ KATALOGY:

jsou to seznamy všech dokumentů zařazených do dokumentového fondu - seznamy knih, časopisů, novin, hudebnin, magnetofonový pásek apod. V knihovnách se vyskytují katalogy jmené, které jsou základním katalogem v knihovně, jsou řazeny abecedně podle příjmení autorů nebo podle názvu korporace, časopisy se hledají podle názvu, nebo katalogy věcné uspořádané podle obsahu díla.

Věcné katalogy se dále dělí na:

  • katalogy systematické, kde jsou záznamy označeny příslušnými znaky podle oborů aobsah dokumentu je vyjádřen znakem příslušného systematického třídění. Uu nás se nejčastěji využívá mezinárodního desetinného třídění (MDT):
  • * 0 Všeobecnosti
  • * 1 Filozofie, psychologie
  • * 2 Náboženství, ateismus
  • * 3 Společenské vědy
  • * 4 není obsazena
  • 5 Přírodní vědy
  • 6 Lékařství
  • 7 Umění, sport, hry
  • 8 Jazykověda, literatura
  • 9 Vlastivěda, zeměpis, dějiny
  • katalogy předmětové – záznamy jsou uspořádány abecedně podle předmětových hesel vyjadřujících tématiku dokumentu

SOUBORNÉ KATALOGY

- obsahují záznamy dokumentů uchovávané ve více knihovnách téhož města, okresu, kraje, země, či více zemí nebo určité oborové či druhové specializace

  • - sigla – označení knihovny, kde se kniha nachází (MZK, SVKOL…)
  • - signatura – značka knihy v knihovně (K 21, D 520)
  • - CEZL – Centrální evidence zahraniční literatury
  • - Lanius – rozšířený knihovnický program
  • - CASLIN – souborný katalog českých a slovenských knihoven [5]

TVORBA ZÁZNAMŮ (KATALOGIZACE)


Záznamy pro katalog instituce může vytvářet sama:

  • A) metoda de visu = s knihou v ruce – prosazoval ji Dobrovský
  • - výhody: záznamy jsou přesné, jednotné, odpovídají potřebám uživatele, bývají zpracovány rychle
  • - nevýhody: časová náročnost, finanční náročnost; neekonomičnost, protože tutéž publikaci provádí i jiná instituce
  • B) knihovna si katalogizuje sama a využívá výsledků ČNB (přebírá katalogizační záznamy z ČNB)
  • - výhody: úspora časová a finanční
  • - nevýhody: záznamy nemusí odpovídat potřebám instituce (zbytečně podrobný, nebo málo přesný), může dojít k časové prodlevě (dokument nemusí být v ČNB)
  • C) vyžití záznamů CIP
  • - nevýhody: chyby v předmětových heslech
  • - výhody: časová a finanční úspora, rychlost katalogizace
  • - CIP – od r. 1982, byla dohodnuta na Mezinárodním setkání o katalogizaci, které proběhlo pod záštitou IFLA a UNESCO
  • D) jednosměrná katalogizace (centralizovaná)
  • - existuje jedno centrum, kde se katalogizují knihy a záznamy se nabízí k přejímání, většinou za úplatu. Výměna záznamů může probíhat v jedné zemi nebo může být mezinárodní, např. NK ČR, OCLC (On-line computer library center).
  • - výhody: úspora času, peněz, pracovníků, záznamy jsou jednotné
  • - nevýhody: finanční náročnost, neaktuálnost, pokud není záznam zpracovaný včas; pokud není záznam uložen v centru, musí si ho knihovna vytvořit sama
  • E) obousměrná (kooperativní)
  • - existuje jedno centrum a do tohoto centra posílají knihovny svoje katalogizační záznamy a současně z tohoto centra mohou přebírat záznamy, které potřebují. Tyto knihovny označujeme jako knihovny aktivní. Z tohoto centra některé záznamy pouze přebírají = pasivní knihovny. Za katalogizaci v tomto případě se platí. Výměna záznamů může být lokální, např. MZK poskytuje záznamy v rámci jihomoravského kraje. Výměna může být národní, mezinárodní, výměna v rámci jednoho systému – např. Aleph. Může jít i o výměnu mezi systémy. Výměna uvnitř systému = homogenní výměna, mezi systémy = heterogenní výměna, např. Clavis – Aleph.[5]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 nformační fondy I. [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://info.sks.cz/users/bl/data/download/infi1.pdf. Prezentace ve výukové hodině. Vyšší odborná škola informačních služeb.
  2. Informační a dokumentový fond. In: Unium.cz - studijní materiály [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://www.unium.cz/materialy/0/0/informacni-a-dokumentovy-fond-m34014-p1.html
  3. Dokumentografický fond. Katalogy a databáze NK ČR: TDKIV [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/publ/ktd/00000/07/000000754.htm
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 DROBÍKOVÁ, Barbora. Dokumentografický fond [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/docs/private/13_3_Drobikova_dokumentograficky_fond.pdf. Prezentace v hodině. UISK.
  5. 5,0 5,1 5,2 3. DOKUMENTOGRAFICKÝ FOND [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://www.sosx.mysteria.cz/otazky/inp3.doc. Výukový materiál.
  6. Názvový katalog. Katalogy a databáze NK ČR: TDKIV [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/publ/ktd/00000/14/000001450.htm