Empirický výzkum: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Empirický výzkum == '''Empirický výzkum''' – z řeckého ''empeiriea'' = zkušenost. Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senz…“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Empirický výzkum ==
 
== Empirický výzkum ==
 
'''Empirický výzkum''' – z řeckého ''empeiriea'' = zkušenost.  
 
'''Empirický výzkum''' – z řeckého ''empeiriea'' = zkušenost.  
Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senzualismem. Tento filozofický směr zakládá na požitku, avšak na rozdíl od antické a středověké filozofie, začleněném do organizované lidské zkušenosti, není spontánního charakteru. Práce s empirickým materiálem může tedy ovlivňovat i teoretický základ. Tuto metodu induktivních úsudků ve svém díle systém deduktivní a induktivní logiky popsal J.S.Mill (V.sociologický slovník)
+
Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senzualismem. Tento filozofický směr zakládá na požitku, avšak na rozdíl od antické a středověké filozofie, začleněném do organizované lidské zkušenosti, není spontánního charakteru. Práce s empirickým materiálem může tedy ovlivňovat i teoretický základ. Tuto metodu induktivních úsudků ve svém díle systém deduktivní a induktivní logiky popsal J.S.Mill. <ref name="linhart">LINHART, Jiří. <i>Velký sociologický slovník</i>. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1</ref>
  
 
Jedná se tedy o výzkum založený na zkušenosti, konkrétně na sběru primárních a sekundárních dat samotným výzkumníkem.
 
Jedná se tedy o výzkum založený na zkušenosti, konkrétně na sběru primárních a sekundárních dat samotným výzkumníkem.
Výzkum – systematický proces, jehož cílem je získání nových poznatků. (HENDL)
+
Výzkum – systematický proces, jehož cílem je získání nových poznatků. <ref>HENDL, Jan. <i>Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace</i>. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.</ref>
 
 
 
=== Kvalitativní výzkum ===
 
=== Kvalitativní výzkum ===
 
Vychází z metod používaných v oblasti přírodních věd. Zaměřuje se na popis kvalit určitých jevů. Tyto jevy popisujeme a interpretujeme, není možné je nějakým způsobem měřit. Použití induktivních metod.
 
Vychází z metod používaných v oblasti přírodních věd. Zaměřuje se na popis kvalit určitých jevů. Tyto jevy popisujeme a interpretujeme, není možné je nějakým způsobem měřit. Použití induktivních metod.
Řádek 17: Řádek 16:
  
 
== Výběr vzorku ==
 
== Výběr vzorku ==
Populace – soubor jednotek, o kterých předpokládáme, že je bude možné pro výzkum využít – jednotky pozorování. (srov. Toušek 2009)
+
'''Populace''' – soubor jednotek, o kterých předpokládáme, že je bude možné pro výzkum využít – jednotky pozorování.<ref name="hirt">HIRT, Tomáš (eds.). <i>Vybrané kapitoly z aplikované sociální antropologie</i>. Plzeň: Západočeská univerzita, 2012. ISBN 978-80-261-0122-2.</ref>
Populace musí být nutně definovatelná resp. ohraničitelná
+
<br />
Vzorek – výseč populace, skupina jednotek, kterou zkoumáme. Čím je vzorek větší, tím je rozdíl mezi jeho strukturou a strukturou populace menší. (Disman)
+
Populace musí být nutně definovatelná resp. ohraničitelná.<br />
Jednotka analýzy – jednotlivé subjekty zkoumání – artefakty, individua, události, organizace, geografické celky (např. informátor v kvalitativním výzkumu – otec domácnosti)
+
 
 +
'''Vzorek''' – výseč populace, skupina jednotek, kterou zkoumáme. Čím je vzorek větší, tím je rozdíl mezi jeho strukturou a strukturou populace menší.<ref name="disman">DISMAN, Miroslav. <i>Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele</i>. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7</ref><br />
 +
 
 +
'''Jednotka analýzy''' – jednotlivé subjekty zkoumání – artefakty, individua, události, organizace, geografické celky (např. informátor v kvalitativním výzkumu – otec domácnosti)
 
Způsob výběru vzorku (rovněž možno užít konstrukce vzorku) závisí na typu výzkumu, který provádíme. U výzkumu kvantitativního je výběr náhodný, aby bylo možné získaná data zobecnit na populaci a výstup statisticky zpracovat.  
 
Způsob výběru vzorku (rovněž možno užít konstrukce vzorku) závisí na typu výzkumu, který provádíme. U výzkumu kvantitativního je výběr náhodný, aby bylo možné získaná data zobecnit na populaci a výstup statisticky zpracovat.  
 
Výběr vzorku lze rozdělit na pravděpodobnostní a nepravděpodobnostní.
 
Výběr vzorku lze rozdělit na pravděpodobnostní a nepravděpodobnostní.
=== Pravděpodobnostní ===
+
=== Pravděpodobnostní výběr ===
„Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku.“ (DISMAN)
+
„Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku.“<ref name="disman"/>
 
V náhodném vzorku jsou reprezentovány, jak vlastnosti známé, tedy ty které jsou cílem našeho zkoumání, tak i ty, které jím nejsou. Výskyt pro nás relevantních vlastností je tedy podobný a naše hypotézy jsou tedy na danou populaci použitelné.
 
V náhodném vzorku jsou reprezentovány, jak vlastnosti známé, tedy ty které jsou cílem našeho zkoumání, tak i ty, které jím nejsou. Výskyt pro nás relevantních vlastností je tedy podobný a naše hypotézy jsou tedy na danou populaci použitelné.
 
Systematický výběr – z populace vybereme prvního jedince a od něj potom každého N-tého. Konečný vzorek tedy sestává z každé N-té jednotky v populaci.
 
Systematický výběr – z populace vybereme prvního jedince a od něj potom každého N-tého. Konečný vzorek tedy sestává z každé N-té jednotky v populaci.
 
Náhodný stratifikovaný výběr – populace rozdělíme na homogenní celky a náhodně z nich vybíráme.
 
Náhodný stratifikovaný výběr – populace rozdělíme na homogenní celky a náhodně z nich vybíráme.
 
Vícestupňový náhodný výběr – je prováděn ve dvou nebo více krocích. V prvním kroku jsou náhodně vybrána přirozená seskupení a poté jsou opět náhodně vybráni jedinci z těchto předem vymezených uskupení.
 
Vícestupňový náhodný výběr – je prováděn ve dvou nebo více krocích. V prvním kroku jsou náhodně vybrána přirozená seskupení a poté jsou opět náhodně vybráni jedinci z těchto předem vymezených uskupení.
=== Nepravděpodobnostní ===
+
=== Nepravděpodobnostní výběr===
 
Základním znakem je skutečnost, že někteří členové populace budou vybráni spíše než jiní.  
 
Základním znakem je skutečnost, že někteří členové populace budou vybráni spíše než jiní.  
 
* '''Kvótní''' – kopíruje populaci podle nám známých kritérií, na jejichž základech stanovíme tzv. výběrové kvóty. Z toho důvodu je nutné, abychom znali složení zkoumané populace, což se může v některých případech jevit jako problém, navíc na vzorek nahlížíme pouze z hlediska pro nás klíčových charakteristik, ostatní, které mohou být také podstatné, přehlížíme. Dalším problémem kvótních vzorků je jejich zkreslenost, které se může projevovat např. větším zastoupením určité skupiny, u které je vyšší pravděpodobnost, že se bude na výzkumu podílet. Z těchto důvodů se doporučuje kombinovat kvótní výběr i s jinými postupy, které toto rizika redukují.  
 
* '''Kvótní''' – kopíruje populaci podle nám známých kritérií, na jejichž základech stanovíme tzv. výběrové kvóty. Z toho důvodu je nutné, abychom znali složení zkoumané populace, což se může v některých případech jevit jako problém, navíc na vzorek nahlížíme pouze z hlediska pro nás klíčových charakteristik, ostatní, které mohou být také podstatné, přehlížíme. Dalším problémem kvótních vzorků je jejich zkreslenost, které se může projevovat např. větším zastoupením určité skupiny, u které je vyšší pravděpodobnost, že se bude na výzkumu podílet. Z těchto důvodů se doporučuje kombinovat kvótní výběr i s jinými postupy, které toto rizika redukují.  
  
* '''Účelový''' – výběr vychází výhradně z úsudku výzkumníka, který rozhoduje  „…o tom, co by mělo být pozorováno, a o tom, co je možné pozorovat“. (disman) Tyto skutečnosti by však měl mít výzkumník však podloženy a zdůvodněny.
+
* '''Účelový''' – výběr vychází výhradně z úsudku výzkumníka, který rozhoduje  „…o tom, co by mělo být pozorováno, a o tom, co je možné pozorovat“.<ref name="disman"/> Tyto skutečnosti by však měl mít výzkumník však podloženy a zdůvodněny.
  
* '''Snowball''' – označovaný také jako řetězový výběr nebo referenční výběr. Tento typ výběru je vhodný především u populací, které nejsou běžně dostupné nebo o nich máme jen zběžné informace, případně vůbec žádné, např. drogově závislí, bezdomovci. Na počátku výzkumu kontaktujeme jednu nebo  více osob, jejichž prostřednictvím se pak dostane k dalším osobám, které se na výzkumu budou podílet. U tohoto postupu hrozí zkreslení dat, a to především proto, že jsou často „nabalováni“ jedinci z jedné sociální sítě. V rámci této sítě může docházet k jednání, které však není reprezentativní pro celou populaci (hirt).
+
* '''Snowball''' – označovaný také jako řetězový výběr nebo referenční výběr. Tento typ výběru je vhodný především u populací, které nejsou běžně dostupné nebo o nich máme jen zběžné informace, případně vůbec žádné, např. drogově závislí, bezdomovci. Na počátku výzkumu kontaktujeme jednu nebo  více osob, jejichž prostřednictvím se pak dostane k dalším osobám, které se na výzkumu budou podílet. U tohoto postupu hrozí zkreslení dat, a to především proto, že jsou často „nabalováni“ jedinci z jedné sociální sítě. V rámci této sítě může docházet k jednání, které však není reprezentativní pro celou populaci.<ref name="hirt"/>
 
=== Reprezentativnost vzorku ===
 
=== Reprezentativnost vzorku ===
'''Reprezentativita''' je pojem používaný především ve statistice a sociologii a označuje přenositelnost a zobecnitelnost informace z výběrového souboru na zvolený výzkumný soubor nebo jeho část. (soc.slovník)
+
'''Reprezentativita''' je pojem používaný především ve statistice a sociologii a označuje přenositelnost a zobecnitelnost informace z výběrového souboru na zvolený výzkumný soubor nebo jeho část.<ref name="linhart"/>
 
Jedná se o takovou kvalitu výběru, díky níž je rozložení charakteristik vzorku shodné s rozložením v populaci, z níž byl vzorek vybrán. Ze striktně statistického hlediska jsou reprezentativní jen pravděpodobnostní šetření.  
 
Jedná se o takovou kvalitu výběru, díky níž je rozložení charakteristik vzorku shodné s rozložením v populaci, z níž byl vzorek vybrán. Ze striktně statistického hlediska jsou reprezentativní jen pravděpodobnostní šetření.  
  
'''Validita''' je jedním ze základních kritérií hodnocení kvality výzkumu v sociologii, ale užívá se i ve výzkumech pedagogického, psychologického, ekonomického nebo antropologického charakteru. Používá se především pro hodnocení metod použitých v konkrétním výzkumu. „Validní je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.“ (Disman 1993).
+
'''Validita''' je jedním ze základních kritérií hodnocení kvality výzkumu v sociologii, ale užívá se i ve výzkumech pedagogického, psychologického, ekonomického nebo antropologického charakteru. Používá se především pro hodnocení metod použitých v konkrétním výzkumu. „Validní je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.“<ref name="disman"/>.
  
 
* '''Interní validita''' – vztahuje se k tomu, zda změny závislé proměnné mohou být přičítány nezávislé proměnné. Ptáme se, zda měříme opravdu to, co chceme měřit?
 
* '''Interní validita''' – vztahuje se k tomu, zda změny závislé proměnné mohou být přičítány nezávislé proměnné. Ptáme se, zda měříme opravdu to, co chceme měřit?
Řádek 46: Řádek 48:
  
 
'''Reliabilita''' (=spolehlivost) je pojem vyjadřující opakovatelnost získaných závěrů při stejném výzkumu.
 
'''Reliabilita''' (=spolehlivost) je pojem vyjadřující opakovatelnost získaných závěrů při stejném výzkumu.
„Reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav měřeného subjektu nezměnil.“ (Disman 1993).
+
„Reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav měřeného subjektu nezměnil.“<ref name="disman"/>.
  
 
Kritéria validity a reliability, resp. způsoby jejich testování nejsou v kvalitativním výzkumu uplatnitelná.
 
Kritéria validity a reliability, resp. způsoby jejich testování nejsou v kvalitativním výzkumu uplatnitelná.
Alternativní kritéria reprezentativity v kvalitativním výzkumu dle (Lincoln – Guba 1994):
+
Alternativní kritéria reprezentativity v kvalitativním výzkumu:<ref>DENZIN, Norman K. a Yvonna S. LINCOLN. <i>The SAGE handbook of qualitative research</i>. 3. vyd. Thousand Oaks: Sage Publications, c2005. ISBN 0-7619-2757-3.</ref>
  
 
'''Důvěryhodnost''' – výsledky výzkumu jsou věrohodné z perspektivy dílčích postupů těch, kteří ho provedli.  
 
'''Důvěryhodnost''' – výsledky výzkumu jsou věrohodné z perspektivy dílčích postupů těch, kteří ho provedli.  
Řádek 61: Řádek 63:
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
 
=== Použitá literatura ===
 
=== Použitá literatura ===
DENZIN, Norman K. a Yvonna S. LINCOLN. The SAGE handbook of qualitative research. 3 vyd. Thousand Oaks: Sage Publications, c2005. ISBN 0-7619-2757-3.
+
 
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7.
+
<references/>
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4
 
HIRT, Tomáš a kol. Vybrané kapitoly z aplikované sociální antropologie. V Plzni: Západočeská univerzita, 2012. ISBN 978-80-261-0122-2.
 
Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1.)
 

Verze z 10. 5. 2018, 09:37

Empirický výzkum

Empirický výzkum – z řeckého empeiriea = zkušenost. Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senzualismem. Tento filozofický směr zakládá na požitku, avšak na rozdíl od antické a středověké filozofie, začleněném do organizované lidské zkušenosti, není spontánního charakteru. Práce s empirickým materiálem může tedy ovlivňovat i teoretický základ. Tuto metodu induktivních úsudků ve svém díle systém deduktivní a induktivní logiky popsal J.S.Mill. [1]

Jedná se tedy o výzkum založený na zkušenosti, konkrétně na sběru primárních a sekundárních dat samotným výzkumníkem. Výzkum – systematický proces, jehož cílem je získání nových poznatků. [2]

Kvalitativní výzkum

Vychází z metod používaných v oblasti přírodních věd. Zaměřuje se na popis kvalit určitých jevů. Tyto jevy popisujeme a interpretujeme, není možné je nějakým způsobem měřit. Použití induktivních metod. Na začátku kvalitativního výzkumu je pozorování skutečnosti, zjišťování pravidelností. Výsledkem je formulace teorie, konceptu, přístupu. V některých případech nám poslouží jako pomocník stanovení hypotéz – které se v průběhu výzkumu kvalitativního i kvantitativního ověřují – potvrzují, či vyvracejí). Na kvalitativní výzkum často navazuje ten kvantitativní, nebo i naopak.

Kvantitativní výzkum

Výzkum čehokoli, co lze nějakým způsobem změřit nebo spočítat. Používá deduktivních metod. Vychází z teorie, ze které odvozujeme hypotézy a ty po té testujeme v rámci dané teorie. Výsledkem je tedy potvrzení nebo vyvrácení hypotézy.

Výběr vzorku

Populace – soubor jednotek, o kterých předpokládáme, že je bude možné pro výzkum využít – jednotky pozorování.[3]
Populace musí být nutně definovatelná resp. ohraničitelná.

Vzorek – výseč populace, skupina jednotek, kterou zkoumáme. Čím je vzorek větší, tím je rozdíl mezi jeho strukturou a strukturou populace menší.[4]

Jednotka analýzy – jednotlivé subjekty zkoumání – artefakty, individua, události, organizace, geografické celky (např. informátor v kvalitativním výzkumu – otec domácnosti) Způsob výběru vzorku (rovněž možno užít konstrukce vzorku) závisí na typu výzkumu, který provádíme. U výzkumu kvantitativního je výběr náhodný, aby bylo možné získaná data zobecnit na populaci a výstup statisticky zpracovat. Výběr vzorku lze rozdělit na pravděpodobnostní a nepravděpodobnostní.

Pravděpodobnostní výběr

„Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku.“[4] V náhodném vzorku jsou reprezentovány, jak vlastnosti známé, tedy ty které jsou cílem našeho zkoumání, tak i ty, které jím nejsou. Výskyt pro nás relevantních vlastností je tedy podobný a naše hypotézy jsou tedy na danou populaci použitelné. Systematický výběr – z populace vybereme prvního jedince a od něj potom každého N-tého. Konečný vzorek tedy sestává z každé N-té jednotky v populaci. Náhodný stratifikovaný výběr – populace rozdělíme na homogenní celky a náhodně z nich vybíráme. Vícestupňový náhodný výběr – je prováděn ve dvou nebo více krocích. V prvním kroku jsou náhodně vybrána přirozená seskupení a poté jsou opět náhodně vybráni jedinci z těchto předem vymezených uskupení.

Nepravděpodobnostní výběr

Základním znakem je skutečnost, že někteří členové populace budou vybráni spíše než jiní.

  • Kvótní – kopíruje populaci podle nám známých kritérií, na jejichž základech stanovíme tzv. výběrové kvóty. Z toho důvodu je nutné, abychom znali složení zkoumané populace, což se může v některých případech jevit jako problém, navíc na vzorek nahlížíme pouze z hlediska pro nás klíčových charakteristik, ostatní, které mohou být také podstatné, přehlížíme. Dalším problémem kvótních vzorků je jejich zkreslenost, které se může projevovat např. větším zastoupením určité skupiny, u které je vyšší pravděpodobnost, že se bude na výzkumu podílet. Z těchto důvodů se doporučuje kombinovat kvótní výběr i s jinými postupy, které toto rizika redukují.
  • Účelový – výběr vychází výhradně z úsudku výzkumníka, který rozhoduje „…o tom, co by mělo být pozorováno, a o tom, co je možné pozorovat“.[4] Tyto skutečnosti by však měl mít výzkumník však podloženy a zdůvodněny.
  • Snowball – označovaný také jako řetězový výběr nebo referenční výběr. Tento typ výběru je vhodný především u populací, které nejsou běžně dostupné nebo o nich máme jen zběžné informace, případně vůbec žádné, např. drogově závislí, bezdomovci. Na počátku výzkumu kontaktujeme jednu nebo více osob, jejichž prostřednictvím se pak dostane k dalším osobám, které se na výzkumu budou podílet. U tohoto postupu hrozí zkreslení dat, a to především proto, že jsou často „nabalováni“ jedinci z jedné sociální sítě. V rámci této sítě může docházet k jednání, které však není reprezentativní pro celou populaci.[3]

Reprezentativnost vzorku

Reprezentativita je pojem používaný především ve statistice a sociologii a označuje přenositelnost a zobecnitelnost informace z výběrového souboru na zvolený výzkumný soubor nebo jeho část.[1] Jedná se o takovou kvalitu výběru, díky níž je rozložení charakteristik vzorku shodné s rozložením v populaci, z níž byl vzorek vybrán. Ze striktně statistického hlediska jsou reprezentativní jen pravděpodobnostní šetření.

Validita je jedním ze základních kritérií hodnocení kvality výzkumu v sociologii, ale užívá se i ve výzkumech pedagogického, psychologického, ekonomického nebo antropologického charakteru. Používá se především pro hodnocení metod použitých v konkrétním výzkumu. „Validní je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.“[4].

  • Interní validita – vztahuje se k tomu, zda změny závislé proměnné mohou být přičítány nezávislé proměnné. Ptáme se, zda měříme opravdu to, co chceme měřit?
  • Externí validita – vypovídá o možnosti zobecnění.

Reliabilita (=spolehlivost) je pojem vyjadřující opakovatelnost získaných závěrů při stejném výzkumu. „Reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav měřeného subjektu nezměnil.“[4].

Kritéria validity a reliability, resp. způsoby jejich testování nejsou v kvalitativním výzkumu uplatnitelná. Alternativní kritéria reprezentativity v kvalitativním výzkumu:[5]

Důvěryhodnost – výsledky výzkumu jsou věrohodné z perspektivy dílčích postupů těch, kteří ho provedli.

Převoditelnost - výsledky výzkumu mohou být přenositelné i na jiné případy při zachování určité míry „citlivosti“.

Spolehlivost – stabilita výsledků, při které je brána v úvahu možná změna, která ovšem musí sledovatelná.

Potvrditelnost – výsledky/data jsou zpětně dohledatelná.

Odkazy

Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 LINHART, Jiří. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1
  2. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.
  3. 3,0 3,1 HIRT, Tomáš (eds.). Vybrané kapitoly z aplikované sociální antropologie. Plzeň: Západočeská univerzita, 2012. ISBN 978-80-261-0122-2.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7
  5. DENZIN, Norman K. a Yvonna S. LINCOLN. The SAGE handbook of qualitative research. 3. vyd. Thousand Oaks: Sage Publications, c2005. ISBN 0-7619-2757-3.