Empirický výzkum

Verze z 10. 5. 2018, 09:09, kterou vytvořil Kristina.Rumpikova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Empirický výzkum == '''Empirický výzkum''' – z řeckého ''empeiriea'' = zkušenost. Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senz…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Empirický výzkum

Empirický výzkum – z řeckého empeiriea = zkušenost. Od konce 16. století začíná být pojem spojován se senzualismem. Tento filozofický směr zakládá na požitku, avšak na rozdíl od antické a středověké filozofie, začleněném do organizované lidské zkušenosti, není spontánního charakteru. Práce s empirickým materiálem může tedy ovlivňovat i teoretický základ. Tuto metodu induktivních úsudků ve svém díle systém deduktivní a induktivní logiky popsal J.S.Mill (V.sociologický slovník)

Jedná se tedy o výzkum založený na zkušenosti, konkrétně na sběru primárních a sekundárních dat samotným výzkumníkem. Výzkum – systematický proces, jehož cílem je získání nových poznatků. (HENDL)

Kvalitativní výzkum

Vychází z metod používaných v oblasti přírodních věd. Zaměřuje se na popis kvalit určitých jevů. Tyto jevy popisujeme a interpretujeme, není možné je nějakým způsobem měřit. Použití induktivních metod. Na začátku kvalitativního výzkumu je pozorování skutečnosti, zjišťování pravidelností. Výsledkem je formulace teorie, konceptu, přístupu. V některých případech nám poslouží jako pomocník stanovení hypotéz – které se v průběhu výzkumu kvalitativního i kvantitativního ověřují – potvrzují, či vyvracejí). Na kvalitativní výzkum často navazuje ten kvantitativní, nebo i naopak.

Kvantitativní výzkum

Výzkum čehokoli, co lze nějakým způsobem změřit nebo spočítat. Používá deduktivních metod. Vychází z teorie, ze které odvozujeme hypotézy a ty po té testujeme v rámci dané teorie. Výsledkem je tedy potvrzení nebo vyvrácení hypotézy.

Výběr vzorku

Populace – soubor jednotek, o kterých předpokládáme, že je bude možné pro výzkum využít – jednotky pozorování. (srov. Toušek 2009) Populace musí být nutně definovatelná – resp. ohraničitelná Vzorek – výseč populace, skupina jednotek, kterou zkoumáme. Čím je vzorek větší, tím je rozdíl mezi jeho strukturou a strukturou populace menší. (Disman) Jednotka analýzy – jednotlivé subjekty zkoumání – artefakty, individua, události, organizace, geografické celky (např. informátor v kvalitativním výzkumu – otec domácnosti) Způsob výběru vzorku (rovněž možno užít konstrukce vzorku) závisí na typu výzkumu, který provádíme. U výzkumu kvantitativního je výběr náhodný, aby bylo možné získaná data zobecnit na populaci a výstup statisticky zpracovat. Výběr vzorku lze rozdělit na pravděpodobnostní a nepravděpodobnostní.

Pravděpodobnostní

„Náhodný (pravděpodobnostní) výběr je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku.“ (DISMAN) V náhodném vzorku jsou reprezentovány, jak vlastnosti známé, tedy ty které jsou cílem našeho zkoumání, tak i ty, které jím nejsou. Výskyt pro nás relevantních vlastností je tedy podobný a naše hypotézy jsou tedy na danou populaci použitelné. Systematický výběr – z populace vybereme prvního jedince a od něj potom každého N-tého. Konečný vzorek tedy sestává z každé N-té jednotky v populaci. Náhodný stratifikovaný výběr – populace rozdělíme na homogenní celky a náhodně z nich vybíráme. Vícestupňový náhodný výběr – je prováděn ve dvou nebo více krocích. V prvním kroku jsou náhodně vybrána přirozená seskupení a poté jsou opět náhodně vybráni jedinci z těchto předem vymezených uskupení.

Nepravděpodobnostní

Základním znakem je skutečnost, že někteří členové populace budou vybráni spíše než jiní.

  • Kvótní – kopíruje populaci podle nám známých kritérií, na jejichž základech stanovíme tzv. výběrové kvóty. Z toho důvodu je nutné, abychom znali složení zkoumané populace, což se může v některých případech jevit jako problém, navíc na vzorek nahlížíme pouze z hlediska pro nás klíčových charakteristik, ostatní, které mohou být také podstatné, přehlížíme. Dalším problémem kvótních vzorků je jejich zkreslenost, které se může projevovat např. větším zastoupením určité skupiny, u které je vyšší pravděpodobnost, že se bude na výzkumu podílet. Z těchto důvodů se doporučuje kombinovat kvótní výběr i s jinými postupy, které toto rizika redukují.
  • Účelový – výběr vychází výhradně z úsudku výzkumníka, který rozhoduje „…o tom, co by mělo být pozorováno, a o tom, co je možné pozorovat“. (disman) Tyto skutečnosti by však měl mít výzkumník však podloženy a zdůvodněny.
  • Snowball – označovaný také jako řetězový výběr nebo referenční výběr. Tento typ výběru je vhodný především u populací, které nejsou běžně dostupné nebo o nich máme jen zběžné informace, případně vůbec žádné, např. drogově závislí, bezdomovci. Na počátku výzkumu kontaktujeme jednu nebo více osob, jejichž prostřednictvím se pak dostane k dalším osobám, které se na výzkumu budou podílet. U tohoto postupu hrozí zkreslení dat, a to především proto, že jsou často „nabalováni“ jedinci z jedné sociální sítě. V rámci této sítě může docházet k jednání, které však není reprezentativní pro celou populaci (hirt).

Reprezentativnost vzorku

Reprezentativita je pojem používaný především ve statistice a sociologii a označuje přenositelnost a zobecnitelnost informace z výběrového souboru na zvolený výzkumný soubor nebo jeho část. (soc.slovník) Jedná se o takovou kvalitu výběru, díky níž je rozložení charakteristik vzorku shodné s rozložením v populaci, z níž byl vzorek vybrán. Ze striktně statistického hlediska jsou reprezentativní jen pravděpodobnostní šetření.

Validita je jedním ze základních kritérií hodnocení kvality výzkumu v sociologii, ale užívá se i ve výzkumech pedagogického, psychologického, ekonomického nebo antropologického charakteru. Používá se především pro hodnocení metod použitých v konkrétním výzkumu. „Validní je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.“ (Disman 1993).

  • Interní validita – vztahuje se k tomu, zda změny závislé proměnné mohou být přičítány nezávislé proměnné. Ptáme se, zda měříme opravdu to, co chceme měřit?
  • Externí validita – vypovídá o možnosti zobecnění.

Reliabilita (=spolehlivost) je pojem vyjadřující opakovatelnost získaných závěrů při stejném výzkumu. „Reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav měřeného subjektu nezměnil.“ (Disman 1993).

Kritéria validity a reliability, resp. způsoby jejich testování nejsou v kvalitativním výzkumu uplatnitelná. Alternativní kritéria reprezentativity v kvalitativním výzkumu dle (Lincoln – Guba 1994):

Důvěryhodnost – výsledky výzkumu jsou věrohodné z perspektivy dílčích postupů těch, kteří ho provedli.

Převoditelnost - výsledky výzkumu mohou být přenositelné i na jiné případy při zachování určité míry „citlivosti“.

Spolehlivost – stabilita výsledků, při které je brána v úvahu možná změna, která ovšem musí sledovatelná.

Potvrditelnost – výsledky/data jsou zpětně dohledatelná.

Odkazy

Použitá literatura

DENZIN, Norman K. a Yvonna S. LINCOLN. The SAGE handbook of qualitative research. 3 vyd. Thousand Oaks: Sage Publications, c2005. ISBN 0-7619-2757-3. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4 HIRT, Tomáš a kol. Vybrané kapitoly z aplikované sociální antropologie. V Plzni: Západočeská univerzita, 2012. ISBN 978-80-261-0122-2. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1.)