Historické prameny: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „Historik poznává předmět svého studia většinou nepřímo (pokud není sám svědkem události). Prostředkem historického poznání je historický …“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 +
{{Pracuje se|tří dnů}}
 
Historik poznává předmět svého studia většinou nepřímo (pokud není sám svědkem události). Prostředkem historického poznání je historický pramen.  
 
Historik poznává předmět svého studia většinou nepřímo (pokud není sám svědkem události). Prostředkem historického poznání je historický pramen.  
  

Verze z 5. 1. 2017, 22:25

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Prosím dodržte lhůtu tří dnů od doby, kdy byla tato zpráva vložena (přesné datum vyhledejte v historii). Poté neváhejte šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg

Historik poznává předmět svého studia většinou nepřímo (pokud není sám svědkem události). Prostředkem historického poznání je historický pramen.

Pojem „historický pramen“ se však od začátku 18. století, kdy byl tento termín poprvé použit, postupně měnil. Od Droysenovy[1] velmi zúžené charakteristiky pramene jako „ústního nebo písemného podání za účelem získání historického poznání“ přes Bernheimovu[2] definici pramene jako „výsledků lidské činnosti, které byly buď původně určeny nebo pomocí své existence, vzniku a zvláštních vztahů jsou vhodné k poznání a jako doklad historické skutečnosti“, dospělo pojetí historického pramene až k dnes nejčastěji citované, jednoduché a výstižné, definici Paula Kirna,[3] který konstatoval, že „pramenem jsou všechny texty, předměty a skutečnosti, z nichž lze získat poznání minulosti“, či – jak tuto definici parafrázoval Heinz Quirin[4] – „každá látka, z níž lze získat věcně oprávněné použitelné historické poznatky“.

Klasifikace historických pramenů

Historickým pramenem nejsou jen kroniky, anály, listiny, ale i písně, pořekadla, pověsti, zbytky sídlišť, keramika, pracovní nástroje, stroje, obrazy, filmy, magnetofonové záznamy, děrné štítky, popisná čísla domů, náhrobní nápisy, v moderní době nejrůznější produkty informační techniky.

Historikové se pokoušeli (a pokoušejí) vnést do této směsi nejrůznějších objektů systém, tedy provést třídění neboli klasifikaci historických pramenů. Klasifikace historických pramenů není samoúčelná, ale má svůj význam především pro pramennou kritiku.

Při klasifikaci historických pramenů se uplatňují v podstatě čtyři hlediska:

  1. Hledisko vnější, třídící prameny podle vnějších znaků (zda byly napsány, dochovaly se ústně apod.).
  2. Hledisko úmyslu, při vzniku pramene (tj. zda je jejich tvůrce vytvářel jako historický pramen vědomě nebo nevědomě).
  3. Hledisko ceny pramenů pro historické poznání.
  4. Hledisko třídící prameny do skupin vztahujících se k jednotlivým úsekům lidské činnosti.
  1. DROYSEN, Johann Gustav. Historik, Rekonstruction der ersten vollständigen Fassung der Vorlesungen (1857): Grundriss der Historik in der ersten handschriftlichen (1857-1858) und in der letzten gedruckten Fassung (1882). Stuttgart 1977. s. 70. J. G. Droysen považoval prameny pouze za součást zdrojů historického poznání, které souhrnně nazývá „materiály“ (Materialien). Srv. tamtéž, s. 67.
  2. BERNHEIM, Ernst. Lehrbuch der Historischen Methode und der Geschichtsphilosophie: mit Nachweis der wichtigsten Quellen und Hilfsmittel zum Studium der Geschichte. Leipzig 1908. 842 s.
  3. KIRN, Paul a LEUSCHNER, Joachim, ed. Einführung in die Geschichtswissenschaft. Berlin 1968, s. 29
  4. QUIRIN, Heinz. Einführung in das Studium der mittelalterlichen Geschichte. Stuttgart 1991, s. 45